Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon) se mění a doplňuje takto:

1. Ustanovení § 16 zní:

Vládní nařízení určí nejvyšší výměru učební povinnosti a výši odměn za hodiny ji převyšující.

2. Za § 27 se vkládá nový § 27 a) tohoto znění:

(¹) Vláda určí, zda, za jakých podmínek a v jaké míře příslušejí vzhledem k povaze služby zvláštní služební přídavky a jiné stálé výhody.

(²) Osobní přídavky povoluje výhradně vláda, a to na souhlasný návrh ministrů školství a osvěty a financí.

Ustanovení § 25 zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb., jímž se upravují služební příjmy a výslužné učitelstvu na veřejných školách obecných a občanských (měšťanských), a článku V zákona ze dne 13. července 1922, č. 251 Sb., jímž se mění některé zákony o služebních poměrech učitelstva veřejných škol obecných a občanských, se zrušují.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1946; provedou jej všichni členové vlády.

Paritní zákon č. 274/1919 Sb. přiznal učitelům národních škol stejné služební příjmy jako státním úředníkům souhlasného předběžného vzdělání. Čl. II. tohoto zákona stanovil, že se služebními příjmy rozumějí veškeré platy a požitky služební, mimořádná nadlepšení k nim a jiné výhody. Tato stěžejní zásada uplatnila se i v pozdějších zákonech, zejména v zákoně učitelském č. 104/1926 Sb. Učitelský zákon z r. 1926 je v podstatě vybudován na této paritě (viz § 17) a zpevňuje ji tím, že na učitelstvo vztahuje platnost služební pragmatiky státních učitelů (zákona č. 319/1917 ř. z.). Poněvadž v té době nehradil ještě stát platy učitelstva národních škol a nechtěl vydržovatele osobního nákladu na platy učitelské zatěžovati novými břemeny, nevyřešil učitelský zákon jasně v duchu parity pouze tyto dvě věci:

a) možnost nové úpravy učební povinnosti učitelstva národních škol a výše odměn za hodiny ji převyšující (srovnej § 86 platového zákona s § 16 učitelského zákona),

b) možnost poskytovati učitelstvu zvláštní služební přídavky, osobní přídavky a jiné stálé výhody (srovnej § 148 platového zákona s § 17, odst. 1 učitelského zákona).

Nyní když tato překážka pominula (vl. nař. č. 71/41 Sb. a nařízení Slovenské národní rady č. 5/1944 a č. 34/1945 Sbírky nařízení SNR), je možno legislativně vyřešiti obě tyto věci v duchu parity.

Vedle tohoto základního zřetele svědčí pro navrhovanou změnu učitelského zákona nová sociálně politická hlediska pro řízení mzdové politiky a práce. Zrušením zastaralých zákonných předpisů poskytne se vládě možnost upravovati učební povinnost učitelstva národních škol stejně jako učební povinnost státních profesorů a učitelů (§ 86 zákona č. 103/1926 Sb.) a přizpůsobovati tuto úpravu poměrům v ostatních oborech veřejné služby. Zrušení dosavadních zákonných předpisů (§ 25 zákona č. 274/1919 Sb. a článku V. zákona č. 251/1922 Sb.) je žádoucí i proto, že se tím usnadní celostátní úprava této otázky, neboť nařízení Slovenské národní rady ze dne 8. února 1946, č. 4 Sbírky nařízení SNR, odchyluje se v této věci od ustanovení citovaných zákonných předpisů. V duchu dohody vlády a Slovenské národní rady o vzájemných vztazích mezi českými zeměmi a Slovenskem ze dne 28. června 1946 je třeba nahraditi uvedené nařízení Slovenské národní rady normou celostátní.

K jednotlivým ustanovením osnovy:

§ 16 učitelského zákona nahrazuje se ustanovením převzatým z § 86 platového zákona.

§ 27 a) navržené novely učitelského zákona shoduje se s ustanovením odst. 1 a 4 § 148 platového zákona.

Zpětná účinnost učitelského zákona (od 1. července 1946) má zaručiti jednak celostátní úpravu učební povinnosti a odměn za přespočetné hodiny, jednak poskytnouti pevný právní podklad pro jakékoliv přechodné úpravy, které mají v duchu parity přizpůsobiti příjmy učitelstva národních škol služebním příjmům ostatních státních zaměstnanců se stejným stupněm předběžného vzdělání.

Náklad:

Provedení tohoto zákona nevyžaduje žádného finančního nákladu.