Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Ustanovení § 1, odst. 1 zákona ze dne 3.
července 1936, č. 189 Sb., o pracovním poměru
redaktorů, se mění a zní:
"(1) Ustanovení tohoto zákona platí
pro pracovní poměr zaměstnanců časopiseckého
nebo zpravodajského podniku nebo zařízení,
kteří jako hlavní povolání
vykonávají duševní činnost za
tím účelem, aby myšlenky, vyjádřené
slovem nebo obrazem, buď jejich vlastní nebo cizí,
vyšly tiskem v redakční části
tiskopisu nebo byly projeveny zvukovou reprodukcí. Tyto
osoby se v dalších ustanoveních nazývají
redaktory."
(2) Pojem redaktora stanovený v odstavci 1 platí
i pro obor tohoto zákona bez rozdílu, zda jde o
redaktory ve službě soukromé nebo veřejné.
Na tyto se však nevztahují předpisy o disciplinárním
stíhání podle tohoto zákona, pokud
se týče výkonu jejich veřejné
služby a jsou-li v pragmatikálním nebo regulovaném
poměru, ani ustanovení odstavců 3 až
6 tohoto paragrafu.
(3) Redaktorem podle odstavce 1 může býti,
kdo:
a) je československým státním občanem,
dosáhl 21 roků věku a není zbaven
svéprávnosti;
b) byl činný po dobu nejméně šesti
měsíců jako redaktorský čekatel
(odstavec 4), ač-li příslušný
Svaz (§§ 4 a násl.) neuzná, že čekatelská
doba byla nahrazena dopisovatelstvím nebo externím
spolupracovnictvím;
c) nebyl odsouzen podle dekretu presidenta republiky ze dne 19.
června 1945, č. 16 Sb., o potrestání
nacistických zločinců, zrádců
a jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech, ve znění zákona
ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., nebo podle ustanovení
§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června
1945, č. 17 Sb., o Národním soudu, nebo kdo
nebyl pravoplatně odsouzen podle dekretu presidenta republiky
ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání
některých provinění proti národní
cti, doplněného zákonem ze dne 16. května
1946, č. 123 Sb., nebo podle nařízení
Slovenské národní rady ze dne 15. května
1945, č, 33 Sb. n. SNR o potrestání fašistických
zločinců, okupantů, zrádců
a kolaborantů a o zřízení lidového
soudnictví, ve znění předpisů
je měnících o doplňujících;
d) nebyl pravoplatně odsouzen soudem pro trestný
čin, spáchaný z pohnutky nízké
nebo nečestné nebo ke ztrátě čestných
práv občanských.
(4) Do pracovního poměru jako redaktorští
čekatelé mohou vstoupiti osoby starší
18 let jen za podmínek, které stanoví Ústřední
svaz československých novinářů
se schválením ministerstva informací a ministerstva
sociální péče. Po platové stránce
posuzují se čekatelé jako začátečníci.
(5) Pro osoby, které v den, kdy tento zákon nabude
účinnosti, jsou již redaktory, neplatí
podmínka dosaženého 21. roku a šestiměsíční
činnosti jako redaktorský čekatel.
(6) Nevyhovuje-li osoba, která je v pracovním poměru
redaktorském, podmínkám v zákoně
stanoveným, je to důvodem pro předčasné
zrušení pracovního poměru.
(7) Pokud se na osoby uvedené v odstavcích 1 až
3 nevztahují předpisy o pensijním zaopatření
veřejných zaměstnanců, platí
pro ně ustanovení § 124 zákona ze dne
21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců ve vyšších
službách, ve znění předpisů
jej doplňujících a pozměňujících.
(1) Pokud nejde o označení při výkonu
redakční činnosti, smí se nazývati
"redaktorem" jen ten, kdo je redaktor podle ustanovení
§ 1, odst. 1 a 2 tohoto zákona.
(2) Osoby, které-v platných právních
předpisech jsou označovány jako "odpovědný
redaktor", nazývají se nyní "odpovědný
správce".
(3) Odpovědným správcem může
býti, kdo:
a) vyhovuje podmínkám uvedeným v § 1,
odst. 3, písm. a), c) a d) tohoto zákona;
b) bydlí v místě, kde tiskopis je vydáván.
(4) V periodických tiskopisech musí býti
odpovědným správcem redaktor podle §
1, odst. 1 nebo 2. Výjimky povoluje ministerstvo informací,
na Slovensku pověřenectvo informací.
(1) Pro celé území republiky Československé
zřizuje se Ústřední svaz československých
novinářů (dále jen Ústřední
svaz) se sídlem v Praze jako samosprávná
korporace. Jeho členy jsou: Svaz českých
novinářů a Svaz slovenských novinářů
(Sväz slovenských novinárov) (§ 4).
(2) Ústřední svaz jedná o společných
věcech, týkajících se redaktorů
a čekatelů vůbec, zlaďuje činnost
Svazu českých novinářů a Svazu
slovenských novinářů (§ 4) a
zastupuje tyto Svazy, zejména vůči cizině.
(3) Správu Ústředního svazu a jeho
hospodářství vede a jeho rozpočet
schvaluje devítičlenný výbor, který
se ustavuje z delegací, vyslaných výbory
obou Svazů (§ 4). Výbor volí ze svého
středu předsedu a dva místopředsedy,
kteří tvoří předsednictvo.
Předsednictvo svolává výbor, připravuje
pro výbor rozpočet a vyřizuje neodkladné
záležitosti. Za Ústřední svaz
podpisuje předseda (místopředseda) a jeden
člen výboru.
(4) Výbor Ústředního svazu se ustavuje
po zvolení správních orgánů
a delegátů do Ústředního svazu
oběma Svazy (§ 4) na valných hromadách
a jeho funkční období trvá až
do jeho nového ustavení.
(5) Výlohy Ústředního svazu hradí
se z příspěvků obou Svazů;
příspěvky stanoví výbor.
(6) Jednací řád Ústředního
svazu vydá výbor se schválením ministra
informací.
(7) Dozor nad Ústředním svazem přísluší
ministerstvu informací, které dbá toho, aby
se činnost tohoto svazu co nejúčinněji
rozvíjela, jak to vyžaduje státní zájem.
(1) Svaz českých novinářů se
sídlem v Praze a Svaz slovenských novinářů
se sídlem v Bratislavě (v dalším jen
Svazy), se zřizují jako samosprávné
korporace, Svazy mohou ve větších místech
zřizovati odbočky.
(2) Úkolem obou Svazů je zastupovati a hájiti
ideové a věcné zájmy tisku a ideové
zájmy svého členstva a bdíti nad tím,
aby jejich členové plnili řádně
povinnosti, plynoucí z jejich poslání a odpovědnosti
vůči veřejnosti.
(3) Redaktoři (§ 1, odst. 1 a 2) a čekatelé
(§ 1, odst. 4) jsou buď členy Svazu českých
novinářů se sídlem v Praze nebo Svaku
slovenských novinářů se sídlem
v Bratislavě, V pochybných případech
a o organisační příslušnosti
redaktorů a čekatelů zaměstnaných
u ústředních úřadů a
celostátních organisací a institucí
rozhoduje výbor Ústředního svazu.
(1) Orgány Svazů, případně
odboček, jsou:
a) předseda;
b) předsednictvo;
c) výbor;
d) valná hromada;
e) disciplinární rada;
f) revisoři účtů.
(2) Předsedy Svazů, členy výborů
(náhradníky), revisory účtů
(jejich náhradníky) a členy disciplinárních
rad volí valné hromady Svazů na jeden rok.
Členy předsednictev Svazů, s výjimkou
předsedů, volí výbory Svazů.
Stejný postup zachovají při volbách
také odbočky. Při všech volbách
se přihlíží k poměrnému
zastoupení všech redakcí. Volby schvaluje ministr
informací; volby orgánů Svazu slovenských
novinářů pověřenec informací.
(3) Svazy (§ 4) se řídí organisačními
řády, které určí pravomoc jednotlivých
orgánů. jejich složení, jakož i
práva a povinnosti členů a poměr odboček
ke Svazům. Organisační řády,
které projednají valné hromady Svazů,
schvaluje po dohodě výborů obou Svazů
ministerstvo informací.
(4) Pokud Svazy obstarávají úkoly jim svěřené
svými zaměstnanci, jsou tito zaměstnanci
ve smluvním poměru.
(5) Dozor nad Svazem českých novinářů
přísluší ministerstvu informací,
dozor nad Svazem slovenských novinářů
pověřenectvu informací; jinak platí
přiměřeně ustanovení §
3, odst. 7.
(1) Předpokladem výkonu povolání podle
§ 1 je členství v příslušném
Svazu. Zatímní výkon povolání
je možný již od podání přihlášky
podle odstavce 2 až do případného rozhodnutí
ministerstva informací (odstavec 3). Členství
ve Svazu se zachovává po skončení
pracovního poměru do sjednání nového
pracovního poměru, nejdéle však po dobu
jednoho roku.
(2) Kdo poprvé vstoupí do pracovního poměru
(§ 1, odst. 1, 2 a 4) nebo kdo obnoví pracovní
poměr redaktorský po uplynutí roční
lhůty (odstavec 1), je povinen se přihlásiti
do příslušného Svazu do osmi dnů.
Povinnost oznámiti příslušnému
Svazu přijetí nového redaktora nebo čekatele
má v téže lhůtě i zaměstnavatel.
(3) Předsednictvo příslušného
Svazu prozkoumá, zda u přihlášeného
jsou splněny podmínky v tomto zákoně
stanovené. Nejsou-li tyto podmínky řádně
prokázány, vrátí přihlášku
k doplnění. Neshledá-li předsednictvo
ani pak podmínky členství za splněné,
přihlášku písemně zamítne.
Z rozhodnutí předsednictva může se přihlášený
odvolati do 15 dnů k výboru Svazu a z rozhodnutí
výboru Svazu českých novinářů
do 15 dnů k ministerstvu informací, rozhodnutí
výboru Svazu slovenských novinářů
v téže lhůtě k pověřenectvu
informací.
(1) Redaktor (čekatel) u vědomí svého
poslání a odpovědnosti vůči
veřejnosti je povinen vykonávati své povolání
svědomitě, slušně, věcně
a pravdivě a dbáti své cti. Orgány
Svazů pečují o čest a vážnost
odborně zájmového celku, jejž zastupují,
jakož i členů Svazů, nad nimiž
jim přísluší moc disciplinární.
Tuto moc vykonávají ukládáním
pořádkových nebo disciplinárních
trestů.
(2) Pořádkové tresty, které ukládají
předsednictva Svazů, jsou:
a) napomenutí;
b) výstraha.
(3) Disciplinární tresty, které ukládají
disciplinární rady Svazů, jsou:
a) důtka;
b) pokuta do 10.000 Kčs;
c) zákaz vykonávati činnost podle §
1, odst. 1, 2 a 4, a to na určitou dobu nebo navždy.
Zákaz činnosti navždy má za následek
zánik členství ve Svazu. Tento zákaz
může býti vysloven též u redaktora,
který byl z trestu propuštěn z veřejné
služby. Při provádění disciplinárního
řízení jsou okresní soudy a národní
výbory povinny na požádání Svazů
poskytnouti jim právní moc.
(4) Z nálezu předsednictva (odstavec 2) lze se odvolati
do 15 dnů k disciplinární radě. Z
trestního nálezu disciplinární rady
(odstavec 3) lze se odvolati do 15 dnů k výboru
Ústředního svazu a z jeho rozhodnutí
do 15 dnů k ministerstvu informací, které
rozhoduje o odvolání v dohodě s ministerstvem
školství a osvěty. Útraty disciplinárního
řízení hradí odsouzený, pokud
nejde o útraty z průtahů řízení
jím nezaviněných.
(5) Pro disciplinární řízení
platí přiměřeně ustanovení
§§ 30 až 56 zákona ze dne 28. června
1929, č. 113 Sb., o lékařských komorách.
Svazy mohou vymáhati politickou exekucí pokuty a
útraty disciplinárního řízení
při odsouzení, jakož i členské
příspěvky na základě výkazu
nedoplatků, podepsaného předsedou příslušného
Svazu. Pokut použije příslušný
Svaz k podpoře svých sociálních zařízení.
"Národní svaz novinářů"
se sídlem v Praze a "Tlačová komora"
v Bratislavě zanikají dnem, kdy tento zákon
nabude účinnosti. Jejich majetek převezmou
příslušné Svazy i se závazky
k němu náležejícími.
Jednání a opominutí příčící
se tomuto zákonu nebo předpisům vydaným
podle něho, trestají, nejde-li o čin přísněji
trestný, okresní národní výbory
jako správní přestupek pokutou do 100.000
Kčs nebo vězením do jednoho roku. Pro případ
nedobytnosti pokuty jest zároveň uložiti podle
míry zavinění náhradní trest
vězení do jednoho roku.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provedou jej ministři
informací a sociální péče v
dohodě se zúčastněnými ministry.
Morální škody, které byly napáchány
pomahačstvím okupantům napravují se
jednak očistnou akcí, kterou provedl Svaz novinářů,
jednak novou úpravou postavení redaktorů
vůbec. Zvýšená odpovědnost, která
nastala po zrušení předběžné
censury a nová organisace tisku, která sleduje vymýcení
soukromopodnikatelského zisku z novinářského
podnikání, jsou postuláty, jež se zatím
udržují jenom dobrovolnou kázní zúčastněných.
Tomuto faktickému stavu, který se osvědčuje,
je nutno dáti právní podklad, Podzemní
hnutí českých novinářů
připravilo návrhy již za okupace a vycházelo
ze zásad, že organisace novinářů
má býti veřejnoprávní korporací
a že postavení redaktorů má býti
postaveno na novou basi. Při jednání zástupců
českých novinářů se zástupci
slovenských novinárov dospělo se dne 19.
prosince 1945 a 16. října 1946 k dohodě,
jejímž výsledkem je tento návrh.
Poněvadž v definici redaktora v zákoně
redaktorském nebylo pamatováno na technický
rozvoj, bylo nutno novelisací § 1, odst. 1 zákona
č. 189/36 Sb. doplniti definici o projev myšlenek
zvukovou reprodukcí a tak zahrnouti mezi redaktory ty osoby,
které připravují rozhlasové zpravodajství
(rozhlasové noviny).
Tento rozšířený pojem bude platit i
pro obor tohoto zákona, který se vztahuje nyní
také na redaktory ve službě veřejné.
Zákon redaktorský č. 189/36 Sb. platí
jen pro redaktory ve službě soukromé a redaktoři
ve veřejné službě požívají
jen některých výhod zákona redaktorského.
Na tomto rozsahu platnosti redaktorského zákona
se ničeho nemění. Naproti tomu tento zákon
vztahuje se na redaktory ve veřejné službě
celý s výjimkou ustanovení o disciplinárním
stíhání za výkon jejich veřejné
služby; jde-li o redaktory v pragmatikálním
nebo regulovaném poměru, s další výjimkou
ustanovení § 1, odst. 3 až 6, jakož i předpisů
o novinářském pojištění.
Se zřetelem k tomu, že byla zřízena
Vysoká škola politická, která bude míti
také fakultu novinářskou, bylo nutno vyřešiti
otázku, aby absolventi této odborné školy
nebyli na tom hůře nežli ti, kdož vstupují
do redakcí již po absolvování střední
školy, Proto se zavádí čekatelská
doba, která trvá do 21. roku věku a u osob
starších 21 let šest měsíců;
zkušební doba šestiměsíční
může býti nahrazena předchozím
dopisovatelstvím nebo externím spolupracovnictvím.
Aby bylo jasno, že tato ustanovení platí jen
pro budoucnost, vyslovuje se, že platové zařazení
redaktorů se tím nemění. Poněvadž
platová úprava rozeznává jen začátečníky
a redaktory, bylo nutno stanoviti platové zařazení
čekatelů. Pensijní pojištění
novinářů se rozšiřuje jak na
nové redaktory rozhlasové, tak na čekatele.
Ochrana titulu "redaktor" je dávným požadavkem
redaktorů a je odůvodněna také zájmem
veřejným, neboť veřejného postavení
se často zneužívá k páchání
podvodů, vydírání inserce a pod. Tato
ochrana titulu se omezuje jen na skutečné redaktory
a nepožívají ji čekatelé; čekatelé,
u nichž byla zkušební prakse prohlášena
za nahraženou, jsou již redaktory. Aby tato ochrana
byla možna, musel býti z právního řádu
odstraněn název "odpovědný redaktor"
a nahražen názvem "odpovědný správce",
neboť každý odpovědný správce
nemusí být redaktorem z povolání.
Nově se zavádí povinnost ustanovovati odpovědnými
správci redaktory z povolání. Pro drobné
časopisy může býti povolena výjimka.
Podmínky pro funkci odpovědného správce
byly zpřísněny spolehlivostí.
Obnovení republiky je spojeno s jiným uspořádáním
mezi Čechy a Slováky. Dohodou zástupců
novinářů českých a slovenských
mají býti zřízeny dva svazy novinářů
(český a slovenský) se stejnou kompetencí
a Ústřední svaz pro celou republiku, složený
ze zástupců obou svazů. Poněvadž
oba svazy musí býti v zájmu veřejném
veřejnoprávními korporacemi, je také
Ústřední svaz, jako organisace vrcholná,
korporací veřejného práva.
Svazy jsou povinnými organisacemi pro redaktory a čekatele.
Působnost jednotlivých svazů bude se členiti
především podle území. Zpravidla
budou organisováni redaktoři ze zemí českých
ve Svazu českých novinářů,
redaktoři ze Slovenska ve Sväzu slovenských
novinárov. Pokud pak pracují Češi na
Slovensku a Slováci v českých zemích,
rozhodná bude práce pro ten který časopis.
V pochybných případech rozhodne o příslušnosti
k jednotlivým svazům Ústřední
svaz.
Zde jsou vytčeny orgány Svazů. Podrobnosti
upraví organisační řády, které
projednají valné hromady a po dohodě výborů
obou Svazů schválí je ministerstvo informací.
Přihláška do Svazu má ten účel,
aby z ní bylo možno zjistiti, zda jsou splněny
podmínky členství do Svazu. Povinnost zaměstnavatele
je opatřením podpůrným a má
význam evidenční.
Zvýšená odpovědnost osobní, které
po zrušení preventivní censury je třeba,
nezbytně vyžaduje, aby tu byl orgán, vybavený
náležitou pravomocí, který by dbal toho,
aby redaktorskou činnost vykonávali lidé
bezúhonní a spolehliví. Tresty pořádkové
a disciplinární takovou možnost orgánům
Svazů dávají.
Ustanovení, že Svazy převezmou majetek i se
závazky dřívějších korporací,
bylo nutné také z důvodů, že
ve stanovách bylo jiné majetkové uspořádání
v případě zániku. Převzetí
jmění a závazků vychází
z předpokladu, že jmění není
předluženo, což vzhledem k okupaci nelze dobře
zjistiti.