Dle § 3. odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., rozhoduje zemský národní výbor na návrh příslušného okresního národního výboru o tom, zda vlastník zemědělského majetku spadá pod ustanovení odst. 1 lit. a), b) téhož § (zrádci a pomahači) a zda v důsledku toho zemědělský majetek propadá konfiskaci ve prospěch státu. Pochybné případy má předložiti zemský národní výbor ke konečnému rozhodnutí ministerstvu zemědělství, které rozhodne v dohodě s ministerstvem vnitra.

Rada okresního národního výboru v Českém Brodě projednávala ve svých schůzích dne 4. února a 12. března 1946 asi 10 případů, kde majitelé zemědělského majetku byli označeni za zrádce a pomahače, aby případně zemskému národnímu výboru v Praze navrhla rozhodnutí dle citovaného dekretu a tím i konfiskaci. V několika případech ke konečnému usnesení rady nedošlo, a proto také okresní národní výbor v Českém Brodě nebyl oprávněn k příslušnému návrhu na zemský národní výbor v Praze.

Vzdor tomu ale předseda téhož okresního národního výboru J. Kovář a místopředseda J. Uldrich učinili zemskému národnímu výboru v Praze návrh na rozhodnutí, že dotyční vlastníci jsou zrádci a aby jejich zemědělský majetek byl konfiskován. Ke svému návrhu připojili protokol o uvedených schůzích rady okresního národního výboru, který byl zfalšován nějakým neznámým pachatelem, jehož osoba jest již patrně zjištěna, ježto na neznámého pachatele bylo učiněno trestní oznámení.

Zemský národní výbor v Praze, byv uveden v omyl, návrhu okresního národního výboru v Českém Brodě vyhověl a vyslovil konfiskaci.

Na tento případ byl ihned poté upozorněn předseda zemského národního výboru v Praze, L. Kopřiva. Slíbil tento případ urychleně vyšetřiti s tím, že na základě šetření zemského národního výboru rozhodne.

Šetřením se zjistilo, že shora uvedené údaje odpovídají pravdě. Dalo se proto očekávati, že věc bude předložena zemskému národnímu výboru k rozhodnutí, že osoby případ zavinivší budou suspendovány a že konfiskační a parcelační řízení bude až do konečného rozhodnutí zastaveno. Nestalo se tak. Naopak, ministerstvo zemědělství a Národní pozemkový fond přikročili k parcelaci statku Jar. a Bož. Novákových v Přistoupimi č. 2 a J. Černého v Tismicích č. 14.

Nad to ještě předseda okresního národního výboru J. Kovář a místopředseda J. Uldrich přikázali bez vědomí tehdejšího zemědělského referenta okresního národního výboru Černického a bez vědomí rady okresního národního výboru proti znění zatímního organisačního řádu okresního národního výboru národnímu správci statku manželů Novákových, aby dal souhlas za Bož. Novákovou, spoluvlastnici statku, státně i národně spolehlivou, k fysickému rozdělení statku, ač tato jej k tomu nezmocnila a souhlas dáti odepřela. Ministerstvo zemědělství vydalo po té dne 24. listopadu 1946 v Přistoupimi dekrety na příděly ze statku manželů Novákových.

Postup funkcionářů okresního národního výboru v Českém Brodě je tedy nejen formálně vadný a nezákonný, ale hraničí úzce s předpisy trestního zákona, ježto tu nadřízené úřady byly vědomě uvedeny v omyl. Proto rozhodnutí zemského národního, výboru v Praze a ministerstva zemědělství trpí vadami řízení a jsou nezákonná.

Leč ani ministerstvo zemědělství nedbá ustanovení dekretu, čemuž nasvědčují tyto případy:

1. Okresní národní výhor v Čáslavi navrhl zemskému národnímu výboru v Praze, aby rozhodl, že Alfred Raiský ve Vilémově je kolaborant a aby jeho majetek byl konfiskován. Místní národní výbor ve Vilémově vydal A. Raiskému opětovně osvědčení o státní a národní spolehlivosti. Okupanti uvalili na majetek Raiského vnucenou správu.

Zemský národní výbor v Praze vyšetřil podrobně udání na Raiského a jeho komise pro pozemkovou reformu dospěla k názoru, že Raiský není zrádcem a nepřítelem republiky a proto se většinou hlasů usnesla návrhu okresního národního výboru v Čáslavi nevyhověti.

2. Okresní národní výbor v Sedlčanech navrhl zemskému národnímu výboru v Praze na nátlak místního národního výboru ve Voticích, aby rozhodl, že Emanuel Maceška ve Voticích je zrádcem a nepřítelem ČSR a aby jeho statek tamtéž byl konfiskován. Hlavním důvodem patrně bylo, že město Votice potřebuje k stavebnímu rozvoji pozemků statku.

Komise pro pozemkovou reformu při zemském národním výboru v Praze opět denunciace vyšetřila a zjistila, že Maceška kolaborantem nebyl, naopak pracoval proti nacistickému režimu a podporoval řadu persekvovaných rodin (ku příkladu zetě posl. Vojty Beneše) a proto rozhodla o návrhu okresního národního výboru v Sedlčanech rovněž odmítavě.

3. Okresní národní výbor v Ledči navrhl zemskému národnímu výboru v Praze obdobné rozhodnutí o Ing. Josefu Práškovi, majiteli velkostatku v Ledči, že prý byl asociální a kolaborant, vzdor tomu, že trestní řízení u mimořádného lidového soudu i u trestní nalézací komise u téhož okresního národního výboru na udání proti němu učiněná bylo zastaveno pro naprostý nedostatek důkazů. Taktéž i zde rozhodla zmíněná komise zemského národního výboru zamítavě.

4. Okresní národní výbor v Kolíně, označiv Milenu Götylovou-Odkolkovou za osobu německé národnosti, požádal zemský národní výbor v Praze, aby ji uznal za zrádkyni a nepřítele ČSR a aby její zemědělský majetek konfiskoval.

Komise zemského národního výboru v Praze šetřením zjistila, že jmenovaná je české národnosti a že trestní oznámení učiněné u mimořádného lidového soudu je bezpodstatné, že trestní řízení bylo zastaveno a že řízení dle malého retribučního dekretu není sice dosud skončeno, ale že obvinění proti ní vznesená nelze prokázati. Okupanti uvalili na její majetek vnucenou správu. Proto komise zemského národního výboru rozhodla stejně, jako shora.

5. Tyto případy, s řadou případů jiných, byly dány na pořad schůze zemského národního výboru v Praze dne 6. prosince 1946, byly vzaty s pořadu a dány znovu na pořad schůze rady zemského národního výboru dne 13. prosince 1946. Při této schůzi rady projevili krajní nespokojenost členové strany soc. demokratické, nár. socialistické a lidové s praxí konfiskační i pozemkové reformy, kterou provádí člen rady Ing. Václav Rillich a prohlásili, že nemohou o jeho návrzích, týkajících se shora popsaných případů ustanovením citovaného dekretu nepodložených, hlasovati. Proto se ze schůze vzdálili, takže tato se stala neschopnou k rozhodování a musela býti ukončena.

6. Rada zemského národního výboru v Praze tedy o shora popsaných případech meritorně dosud nerozhodla. Jedině jí náleží dle citovaného dekretu právo buď rozhodnouti nebo usnésti se na tom, že jde o případy pochybné a předložiti je ke konečnému rozhodnutí ministerstvu zemědělství. Žádný funkcionář nebo úředník zemského národního výboru není oprávněn, aby bez pravoplatného usnesení rady zemského národního výboru předkládal věc k rozhodnutí ministerstvu, a tím méně je za toho stavu ministerstvo oprávněno, aby si věc samo vyžádalo k rozhodnutí. Leč ministerstvo zemědělství svémocně zasáhlo a rozhodlo v dohodě s ministerstvem vnitra v uvedených i jiných případech, že uvedené osoby jsou zrádci a nepřáteli ČSR a vydalo dne 16. prosince 1946 konfiskační dekrety, jež podepsal sám ministr zemědělství.

Rozhodnutí ministerstva zemědělství trpí vadami řízení, jsou nezákonná a jsou nepřípustným zásahem do pravomoci zemských národních výborů.

Podepsaní poslanci vznáší proto tyto dotazy

1. na pana ministra vnitra:

a) zda jest mu znám případ uvedený sub, II. této interpelace, a pak-li ne, zda jest ochoten jej přísně vyšetřiti a pohnati provlnivší se osoby k zodpovědnosti a neprodleně je suspendovati.

b) zda je mu znám nezákonný postup ministerstva zemědělství v případě ad III, a zda hodlá sjednati nápravu.

2. na pana ministra zemědělství:

a) zda jest ochoten nezákonnou konfiskaci zrušiti a zastaviti rozdělení půdy v případě ad II.,

b) zda jest si vědom, že složil slib, že bude dbáti zákonů a zda hodlá zaříditi ve svém ministerstvu, aby zákonů bylo dbáno,

c) zda jest ochoten nezákonná rozhodnutí v případech uvedených ad III, a všech ostatních obdobných případech zrušiti.