Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Účastníkem národního
boje za osvobození podle tohoto zákona jest československý
státní občan, který v letech 1939
až 1945
a) byl příslušníkem československé
armády v zahraničí nebo
b) konal vojenskou službu v některé spojenecké
armádě, neměl-li možnost konati vojenskou
službu v československé zahraniční
armádě, nebo
c) byl příslušníkem první československé
armády na Slovensku nebo
d) byl partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února
1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem "československého
partyzána",) nebo
e) byl vězněn nebo internován (zajištěn)
v koncentračních a podobných táborech
z politických důvodů, jejichž účelem
bylo znemožnění nebo potlačení
národního hnutí českého nebo
slovenského, směřujícího přímo
k osvobození Československé republiky odstraněním
nacistické okupační moci, nebo
f) zúčastnil se soustavnou činností
zahraničního nebo domácího hnutí
směřujícího přímo k
osvobození Československé republiky nebo
g) zúčastnil se činně českého
nebo slovenského povstání.
(2) Obětmi nepřátelské
persekuce jsou českoslovenští státní
občané, kteří byli v době po
29. září 1938 vězněni nebo
internováni (zajištěni) v koncentračních
a podobných táborech z jiných politických
důvodů než uvedených v odstavci 1, písm.
e) nebo z důvodů národních nebo rasových,
nebo na nichž se nepřítel nebo jeho pomahači
dopustili jiného násilí z týchž
důvodů.
(3) Za oběti války se považují
českoslovenští státní občané
jiné než německé nebo maďarské
národnosti, kteří byli postiženi v době
branné pohotovosti státu leteckými útoky
nebo jinou vojenskou činností.
(1) Pro pozůstalosti po účastnících
národního boje za osvobození nebo po obětech
nepřátelské persekuce nebo války poskytují
se úlevy uvedené v § 3 tohoto zákona,
jestliže zůstavitel
1. padl v boji nebo
2. zemřel na přímý následek
zranění, které utrpěl při výkonu
vojenské služby v letech 1939 až 1945 nebo za
činnosti v národním boji za osvobození
nebo na nemoc, která vznikla v této službě
nebo za této činnosti, nebo
3. byl popraven nebo zahynul v koncentračním táboře
nebo podobném táboře nebo ve vězení
nebo
4. zemřel na následky útrap, které
vytrpěl v koncentračním nebo podobném
táboře nebo ve vězení, nebo
5. přišel o život jiným nepřátelským
násilím, nebo
6. byl usmrcen vojenskou činností nepřátel
nebo Spojenců nebo zemřel na přímý
následek této činnosti.
(2) V případech uvedených v odstavci
1, č. 2, 4, 5 a 6 přísluší úleva
jen tehdy, zemřel-li zůstavitel před 1. lednem
1947.
(3) Nárok na úlevu přísluší
československému státnímu občanu,
který se v době zvýšeného ohrožení
republiky neprovinil proti Československé republice
nebo proti národní cti ani nedopustil trestného
činu proti osobám nebo majetku československých
státních občanů.
(1) Nabytí následkem úmrtí
nebo pro případ smrti z pozůstalosti po účastnících
národního boje za osvobození nebo po obětech
nepřátelské persekuce (§ 1, odst. 1
a 2 tohoto zákona) příbuznými v přímé
linii, manželem, jakož i ostatními nabyvateli
první a druhé třídy sazby zákona
ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb., o dani z obohacení,
jsou od dědické daně osvobozena, nepřevyšuje-li
jejich čistá hodnota 50.000 Kčs. Při
čisté hodnotě nabytí více než
50.000 Kčs do 100.000 Kčs sníží
se dědická daň na jednu čtvrtinu,
při čisté hodnotě nabytí více
než 100.000 Kčs do 1,000.000 Kčs na jednu polovinu.
(2) U nabytí po obětech války
(§ 1, odst. 3 tohoto zákona) snižuje se hranice
pro osvobození od dědické daně na
25.000 Kčs. Při čisté hodnotě
nabytí více než 25.000 Kčs do 50.000
Kčs sníží se dědická daň
na jednu čtvrtinu, do 100.000 Kčs na polovinu a
do 1,000.000 Kčs na tři čtvrtiny.
(3) Úlevy podle odstavců 1 a 2 tohoto
paragrafu přísluší také pro nabytí
a) sourozenci zůstavitelovými, pokud jsou odkázáni
svým zaopatřením na něho, a u nabytí
zemědělských usedlostí také
tehdy, nemají-li nabývající sourozenci
vlastního zemědělského majetku přesahujícího
10 ha a budou-li sami se svými rodinami na zděděné
usedlosti hospodařiti, dále
b) schovanci zůstavitelovými, pokud schovanecký
poměr v den úmrtí trval buď nejméně
5 let nebo aspoň 2 léta, avšak v tom případě
jen začal-li nejpozději od 3. roku jejich věku.
Přerušení zaopatření nebo schovaneckého
poměru z důvodu účasti na národním
boji za osvobození nebo z důvodu nepřátelské
persekuce není úlevám na překážku.
(4) Je-li předmětem nabytí, pro
které platí úlevy podle předchozích
odstavců, nemovitost, nevyměří se,
po případě sníží se stejnou
měrou jako dědická daň též
příslušný poplatek nemovitostní.
(5) Při srovnávání pozůstalostních
dávek podle dědické dohody s pozůstalostními
dávkami, jež by beze zřetele na tuto dohodu
měly býti vyměřeny (§ 14, odst.
4 cís. nař. ze dne 15. září
1915, č. 278 ř. z., o poplatcích z bezúplatných
majetkových převodů) je přihlížeti
k úlevám podle předchozích odstavců.
(6) Částky, pro něž přísluší
úleva na dani dědické podle předcházejících
odstavců, odečtou se od zakladu paušálního
poplatku za projednání pozůstalostí
(§ 31 cís. nař. ze dne 15. září
1915, č. 279 ř. z., o soudních poplatcích).
(1) Věnování právnickým
osobám veřejného práva, dále
právnickým osobám a zařízením,
jež podle svých stanov (zřizovacích
a jiných listin) sledují výhradně
a trvale účely dobročinné nebo lidumilné,
poskytnutá k podpoře osob uvedených v §
1 tohoto zákona, které utrpěly škodu
na zdraví nebo na majetku jako účastníci
národního boje za osvobození nebo oběti
nepřátelské persekuce nebo války,
nebo k podpoře pozůstalých po těchto
osobách, jsou osvobozena od daně z obohacení
a od poplatku nemovitostního.
(2) Stejné osvobození přísluší
pro podpory, které takové právnické
osoby a zařízení poskytnou osobám
zmíněným v odstavci 1.
(1) Ministerstvo financí, na Slovensku pověřenectvo
financí, může k zamezení nesrovnalostí,
které by v důsledku tohoto zákona mohly vzniknouti,
povoliti
a) úlevy uvedené v § 3 zcela nebo zčásti
pro pozůstalosti po osobách, které se staly
obětmi nepřátelského násilí,
persekuce nebo války nebo jejich přímých
důsledků i v jiných případech,
než které jsou uvedeny v §§ 1 a 2 tohoto
zákona,
b) úlevy uvedené v § 3 zcela nebo zčásti
pro pozůstalosti po účastnících
národního boje za osvobození nebo po obětech
nepřátelské persekuce nebo války v
případech uvedených v § 2 i tehdy, jestliže
daň z obohacení nebo poplatky byly pravoplatně
vyměřeny a zaplaceny v zemích České
a Moravskoslezské před 5. květnem 1945, na
Slovensku před 1. zářím 1944, a to
na žádost podanou do 31. prosince 1946,
c) úplné nebo částečné
osvobození od daně z obohacení a od poplatku
nemovitostního pro jiná než v § 4 uvedená
věnování k podpoře osob jmenovaných
v § 1 tohoto zákona, pokud utrpěly škodu
na zdraví nebo na majetku nebo k podpoře příslušníků
jejich rodin nebo pozůstalých.
(2) Vznikne-li přiznáním úlev
podle odstavce 1 z platby učiněné před
31. říjnem 1945 přeplatek, podléhá
tento přeplatek ustanovení § 7 dekretu presidenta
republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb.,
o obnovení československé měny.
(1) Dary poskytnuté v době branné
pohotovosti státu účastníkům
národního boje za osvobození, pokud jich
bylo použito pro činnost směřující
k osvobození Československé republiky, jsou
osvobozeny od daně darovací.
(2) Věnování k účelům
vědeckým, vyučovacím, dobročinným
nebo lidumilným, učiněná v letech
1945 a 1946 k uctění památky účastníků
národního boje za osvobození nebo obětí
nepřátelské persekuce nebo na paměť
osvobození Československé republiky, jsou
osvobozena od daně darovací a od poplatku nemovitostního.
Právní listiny o věnováních
uvedených v §§ 4 až 6 a jiné písemnosti
a úřední úkony, jichž jest třeba
k uskutečnění takových věnování
a k uplatnění úlev podle tohoto zákona,
jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední
úkony ve věcech správních.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Jeho ustanovení se však
použije též, vznikl-li nárok státu
na daň z obohacení, poplatky nebo dávky v
tomto zákoně uvedené před jeho účinností,
avšak u pozůstalostí, z nichž dávky
byly pravoplatně vyměřeny a zaplaceny v zemích
České a Moravskoslezské před 5. květnem
1945, na Slovensku před 1. zářím 1944,
jen v rámci § 5.
(2) Tento zákon provede ministr financí.
Ztrátou životů nejbližších
příbuzných, kteří padli v boji
za svobodu vlasti nebo kteří se stali obětmi
nepřátelského násilí a války,
pozbyly jejich rodiny předčasně živitele
a mimo ostatní útrapy vznikla jim mimořádná
břemena. Jest proto spravedlivé, aby jim byla tato
břemena v mezích možnosti co nejdříve
zmenšena.
Vycházejíc z této zásady, finanční
správa navrhuje v této osnově v prvé
řadě odstranění neb zmenšení
berního břemene, které po zákonu postihuje
pozůstalé z titulu nápadu dědictví,
odkazu a pod. Této berní výhody budou účastni
nejbližší pozůstalí po padlých
nebo zemřelých účastnících
boje za svobodu republiky nebo popravených a zemřelých
obětech nepřátelského útisku
a války (§§ 2, 3, 5, odst. 1).
Dalším účelem osnovy jest poskytnutí
poplatkových úlev pro věnování
těm osobám, které utrpěly škodu
na zdraví neb majetku pro svou účast v boji
za svobodu anebo nepřátelským násilím
a válkou (§§ 4, 5, odst. 2) a posléze
pro věnování, která byla učiněna
po osvobození nebo budou učiněna ještě
v roce 1946 k uctění památky účastníků
boje za svobodu republiky a obětí nepřátelského
násilí nebo na paměť národního
osvobození (§ 6).
V § 1 se pro účely zákona určuje
pojem účastníka národního boje
za osvobození, pojem oběti nepřátelské
persekuce a oběti války. Pojem účastníka
národního boje za osvobození je zásadně
shodný s pojmem, kterého používá
vládní návrh zákona o umísťování
a jinakém zaopatření účastníků
národního boje za osvobození. Pokud jde o
pojmové vymezení "obětí nepřátelské
persekuce" šlo finanční správě
o to, aby se úlev dostalo co nejširšímu
okruhu pozůstalých po osobách, které
v době dočasné okupace území
ČSR byly vystaveny útisku a násilí
všeho druhu, a to nejen se strany nepřátel
ale i se strany jejich pomahačů. Osnova nepřiznává
úlev ze zákona v těch případech,
kde nepřítele nebo jeho pomahače vedly k
násilnostem důvody jiné než národnostní,
politické nebo rasové, ponechávajíc
v § 5 finanční správě možnost
odstranění eventuálních nesrovnalostí,
které by mohly v praksi vzniknouti při striktním
výkladu zákona.
Při stanovení uvedeného pojmu "oběti
nepřátelské persekuce" tak i pojmu "oběti
války" bylo v náležité míře
přihlédnuto k pojmovému vymezení,
jak je pro své účele stanovil v § 17
dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945
č. 117/1945 Sb., kterým se upravují ustanovení
o prohlášení za mrtvého.
Úlevy se poskytují také pro pozůstalosti
po účastnících národního
boje za osvobození Československé republiky
nebo obětech nepřátelské persekuce
kterékoliv jiné národnosti než slovanské,
kteří byli podle zákonů Československé
republiky v době rozhodné pro vznik poplatkové
povinnosti (t. j. v době úmrtí neb v době
věnování) československými
státními občany. Nárok na úlevy
není u pozůstalostí po osobách německé
nebo maďarské národnosti, které pozbyly
před svým úmrtím československého
státního občanství (zejména
podle ústavního dekretu presidenta republiky ze
dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého
státního občanství osob národnosti
německé a maďarské).
Obětmi války jsou českoslovenští
státní občané české
a slovenské nebo jiné než německé
nebo maďarské národnosti, kteří
buď zahynuli (§ 2 odst. 1, č. 5 a 6) nebo utrpěli
škodu na zdraví nebo majetku (§ 4) v době
branné pohotovosti státu tím, že byli
sami nebo jejich majetek zasaženi leteckými útoky
nebo jinou vojenskou činností nepřátel
nebo Spojenců, jejich bojových jednotek anebo příslušníků
ať na území republiky nebo mimo ně.
Spojenci jsou všechny Spojené národy a národy
s nimi sdružené v poslední válce, počítajíc
v to i Československou republiku.
Dobou branné pohotovosti státu jest doba od 23.
září 1938 do 31. prosince 1945 (vládní
vyhláška ze dne 23. září 1938,
č. 183 Sb., o vstupu státu do branné pohotovosti,
a vládní vyhláška ze dne 11. prosince
1945, č. 162 Sb., o ukončení stavu branné
pohotovosti státu).
Úlevy se poskytují ze zákona jednak a) pro
nabytí z pozůstalostí po československých
státních občanech, zásadně
bez rozdílu národnosti, kteří padli,
zemřeli nebo jinak zahynuli buď jako činní
účastníci národního boje za
osvobození Československé republiky nebo
jako oběti pronásledované nepřátelským
útiskem z politických, národních nebo
rasových důvodů, jednak b) pro nabytí
z pozůstalostí po československých
státních občanech jiné než německé
nebo maďarské národnosti, kteří
zahynuli nebo zemřeli jako prosté oběti války.
Pokud se vyskytnou mimořádné případy
pozůstalostí po československých státních
občanech jiné národnosti než německé
nebo maďarské, kteří zahynuli jako prosté
oběti války, bude možno přiznati úlevy
podle zmocnění § 5.
Průkaz o tom, že zůstavitel přišel
o život za okolností v tomto paragrafu uvedených,
náleží podati tomu, kdo si na úlevy
činí nárok. To platí i tehdy, když
podle výsledků řízení o prohlášení
nezvěstné osoby za mrtvou bude lze usuzovati, že
nezvěstný zahynul za okolností uvedených
v tomto paragrafu.
Důvod, proč se stanoví v odst. 2 delší
lhůta, v které se mohou projeviti následky
utrpěné škody na zdraví, spočívá
v úvaze, že zejména v koncentračních
a jiných táborech přivodily si osoby tam
vězněné nemoce a seslabení zdraví,
jejichž zhoubné účinky se projeví
teprve po delší době.
Úlevy se poskytují zásadně všem
nabyvatelům, kteří jsou československými
státními občany, bez rozdílu národnosti,
jsou-li k zůstaviteli v blízkém příbuzenském
nebo podobném poměru uvedeném v § 3.
Vylučují se však ti nabyvatelé, kteří
v době zvýšeného ohrožení
republiky se provinili proti povinnostem československých
státních občanů. Provinění
vylučující nárok na úlevy jsou
zhruba činy, které se trestají podle dekretů
presidenta republiky jednak ztrátou majetku podle dekretu
ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci
a urychleném rozdělení zemědělského
majetku Němců, Maďarů, jakož i
zrádců a nepřátel českého
a slovenského národa, nebo podle dekretu ze dne
25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci
nepřátelského majetku a Fondu národní
obnovy, nebo trestním výrokem soudů nebo
národních výborů podle dekretu presidenta
republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb. o potrestání
nacistických zločinců, zrádců
a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech, ve znění zákona
ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., anebo dekretu ze dne
27. října 1945, č. 138 Sb., o potrestání
některých provinění proti národní
cti.
Ve snaze dosíci spravedlivé míry úlev,
osnova neposkytuje úlevy podle celkové výše
hodnoty pozůstalostního majetku, nýbrž
stanoví míru úlev podle čisté
hodnoty nápadu jednotlivého nabyvatele, nerozlišujíc
mezi nápady dědictvím, odkazy a jinými
nabytími následkem nebo pro případ
smrti a přidržuje se tak i platných ustanovení
o dani z obohacení.
Úleva, resp. plné osvobození, poskytne se
především nejbližším příbuzným
v přímé linii (jsou to podle sazby zákona
ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb., o dani z obohacení
a sazby prov. nař. ze dne 23. března 1922, č.
111 Sb. a podle poznámek k oběma těmto sazbám
tyto osoby: manželské a nemanželské děti
a vnuci; rodiče a prarodiče; nevlastní a
adoptované děti a vnuci; manželé vlastních
dětí a vnuků; manželé nerozvedení
a nerozloučení; nemajetné družky za
předpokladu, že zde není oprávněné
vdovy po zůstaviteli (§ 5, odst. 2 zák. č.
2/1920 Sb.) a že družka žila se zůstavitelem
ve společné domácnosti až do poplatného
nabytí nepřetržitě po dobu nejméně
5 let a měla s ním v této době dítě;
osoby, které jsou k zůstaviteli v poměru
námezdním nebo služebním nejméně
po jeden rok, nečiní-li čistá cena
nabývaného jmění více než
5.000 Kčs).
V odst. 3 poskytuje se úleva také určitým
osobám dalšího stupně příbuzenství,
totiž sourozencům zůstavitelovým, pokud
tyto osoby byly odkázány na zaopatření
u zůstavitele pro neschopnost se samostatně živit
(pro nezletilost, nesvéprávnost nebo jinou fysickou
nebo duševní nezpůsobilost nebo pokud se vrátí
z jiného zaměstnání na rodnou usedlost)
a osobám, které po určitou dobu byly nebo
jsou k zůstaviteli v poměru quasiadoptivním.
Osvobození, příp. sleva na poplatku nemovitostním,
jehož vyměřovacím základem je
podle všeobecných poplatkových ustanovení
celková hrubá hodnota pozůstalostních
realit s příslušenstvím, řídí
se mírou úlevy na dani z obohacení (dědické).
Je-li v určitém případě předmětem
nabytí, které jest od dědické daně
osvobozeno, nemovitost, je osvobozen též převod
vlastnického práva k této nemovitosti od
nemovitostního poplatku bez ohledu na výši
její hrubé hodnoty. Podléhá-li nabytí
dědické dani ve výši určitého
zlomku, sníží se stejnou měrou též
poplatek nemovitostní.
Pro použití § 14, odst. 4 cís. nař.
č. 278/1915 ř. z., jímž se zamezuje
obcházení zákonné sazby daně
dědické, bylo nutno dáti do zákona
ustanovení o správném způsobu srovnávacího
propočtu. Ustanovení odstavce 5 je tak nutným
doplňkem odstavců předchozích.
Úleva poskytnutá v odstavci 6 znamená sice
snížení státních příjmů
z poplatků soudních, ale úbytek je celkem
nepatrný, i když od základu paušálního
poplatku se odčítají také částky,
ohledně nichž se přiznává jen
částečná úleva na dani dědické.
Osnova normuje osvobození od daně z obohacení
(daň dědická a darovací) a poplatku
nemovitostního ze zákona jen pro věnování
(dary, dědictví a odkazy), která se stala
k cíli v zákoně vytčenému ve
prospěch právnických osob veřejného
práva a dále právnických osob a zařízení,
které poskytují dostatečnou záruku,
že prostředků jim pro zmíněný
účel odevzdaných použijí výhradně
k účelům, pro něž se úleva
poskytuje. Viz dále pozn. u § 5.
Zmocnění uvedené v tomto paragrafu má
umožniti, aby ve sporných nebo ve zvláštních
případech mohla finanční správa
zcela nebo zčásti poskytnouti úlevy v tomto
zákoně normované také u těch
pozůstalostí po osobách uvedených
v § 1, kde z různých důvodů by
nemohly býti prokázány podmínky pro
úlevu ze zákona podle § 2, kde však podle
okolností případu by byla odůvodněna
jistá míra úlev z důvodu slušnosti.
V takových případech finanční
správa po provedeném šetření
posoudí sama, zda případ podle úmyslu
zákonodárce může být zahrnut
pod rámec zákona čili nic. Mezi oběti
přímých důsledků války,
o nichž je řeč v odstavci a) tohoto paragrafu,
lze na př. zařaditi osoby, které zahynuly
při odklizovacích pracích na minových
polích ve válečných oblastech, při
odklizování trosek a p.
Odstavec c) má na mysli taková věnování,
u nichž kontrola použití prostředků
k účelu v zákoně uvedenému
poskytnutých jest ztížena tím, že
osoba (právnická či fysická), která
má disponovati s částkami jí odevzdanými,
nezabývá se výhradně dobročinnou
či lidumilnou činností toho druhu. V takových
případech může finanční
správa administrativním opatřením
přispěti podstatnou měrou k tomu, aby byly
skutečně podporovány osoby, na něž
zákonodárce myslí.
Podle zmocnění § 5, odst. 1 písm. a)
lze poskytnouti úlevy pro pozůstalosti po obětech
nepřátelského násilí vůbec
(nejenom persekuce) tedy i po obětech usmrcených
jednotlivým násilným činem nepřátel.
Mimořádně mohou být poskytnuty úlevy
buď stejné nebo menší také pro
pozůstalosti po obětech nepřátelského
násilí, persekuce nebo války nebo pro věnování
v jejich prospěch a pro podpory jim udělené
také tehdy, jestliže smrt nebo škoda na zdraví
nastaly nebo se projevily v přímé příčinné
souvislosti s válečnými událostmi
buď již v r. 1938 zejména v době po začátku
zvýšeného ohrožení republiky, t.
j. po 21, květnu 1938 nebo v roce 1945 a 1946 po skončení
války a také tehdy, nastane-li smrt na následky
zranění v boji nebo na nemoc vzniklou v koncentračním
nebo jiném táboře a nebo i z jiných
příčin přímo souvislých
s válečnými poměry teprve po 1. lednu
1947.
Podle zmocnění § 5 může ministerstvo
financí poskytnouti stejné úlevy, jaké
se poskytují touto osnovou československým
státním občanům, také příslušníkům
státu spojeneckých nebo neutrálních,
bude-li zaručeno vzájemné poskytování
podobných výhod dotyčným státem
naším příslušníkům.
Posléze lze podle § 5 poskytnouti úlevy i v
těch případech, kdy pozůstalostní
dávky byly zaplaceny v době národní
poroby a předpis je pravoplatný. Podle § 8
odst. 1 osnovy v takových případech nevznikne
nárok na úlevy ze zákona. Protože však
tyto dávky byly zaplaceny před osvobozením
republiky ve staré měně, lze z důvodů
měnových i z důvodu spravedlnosti přiznati
úlevu v těchto případech jenom na
žádost a tím způsobem, že vzniklý
přeplatek se poukáže na vázaný
účet plátce. Stejně tomu bude u všech
přeplatků vzniklých z přiznání
úlev podle zmocnění § 5, pokud by přiznáním
úlev vznikl přeplatek z platby učiněné
ve staré měně.
Ustanovení odst. 1 jest do osnovy pojato z podnětu
Svazu politických vězňů a má
jím býti kladně zhodnocena i hmotná
podpora národního boje za národní
osvobození. Osvobození, uvedená v odst. 2
mají býti podmětem pro mecenášství,
které se již projevilo několika významnými
věnováními.
V oboru poplatků listinných poskytuje se osvobození
zejména pro právní listiny, potřebné
k právnímu uskutečnění věnování,
uvedených v §§ 4 a 6 (nadační a
jiné zřizovací listiny, listiny vkladní
a p.) a pro podání a jejich přílohy
(žádosti a jejich přílohy). Osvobození
zahrnuje také vkladní poplatek a dávky za
úřední úkony ve věcech správních.
Ustanovení o tom, že zákona se použije
též, vznikl-li nárok státu na daň
z obohacení atd. před dnem jeho účinnosti,
je nutné protože by jinak převážný
počet případů pozůstalostí
po osobách uvedených v § 1 a i některá
již uskutečněná věnování
(na př. sbírka ve prospěch pražských
bojovníků na barikádách) nepožívaly
úlev podle tohoto zákona. K tomu se uvádí,
že ministerstvo financí dalo již v říjnu
1945 výslovné pokyny, aby z pozůstalostí
po účastnících národního
odboje, obětech nepřátelské persekuce
a války prozatím až do připravované
zákonné úpravy bylo posečkáno
s vybíráním pozůstalostních
dávek. Ve skutečnosti nebyly tyto vyměřovány
již od květnového povstání. Všechny
tyto nevyřízené případy budou
projednány již podle tohoto zákona. U pozůstalostí,
u nichž dědické dávky byly pravoplatně
vyměřeny a odvedeny býv. protektorátní
pokladně v době poroby, lze ze zásadních
důvodů úlevy poskytnouti a zaplacení
dědické dávky vrátiti jen na vázaný
účet v rámci § 5.
Podotýká se, že slovenské ustanovení
o poplatkových úlevách pro pozůstalosti
po vojenských osobách, které ztratily život
následkem nepřátelských bojových
činů, obsažené v § 182 zákona
z 10. června 1943, č. 80 Sl. z., o úpravě
některých právních poměrů,
souvisících s výkonem vojenské a jiné
obdobné služby, od 16. března 1946 neplatí
(§§ 1 a 25, odst. 1 zákona z 19. února
1946, č. 32 Sb., o sjednocení a úpravě
některých poplatkových předpisů).