Ad 1. Podle programu dvouletého budovatelského plánu
mají býti v Kolíně již v r. 1947
vystavěny nejméně čtyři, případně
šest nájemných domů pro železniční
zaměstnance o celkovém počtu 48 bytových
jednotek. Do řádného rozpočtu ČSD
pro rok 1947 je k tomu účelu zařazena položka
8,600.000 Kčs.
Kromě toho hodlá bytový fond pro obvod ŘSD
Praha vystavěti v Kolíně nejméně
dva (příp. tři) nájemné domy
pro železniční zaměstnance o celkovém
počtu 24 bytových jednotek. Má tudíž
býti vystavěno v Kolíně již v
roce 1947 celkem 72 bytových jednotek, rozvržených
do šesti, příp. devíti nájemných
domů (podle výšky zastavění a
velikosti bytů).
Vypracování potřebných stavebních
plánů bylo zadáno již 7. listopadu 1946
civilnímu architektu Ing. Dr. Ivanu Šulovi z Prahy,
a to se lhůtou odevzdání kompletních
plánů do 31. 1. 1947.
Z uvedeného plyne, že otázka ubytování
železničních zaměstnanců v Kolíně
je železniční správou bedlivě
sledována.
Ad 2. Příspěvky při včleňování
do práce byly zavedeny vládním nařízením
č. 101/1940 Sb. a platí je podle § 53 vlád.
nař. č. 250/1943 Sb. o podpoře při
včleňování do práce všichni
příjemci mezd a platů a jejich zaměstnavatelé
na polovic. Z veřejných zaměstnanců
jsou vyňati zaměstnanci, kteří podléhají
pojištění podle zákona č. 221/1925
Sb. o nemocenském pojištění veřejných
zaměstnanců (t. j. u ČSD definitivní
a pomocní zaměstnanci). Platí je tedy u ČSD
čekatelé a dělníci. Příspěvky
vybírá nemocenská pojišťovna a
plynou do "Účelového jmění
pro podpory při včleňování
do práce", které spravuje ministerstvo sociální
péče.
Zrušení příspěvků by vyžadovalo
novelisace vládního nařízení
č. 250/1943 Sb. Pro návrh bylo by příslušné
ministerstvo sociální péče.
Ad 3. Podrobné vyšetření ukázalo,
že důchodová daň je srážena
přesně podle sazeb tabulek daně důchodové.
Zaměstnanci byli pravděpodobně uvedeni v
omyl tím, že v listinách platů a mezd,
které jsou určeny též pro srážku
daně důchodové, jsou zdaňovány
též vedlejší příjmy (služební
příplatky, prémie, úkolový
výdělek a pod.), příp. i jiné
příjmy těchto zaměstnanců (na
př. náhrada za nevybranou dovolenou na zotavenou),
vyplácené zvláštními výplatními
listinami, v nichž tyto požitky nejsou zdaňovány.
Neinformovaný zaměstnanec se pak ovšem může
domnívati, že mu byla provedena v listině platů
a mezd vyšší srážka na daň,
nepřihlíží-li k výše uvedené
okolnosti. Je vyloučeno, aby u měsíčního
platu nebo mzdy 2.300 Kčs byla sražena daň
částkou 560,- Kčs neboť srážka
daně v daňové skupině A (u svobodných
zaměstnanců, bezdětných rozloučených
zaměstnanců a bezdětných vdovců),
v níž jest daňová sazba nejvyšší,
činí z uvedené částky pouze
118 Kčs. Má-li ovšem takový zaměstnanec
vedlejší příjem 1.700 Kčs měsíčně,
činí pak srážka daně důchodové,
poněvadž nutno podle platných předpisů
daňových pro účely zdanění
sečísti stálý plat s tímto
vedlejším příjmem (vypláceným,
jak již výše uvedeno, jinou výplatní
listinou, v níž nebyl zdaněn) v daňové
skupině A již 547 Kčs, poněvadž
se stoupajícím příjmem daň
progresivně stoupá.
Podobné stížnosti zaměstnanců
se vyskytují v poslední době dosti často
vzhledem k tomu, že při vyšším příjmu
jest daň vyměřována podle platných
předpisů daňových značně
vysoká, dosud však nebyl v takovém případě
prokázán nesprávný postup některé
služebny proti platným předpisům. Zaměstnanci
si mohou dáti vysvětliti výši srážky
přímo služebnou, příp. mají-li
za to, že srážka je neodůvodněná,
předati případ prostřednictvím
závodní rady ředitelství státních
drah k vyšetření. Byla-li zjištěna
závada, zjednalo by jistě ředitelství
okamžitou nápravu.