Právní výbor projednal ve své schůzi
dne 17, prosince 1946 vládní návrh zákona,
jímž se mění a doplňují
předpisy o očistných komisích pro
přezkoumání činnosti veřejných
zaměstnanců (tisk 276) a přijal jej s těmito
změnami:
Za zněním čl. I, čís. 3 se
škrtnou uvozovky a připojí další
věta tohoto znění:
"Vrchní očistné komise pokračují
ve své činnosti i po tomto dni."
V čl. III, odst. 1, větě prvé se škrtnou
slova "a vrchních očistných komisí
na příslušné vrchní disciplinární
komise (jiné obdobné orgány)" a v druhé
větě téhož ustanovení slova "v
druhé stolici, jde-li o působnost, jež na ni
přechází z vrchní očistné
komise, jinak".
Provedené změny přijal právní
výbor jednak z toho důvodu, aby byl zachován
stejný postup jako v současné projednávané
novele malého retribučního dekretu, podle
níž dnem 4. května 1947 končí
toliko činnost trestních nalézacích
komisí I. stolice, kdežto trestní odvolací
komise budou i po tomto dni působiti až do projednání
všech opravných prostředků proti nálezům
trestních nalézacích komisí, jednak
z důvodů účelnosti. V praxi by totiž
působilo nesmírné potíže, kdyby
agendu vrchních očistných komisí měly
převzíti různé vrchní disciplinární
komise (obdobné orgány), které nemají
potřebných zkušeností s projednáváním
očistných případů.
Řešení volené právním
výborem zaručí po stránce věcné
jednotnost praxe v očistném řízení
a stejné měření všem v úvahu
přicházejícím veřejným
zaměstnancům.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Dekret presidenta republiky ze dne 4. října 1945,
č. 105 Sb., o očistných komisích pro
přezkoumání činnosti veřejných
zaměstnanců, ve znění zákona
ze dne 16. května 1946, č. 130 Sb., (dále
jen "dekret") se mění a doplňuje
takto:
1. V § 5, odst. 1 se vkládají v prvé
větě za slova "Očistné komise"
slova "a vrchní očistné komise".
Odstavec 2 téhož paragrafu se ruší, odstavec
3 se přečísluje na odstavec 2 a odstavec
4 na odstavec 3.
2. Ustanovení § 18, odst. 3, věty druhé
zní:
"Předseda senátu, po případě
jím pověřený člen senátu
(zpravodaj), podá zprávu o případu".
3. Ustanovení § 32 zní:
"Působnost očistných komisí končí
dnem 4. května 1947. Vrchní očistné
komise pokračují ve své činnosti i
po tomto dni."
(1) Kárná oznámení lze projednati
podle dekretu, byla-li podána u příslušné
očistné komise nejpozději do 30 dnů
ode dne počátku účinnosti tohoto zákona
v těch případech, kdy skutková podstata
provinění bude úřadu (orgánu)
příslušnému k podání kárného
oznámení na podkladě jeho vlastního
řízení známa nejpozději do
dne počátku účinnosti tohoto zákona.
(2) Kárná oznámení podaná po
uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1 odmítne
předseda očistné komise jako nepřípustná.
Proti tomuto rozhodnutí může kárný
zástupce podati stížnost do 15 dnů ode
dne doručení rozhodnutí u očistné
komise k příslušné vrchní očistné
komisi.
(3) Okolnost, že nebylo možné podati kárné
oznámení pro činnost stíhatelnou podle
§ 2 dekretu ani ve lhůtě stanovené v
odstavci 1, není na překážku provedení
normálního disciplinárního (kárného)
řízení, zakládá-li tato činnost
skutkovou podstatu služebního přečinu
podle § 87, po případě § 153 služební
pragmatiky nebo předpisů obdobných. V těchto
případech neplatí ustanovení §
12, odst. 3 dekretu.
(1) Dnem 5. května 1947 přechází příslušnost
očistných komisí k projednání
neskončených případů na příslušné
disciplinární komise (jiné příslušné
kárné orgány). Jde-li o zaměstnance,
pro něhož v disciplinárním řízení
je příslušná jako jediná stolice
vrchní disciplinární komise, rozhoduje tato
s konečnou platností v jediné stolici.
(2) Není-li komise (orgánu) příslušné
(příslušného) podle předchozího
odstavce, přechází působnost očistných
komisí na disciplinární komise pro pragmatikální
úředníky a zřízence při
zemských národních výborech (na Slovensku
při okresních národních výborech)
a vrchní očistné komise na vrchní
disciplinární komisi při ministerstvu vnitra
(na Slovensku při pověřenectvu vnitra).
(3) Komise (orgány) pokračují v řízení
podle předpisů pro ně platných s tou
změnou, že o vymezení osobního rozsahu
a stihatelné činnosti, o trestech a o doplacení
zadrženého platu po dobu suspense a započitatelnosti
této doby platí ustanovení §§ 1
až 3 a 29 dekretu.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové
vlády.