Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Právo každého občana na ochranu zdraví se zajišťuje především bezplatnou státní poradenskou zdravotní péčí.

(2) Poradenskou zdravotní péčí podle tohoto zákona jest preventivní (ochranná) zdravotní péče, spočívající v odborném vyšetřování zdravotního stavu občanů, zjišťování sociálně-zdravotních podmínek jejich života, ochraně jejich zdraví poradou, výchovou a zprostředkováním nápravy zjištěných sociálně zdravotních závad a potřebné péče, jakož i v boji proti vzniku, rozšíření a následkům chorob, zejména sociálních.

(3) Zdravotní poradna jest odborně vybavené zařízení, v jehož rámci lékař a jiné odborně školené síly za jeho vedení plní úkoly uvedené v odstavci 2.

(1) Poradenskou zdravotní péči organisuje a provádí státní správa zdravotní, v úzké spolupráci s nositeli sociálního pojištění a za pomoci koordinačních orgánů, zřízených podle zvláštních zákonů.

(2) Dobrovolné organisace sociálně zdravotní péče se účastní plnění těchto úkolů pod dozorem ministerstva zdravotnictví podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální péče a vyhlásí v Úředním listě.

(1) Poradenskou zdravotní péči o obyvatelstvo správního okresu provádí okresní národní výbor.

(2) K provádění poradenské péče zřídí okresní národní výbor jako svoje pomocné zařízení ústav národního zdraví, do něhož začlení dosavadní zdravotní poradny; pro jednotlivé části správního okresu může zřizovati odbočky ústavu nebo místní poradny.

(3) Ústav národního zdraví je zároveň pomocným zařízením okresního národního výboru pro výkon jeho působnosti v ostatních věcech zdravotních.

(4) Ústav národního zdraví je při plnění úkolů poradenské péče o matky a děti zároveň pomocným zařízením příslušných "okresních péčí o mládež" podle § 1, odst. 2 zákona ze dne 1946, č. Sb., o organisaci péče o mládež.

(5) Podrobnosti o vnitřním uspořádání a činnosti ústavů národního zdraví, jakož i o jejich úkolech podle odstavců 3 a 4 stanoví vláda nařízením.

(1) Movitý a nemovitý majetek, který výlučně nebo alespoň převážně slouží zdravotním poradnám (§ 1, odst. 2), jež byly začleněny do ústavu národního zdraví (§ 3, odst. 2) a je ve vlastnictví jejich dosavadních provozovatelů, připadá státu. Okresní národní výbor označí výměrem majetek, na který se opatření podle věty první vztahuje a stanoví den, kterým tento majetek přechází do správy státu. Přechod nemovitostí a knihovních práv na československý stát zapíše knihovní soud ve veřejných knihách na návrh okresního národního výboru s odvoláním na tento zákon.

(2) Za nemovitý majetek, kterého nabyl podle odstavce 1, poskytne stát náhradu. Výši náhrady stanoví ministerstvo zdravotnictví po dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším úřadem cenovým na podkladě návrhu okresního národního výboru, který provede potřebná šetření. Náhrada se rovná obecné ceně majetku v den jeho nabytí státem, kterou zjistí okresní národní výbor podle úředních cen k tomuto dni, a není-li jich, úředním odhadem. Od takto zjištěné ceny se odečtou závazky k tomuto dni na nemovitosti knihovně zajištěné. Náhrada se snižuje o podpory poskytnuté dosavadnímu vlastníku z veřejných prostředků na pořízení a opravy nemovitosti.

(3) Movitý majetek přejímá stát bez náhrady. Za závazky, které vzešly dosavadnímu vlastníku nabytím, opravami a udržováním tohoto majetku před účinností tohoto zákona, odpovídá stát bez újmy dalšího ručení svého předchůdce až do výše obecné ceny převzatého majetku v den jeho nabytí.

(4) Zaměstnanci dosavadních zdravotních poraden mohou býti přijati v rámci platných předpisů o přijímání nových sil do služeb státních. Takto přijatí zaměstnanci budou zpravidla zařaděni do příslušných kategorií státních zaměstnanců. Zařadění těchto zaměstnanců provede ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí podle platných předpisů. Takto přijatí zaměstnanci tvoří samostatný osobní stav. Jejich osobním úřadem je příslušný zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví; ústředním úřadem pro jejich věci osobní je ministerstvo zdravotnictví. Služební instrukce pro tyto zaměstnance vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem vnitra. Tato ustanovení se nevztahují na zaměstnance "okresních péčí o mládež". O převedení těchto zaměstnanců do služeb ústavů národního zdraví se dohodne ministerstvo zdravotnictví s ministerstvem sociální péče.

Náklady na ústavy národního zdraví se uhradí z rozpočtové kapitoly, určené pro ministerstvo zdravotnictví, pokud na ně podle platných předpisů není povinna přispívati jiná osoba.

Okresní národní výbory se vzájemně doplňují svými nařízeními poradenské zdravotní péče a mohou se k jejímu provádění sdružovati zřízením společného ústavu národního zdraví. Podrobnosti upraví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem vnitra směrnicemi uveřejněnými v Úředním listě.

(1) Ministerstvo zdravotnictví může přidružiti ústav národního zdraví k veřejnému ambulatoriu nebo k veřejné nemocnici.

(2) Ministerstvo zdravotnictví, zemské národní výbory a pověřenectvo - zdravotnictví mohou z důvodu místní účelnosti pověřiti svoje ústavy úkoly poradenské zdravotní péče, které by jinak vykonávaly ústavy národního zdraví, a to ministerstvo zdravotnictví po slyšení zúčastněného zemského národního výboru (pověřenectva zdravotnictví), zemský národní výbor a pověřenectvo zdravotnictví po slyšení zúčastněných okresních národních výborů.

Právní jednání, písemnosti a úřední úkony potřebné k uskutečnění organisace poradenské zdravotní péče podle tohoto zákona, jakož i příslušné zápisy do veřejných knih, jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

(1) Od počátku účinnosti tohoto zákona mohou se zřizovati zdravotní poradny (§ 1) jen jako součásti ústavu národního zdraví.

(2) Dosavadní zdravotní poradny pokračují ve své činnosti stejným způsobem jako dosud až do doby, kdy budou začleněny do ústavů národního zdraví (§ 3, odst. 2),

(3) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na poradny pracovního lékařství a na poradny pro volbu povolání. Vláda stanoví usnesením, zda a za jakých podmínek se tyto poradny přidružují k ústavům národního zdraví.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Usnesením ze dne 16. července 1946 o přípravných opatřeních k provádění svého budovatelského programu uložila vláda ministrovi zdravotnictví, aby předložil:

1. osnovu zákonných úprav, které by zaručily právo na ochranu zdraví ve smyslu vládního programu, a to po stránce preventivní i léčebné;

2. návrh opatření na plánovité vybudování a zjednodušení široké, státem řízené zdravotní péče (při tom se klade zvláštní důraz na zdravotní péči preventivní);

3. návrh opatření, na jehož podkladě by mohla býti poskytována po zdravotnické stránce nejširší péče matce a dítěti;

4. návrh vhodných opatření po zdravotnické stránce pro zvýšení populace, a to jak zvýšením porodnosti, tak i snížením kojenecké úmrtnosti;

5. návrh opatření na zlepšení hygieny na vesnici.

Tato osnova je první ze souboru ministerstvem zdravotnictví připravovaných osnov zákonů a nařízení, které uskutečňují uvedený program. Osnova přispívá k realisaci zmíněných bodů programu v oboru preventivní zdravotní péče tím, že:

1. zaručuje právo na ochranu zdraví bezplatnou poradenskou zdravotní péčí;

2. zestátňuje poradenskou zdravotní péči a umožňuje tak její jednotné a jednodušší řízení a plánovité dobudování;

3. dává podklad k poskytování všestranné zdravotní péče zejména matce a dítěti zřízením ústavů národního zdraví, jejichž jádrem jsou zdravotní poradny pro matky a děti;

4. soustředěním zdravotní péče o matku a dítě v odborných státních ústavech vytváří podmínky k intensivnímu a úspěšnému boji proti kojenecké úmrtnosti;

5. buduje ústavy, které budou střediskem všeobecného zlepšování hygieny, zejména na venkově. Poradenská zdravotní péče, jako celá preventivní (ochranná) zdravotní péče je poměrně mladým odvětvím mediciny, poněvadž dříve se věnovala pozornost hlavně jen tomu, aby se nemocnému člověku dostalo správného léčení a ošetřování.

Moderní medicina si všímá na základě hlubšího poznání příčin nemoci stále více člověka zdravého a snaží se jej uchrániti od nemocí vůbec, nebo alespoň čeliti nemoci v nejpočátečnějším stadiu, kdy léčení nevyžaduje ještě tak intensivních opatření, dlouhé doby a nákladu, jako když se již nemoc rozvinula. Tímto směrem vyvíjí svoji činnost preventivní (ochranná) zdravotní péče. Je to soubor opatření, jimiž se záměrně chrání a upevňuje zdraví lidu, ohrožené nebo narušené jednak přímými škodlivinami způsobujícími nemoc, jednak nepřímo nevhodným prostředím (nepřiměřeným zaměstnáním a bydlením, špatnou životosprávou, neznalostí hygieny, zlozvyky, hospodářským nedostatkem a jinými vlivy, připravujícími vhodnou půdu pro onemocnění).

Tato péče byla u nás provozována hlavně různými dobrovolnými organisacemi; státní správa zdravotní její činnost usměrňovala jen ideově a podpůrně. Průkopnickou činností dobrovolných organisací je však dnes v preventivní zdravotní péči již natolik připravena půda, že jádro a nástroj této péče, zdravotní poradenství, dozrálo (stejně jako kdysi ústavy ošetřovací a léčebné) pro zveřejnění, soustředění a organické včlenění do veřejné správy zdravotní.

Stane se tak způsobem, který zachovává demokratickou podstatu preventivní péče, neboť péče tato bude svěřena ve správních okresech přímo orgánům lidové správy - okresním národním výborům - a bude plánovitě prováděna za pomoci koordinačních sborů, jež budou zárukou spolupráce všech na věci interesovaných složek.

Všechny dosavadní zdravotní poradny budou včleněny do ústavů národního zdraví, v jejichž rámci budou postupně dobudovány ty poradny, které v některé oblasti chybí. Ústav nebude pouhou stavební jednotkou (z počátku často nebudou všechny poradny a jejich společná zařízení zatím ani pod jednou střechou), bude to však pevná jednotka organisační, jejíž všechny složky budou tvořiti organický celek s jednotným vedením, s jednotnými pracovními methodami a se společným odborným zařízením. Systémem specialisovaných poraden, vzájemně spolu souvisících, bude kontrolováno a chráněno zdraví od doby před početím nového života, v období vývoje plodu, za porodu, v kojeneckém, předškolním a ve školním věku a dále po celou dobu života. To je úkolem poraden: předsňatkových (eugenických), poraden pro duševní hygienu, pro ženy těhotné, pro matky, pro děti ve věku kojeneckém a předškolním, pro školní děti (školní lékařství), pro dospívající mládež a pro dospělé, jež budují ochranu zdraví po všech stránkách, včetně péče o chrup. Tyto základní poradny jsou doplněny poradnami zaměřenými na boj proti sociálním chorobám: proti tuberkulose, srdečním chorobám, rheumatismu, pohlavním chorobám, rakovině, cukrovce, trachomu, proti chorobám žláz s vnitřním vyměšováním atd.

Práce v poradnách sestává ze zevrubného vyšetřování a pravidelného sledování jednak zdravotního stavu (duševního i tělesného) lékařem, pokud možno odborným, jednak sociálně zdravotních podmínek života v rodině i mimo rodinu zdravotní pracovnicí. Na podkladě souhrnného posouzení všech zjištěných okolností se poskytují individuelní porady ve všech oborech péče o zdraví, a kde je třeba, zprostředkuje se náprava vad a potřebné péče (péče léčebné, včetně péče o chrup, ozdravné, rekreační atd.).

Poradny, které musí býti umístěny blízko svých návštěvníků, mají-li svoje úkoly řádně plniti, budou zřízeny též jako odbočky ústavu národního zdraví, event. jako poradny místní, případně poradny pojízdné. To budou zejména poradny pro těhotné ženy, matky a děti, které musí býti svým návštěvníkům snadno přístupné a musí míti možnost vyslati i poradenského lékaře k matce a dítěti do bytu (na př. k novorozenci do prvních 10 dnů, za mrazu a nepohody). Případy vyžadující zvláštního odborného vyšetření budou ovšem i z těchto místních poraden dirigovány za potřebných opatření do centrály ústavu národního zdraví, jehož jádrem bude všestranně vybavená poradna pro ženy těhotné, pro matky a děti a poradna protituberkulosní. Ve větších střediscích budou ústavy doplněny poradnou předsňatkovou, poradnou pro duševní hygienu, kardiologickou, proti rheumatismu, proti trachomu a proti pohlavním chorobám, a zubními ambulatorii, někde pak bude pro oblast několika ústavů ještě poradna bojující proti rakovině, proti alkoholismu a proti chorobám žláz s vnitřní sekrecí. Tímto způsobem bude celé území ČSR proloženo sítí poraden, které zachytí každý potřebný případ a zařídí, co je mu třeba. Ústav národního zdraví bude organisován úsporně, takže některá odborná zařízení budou společná pro všechny jeho složky, na př. laboratoř chemická a bakteriologická, roentgen, solarium a zařízení evidenční. Celý osobní i věcný aparát ústavu národního zdraví bude mimo to sloužiti zdravotnickému výzkumu příslušné oblasti, zdravotnické lidovýchově a provádění ostatních zdravotnických úkolů veřejné správy zdravotní.

Hlavní výhodou tohoto systému jest, že zahrnuje do jednotně řízené péče jedince všech věkových stupňů bez ohledu na to, zda a jaká zdravotnická závada se u něho vyskytuje a že umožňuje zdravotní péči o rodinu jakožto o celek. Poněvadž ústav národního zdraví bude znáti rodiče, bude moci na př. ještě před narozením dítěte učiniti potřebná opatření na ochranu jeho zdraví (na př. na ochranu zraku tam, kde je kapavka, na isolování tam, kde je jakákoliv nakažlivá nemoc atd.); kdykoli pak u kteréhokoli člena rodiny propukne onemocnění, bude moci učiniti disposice s ohledem na ostatní příslušníky celé rodiny. Jen tento systém umožní opravdu energický boj proti kojenecké úmrtnosti a proti sociálním chorobám, jenž jest našim nejzávažnějším úkolem v zanedbaných zdravotních poměrech poválečných. Proto není možno dále ponechati tuto práci a zodpovědnost na obětavých a přičinlivých sice, ale jen v rámci svých omezených možností a isolovaně pracujících dobrovolných organisacích, neboť tento úkol jest nad jejich síly.

Tyto organisace zákon neruší, naopak počítá s jejich další účinnou spoluprací. Jen jeden úsek jejich průkopnické činnosti - poradenství - bude odevzdán veřejné správě zdravotní. Poradenskou práci odbornou stejně i za dosavadního stavu věci vykonávají odborné síly (lékař a sociálně zdravotní pracovnice), placené ze státních subvencí. Síly dobrovolné soustřeďují svou činnost hlavně na propagaci poradenské činnosti a na získávání prostředků sbírkami a různými podniky, aby nemajetným případům bylo umožněno dodržeti radu lékaře a sociálně zdravotní pracovnice. Tak přispívají na př. na lepší výživu, ošacení, ozdravnou a prázdninovou péči, vydržují zařízení pro ozdravnou a prázdninovou péči, jakož i stanice pro ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách, které vedle svých ostatních úkolů vypomáhají na úseku preventivní zdravotní péče, zejména pak na zdravotní lidovýchově. Všechny tyto úkoly zůstanou i nadále těmto dobrovolným organisacím, které sdružují agilní a průbojné jednotlivce. Ba očekává se, že teď, kdy s nich bude sňato břemeno zdravotnického poradenství, věnují se tím intensivněji účinné a iniciativní pomoci případům, které poradny vyhledávají, a budou raziti nové cesty v oboru preventivní péče. Není tedy obavy, že zestátněním poradenské péče zaniknou dosavadní finanční a pracovní zdroje soukromé, neboť budou míti stále dosti široké pole působnosti vedle státní péče zdravotní. Je ovšem třeba, aby tato práce dobrovolných organisací - konaná v rámci jejich stanov - byla náležitě koordinována s prací veřejné zdravotní správy a aby měla dobrou a objektivní úroveň. Proto se bude konati za dozoru ministerstva zdravotnictví a bude vymezena jeho směrnicemi, vypracovanými v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální péče.

Zejména spolupráce ministerstva sociální péče je pro obor poradenské zdravotní péče velmi třeba, neboť část poradenství (poradny pro matky a děti) provozovaly až dosud Péče o mládež, a dále proto, že úkoly těchto spolků v oboru sociální a právní ochrany mládeže doplňují činnost zdravotnických poraden. Proto při pojednávání návrhu zákona o organisaci péče o mládež (jímž se Péče o mládež postátňují) dalo ministerstvo zdravotnictví podnět k tomu, aby péče o mládež byla v první instanci svěřena okresním národním výborům, stejně jako činnost preventivně zdravotní. Ústavy národního zdraví budou při plnění poradenské zdravotní péče o matky a děti pomocným zařízením nových Péčí o mládež. Tím se docílí jednotného vedení, účelného umístění a úzké spolupráce obou složek, při čemž každá podrží svoji odbornost. Péči o mládež, jež se omezuje na ochranu mladistvých členů rodiny, bude při tom k dobru zdravotnický přehled ústavu národního zdraví, zahrnující celou rodinu. Vzhledem k této souvislosti je třeba, aby tato osnova byla projednávána s přihlédnutím k osnově zákona o organisaci péče o mládež, kterou v rámci dvouletého plánu vypracovalo ministerstvo sociální péče.

Až dosud provozovaly poradenskou zdravotní péči zejména tyto spolky a instituce: Péče o mládež, Masarykova liga proti tuberkulose, Československá kardiologická společnost, Československá společnost pro potlačovaní chorob pohlavních, Liga proti rheumatismu, Endokrinologická společnost, Československa eugenická společnost, Český spolek pro zkoumaní a potírání zhoubných nádorů, Spolek "Dům útěchy", Česká péče o diabetiky, Československý abstinentní svaz, Společnost pro péči o duševní zdraví a j. Tyto spolky a instituce jsou vydržovány ze státních subvencí a z dobrovolných příspěvků. Osobní a investiční náklady byly až dosud hrazeny převážně ze státních peněz, aniž však stát měl přímý vliv na jednotné a účelné řízení práce. Soustředěním poraden a jednotným odborným plánováním se docílí hospodárného využití prostředků a pracovních sil a tím i prohloubení práce a zlepšení výsledků, jež se projeví v celkovém povznesení zdravotního stavu národa a úsporou zejména na nákladech léčebných a ošetřovacích. Poněvadž stát béře na sebe povinnost organisovati jednotně poradenskou zdravotní péči, vydržovati ji a doplňovati, je samozřejmé, že zároveň přejímá veškerá zařízení, která dosud sloužila zdravotním poradnám k tomuto účelu, do svého vlastnictví. Za majetek nemovitý poskytne dosavadnímu vlastníkovi přiměřenou náhradu, pokud nebyl tento majetek pořízen z investičních subvencí. Majetek movitý (zařízení paradon), který byl skoro vždy pořizován ze subvencí, převezme bez náhrady. V rámci platných předpisů převezme též dosavadní personál zdravotních poraden a provede jeho spravedlivé platové zařazení.

V rozpočtu ministerstva zdravotnictví na rok 1946 je preliminováno na preventivní zdravotní péči o mládež a na boj proti sociálním chorobám celkem 115,000.000 Kčs. Předpokládá se, že převzetím úkolů shora uvedených stoupne tento náklad asi o 12 mil. Kčs, jež budou pravděpodobně uhrazeny z výnosu distribuce zboží UNRRA. Potřebné rozšiřování sítě poraden a dobudování ústavů národního zdraví bude prováděno etapově podle finančních možností v rámci pravidelného rozpočtu ministerstva zdravotnictví v příštích letech.

Osnova vzniká v době příprav definitivní organisace veřejné správy a tím i orgánů veřejného zdravotnictví i oborů s ním úzce souvisících (národní pojištění). Pro naléhavost zákonné úpravy poradenské zdravotní péče není možno čekati, až zcela vykrystalisují i ostatní reformy. Osnova je proto rámcová a je stylisována tak, aby novou organisaci poradenské zdravotní péče bylo možno účelně včleniti do celkové příští organisace veřejné správy zdravotní a národního pojištění.

Odstavec 1 dává každému občanu nárok ba bezplatnou státní poradenskou zdravotní péči.

Odstavce 2 a 3 vymezují pojem poradenské zdravotní péče a zdravotní poradny.

K odstavci 1: Státní správa zdravotní (ministerstvo zdravotnictví a zemské a okresní národní výbory) se ujímá organisace, řízení a provádění poradenské zdravotní péče. Chce míti v tomto oboru postavení vedoucí, ale ne výlučné, a chce úzce spolupracovati s nositeli sociálního pojištění a používati koordinačních sborů, zřízených podle zvláštních předpisů.

Takovým sborem bude stálá koordinační komise péče o mládež, kterou zřizuje § 6 osnovy zákona o organisaci péče o mládež při úřadu předsednictva vlády. V této komisi budou zastoupeni: úřad předsednictva vlády, ministerstva: sociální péče, vnitra, zdravotnictví, školství a osvěty a spravedlnosti, příslušná pověřenectva, ROH, Svaz české mládeže, Svaz slovenské mládeže a představitelé dobrovolné péče o mládež. Podle povahy předmětu jednání bude možno do ní přizvati i zástupce jiných ústředních úřadů. Do působnosti této komise náleží zejména starati se o jednotné provádění péče o mládež.

Další koordinační orgán bude zřízen podle čl. IV zákona o vybudování národního pojištění, který v nynějším návrhu této osnovy zní: "Činnost národního pojištění je vedena v souladu s všeobecnou politikou hospodářskou, sociální a zdravotnickou. Činnost zdravotnická budiž řízena podle jednotného plánu zdravotní péče, vypracovaného zvláštním koordinačním orgánem při ministerstvu zdravotnictví, jenž k tomuto cíli bude zřízen vládním nařízením, a vydaného ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče." Jednotný plán zdravotní péče bude se týkati celé soustavy veřejného zdravotnictví a rozdělí účelně administrativní a exekutivní úkoly zdravotnické mezi všechny složky na zdravotnické práci zúčastněné, zejména mezi orgány veřejné zdravotní správy, nositele pojištění a dobrovolné organisace.

Pro přechodnou dobu již fungují ústřední sbor a okresní sbory pro organisaci zdravotní služby, které mají za úkol zejména urychliti a usnadniti plnění úkolů, vzniklých začleněním pohraničí do veřejné zdravotní péče, hlavně pak zajistiti úzkou spolupráci veřejné správy zdravotní s nositeli sociálního pojištění. Tyto sbory byly vytvořeny oběžníkem ministerstva zdravotnictví ze dne 25. srpna 1945, č. II/42000-159-2253-25/8-45 po společné dohodě ministerstev zdravotnictví, sociální péče, národní obrany a dopravy, ÚRO, zemských národních výborů a nositelů sociálního pojištění. V ústředním sboru pro organisaci zdravotní služby v zemích českých jsou zastoupena ministerstva zdravotnictví, sociální péče, národní obrany, techniky, dále zemské národní výbory, ústřední nositelé veřejnoprávního pojištění, Ústřední jednota čs. lékařů a Ústřední rada odborů. K jednání se dále zvou zástupci Státního úřadu plánovacího, Státního úřadu osidlovacího a Ústředního národního výboru hlav. města Prahy. Obdobný sbor je zřízen i při pověřenectvu zdravotnictví a je složen ze zástupců pověřenectva, Ústřední sociální pojišťovny v Bratislavě, Lékařské komory v Bratislavě a Ústředí odborových svazů Slovenska. Do okresních sborů pro organisaci zdravotní služby vysílají po jednom zástupci: okresní národní výbor, správní sbory nositelů nemocenského pojištění, okresní (krajské) rady odborů, lékařská župa a okresní úřad ochrany práce. Dalšími členy jsou: okresní lékař, úřední lékaři nositelů nemocenského pojištění, vedoucí úředníci nositelů nemocenského pojištění, příp. zmocněnci nositele nemocenského pojištění, lékařský a administrativní vedoucí v. v. nemocnice v okrese a zástupce sociální pomoci. Podle potřeby mohou býti do okresního sboru přizváni zástupci dobrovolné sociálně zdravotní péče.

Není tedy třeba, aby byl zřizován zvláštní koordinační sbor pro obor poradenské zdravotní péče; jest však nutno zdůrazniti souvislost tohoto zákona s cit. osnovami.

K odstavci 2: Dosavadní dobrovolné organisace preventivní zdravotní péče se neruší; stát přejímá pouze jeden úsek jejich činnosti, t. j. činnost poradenskou, a ponechává jim jejich činnost ostatní v rámci jejich stanov. Při této své činnosti budou však vázány směrnicemi vydanými podle tohoto odstavce a budou podrobeny dozoru ministerstva zdravotnictví, aby tak byla zabezpečena jednotnost, účelné rozdělení a dobrý standard této činnosti. Pracovníci těchto organisací zůstanou ovšem s poradenstvím v praktickém a ideovém styku ve zdravotních a sociálních komisích okresních národních výborů, pokud budou jejich členy, případně i v koordinačních sborech (odstavec 1). Obdobné ustanovení má též osnova o organisaci péče o mládež.

Poradenskou zdravotní péči ve správním okresu bude prováděti okresní národní výbor prostřednictvím ústavu národního zdraví, do něhož začlení dosavadní zdravotní poradny. Tento ústav nebude míti samostatné právní subjektivity, nýbrž bude pomocným odborným zařízením okresního národního výboru pro všechny jeho úkoly zdravotní a rovněž i pomocným zařízením komisí okresních národních výborů "okresních péčí o mládež". Způsob jeho uspořádání a činnosti bude upraven vládním nařízením a je podrobně popsán ve všeobecné části důvodové zprávy.

K odstavcům 1 až 3: Aby stát mohl dostáti úkolům svěřeným mu tímto zákonem, je třeba, aby převzal veškerá potřebná zařízení, která dosud sloužila výlučně nebo převážně dosavadním zdravotním poradnám a jsou ve vlastnictví jejich provozovatelů. Bude jich použito pro tytéž účely, pokud jim vyhovují. - Pro řízení u okresních národních výborů podle tohoto ustanovení platí ustanovení vládního nařízení č. 8/1928 Sb., o správním řízení.

Za majetek nemovitý se poskytne náhrada obdobně ustanovením § 8 dekretu č. 100/1945. Nemovitostí, které alespoň převážně slouží poradenství a jsou ve vlastnictví provozovatelů poraden, je pouze málo. Poradny jsou většinou v najatých místnostech, často ve školách (místní poradny) nebo domech patřících veřejnoprávním korporacím a vystavěných pro účely sociální a zdravotní péče. Tam, kde na př. Okresní péče o mládež mají vlastní domy (někde ve spoluvlastnictví s Masarykovou ligou proti tuberkulose), nepřevládají místnosti určené poradenství; obvykle jsou tam kromě poradenských místností a kanceláří též ještě byty, jesle, útulky pro děti a dětské domovy. Tyto domy tedy nebude stát přejímati podle tohoto zákona. Nemovitostí, které přejdou na stát, bude jen asi deset. Po odečtení subvencí, jež byly státem poskytnuty na jejich pořízení, nepřesáhne náklad na jejich převzetí státem částku 5,000.000 Kčs.

Movitý majetek poraden přejímá stát bez náhrady. Jde o zařízení poraden (jednoduchý nábytek čekárny a lékařské ordinace, váha, lékařské nástroje, příruční lékárny, někde ještě horské slunce, roentgen, zařízení zubolékařské a pod.). Veškeré toto zařízení bylo pořizováno z investičních podpor ministerstva zdravotnictví, někde též z dobrovolných sbírek. Ministerstvo zdravotnictví neví o případu, že by na některé součásti poradenského zařízení vázly dluhy vzniklé nynějšímu vlastníku nabytím, opravami a udržováním zařízení, neboť zejména v posledních letech bylo nutno všechny dodávky platiti hotově a provozovatelé poraden obvykle pořizovali zařízení, zejména nákladnější, až tehdy, když měli zaručenou úhradu. Kde snad by se mimo očekávání u předmětů národním výborem převzatých takový dluh vyskytl, bude věřitel uspokojen státem, neboť lze předpokládati, že takový závazek nebude vyšší než nynější obecná cena věci. Pokud by vyšší byl, jest spravedlivé, aby zbytek závazku zůstal k tíži dosavadního vlastníka, který zřejmě investici učinil nehospodárně. V každém případě to budou jenom malé částky, které si dosavadní vlastník bude moci opatřiti další činností nebo v případech hodných zvláštního zřetele z podpory ministerstva zdravotnictví. Ustanovení o ručení státu za zmíněné závazky má sice jen theoretický význam, nelze však státu uložiti ručení neomezené výši obecné ceny a zakládati tak precedenční předpis, který by mohl stát v jiných případech vážně poškoditi.

K odstavci 4: O odborný a zapracovaný personál zdravotních poraden je veliká nouze. Podle tohoto zákona přejímá stát v rámci platných předpisů jejich dosavadní zaměstnance, aby práce mohla nerušeně pokračovati alespoň v dosavadním rozsahu. Tento personál bude převzat do smluvního služebního poměru. Jeho platy jsou upraveny s ohledem na různé stupně jeho odborného vzdělání podle výnosu ministerstva ochrany práce a sociální péče, vyhlášeného výnosem ministerstva zdravotnictví č. II/1-246-14/7-1945 (platová úprava pro zaměstnance některých institucí sociální a zdravotní péče). Poněvadž platy těchto zaměstnanců byly hrazeny ze státních subvencí, nevzejde státní správě převzetím tohoto personálu nové finanční zatížení. Poněvadž jde o skupinu odborných zaměstnanců, kteří budou používáni jen pro potřebu ústavů národního zdraví, utvoří se pro ně samostatný osobní stav. Tato ustanovení se nevztahují na zaměstnance Okresních péčí o mládež. Zmínění zaměstnanci mohou býti převzati státem podle § 4, odst. 4 osnovy zákona o organisaci péče o mládež a budou pravidelně přiděleni k výkonu péče o mládež přísl. úřadovnám okresních národních výborů, pokud se ministerstva zdravotnictví a sociální péče nedohodnou o jejich převedení do služeb ústavů národního zdraví.

Veškeré náklady na ústavy národního zdraví budou hrazeny z rozpočtu ministerstva zdravotnictví. Svazkům územní samosprávy nelze pro jejich tíživou finanční situaci ze zákona ukládati další finanční břemena, avšak očekává se, že obce a okresy jako dosud dobrovolně budou podporovati rozvoj poradenství (na př. zapůjčením místností a pod.). Odhad nákladu, který z provedení tohoto ustanovení a přísl. ustanovení § 4 vzejde státní pokladně, je uveden ve všeobecné části důvodové zprávy.

Prozatím není platných předpisů, podle nichž by na náklady ústavů národního zdraví byla povinna přispívati jiná osoba; předpokládá se však, že vzhledem k §§ 30 a násl. osnovy zákona o národním pojištění pro případ mateřství, sňatku, nemoci a úmrtí (zákon o nemocenském pojištění) je možno počítati v budoucnu s finanční účastí nositelů národního pojištění.

Ústavy národního zdraví, zejména sousední, budou v rámci jednotného plánu zdravotní péče spolupracovati. Některé speciální druhy poraden, jejichž zřizování v každém ústavu národního zdraví by bylo neekonomické, budou podle příslušných směrnic pracovati i pro více okresů.

K odstavci 1: Toto ustanovení umožňuje použíti na př. místností, zařízení a personálu ambulatorií a nemocnic i pro účely ústavů národního zdraví a naopak. Při tom osnova pamatuje i na příští případný vývoj výstavby veřejného zdravotnictví, v jehož rámci by se veřejné nemocnice a ambulatoria mohly státi středisky veškeré zdravotní péče. Slovo "přidružiti" má zahrnouti různé způsoby event. vzájemného vztahu těchto institucí, jak to bude v rámci jednotného plánu zdravotní péče vyžadovati místní potřeba.

K odstavci 2: V některých oblastech ČSR bude účelné navázati na dosavadní zvláštní, místními podmínkami odůvodněný vývoj a přizpůsobiti mu organisaci zdravotního poradenství. Tak na př. pro celý obvod expositury zemského národního výboru v Brně, v Moravské Ostravě se tvoří jediný velký sociálně zdravotní ústav. Pro některé úkoly preventivní zdravotní péče (na př. pro péči o chrup) bude případně účelno zříditi pojízdná ambulatoria, spravovaná zemskými národními výbory, která by působila v širších oblastech. Na Slovensku vzorně pracuje v preventivní zdravotní péči Státní zdravotně-sociální ústav v Bratislavě s řadou poboček. Při speciálním zdravotnickém výzkumu některých oblastí bude třeba říditi preventivní zdravotní práci přímo z ministerstva zdravotnictví. Proto mohou jak ministerstvo zdravotnictví, tak zemské národní výbory a pověřenectvo (ovšem po slyšení na věci zúčastněných národních výborů) pověřiti z důvodů místní účelnosti některými úkoly poradenské zdravotní péče svoje ústavy.

K odstavci 1: Účelem zákona je sjednotiti dosavadní zdravotní poradenství. Aby v budoucnosti nemohla býti tato jednotnost porušena, bude možno od počátku účinnosti tohoto zákona zřizovati další zdravotní poradny jen v rámci ústavů národního zdraví.

K odstavci 2: Toto ustanovení zajišťuje kontinuitu poradenské práce až do doby, kdy se jí fakticky ujme státní zdravotní správa.

K odstavci 3: Poradny pracovního lékařství a poradny pro volbu povolání nejsou prozatím včleňovány do ústavů národního zdraví, poněvadž jde o zařízení, plnící úkoly jak zdravotní tak i sociální. Při tom se však umožňuje, aby i tyto poradny se v zájmu soustředění jednotné zdravotní péče přidružily k ústavům národního zdraví, Rozhodnutí o tom se svěřuje vládě.