Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1946.

2. zasedání

257.

Interpelace

poslanců Koubka, Olbrachta a Homoly

ministru školství a osvěty ve věci divadel.

Česká kulturní veřejnost byla v poslední době zneklidněna mnohými závažnými zjevy, jež budí obavy o další vývoj našeho divadelnictví. Uvádíme z nich:

1. Divadla mládeže (Divadlo mladých pionýrů a pražské dětské divadlo), provozovaná dosud Svazem české mládeže, mají být od 1. ledna 1947 zavřena, protože ani jejich provozovateli ani jejich uměleckému vedení se nedostalo pro rok 1947 podpory od kompetentních úřadů. Divadla mládeže jsou z nejkladnějších položek našeho kulturního života po revoluci. Za pouhý rok činnosti se stala obě divadla nepostradatelnou výchovnou součástí pražského školství. O umělecké hodnotě divadel, zvláště pak Divadla mladých pionýrů, se s uznáním vyslovuje kritika místní i zahraniční. Obě divadla se stala středem pozornosti cizinců, zvláště Anglie a Francie, pro něž jsou naše divadla vzorem k napodobení. Obě divadla poctili svou návštěvou i vyslanci SSSR a Jugoslavie, stejně jako Švédska a Dánska, kteří se s uznáním vyslovili o jejich hodnotě Divadlo mladých pionýrů pak bylo jako jediné československé divadlo letos za hranicemi republiky - na zájezdu v Jugoslavii, kde se jeho činnost stala významnou politickou i kulturní událostí. Pražské divadlo pro mládež pak bylo pozváno k zájezdu do Bratislavy, kde se jeho vystoupení stalo manifestací bratrství Čechů a Slováků.

Hned na počátku byla obě divadla těsně zapojena na školu, repertoir vybírán tak, aby se přimykal vyspělosti žáků i výchovným potřebám školy a umožňoval vzájemnou koordinaci. O spolupráci se stará Sbor divadelních důvěrníků při Okresní odborové radě učitelské, který schvaluje hry po premiéře a určuje, které školy se mají hromadně zúčastnit představení. Pedagogickou hodnotu vybíraných her zkoumá předem Výzkumný ústav pedagogický, který svým posudkem spolurozhoduje o přijetí nebo zamítnutí předložených prací.

V repertoiru těchto divadel jsou jména našich klasiků a předních tvůrců současných (Němcová, Majerová atd.). Obě divadla pro mládež jsou neustále plně navštěvována dychtivými dětskými diváky. V obou divadlech je největší úsporný system, soubory pracují za nejnižších platebních podmínek. Přesto, že divadla jsou plně navštěvována a přes úsporný systém v obou divadlech, je třeba, aby byla dotována, neboť průměrné vstupné pro dětského diváka činí asi Kčs 7.-, což je přibližně čtvrtina průměrného normálního vstupného v divadle.

Tážeme se, a s námi všechna kulturní veřejnost, jak je možno, že umělecky a kulturně tak výrazné a pro výchovu dětí tak potřebné divadelní soubory mají být rozpuštěny?

2. Divadlo "Větrník" oznámilo koncem listopadu, že z hospodářských důvodů končí svou činnost. Toto mladé experimentální divadlo, které se za okupace zapsalo do našeho života svým neohroženým postojem ideovým i uměleckým, divadlo takového typu, kterého je nutně třeba pro další rozvoj českého divadelnictví, se zavírá a soubor rozpouští.

Tážeme se, a s námi všechna česká kulturní veřejnost, zda nebylo možno vhodným administrativním opatřením existenci divadla prodloužit a celistvost souboru udržet?

Tážeme se, jak je možno, že odpovědný úřad sáhl právě k zásahu negativnímu, a to ultimativní formou, aniž vyslechl názor činitelů odborných a uměleckých, když se v souvislosti s budovou "Větrníku" mluvilo dávno před jeho uzavřením o úředním povolení ministerstva školství pro jakési divadlo "Komedie", které má "Větrník" vystřídat?

Postup ministerstva školství v obou uvedených případech je v rozporu se zásadami, na nichž má být budována naše republika a které došly tak krásného vyjádření již v košickém programu.

Nejde nám o licitování nadměrných požadavků, hospodářsky dnes neúnosných. Pokrokoví kulturní pracovníci denně dokazují, že jsou si dobře vědomi závazků ke své republice i omezení, která jim klade hospodářství válkou a okupací ochuzené. Právě proto však s obavami sledují postup ministerstva školství v obou uvedených a v mnohých jiných případech, postup, postihující nejvíc právě pokrokovou kulturu a další kulturní rozvoj širokých vrstev.

Činíme proto dotaz na pana ministra školství a osvěty:

1. Jsou okolnosti uvedené v interpelaci panu ministru školství a osvěty známy?

2. Co hodlá pan ministr pro uchování možností dalšího vývoje a rozvoje našeho divadelnictví a národní kultury podniknout, aby s urychlením byla sjednána náprava?

V Praze dne 6. prosince 1946.

Koubek, Olbracht, Homola,

Švermová, Škrlantová, Nepomucký, Zimáková, dr Bureš, dr Bartuška, Janouš, Hložek, Blaha, Zuzaňák, dr Čepička, Sosnar, Pešák, Koštejn, Pašek, Kapoun, Verosta, Jura, Vítek, Šling, Mráz, dr Holý, Tula, Abrahám, František Jaroš, Vodička, Syrovátková, Matula.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP