Právní výbor projednal uvedený vládní
návrh zákona ve schůzi dne 14. listopadu
1946 a doporučuje jej k přijetí s těmito
změnami:
1. V § 1 se klade před poslední větu
tiskovou chybou vypadlé označení odst. (4);
2. v § 2 se opravují tyto tiskové chyby: a)
v nadpise má býti správně: §
2. a) Ve sporu; b) v odst. 1 věta 2. má býti
správně: splácení;
3. v § 3 se opravuje nadpis takto: § 3, b) před
sporem.
4. § 5 odst. 1 bude zníti: "Odklad exekuce nuceným
vyklizením místností může býti
podle § 4 povolen ......"
5. v § 5 odst. 1 č. 1 se škrtá za slovem
země čárka a za slovy: "v činné
službě" se klade místo tečky čárka;
6. ustanovení § 7 odst. 1 č. 1 se nahrazuje
tímto zněním:
§ 7. (1) Při exekuci nuceným vyklizením
bytu je, odklad podle § 4 nepřípustný:
1. byl-li povinný odsouzen podle dekretu presidenta republiky
ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání
nacistických zločinců, zrádců
a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech nebo podle dekretu presidenta republiky
ze dne 19. června 1945, č. 75 Sb., o Národním
soudu anebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října
1945, č. 138 Sb., o trestání některých
provinění proti národní cti, na Slovensku
podle nařízení Slovenské národní
rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR.,
o potrestání fašistických zločinců,
okupantů, zrádců a kolaborantů a zřízení
lidového soudnictví ve znění předpisů
je měnících a doplňujících;
toto obmezení neplatí, uplynula-li od odsouzení
pro zločin, na Slovensku pro trestné činy
podle §§ 1 až 4 nař. č. 33/1945 Sb.
n. SNR doba pěti let, jinak doba tří let;
2. byl-li povinný nebo člen jeho domácnosti
odsouzen pro trestný čin, který se stíhá
z úřední moci, spáchaný na
pronajimateli nebo na členu jeho domácnosti v domě
bydlícím nebo pro trestný čin proti
bezpečnosti cti, spáchaný na těchto
osobách zlým nakládáním, nebo
pro trestný čin proti cizímu majetku, spáchaný
na obyvatelích domu, ač-li nebyl pronajimatel nebo
člen jeho domácnosti odsouzen pro některý
z uvedených trestných činů, spáchaný
na povinném nebo členu jeho domácnosti;
7. v § 7 odst. 1 č. 2, 3, 4, 5, 6 a 7 se přečíslovávají
v důsledku změny č. 1 na č. 3, 4,
5, 6, 7 a 8;
8. v § 7 odst. 1 č. 5 (dříve č.
4) se opravuje tisková chyba v slově: "vyzván";
9. v § 7 odst. 1 č. 7 (dříve č.
6) se opravuje slovo "které" na "kterou";
10. v § 7 odst. 2 se opravují citovaná čísla
1 až 6 na "č. 3 až 7";
11. v § 7 odst. 3 se opravují citovaná čísla
1 až 6 na "č. 1 až 7";
12. v § 7 odst. 4 se opravuje: "Ustanovení odst.
1, č. 1 až 6 a odstavce 2 a 3" "Ustanovení
odstavce 1, č. 1 až 7 a odstavce 2 a 3";
13. v § 11 věta 3. se škrtá za slovy "půl
roku" čárka.
Právní výbor uvažoval možnost zneužití
dobrodiní § 1 navrhovaného zákona osobami,
které se v zahraničí, kam se odebraly pod
tlakem okupace, provinily proti zájmům státu.
Upustil však od úpravy cit, ustanovení, protože
je názoru, že lze řešiti případy
takových osob použitím dekretu presidenta republiky
č. 108/45 Sb.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Uplatní-li se nárok, který
se promlčel před 1. lednem 1946, soudně do
jednoho roku ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti,
nepřihlédne soud k námitce promlčení,
nebyl-li nárok uplatněn včas z důvodu
tlaku okupace anebo národní, rasové nebo
politické persekuce, zejména proto, že věřitel
nebo dlužník byl pro některý z těchto
důvodů nepřítomen anebo zbaven osobní
svobody nebo práva nakládati se svým majetkem.
Stejně platí o nárocích, které
se promlčely po 1. lednu 1946, jestliže překážky,
které bránily včasnému uplatnění
nároku, pominuly teprve po uplynutí promlčecí
doby.
(2) V případech, kdy překážky,
které bránily včasnému uplatnění
nároku, pominuly teprve po dni, kdy tento zákon
nabude účinnosti, počítá se
roční lhůta stanovená v odstavci 1
teprve ode dne, kdy ony překážky pominuly.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně
o ztrátě nároku nastalé uplynutím
jiných lhůt, které jsou zákonem nebo
právním jednáním stanoveny pro nastoupení
pořadu práva nebo pro jiné uplatnění
práv v soudním řízení, s výjimkou
lhůt tohoto druhu, určených v § 28,
odst. 1, větě druhé a v § 29, odst.
2, větě druhé zákona ze dne 3. července
1934, č. 145 Sb., o pojistné smlouvě.
(4) Uplatnění nároku není
na překážku pravomocné rozhodnutí,
že nárok zanikl proto, že nebyl včas uplatněn.
(1) Ve sporu o zaplacení peněžité
pohledávky, která vznikla před 1. listopadem
1945, stanoví soud na návrh žalovaného
v rozsudku lhůtu k plnění delší
než zákonnou, není-li dlužník beze
své viny s to splnit závazek a lze-li na věřiteli
spravedlivě žádati, aby snášel
odklad plnění. Za stejných podmínek
může soud povolit splácení pohledávky
ve splátkách, jejichž výši a dobu
splatnosti stanoví, a to i tak, že se při prodlení
s některou splátkou stanou všechny zbývající
splátky ihned splatnými.
(2) Žalovaný může návrh
podle odstavce 1 učinit ústně do protokolu
nebo písemně, a to nejpozději před
skončením jednání v první stolici.
V návrhu musí se stručně vylíčit
skutkové okolnosti rozhodné pro povolení
delší lhůty nebo splátek a uvésti
průvodní prostředky.
(3) Před rozhodnutím o návrhu
vyslechne soud žalobce.
(4) Lhůtu nebo splátky lze povolit pro
celý závazek nebo jen pro jeho část.
(5) Proti rozhodnutí soudu druhé stolice
o návrhu na stanovení lhůty nebo splátek
není opravný prostředek. Změní-li
se však podstatně poměry, které byly
rozhodné pro úpravu podle odstavce 1, může
soud na návrh rozhodnutí změnit nebo zrušit.
(1) Dlužník peněžité
pohledávky, která vznikla před 1. listopadem
1945, může u okresního soudu, v jehož
obvodu má věřitel své bydliště
nebo závod, z jehož provozu pohledávka vznikla,
uznávaje současně pohledávku, navrhnouti,
aby soud stanovil přiměřenou lhůtu
ke splnění závazku anebo povolil splácení
pohledávky ve splátkách, a stanovil jejich
výši a dobu splatnosti. Nemá-li věřitel
bydliště nebo závod na území
Československé republiky, je pro návrh příslušný
soud dlužníkova bydliště (závodu).
Návrh je nepřípustný, je-li závazek
dlužníkův určen exekučním
titulem.
(2) Byl-li proti dlužníku vydán
platební rozkaz v řízení upomínacím,
může dlužník ve lhůtě k
odporu, nepodává-li odpor, navrhnouti u soudu, který
platební rozkaz vydal, aby byla stanovena lhůta
nebo splátky podle § 2, odst. 1.
(3) Návrh podle odstavce 1 nebo 2 lze učinit
ústně do protokolu nebo písemně. Navrhovatel
musí stručně vylíčit skutkové
okolnosti rozhodné pro povolení lhůty nebo
splátek a uvésti průvodní prostředky.
(4) Před rozhodnutím o návrhu
vyslechne soud věřitele; rozhodnutí se stane
usnesením. Soud návrhu vyhoví, není-li
dlužník beze své viny s to závazek splnit
a lze-li na věřiteli spravedlivě žádati,
aby snášel odklad plnění. Vyhoví-li
soud návrhu, vysloví povinnost dlužníka
zaplatit uznanou pohledávku ve lhůtě, kterou
stanoví, nebo místo lhůty stanovené
v platebním rozkaze stanoví novou lhůtu k
plnění, anebo určí výši
splátek a dobu jejich splatnosti, a to i tak, že se
při prodlení s některou splátkou stanou
všechny zbývající splátky ihned
splatnými. Lhůtu nebo splátky lze povolit
pro celý závazek nebo jen pro jeho část.
(5) Náklady výslechu je dlužník
povinen nahraditi věřiteli; to neplatí, jestliže
věřitel nevyhověl zřejmě odůvodněné
žádosti dlužníkově o povolení
lhůty nebo splátek, podané mimosoudně.
(6) Proti rozhodnutí soudu druhé stolice
o návrhu na stanovení lhůty nebo splátek
není opravný prostředek. Změní-li
se však podstatně poměry, které byly
rozhodné pro úpravu podle odstavce 4, může
soud na návrh rozhodnutí změnit nebo zrušit.
(7) Pro řízení o návrhu
podle odstavce 1 platí s výhradou ustanovení
odstavců 5 a 6 předpisy zákona ze dne 19.
června 1931, č. 100 Sb., o základních
ustanoveních soudního řízení
nesporného.
(1) Na návrh povinného odloží
exekuční soud zcela nebo zčásti exekuční
úkony jakéhokoliv druhu na dobu, kterou určí,
je-li odkladu naléhavě třeba v zájmu
dlužníka, který beze své viny není
s to závazek splnit, a lze-li na věřiteli
spravedlivě žádat, aby vymáhání
nároku bylo zcela nebo zčásti odloženo.
(2) Návrh na odklad nemá odkladný
účinek, soud však může návrhu
tento účinek přiznati, má-li za to,
že bude návrhu pravděpodobně vyhověno.
(3) Povoluje odklad exekučních úkonů
může soud, je-li to poměry odůvodněno,
uložiti dlužníku určité splátky,
jejichž výši a dobu splatnosti stanoví.
Odklad podle odstavce 1 je nepřípustný, byla-li
již povolena platební lhůta podle §§
2 nebo 3.
(4) Změní-li se podstatně poměry,
které byly rozhodné pro úpravu podle odstavců
1 a 3, může soud na návrh rozhodnutí
změnit nebo zrušit.
(5) Doba odkladu exekuce se nevčítá
do lhůt, jejichž uplynutí je podle zákona
pro věřitele spojeno s právní újmou.
(1) Odklad exekuce nuceným vyklizením
místností může býti podle §
4 povolen pouze na celkovou dobu nejvýše
1. půl roku, jde-li o byt v domě, který je
v den účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví
státu nebo země nebo kterého stát
nebo země později nabudou, a jde-li o nájemníka,
který není veřejným zaměstnancem
v činné službě, nebo
2. jednoho měsíce, jde-li
a) o místnosti určené pravidelně pro
ubytování zaměstnanců podniku průmyslového,
živnostenského nebo zemědělského,
není-li ten, kdo má býti vyklizen, v podniku
zaměstnán a je-li bytu nutně třeba
pro ubytování zaměstnance tohoto podniku,
b) o podnájemníka, ačli zcela nebo převážně
místnosti nezařídil nebo nevede v místnostech
se svou rodinou samostatné hospodářství
nebo domácnost.
(2) Lhůta pro odklad se počítá
ode dne podání návrhu na povolení
exekuce.
Povolí-li soud odklad exekučního vyklizení
místností, bude povinný po dobu odkladu platiti
za užívání místností náhradu
ve výši dosavadního nájemného,
a neplatil-li dosud nájemné, náhradu, kterou
určí soud, vyslechna strany. Náhrada je splatná
ve lhůtách, v kterých se dosud platilo nájemné,
a neplatilo-li se dosud nájemné, ve lhůtách,
v kterých se nájemné podle platných
předpisů nebo podle místních zvyklostí
platí z místností stejného druhu.
Ustanovení o zajištění nájemného
zákonným zástavním právem na
movitostech nájemníkových platí obdobně
o zajištění této náhrady na věcech
povinného.
(1) Při exekuci nuceným vyklizením
bytu je odklad podle § 4 nepřípustný:
1. byl-li povinný odsouzen podle dekretu presidenta republiky
ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání
nacistických zločinců, zrádců
a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech nebo podle dekretu presidenta republiky
ze dne 19. června 1945, č. 75 Sb., o Národním
soudu anebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 27. října
1945, č. 138 Sb., o trestání některých
provinění proti národní cti, na Slovensku
podle nařízení Slovenské národní
rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR, o
potrestání fašistických zločinců,
okupantů, zrádců a kolaborantů a zřízení
lidového soudnictví ve znění předpisů
je měnících a doplňujících;
toto obmezení neplatí, uplynula-li od odsouzení
pro zločin, na Slovensku pro trestné činy
podle §§ 1 až 4 nař. č. 33/1945 Sb.
n. SNR doba pěti let, jinak doba tří let;
2. byl-li povinný nebo člen jeho domácnosti
odsouzen pro trestný čin, který se stíhá
z úřední moci, spáchaný na
pronajimateli nebo na členu jeho domácnosti v domě
bydlícím nebo pro trestný čin proti
bezpečnosti cti, spáchaný na těchto
osobách zlým nakládáním, nebo
pro trestný čin proti cizímu majetku, spáchaný
na obyvatelích domu, ač-li nebyl pronajimatel nebo
člen jeho domácnosti odsouzen pro některý
z uvedených trestných činů, spáchaný
na povinném nebo členu jeho domácnosti;
3. byl-li povinný vypovězen z území
republiky Československé nebo vyhoštěn
z obce;
4. má-li povinný jiný a dostatečný
byt v obci a nepotřebuje-li bytu pro výkon nebo
při výkonu svého povolání anebo
nebydlí-li v bytě trvale, protože má
přiměřený byt jinde;
5. poškozují-li povinný, členové
jeho domácnosti nebo osoby, které povinný
přijal do bytu nebo do svých služeb, předmět
nájmu, porušují-li opětovně hrubě
pořádek v domě (v případech
podnájmu také pořádek v bytě)
nebo způsobují-li svým chováním
v domě (v případech podnájmu také
v bytě) oprávněné pohoršení
a nezjednal-li povinný, byv k tomu vyzván, možnou
nápravu;
6. dal-li povinný proti smluvnímu zákazu
nebo bez svolení vlastníka domu do podnájmu
celý byt nebo sice jen část bytu, ale sám
bydlí trvale jinde, nebo užívá-li bytu
bez svolení potřebného podle zákona
k jinému účelu než k obývání;
7. prokáže-li pronajimatel pravomocné úřední
povolení k užitečnější stavbě,
kterou nelze provésti bez vyklizení najatých
místností;
8. byl-li domovnický poměr nebo služební
poměr zaměstnance požívajícího
služebního bytu zrušen bez výpovědi
z viny domovníka nebo zaměstnance.
(2) Bylo-li dáno svolení k výpovědi
z některého z důvodů uvedených
v odstavci 1, č. 3 až 7, je návrh na odklad
bez dalšího řízení zamítnouti.
(3) Vyskytne-li se některý z důvodů
uvedených v odstavci 1, č. 1 až 7 po povolení
odkladu exekuce, zruší soud na návrh vymáhajícího
věřitele usnesení o odkladu exekuce.
(4) Ustanovení odstavce 1, č. 1 až
7 a odstavce 2 a 3 platí přiměřeně
také o vyklizení jiných místností.
(1) Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních
místností vystěhován, kam by složil
svoje věci, je povinna obec, v které k vystěhování
dojde, neprodleně řádně uložiti
vyklizené věci potud, než jimi oprávněný
naloží jinak. Povinnost tato se končí
uplynutím jednoho roku ode dne, kdy vyklizené věci
byly obcí převzaty do úschovy.
(2) Aby obec mohla učiniti včas přiměřená
opatření, budiž jí dána zpráva
o zamýšleném vyklizení, jakmile bylo
povoleno, nejpozději dva dny před výkonem.
(3) Nepřevezme-li vlastník věci
u obce uložené do roka ode dne, kdy byly uloženy,
nařídí soud na návrh obce jich prodej
podle ustanovení exekučního řádu
(zákona) o prodeji věcí z nemovitosti vyklizených.
Proti rozhodnutí soudu druhé stolice, vydanému
podle ustanovení §§ 4 až 7, není
opravný prostředek.
(1) Konkursní soud může na návrh
dlužníkův odložiti rozhodnutí o
návrhu věřitele na prohlášení
konkursu (§ 69 konk. ř.) na dobu, kterou určí,
jsou-li splněny podmínky § 4. odst. 1.
(2) Návrh na odložení konkursu buď
učiněn zpravidla při výslechu dlužníka
podle § 69, odst. 2 konk. ř., nejpozději však
do té doby, než konkursní soud učiní
usnesení o návrhu na prohlášení
konkursu.
(3) Proti rozhodnutí soudu druhé stolice
o návrhu podle odstavce 1 není opravný prostředek.
Odklad exekuce nuceným vyklizením místností,
povolený přede dnem, kdy tento zákon nabude
účinnosti, se zachovává. Věřitel
může však navrhnouti, aby odklad byl zrušen,
je-li nepřípustný podle ustanovení
§ 7, nebo aby byl omezen, pokud přesahuje v případě
§ 5, odst. 1, č. 1 dobu půl roku, a v případě
č. 2 dobu jednoho měsíce ode dne, kdy tento
zákon nabude účinnosti. Skončí-li
dříve povolený odklad exekučního
vyklizení místností v případě,
který třeba posuzovat podle ustanovení §
5, odst. 1, č. 1, před uplynutím půl
roku ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti,
je další odklad přípustný jen
do dne, kdy tento půl roku uplyne.
Zrušuje se zákon ze dne 28. března 1928, č.
45 Sb., o odkladu exekučního vyklizení místností,
ve znění předpisů jej měnících
a doplňujících.
Zrušuje se použivatelnost:
1. vládního nařízení ze dne
14. prosince 1939, č. 44 Sb. z roku 1940, jímž
se vydávají zvláštní ustanovení
o řízení před soudy Protektorátu
Čechy a Morava a dočasně se mění
některá ustanovení občanského
práva;
2. vládního nařízení ze dne
30. dubna 1941, č. 230 Sb., o odkladu exekučního
vyklizení naturálních bytů v podnicích
branného hospodářství a v zemědělských
podnicích.
Tento zákon nabývá účinnosti
patnáctého dne po vyhlášení;
provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem
vnitra.