Při rozhodování o zestátnění
cukrovarnického průmyslu v Československu
bylo čs. vládou usneseno, že část
cukrovarů, mezi nimi i t. zv. Cukrovarnický Stoupalův
koncern na Moravě, mají býti ze zestátnění
vyjmuty a združstevněny. Toto rozhodnutí vlády
republiky Československé vycházelo ze snahy,
aby cukrovary t. zv. porolničené, na nichž
byli z větší části podílníky
rolníci pod 50 ha, zůstaly i nadále v jejich
rukou, aby tedy rolníci se necítili zestátněním
poškozeni. Podepsaní interpelanti mají za to,
že tehdy nebyl ještě dostatečně
znám skutečný stav celého Stoupalova
koncernu.
Tento stav po bedlivějším prozkoumání
jeví se takto:
Stoupalův koncern ovládal největší
počet hospodářských podniků
a zdrojů na větší části
Moravy. Jsou to vedle cukrovarů podniky:
1. průmyslové (lihovary, pivovary, sklárny
a j.),
2. zemědělské (pozemky polní a lesní,
velkostatky, zemědělská a lesní družstva,
mlékárny, drožďárny a j.),
3. peněžní (záložny, peněžní
ústavy, banky a j.).
Před fusí koncernových cukrovarů,
o kterou v zájmu akcionářů-řepařů
v Akc. společnosti bylo usilováno už před
okupací a která byla uskutečněna až
v roce 1942, byly v roce 1938 tyto společnosti:
1. Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický
(cukrovary Hodonín, Bzenec, nájem stát. cukrovaru
Židlochovice, ekonomie vlastní a najaté),
2. Rolnické cukrovarské podniky a. s. (dř.
Kuffnerův břeclavský cukrovar),
3. Rolnický akciový cukrovar, Sokolnice,
4. Rolnický akciový cukrovar, Tovačov,
5. Středomoravská akciová společnost
cukrovarská a zemědělská (cukrovar
Hrušovany n. Jev.),
6. Cukrovary M. Krumlov-Oslavany a. s. (cukrovar Mor. Krumlov),
7. Cukrovary Uherské Hradiště a. s.,
8. Cukrovar Pohořelice.
V těchto společnostech vlastnila jedna společnost
akcie společnosti druhé, takže akcie, s nimi
příslušný úvěr a jeho
úročení, byly přenášeny
na konta jednotlivých koncernových společností.
Všechny akcie těchto společností
byly v rukou nerolnických. Pouze akcie Akciové
společnosti pro průmysl cukrovarnický a cukrovarů
Hodonín, Bzenec a nájem stát. cukrovaru v
Pohořelicích včetně ekonomií,
z jejichž počtu 75.000 kusů akcií bylo
v rukou rolníků jen asi 27%. Po fusích těchto
společností v r. 1942 v nový útvar
v nynější Akciovou společnost pro průmysl
cukrovarnický v Brně dosáhla tato společnost
112.500 akcií, které byly rozděleny takto:
53.550 kusů Syndikát řepařů
akcionářů t. j. 46.7%, z nichž mezi
rolníky umístěno asi 20.000 akcií,
tedy asi 18%, 2.000 kusů v Zemědělské
(dříve agrární) bance, 3.000 kusů
Státní lesy a statky, 54.550 kusů německá
skupina (Deutsche Rentenbank) nyní konfiskát, 400
kusů neznámých majitelů, celkem 113.500
kusů.
Je tedy v rukou rolníků méně než
50% akcií, a to i tehdy, kdyby se počítaly
všechny akcie v držení Syndikátu řepařů-akcionářů
za akcie rolnické, což ovšem, jak vidno výše,
počítati nelze. Tato skutečnost je velmi
významná a rozhodující pro určení
formy budoucí cukerní výroby v těchto
koncernových cukrovarech ve smyslu § 1, odst. 1, bod
1, § 8, odst. 1, bod a, § 18. odst. 1 dekretu ze dne
24. října 1945 o znárodnění
některých podniků průmyslu potravinářského
č. 101 Sb. z. a n.
Z vývoje Stoupalova koncernu je jasné, že jednotlivé
společnosti cukrovarů, jakož i sdružení
jejich v Akc. společnosti pro průmysl cukrovarnický
byly vždy podnikem ryze kapitalistickým a že
nikdy neměly a nemají charakter podniku rolnického,
až snad na cukrovar v Sokolnicích a to jen před
jeho fusí s Akc. spol. pro průmysl cukrovarnický,
kterážto fuse byla provedena už v roce 1935.
Není tedy v žádném směru podle
cit. dekretu dán předpoklad pro združstevnění
těchto koncernových cukrovarů, nehledě
ani k dále uvedeným skutečnostem, které
jejich združstevnění činí neuskutečnitelným,
ba i protizákonným.
Dlužno upozorniti, že Akciová společnost
pro průmysl cukrovarnický je zadlužena asi
160 miliony Kčs, nehledě ani ke škodám
válečným ve výši asi 320,000.000
Kčs a k dalšímu zatížení
ve vrácení tržní ceny Fondu národní
obnovy 40 - 50,000.000 Kčs za 4 cukrovary prodané
Němcům a event. i za akcie prodané Němcům
v částce 60 70,000.000 Kčs, které
jsou v držení Zemědělské banky,
bude-li se Akciová společnost domáhat restituce.
Skutečný hospodářský stav bude
zjištěn nezbytnou hospodářskou, finanční
a daňovou revisí, kterou bude prokázáno,
že jedině forma zestátnění dle
cit. dekretu je uskutečnitelná, neboť částku
okrouhle 1/2 miliardy Kčs nebude
lze ani z poloviny v družstevních podílech
za žádných okolností zajistiti. Jako
příklad uvádíme cukrovar v Pohořelicích.
Tento cukrovar je jako německý majetek pro stát
konfiskátem. Cukrovar byl prodán v r. 1941 Němcům
a koncern obdržel za stroje, budovy a pozemky podle prodejní
smlouvy: Kč 12,824.051,- (za kontingent a jiné hodnoty
nic). Němci dle knih investovali k zlepšení
výkonnosti cukrovaru částku Kč 4,947.950,80,
tedy skutečná jeho hodnota je Kč 17,771.991,80.
K tomu nutno připočítat cenu za inventář,
zásoby cukru, melasy a materiálu, které po
odchodu Němců v cukrovaru zůstaly a které
měly být zajištěny a zabezpečeny
pro stát národní správou. Národní
správa však do tohoto cukrovaru uvedena nebyla a zdali
a do jaké míry národní správa
Akc. společnosti pro průmysl cukrovarnický
tak učinila samovolným a nepovoleným rozšířením
své kompetence prostě jen proto, že tento cukrovar
byl kdysi ve sdružení společností koncernu
Stoupalova, to bude třeba vyšetřiti, zjistiti
a samo volné národní správě
uložiti vyúčtování.
Zkonfiskovaný majetek cukrovaru Pohořelice obnáší
při nejmenším hodnotu asi Kčs 22 - 25,000.000.
Měl-li by býti tento cukrovar na př. združstevněn,
jest zapotřebí utvořit kapitálově
tak silné družstvo, aby mohlo z vlastních prostředků
(z podílů) objekt od státu převzíti.
Bude-li činiti podíl na př. Kčs 600.-,
jak svého času činila hodonínská
akcie, je třeba hlavně mezi rolníky a dělníky
umístit asi 40.000 kusů podílů a Kčs
600.-. Jelikož však celkový počet řepařů,
kteří dodávají řepu do Pohořelic,
včetně všech stálých zaměstnanců
činí okrouhle jen 3.000, znamená to prakticky:
a) že každý podílník by musel upsati
a zaplatiti hotově 13 podílů a 600.- Kčs,
tedy Kčs 7.800.-, neboť upíší-li
pouze po jednom podílu, mají
b) rolníci a dělníci dohromady jen 14% účasti
kapitálové na cukrovaru.
V případě ad a) zůstává
otázkou, bude-li moci splnit rolník svou povinnou
dodávku řepy na 13 podílů (to by se
týkalo bez rozdílu každého rolníka)
a může-li stálý dělník
(týká se zase každého dělníka
bez rozdílu) hotově zaplatiti 7.800.- Kčs
za 13 podílů.
Výsledky revise budou sloužiti současně
za podklad rozvrhu veškerých majetkových hodnot
Akc. společnosti pro jejich zařazení a určení
dle potřeb v jednotlivých úsecích
hospodářského výrobního procesu
vůbec, a to v těchto skupinách:
1. Zpracování řepné produkce v cukrovarech,
2. Ekonomie jako příslušenství cukrovaru,
3. Ekonomie pro průmyslový provoz cukrovarů
bezvýznamné a nepotřebné,
4. Všechny ostatní hodnoty.
Průmyslové podniky (cukrovary) Stoupalova koncernu
nutno rozděliti na tyto tři skupiny:
1. Cukrovary, na nichž mají řepaři-akcionáři
účast: Hodonín II, Bzenec, Židlochovice
(pouze strojní zařízení, jelikož
cukrovar je státním majetkem). Na majetku této
skupiny mají řepaři sdružení
ve spolku "Syndikát řepařů-akcionářů"
účast asi 27%, neboť koupili za emisní
kurs Kčs 600.- akcie asi 20.000 kusů, jež umístili
mezi sebe. Řepaři později ani neupisovali,
ani nezaplatili více dalších akcií,
takže společnost nikdy neměla charakteru rolnického
cukrovaru, nýbrž měla charakter kapitalistický.
2. Cukrovary, na nichž řepaři nemají
žádnou, ani minoritní kapitálovou účast:
Uh. Hradiště, Slavkov, Kojetín, Sokolnice,
Tovačov. Akc. společnost pro průmysl cukrovarnický
koupila tyto cukrovary, nebo správněji vyjádřeno,
koupila kapitalistické akcie těchto cukrovarů
výhradně na dluh (na bankovní úvěr
proti zástavě koupených akcií). Řepaři
neupsali ani koruny na tyto obchody a neumístili ani jediné
další akcie, aby se získal nebo zvětšil
základní kapitál. Proto tedy nelze mluvit
o jakékoliv kapitálové účasti
rolnické - zemědělců-řepařů
- na těchto cukrovarech.
3. Cukrovary Břeclav, Hrušovany n. Jev., Pohořelice,
M. Krumlov jsou vlastně konfiskáty po Němcích,
které dříve náležely k systému
Stoupalova koncernu. Tyto cukrovary byly prodány proto,
že posunem hranic bylo nadále znemožněno
odčerpávání potřebných
ročních částek k úhradě
velkých nákladů, povstalých spekulativním
výkupem těchto objektů na dluh. Nebyl to
tedy prodej pod nátlakem okupantů, jak se snaží
reakce uplatnit pro zrušení prodejní smlouvy.
O tom svědčí též písemné
poznámky samého Stoupala, které se nalézají
mezi doklady v šetření proti kolaborantům,
jež vedli hospodářství v Akc. společnosti.
Knihovní vlastnictví k těmto cukrovarům
patří "Landwirtschaftliche Zuckerfabriks A.G.
Wien-Lundenburg" a proto jako majetek Němců
připadá státu.
Do cukrovarů sub 3. investovali Němci milionové
částky do provozního zařízení
(jmenujeme zde zejména sušárnu řepy
v Břeclavi) a do jiných staveb na př. řepních
vah, do koupě pozemků a do bohatého provozního
materiálu.
Do těchto cukrovarů nebyla dosud zavedena národní
správa. Národní správa, zavedená
dle výměru ministerstva výživy z 11.
září 1945 čl. 2253/VIII/45 do Akc.
společnosti pro průmysl cukrovarnický v Brně,
ujala se samovolně též správy konfiskátů
cukrovarů sub 3. zmíněných a bude
na ní, aby majetkové hodnoty, které se tam
nalézaly, včetně zásob cukru a provozních
potřeb, vyúčtovala buď národní
správě, která pro tento konfiskát
dodatečně bude zavedena, anebo budoucímu
"národnímu podniku".
Uvedené skutečnosti, které jen ve velmi hrubých
obrysech podávají obraz o čistě kapitalistickém
a bankovním vedení cukrovarů koncernovaného
kolosu Stoupalova, považujeme za důkaz naléhavé
nezbytnosti zestátnění cukrovarů Akc.
společnosti pro průmysl cukrovarnický včetně
konfiskátů zmíněných 4 německých
cukrovarů a jsou též přesvědčivým
odůvodněním návrhu jak po stránce
právní, tak i po stránce národohospodářské.