Dosavadním šetřením bylo zjištěno toto:

Bývalý ředitel reálného gymnasia v Praze II. Jan Čeněk, byl dán do výslužby po zavedení normálního pensijního řízení, jelikož dosáhl zákonitého nároku na plné výslužné a protože již po stránce administrativní nevyhovoval. Námitky, které řed. Čeněk proti pensionování podal, byly ministerstvem školství jako bezpodstatné odmítnuty. Ředitel Čeněk měl být již pensionován v r. 1941, avšak tehdy bylo řízení na pokyn němce Wollingera zastaveno.

Na jeho místo ustanovila zemská školní rada profesora libeňského gymnasia M. Maternu, jako zatímního správce. Zaměstnanecká rada jmenovaného ústavu nejen že ustanoveného zatímního správce nepřijala, nýbrž si zvolila zatímním správcem ústavu seniora sboru prof. Eugena Wiškovského. K této volbě nebyla zaměstnanecká rada oprávněna a její postup nedá se omluviti ani tehdejším revolučním kvasem. V zájmu klidného chodu ústavu bylo nemyslitelné, aby prof. Wiškovský, který byl zaměstnaneckou radou zvolen jako vzdorokandidát proti zemskou školní radou ustanovenému zatímnímu správci, zůstal na ústavě. Byl proto v souhlase s ustanovením § 72 služ, pragmatiky přeložen na reálné gymnasium v Praze VIII. Při nástupu žádal prof. Wiškovský ředitele tohoto ústavu, aby mu nepřiděloval žádné vyučovací hodiny, protože bude v nejbližších hodinách přeložen zpět.

Pokud se týče ostatních změn profesorského sboru, nevymykaly se podle sdělení zemské školní rady nikterak rámci všeobecného přesunu sil, neboť bylo tehdy založeno respektive znovuzřízeno 30 až 35 středních škol, které bylo potřeba vybaviti učitelskými silami. Profesoři jmenovaného ústavu, kteří byli tehdy přeloženi, byli většinou ustanoveni v Praze. Jedinou výjimkou byl prof. Hradecký, který byl přeložen do Bíliny. Od 1. září 1946 byl však na vlastní žádost přeložen zpět do Prahy. Prof. Hlinovský byl od 1. února 1946 přidělen zdejšímu ministerstvu.

Přeložení prof. Čulíka nestalo se podle zemské školní rady dekretálně, nýbrž pouze služebním lístkem bez čísla. Nebylo jmenovanému, zatímním správcem vůbec vydáno a později bylo telefonicky odvoláno.

Šetření o postupu zaměstnanecké rady, které bylo provedeno u všech členů profesorského sboru jmenovaného ústavu ukázalo, že většina profesorského sboru se staví proti zaměstnanecké radě a vytýká jí, že podniká na svůj vrub a bez vědomí sboru akce, se kterými sbor nesouhlasí (podání z 24. ledna 1946).

Ostřejší postup orgánů zemské školní rady při šetření vysvětluje zemská školní rada tím, že neměla vzhledem k dříve již vyšetřovanému případu prof. Osendorfa k zaměstnanecké radě reálného gymnasia v Praze II., potřebnou důvěru.

Vyšetřování interpelovaných případů není ještě skončeno. Budou-li během dalšího vyšetřování zjištěny přehmaty, budou napraveny a vinníci pohnání k zodpovědnosti.