K vzniku t. zv. národního přijimače
dalo podnět ministerstvo průmyslu, jež v červnu
1945 pověřilo jeho provedením Svaz radiotechnické
výroby a vyzvalo všechny výrobce radiových
přístrojů k spolupráci, aby se dílo
zdařilo.
Poměry, které po šestileté okupaci vládly
ve výrobě radiopřístrojů, lze
právem označiti jako chaotické Německé
podniky, jež se zmocnily vší produkce, vyráběly
výhradně pro válečnou potřebu
a přeměna na výrobu mírovou vyžadovala
reorganisace podniků na široké základně.
Na druhé straně zde byla velká poptávka
po hodnotných strojích v důsledku nemožnosti
nákupu zaválky a následkem opatření
okupantů, jimiž většina strojů
byla znehodnocena. Rozbor trhu ukázal, že tato poptávka
se vesměs nesla k hodnotným velkým strojům,
jež by umožňovaly dálkový příjem.
Bylo tudíž nutno vytvořiti přístroj
vysoce kvalitní, při tom však cenově
přístupný širokým vrstvám
lidovým, který by svými vlastnostmi vhodně
representoval náš radiový průmysl za
hranicemi a zajistil odbyt našich výrobků v
cizině. Těchto cílů bylo možno
dosáhnouti jen výrobou jednotného typu ve
velkých seriích.
Snaha ministerstva průmyslu narazila však na protichůdné
zájmy jednotlivých firem, jež se soustředily
na výrobu celé řady vlastních typů
a snažily se vyrobené resp. rozdělané
serie umístit na trhu.
Národní podnik Tesla převzal výrobu
ve stavu, v jakém se v době znárodnění
nacházela. Ihned sice přikročil k výrobě
národního přijimače, avšak v
závodech k tomu nepřipravených, s materiálem
určeným pro jiné typy, jejichž výroba
již byla v běhu. Zároveň nastalo během
roku všeobecné zvýšení cenové
hladiny, jež se projevilo jak ve mzdách, tak v materiálu,
jehož opatřování je spojeno s rostoucími
obtížemi.
Za těchto okolností musel se národní
podnik Tesla říditi požadavky rentability a
přizpůsobiti těmto svou cenovou politiku,
aby si zajistil odbyt svých výrobků. Jest
poukázati na § 2 dekretu presidenta republiky č.
6/46 Sb. (statut národních podniků), jenž
národním podnikům ukládá, aby
se řídily zásadami obchodního podnikání.
Totéž hledisko musí zastávati ministerstvo
průmyslu jakožto orgán hájící
zájem státu, jemuž národní podnik
odvádí přebytky svých výtěžků.
Naproti tomu přísluší posuzovat přiměřenost
ceny s hlediska spotřebitele Nejvyššímu
úřadu cenovému.
Cena přístroje "Klasik", kteréžto
označení bylo dáno národnímu
přijímači, když nebylo možno omeziti
výrobu na jediný typ přístroje, dosud
není známa, avšak lze říci, ze
bude dána výslednicí mezi hlediskem výnosnosti,
jež sleduje národní podnik a hlediskem přiměřenosti,
jez zastává NÚC na ochranu spotřebitele
a čs. měny.
Pokud jde o hudební skříň zn. "Trenčín",
jest tato prodávána bezprostředně
spotřebitelům na základě dohody mezi
kartelem radiových obchodníků a kartelem
radiotechnického průmyslu z r. 1940, protože
její cena převyšuje Kčs 10.000.-. Hudební
skříň není určena pro běžnou
spotřebu.
Na otázky položené v interpelaci odpovídám:
1. Cena národního přijímače
nebyla dosud stanovena.
2. Otázku přiměřenosti náleží
posuzovati NÚC, jemuž cena dosud nebyla dána
ke schválení.
3. Stroje s výjimkou rozhlasových zařízení
v ceně nad 10.000.- Kčs jsou vesměs prodávány
prostřednictvím koncesovaných radioobchodníků.