Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. Za § 22 se vkládá § 22 a) tohoto znění:

(1) Přijmouti a zastávati úřad soudce z lidu je občanskou povinností. Poruší-li soudce z lidu bez závažných důvodů tuto povinnost zejména tím, že se bez dostatečné omluvy nedostaví k hlavnímu přelíčení, ač byl řádně obeslán, nebo že se bez souhlasu předsedy senátu před skončením hlavního přelíčení vzdálí, uloží mu předseda jako pořádkový trest pokutu do 10.000 Kčs nebo vězení do osmi dnů a podle okolností též náhradu útrat zmařeného hlavního přelíčení. Proti tomuto nálezu může postižený podati do osmi dnů námitky, o nichž rozhodne s konečnou platností přednosta mimořádného lidového soudu.

(2) Pokuta připadá státní pokladně."

2. K § 29, odst. 1 se připojuje tato věta:

"K usnesení, jímž se snižuje trest pod dolní hranici sazby nebo zaměňuje jeho způsob za mírnější nebo jímž se upouští od potrestání (§ 16, odst. 2) je však potřebí čtyř hlasů."

3. K § 29, odst. 2 se připojuje tato věta:

"Ustanovení odstavce 1, věty druhé platí i zde."

4. § 31, odst. 1, věta první bude zníti:

"Proti rozsudku mimořádných lidových soudů není řádných opravných prostředků."

5. § 31, odst. 3 bude zníti:

"(3) Zmateční stížnost k zachování zákona je přípustná."

6. K § 31 se připojuje tento odstavec 4:

"(4) O návrhu na obnovu trestního řízení rozhoduje sborový soud první stolice, v jehož sídle je zřízen mimořádný lidový soud, který ve věci rozhodl. Přitom se řídí ustanoveními trestního řádu o obnově trestního řízení. Nové hlavní přelíčení se však za podmínek uvedených v § 21 koná před mimořádným lidovým soudem."

7. K § 32 se připojuje tento odstavec 3:

"(3) Má-li se o činech trestných podle tohoto dekretu konati řízení před řádným soudem a jde-li o čin, o němž by jinak náleželo souditi porotnímu soudu, koná se celé řízení před sborovým soudem první stolice podle předpisů o řízení o činech přikázaných tomuto soudu."

Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním soudu, se mění a doplňuje takto:

1. § 12, odst. 1, věta první bude zníti:

"Hlavní přelíčení před Národním soudem se zahajuje po vyvolání věci a zjištění generálií čtením obžalovacího spisu nebo obvinění (§ 8, odst. 4) a buď zpravidla skončeno do 14 dnů od zahájení."

2. K § 13, odst. 1 se připojuje tato věta:

"K usnesení, jímž se snižuje trest pod dolní hranici sazby nebo zaměňuje jeho způsob za mírnější nebo jímž se upouští od potrestání (§ 16, odst. 2 retribučního dekretu), je však potřebí pěti hlasů."

3. K § 13, odst. 3 se připojuje tato věta:

"Ustanovení odstavce 1, věty druhé platí i zde."

4. § 15 bude zníti:

(1) Proti rozsudku Národního soudu není řádných opravných prostředků.

(2) Zmateční stížnost k zachování zákona je přípustná. O návrhu na obnovu trestního řízení rozhoduje Národní soud."

5. § 16, odst. 3 se zrušuje.

Účinnost dekretu č. 16/1945 Sb., ve znění zákáona č. 22/1946 Sb., a dekretu č. 17/1945 Sb., prodloužená zákonem ze dne 8. července 1946, č. 149 Sb., o prodloužení účinnosti dekretů presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví, se prodlužuje dále do 4. května 1947.

(1) V trestním řízení, které do skončení účinnosti dekretů uvedených v čl. III., § 1 bylo pro činy trestné podle retribučního dekretu již zahájeno u soudu (mimořádného lidového soudu, Národního soudu) nebo ve kterém došlo pro tyto trestné činy trestní oznámení úřadu veřejné žaloby (veřejnému žalobci mimořádného lidového soudu, národnímu prokurátorovi) a nebylo pravoplatným rozhodnutím ve věci samé skončeno, pokračuje řádný soud podle předpisů o řízení před ním platných. Přitom užije hmotně právních ustanovení retribučního dekretu.

(2) Pokud by však o těchto činech náleželo souditi porotnímu soudu, koná se řízení před sborovým soudem první stolice podle předpisů o řízení před tímto soudem. Návrhy a obžaloby podané u mimořádného lidového soudu nebo u Národního soudu pozbývají platnosti a veškeré úkony, které již byly vykonány těmito soudy, se pokládají za soudní úkony vyhledávací.

(3) O návrhu na obnovu trestního řízení rozhoduje sborový soud první stolice, v jehož sídle byl zřízen mimořádný lidový soud nebo Národní soud, který ve věci rozhodl.

Ministru spravedlnosti se ukládá, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil v nepřetržitém sledu paragrafů plné znění dekretu č. 16/1945 Sb., ve znění zákona č. 22/1946 Sb., a plné znění dekretu č. 17/1945 Sb., jak vyplývají ze změn provedených tímto zákonem.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 9. ledna 1947; provedou jej všichni členové vlády.

Ve snaze, aby národní očista byla skončena co nejdříve, omezil zákonodárce již předem účinnost retribučního dekretu a dekretu o Národním soudu na dobu jednoho roku ode dne vyhlášení, t. j. od 9. července 1945. Protože však k tomuto dni nebylo možno skončiti trestní řízení o všech činech trestných podle retribučního dekretu, o nichž měly rozhodovati lidové soudy nebo Národní soud, bylo nutno účinnost dekretů o mimořádném lidovém soudnictví prodloužiti. Stalo se tak zákonem č. 149/1946 Sb., do 8. ledna 1947, tedy na dobu, která podle odhadu opřeného o dosavadní postup v těchto věcech a o počet dosud nevyřízených případů se jevila postačitelnou ke skončení všech těchto trestních věcí.

Po 8. červenci 1946 však docházela soudům a úřadům veřejné žaloby další oznámení. V mnohých případech nebylo dosud ani skončeno administrativní šetření ani nebyly tyto věci odevzdány soudům nebo úřadům povolaným k výkonu trestního soudnictví. Je proto nutné účinnost těchto dekretů znovu prodloužiti.

Vzhledem k nynějšímu stavu retribučního soudnictví a pravděpodobnému počtu případů, které mohou ještě napadnouti, lze počítati s tím, že řízení o těchto trestných činech, pokud se vede nebo má vésti před mimořádným lidovým soudem nebo Národním soudem a které by nebylo vzhledem k povaze věci vhodné odnímati těmto lidovým tribunálům, bude skončeno do 4. května 1947, takže s druhým výročím revoluce lze přejíti k normálním poměrům i na poli soudnictví.

K tomuto dni má býti skončena retribuce v širším smyslu a také účinnost dekretu č, 138/45 Sb. má k tomuto dni skončiti.

Aby však pokud možno všechna řízení před těmito soudy byla skutečně k tomuto dni skončena, doporučují se některá opatření, která přispějí k odstranění průtahů v řízení. Některými navrženými opatřeními mají býti zdůrazněny snahy přejíti v oboru soudnictví k normálním poměrům.

Není však vyloučeno, že ani k tomuto dni nebudou pravoplatně skončeny všechny trestní věci sem spadající, zejména pokud již nyní se o nich vede podle § 21 nebo 26 retribučního dekretu řízení před řádnými soudy. Je proto třeba vhodným způsobem upraviti další řízení o těchto činech po skončení působnosti mimořádných lidových soudů a Národního soudu a učiniti opatření, aby i po skončení účinnosti dekretů o mimořádném lidovém soudnictví bylo možno o trestných činech, které byly alespoň úřadům veřejné žaloby oznámeny a rozhodnutím ve věci samé nebyly skončeny, souditi dále podle hmotně právních ustanovení retribučního dekretu.

K jednotlivým navrženým ustanovením třeba uvésti:

V praxi se vyskytovaly - zejména v poslední době - případy, že soudcové z lidu se k hlavním přelíčením nedostavovali anebo se před skončením hlavního přelíčení vzdálili. Dílem se tak stávalo proto, že zájem o lidové soudnictví v širších vrstvách již není tak živý, dílem se tak stávalo přímo v úmyslu, aby tím bylo další řízení zmařeno. Těmto zjevům má čeliti navržené ustanovení § 22 a) retr. dekr. Pokud jde o přísedící Národního soudu, není takového opatření třeba. Závady v tomto směru se nevyskytly a kdyby k podobným závadám došlo, lze je odstraniti jinými vhodnými prostředky.

Nově navržená úprava § 29, retr. dekr. podle které je třeba kvalifikované většiny pro užití ustanovení § 16, odst. 2 retr. dekr., je jakousi protivahou ustanovení § 29, odst. 2 retr. dekr., podle něhož, aby mohl býti uložen nejtěžší trest t. j. trest smrti, je třeba, aby kvalifikovaná většina se rozhodla pro vinu obžalovaného. Doplnění § 29, odst. 2 retr. dekr. je jen důsledkem změny navržené v odstavci 1.

Třebaže celkem bylo obecně přijímáno, že - jak odpovídá běžné zákonné terminologii, pokud mluví o "opravných prostředcích" - vyloučením opravných prostředků ustanovením § 31, odst. 1, věta první jsou vyloučeny toliko tak zvané řádné opravné prostředky, přece se vyskytly o tom pochybnosti. Vyloučení zmateční stížnosti k zachování zákona proti rozsudkům mimořádných lidových soudů a Národního soudu by znamenalo ve své podstatě upírati těmto soudům vůbec charakter soudů, protože proti rozsudku každého trestního soudu je podle § 33 tr. ř. tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nelze také pochybovati o přípustnosti obnovy proti rozsudkům mimořádných lidových soudů a Národního soudu, v praxi se však vyskytly pochybnosti o tom, komu přísluší rozhodovati o návrhu na obnovu trestního řízení.

Nově navržené ustanovení zdůrazňuje pro větší jasnost - i když tato terminologie se -zcela nekryje s běžnou terminologií zákonnou -, že jsou vyloučeny jen t. zv. "řádné" opravné prostředky. Ustanovení § 31, odst. 3 a 4 je ve své podstatě zákonnou interpretací. Příslušnost k rozhodování v obnoveném řízení se upravuje ve shodě se základními zásadami retribučního dekretu tak, aby rozhodování o činech, které ať již pro jejich povahu nebo pro osobu pachatele je vhodné přenechati rozhodování mimořádného lidového soudu, nebyly odnímány tomuto lidovému tribunálu.

Změnou ustanovení § 31, odst. 3 se mění zcela jeho dosavadní obsah. Tato změna znamená zrušení možnosti veřejných poprav.

Zrušení veřejných poprav je veřejností žádáno zejména proto, že veřejný výkon poprav, který měl svůj význam v prvním revolučním období, dnes již tento význam ztrácí a vede k jistému zesurovění myslí. Nová úprava sleduje přechod k normálním poměrům i v tomto směru a sleduje cestu, kterou nastoupily již jiné státy, které se musely vypořádati s hromadnými zločiny proti lidskosti.

Podle právě projednávané osnovy o porotních soudech by převážná většina zločinů trestných podle retribučního dekretu již vzhledem k trestní sazbě náležela k příslušnosti porotních soudů.

Navrhuje-li se, aby o těchto zločinech - pokud o nich nesoudí mimořádný lidový soud a pokud také o nich nemají souditi jiné soudy na př. státní soud a pod. - soudily vždy sborové soudy první stolice, děje se tak proto, že pro tuto úpravu mluví velmi závažné důvody.

Především třeba přihlédnouti k tomu, že ustanovení § 19 retr. dekretu těmto zločinům plným právem upírá charakter politických zločinů tím, že stanoví, že mají býti pokládány vždy za zvlášť zavržitelné ve smyslu § 1, odst. 1 č. 123/31 Sb. Nelze proto poukazem na jejich politickou povahu odůvodniti příslušnost porotních soudů, které mají býti především soudy rozhodujícími o politických deliktech.

Mimo to je však nepochybně v zájmu státu, aby retribuce byla skončena co nejdříve. Zájem na rychlém projednání těchto věcí, zde nepochybně převažuje nad zájem, aby o těchto věcech rozhodovaly poroty a aby se tak řízení o těchto věcech protahovalo snad na leta. Třeba zdůrazniti, že případy, které zde přicházejí v úvahu, jsou právě ty případy, v kterých veřejný žalobce neuznal za nutné navrhnouti stíhání před mimořádným lidovým soudem, nebo případy, které pro složitost a nebo nedosažitelnost svědků nebo z jiných důvodů nemohl mimořádný lidový soud projednati ve stanovené třídenní zákonné lhůtě a zájem na jejich projednání před tímto lidovým soudem nebyl takový, aby veřejný žalobce navrhl pokračování v řízení před mimořádným lidovým soudem i po uplynutí této lhůty, nebo konečně ty případy, ve kterých mimořádný lidový soud obžalovaného zprostil a věc byla přikázána ještě k posouzení řádnému soudu.

Konečně, ačkoli tento důvod by sám o sobě jistě nemohl býti rozhodující, nelze přehlédnouti nákladnost řízení před porotním soudem a tu okolnost, že porotní řízení znamená pro soudy, stejně již přetížené, další osobní zatížení, při dnešním obsazení soudů neúnosné.

V zájmu urychlení řízení se zde stanoví požadavek, aby trestní řízení bylo skončeno zpravidla do 14 dnů. Odpovědnost za toto urychlené projednání stíhá především předsedu senátu.

K čl. II., 2 a 3 možno poukázati na důvody uvedené k čl. I., 2 a 3,

4 možno poukázati na důvody k čl. I., 4 a 5. Považuje se však za vhodné, aby i obnovené řízení bylo ponecháno Národnímu soudu.

5 se poukazuje na důvody k čl. I., 5.

Již v úvodu bylo odůvodněno další prodloužení do 4. ledna 1947, jakož i potřeba přechodné úpravy.

Hmotně právních ustanovení retribučního dekretu lze užíti na všechny případy, ve kterých bylo do skončení účinnosti těchto dekretů zahájeno u soudů trestní řízení nebo které napadly u úřadů veřejné žaloby do skončení účinnosti těchto dekretů, pokud ovšem tyto případy nebyly skončeny pravoplatným rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé nelze rozuměti zastavení trestního řízení podle § 412 tr. ř. ani upuštění od stíhání podle § 34 c) tr. ř. (ve znění zákona č. 166/46 Sb.). Nastanou-li tedy případy, které má na mysli ustanovení § 363 b. tr. ř. (ve znění zákona č. 166/1946 Sb.), tedy zejména vrátí-li se obviněný, proti němuž bylo před skončením účinnosti těchto dekretů zavedeno trestní řízení pro čin trestný podle retribučního dekretu nebo bylo úřadu veřejné žaloby na něho učiněno trestní oznámení pro takový trestný čin, bude proti němu pokračováno v řízení podle hmotně právních ustanovení retribučního dekretu.

O odchylce od obecných ustanovení o příslušnosti platí totéž co bylo řečeno dříve.

Odchylky od řádného způsobu řízení v řízení před mimořádným lidovým soudem nebo před Národním soudem, které zejména nezná formálního řízení obžalovacího, odůvodňují ustanovení, že návrhy a obžaloby podané u mimořádného lidového soudu nebo u Národního soudu pozbývají platnosti a že veškeré úkony, které již byly vykonány těmito soudy, se pokládají za soudní úkony vyhledávací. Navržená úprava odpovídá ostatně praxi, která se vyvinula ve věcech postoupených mimořádnými lidovými soudy řádným soudům.

Pokud jde o obnovu trestního řízení, o jejíž přípustnosti nelze pochybovati, bylo třeba zvláště upraviti příslušnost k rozhodování o návrhu.