Vyměřovací úřady a přejímací
komise upozorňují poplatníky, kteří
ve svých přihláškách majetku
II uvádějí k 1. I. 1939 jistou hotovost,
že ji budou musit prokázat způsoby uvedenými
v § 20, odst. 1 a 2 zák. č. 134/1946 Sb.
O tom, jak má být prováděno ustanovení
§ 20, odst. 3 citovaného zákona jsou jak mezi
poplatníky, tak u vyměřovacích úřadů
nejrůznější názory.
Nelze pochybovat o tom, že v politicky a hospodářsky
pohnuté době let 1938 a 1939, kdy každým
dnem hrozila vypuknout válka, byla vyhlášena
mobilisace, připravována evakuace, vyhlášeno
moratorium atd., obyvatelé tohoto státu thesaurovali
doma značné hotovosti, nehledíc k těm,
kdo připravujíce se na emigraci, úsilovně
realisovali své majetky.
Zejména se to týká obyvatelů pohraničí,
kteří po mnichovském rozhodnutím musili
opustit svoje domovy, vyzvednout vklady a realisovat majetek,
aniž mohli před 31. prosincem 1938 svoje hotovosti
uložit jinde, pokud nezískali trvalého bydliště.
Průkaz peněžních hotovostí způsoby
uvedenými v § 20, odst. 1 a 2 cit, zákona,
jest však nemožný.
Tážeme se pana ministra financí, zda za účelem
spravedlivého a jednotného postupu vyměřovacích
úřadů při výkladu ustanovení
§ 20, odst. 3. zák. č. 134/1946 Sb. hodlá
vyměřovacím úřadům dáti
příslušné pokyny, zejména pokud
se týče průkazů hotovosti k rozhodnému
dni počátečnímu, které by se
doporučovalo pokládati bez dalšího za
prokázané jestliže
1. poplatník je prokazatelně vybral ze svých
vkladů a účtů u peněžních
ústavů nebo prokazatelně získal realisací
cenných papírů neb jiných majetkových
hodnot v době od 21. IX. 1938 do 31. XII, 1938,
2. svou výší odpovídají rodinným,
hospodářským a finančním poměrům
poplatníkovým.