Právní výbor projednal ve schůzích,
konaných dne 12. a 18. prosince 1946, předloženou
osnovu zákona o úpravě svátkového
práva (tisk 259) a usnesl se jednomyslně na těchto
změnách:
V § 1 - za slovy: Sv. tří králů
(6. leden), vsunuje se: "Velký pátek,".
V § 3, odst. 3 - za slovy: Sv. tří králů,
vsunuje se: "Velký pátek,"; dále
se vypouští ve větě druhé znění
"kdy se jim dostane právní ochrany podle platných
předpisů".
V § 3, odst. 4 - za slovy: (památné dny) vsunuje
se: "- po případě i pro jednotlivé
oblasti státu -".
§ 6 ve stilisaci vládního návrhu se
vypouští a nahrazuje tímto zněním:
(1) Koná-li se práce v některý
den uvedený v §§ 1 a 2, pokud nepřipadá
na neděli, přísluší zaměstnanci
za každou v tento den odpracovanou hodinu skutečně
docílený výdělek, zvýšený
o zvláštní příplatek, který
se rovná
a) u zaměstnance pracujícího v časové
mzdě jeho skutečné hodinové mzdě,
b) u zaměstnance pracujícího v úkolu
nebo premiové soustavě průměrnému
hodinovému výdělku, jehož docílil
v posledním ukončeném mzdovém zúčtovacím
období,
c) u zaměstnance s měsíčním
platem 1/200 jeho hrubého měsíčního
platu.
(2) Ustanovení platných mzdových
(platových) vyhlášek, platných kolektivních
smluv nebo jiných ujednání o výši
příplatku za práci ve sváteční
dny (dny pracovního klidu), pokud odporují ustanovení
odst. 1, se zrušují.
(3) Je-li odpadlá pracovní doba delší
než doba, kterou zaměstnanec v dotyčný
den skutečně odpracoval, obdrží vedle
odměny za odpracovanou dobu podle odst. 1 ještě
náhradu ušlého výdělku za zbývající
část odpadlé doby pracovní, vypočtenou
podle § 4.
(4) Učni, který pracuje v některých
ze dnů vyjmenovaných v §§ 1 a 2, zvýší
se stanovený týdenní (měsíční)
vychovávací příspěvek o 1/48
(1/200) za každou v tento den odpracovanou
hodinu.
(5) Ustanovení odst. 1 - 4 neplatí pro zaměstnance,
jimž se proto, že ve svátek (památný
den) pracovali, poskytne náhradní volný den.
Za takový náhradní volný den jim přísluší
náhrada podle ustanovení § 4.
V § 10 se škrtá slovo "vyhlášení"
a nahrazuje se slovy "1. ledna 1947".
K vypuštění věty: "kdy se jim dostane
právní ochrany podle platných předpisů"
v § 3, odst. 3 došlo proto, poněvadž právní
výbor považuje toto ustanovení za nadbytečné,
neboť vychází z předpokladu, že
církevním obřadům dostane se této
právní ochrany stejně ve dny sváteční
jako ve dny všední.
Jelikož přijetím nového znění
vzniká státní pokladně vyšší
náklad na úhradu pracovní odměny za
neděle a svátky uvedené v §§ 1
a 2 pro veřejné zaměstnance, kteří
podle § 8 jsou postaveni na roveň zaměstnancům
soukromým, usneseno jednomyslně, aby vládní
návrh byl postoupen k vyjádření, případně
k schválení, výboru rozpočtovému.
Právní výbor doporučuje plenu ústavodárného
Národního shromáždění
takto změněnou osnovu ke schválení.
Sociálně politický výbor projednal
ve schůzi dne 17. prosince 1946 předložený
vládní návrh zákona (tisk 259) a přijal
jej ve znění schváleném výborem
právním.
Rozpočtový výbor schválil ve své
schůzi, konané dne 18. prosince 1946, jednomyslně
vládní návrh zákona i se změnami,
jak se na nich usnesl výbor sociálně politický
a výbor právní.
Poněvadž z ustanovení § 6, odst. 1, písmeno
c) vzniknou státní pokladně vyšší
náklady, spojené s úhradou pracovní
odměny za neděle a svátky, uvedené
v §§ 1 a 2 pro veřejné zaměstnance,
kteří podle § 8 jsou postaveni na roveň
zaměstnancům soukromým, usnesl se rozpočtový
výbor jednomyslně, aby zvýšené
náklady, spojené s prováděním
vládního návrhu zákona o úpravě
svátkového práva, ve veřejné
a státní správě byly uhrazeny z úspor,
dosažených v hospodaření v rámci
státního rozpočtu na rok 1947.
Rozpočtový výbor usnesl se proto jednomyslně
na připojené resoluci.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Státně uznanými svátky jsou: Nový
rok (1. leden), Sv. tří králů (6.
leden), Velký pátek, Nanebevstoupení Páně,
Božího Těla, Sv. apoštolů Petra
a Pavla (29. červen), Nanebevzetí Panny Marie (15.
srpen), Všech Svatých (1. listopad), Neposkvrněného
Početí Panny Marie (8. prosinec), Hod Boží
vánoční (25. prosinec) a druhý svátek
vánoční (26. prosinec).
Památnými dny republiky Československé
jsou: 7. březen podle zákona ze dne 7. března
1946, č. 52 Sb. (narozeniny presidenta Osvoboditele T.
G. Masaryka), 1. květen (svátek práce), 5.
červenec (sv. Cyrila a Metoděje), 6. červenec
(Mistra Jana Husi), 28. září (knížete
sv. Václava) a 28. října jakožto státní
svátek podle zákona ze dne 14. října
1919, č. 555 Sb.
(1) Pro státně uznané svátky
a památné dny republiky Československé
(§§ 1 a 2) platí ustanovení o nedělích.
(2) Okresní národní výbory
učiní podle místních poměrů
opatření, směřující
k důstojné zevní oslavě dne 28. října.
(3) Ode dne účinnosti tohoto zákona
po dobu, kdy toho vyžadují hospodářské
zájmy státu a jejíž ukončení
stanoví vláda nařízením, neplatí
ustanovení o nedělích pro tyto státně
uznané svátky a památné dny republiky
Československé, připadnou-li na všední
den: Sv. tří králů, Velký pátek,
Nanebevstoupení Páně, Sv. apoštolů
Petra a Pavla, Neposkvrněného Početí
Panny Marie, 7. března a 28. září.
Církevní obřady připadající
na svátky a památné dny vyjmenované
v předchozí větě jest - pokud překročují
rozsah obřadů o všedních dnech - přeložiti
na následující nebo předcházející
neděli. Není-li to možno, jest zaměstnancům
umožniti, aby se mohli v těchto dnech zúčastniti
církevních obřadů a oslav podle svého
náboženského vyznání.
(4) Dovolí-li to hospodářské
zájmy státu, může vláda i před
ukončením doby, uvedené v odstavci 3, větě
první, nařízením stanoviti, že
pro některé svátky (památné
dny) - po případě i pro jednotlivé
oblasti státu - platí ustanovení o nedělích.
(5) Pro podniky, jichž nerušený provoz
je ve veřejném zájmu nutný, může
věcně příslušné ministerstvo
v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální
péče správními opatřeními
stanoviti výjimky z ustanovení odstavce 1; bližší
úpravu může vyhraditi příslušným
nižším úřadům (orgánům).
(1) Připadne-li některý ze dnů,
uvedených v §§ 1 a 2, na jiný den než
na neděli, přísluší zaměstnancům,
kteří proto v tento den nepracují a nemají
za tento den nárok na mzdu nebo plat, náhrada za
ušlý výdělek.
(2) Nejsou-li mzda nebo plat zaměstnanců
pevně určeny podle hodin, dnů nebo delších
časových období, bere se za základ
pro výpočet náhrady podle odstavce 1 průměrný
výdělek za poslední mzdové období.
(3) Zaměstnancům, kteří
bez dostatečné omluvy zameškali pracovní
směnu (nebo její část) bezprostředně
předcházející nebo následující
po dni, za nějž přísluší
nárok podle odstavce 1, se neposkytne náhrada za
ušlý výdělek podle tohoto ustanovení.
(1) Domáckým dělníkům
a jim na roveň postaveným domáckým
živnostníkům a zprostředkovatelům
domácké práce přísluší
za každý den, uvedený v §§ 1 a 2,
pokud připadne na jiný den než na neděli,
1/2% z pracovní odměny, dosažené
v posledních bezprostředně předcházejících
6 kalendářních měsících.
(2) Pracovní odměnou se rozumí
hrubá odměna bez příplatků
na hotová vydání.
(3) Podnikatelé domácké práce
jsou povinni nahraditi zprostředkovatelům domácké
práce částky, které tito vyplatili
domáckým dělníkům a jim na
roveň postaveným domáckým živnostníkům
podle ustanovení odstavce 1.
(1) Koná-li se práce v některý
den uvedený v §§ 1 a 2, pokud nepřipadá
na neděli, přísluší zaměstnanci
za každou v tento den odpracovanou hodinu skutečně
docílený výdělek, zvýšený
o zvláštní příplatek, který
se rovná
a) u zaměstnance pracujícího v časové
mzdě jeho skutečné hodinové mzdě,
b) u zaměstnance pracujícího v úkolu
nebo premiové soustavě průměrnému
hodinovému výdělku, jehož docílil
v posledním ukončeném mzdovém zúčtovacím
období,
c) u zaměstnance s měsíčním
platem 1/200 jeho hrubého měsíčního
platu.
(2) Ustanovení platných mzdových
(platových) vyhlášek, platných kolektivních
smluv nebo jiných ujednání o výši
příplatku za práci ve sváteční
dny (dny pracovního klidu), pokud odporují ustanovení
odst. 1, se zrušují.
(3) Je-li odpadlá pracovní doba delší
než doba, kterou zaměstnanec v dotyčný
den skutečně odpracoval, obdrží vedle
odměny za odpracovanou dobu podle odst. 1 ještě
náhradu ušlého výdělku za zbývající
část odpadlé doby pracovní, vypočtenou
podle § 4.
(4) Učni, který pracuje v některých
ze dnů vyjmenovaných v §§ 1 a 2, zvýší
se stanovený týdenní (měsíční)
vychovávací příspěvek o 1/48
(1/200) za každou v tento den odpracovanou
hodinu.
(5) Ustanovení odst. 1 - 4 neplatí pro
zaměstnance, jimž se proto, že ve svátek
(památný den) pracovali, poskytne náhradní
volný den. Za takový náhradní volný
den jim přísluší náhrada podle
ustanovení § 4.
Ustanovení §§ 4 až 6 neplatí pro
dny, na něž se vztahuje předpis § 3, odst.
3.
Ustanovení §§ 4 až 7 platí pro zaměstnance
soukromé i veřejné.
(1) Zrušují se, pokud se v tomto zákoně
neustanovuje jinak, všechny předpisy, které
odporují ustanovením tohoto zákona, zejména
zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb., o svátcích
a památných dnech republiky Československé.
(2) Zrušuje se použivatelnost vládního
nařízení ze dne 9. března 1939, č.
63 Sb., kterým se doplňuje a mění
zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb., o svátcích
a památných dnech.
(3) Ustanovení § 11 zákona ze dne
23. dubna 1925, č. 96 Sb., o vzájemných poměrech
náboženských vyznání, zůstávají
nedotčena.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1947; provedou jej ministři vnitra a sociální
péče v dohodě s ostatními zúčastněnými
členy vlády.
Ministerstvu financí se ukládá, aby náklady,
spojené s prováděním zákona
o úpravě svátkového práva ve
veřejné a státní správě,
uhradilo z úspor, dosažených v hospodaření
v rámci státního rozpočtu na rok 1947.