Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Předpisy, jimiž jsou upraveny platové a služební poměry literních učitelů veřejných obecných a měšťanských (občanských) škol, se vztahují i na učitelky ručních prací (domácích nauk), ustanovené při veřejných školách obecných, měšťanských a pomocných.

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost ustanovení § 2, odst. 3, § 3, odst. 2 a 8, § 7, odst. 1 a 4, § 8, odst. 1 a §§ 12 a 34 zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol, ve znění vládního nařízení ze dne 24. srpna 1939, č. 271 Sb., a vládního nařízení ze dne 12. ledna 1944, č. 16 Sb., pokud se vztahují na učitelky ručních prací (domácích nauk). Platnost, po případě použivatelnost těchto ustanovení zůstává však nedotčena, pokud se vztahují na jiné učitelské osoby.

Učitelkám ručních prací (domácích nauk) se vyměří dnem 1. července 1946 služební plat (adjutum, odměna) literních učitelů obecných a měšťanských škol se stejnou služební dobou a způsobilostí.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1946; provede jej ministr školství a osvěty.

Předběžné vzdělání učitelek ručních prací (domácích nauk) se v posledních třech desítiletích značně změnilo. Za Rakouska nabývaly tyto učitelky zpravidla předběžné vzdělání na měšťanské škole a jednoročním kurse; kromě toho požadovalo se od nich, aby vykonaly zkoušku způsobilosti vyučovati ženským ručním pracím na obecných školách. Pro vyučování na školách měšťanských byla předepsána ještě zvláštní zkouška způsobilosti pro tyto školy; přípravu k ní obstarávaly různé soukromé kursy.

Poněvadž toto předběžné vzdělání vzhledem k rostoucímu významu dívčích ručních prací nestačilo, byl vydán roku 1919 nový organisační statut, kterým byly založeny dvouleté ústavy k vzdělávání učitelek domácích nauk. Statut stanoví, že do ústavu se přijímají absolventky školy měšťanské a nejméně dvouleté školy rodinné. Velká většina kandidátek měla však předběžné vzdělání větší (většinou i III. ročník rodinné školy), takže délkou studia byly tyto učitelky postaveny nejméně na roveň literním učitelům, kteří se po škole měšťanské vzdělávali na čtyřletých učitelských ústavech. Ústavy k vzdělání učitelek domácích nauk byly zřizovány při učitelských ústavech jako zvláštní odborné ústavy a byly zařazeny k ostatním středním školám. Přesto však nekončily zkouškou dospělosti, nýbrž zkouškou závěrečnou, která byla zaměřena pro jejich budoucí odborné školní působení na národních školách. Název "závěrečná zkouška" byl stanoven z důvodů rozlišení od zkoušky dospělosti na jiných středních školách pro speciální odborné zaměření, ačkoliv kandidátky při této závěrečné zkoušce byly zkoušeny ze všeobecně vzdělávacích předmětů jako na učitelském ústavě pro literní učitele. V době nesvobody byly pak dvouleté ústavy pro vzdělání učitelek domácích nauk přeměněny dokonce v tříleté.

Na základě starého předběžného vzdělání z doby rakouské a na základě dřívějšího oceňování výkonu práce byly zákonem ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. (t. zv. paritní zákon) zařaděny učitelky ženských ručních prací na obecných školách do skupiny B jako absolventi nižší střední školy se zvláštní odbornou zkouškou a učitelky ženských ručních prací na měšťanských školách do skupiny C jako absolventi středních škol. Zákon č. 251/1922 Sb., zejména však vlád. nař. č. 16/1944 Sb. jejich postavení hmotné v poměru k liternímu učitelstvu velmi zhoršilo. Již v zákoně č. 104/1926 Sb. nebylo náležitě zhodnoceno jejich nové předběžné vzdělání, i když se již tehdy uznávalo, že výkon jejich služby je rovnocenný s výkonem služby literního učitele. Stalo se tak proto, že tehdy bylo ještě málo učitelek domácích nauk, které měly předběžné vzdělání podle nových předpisů. Od té doby domáhají se tyto učitelky, aby na základě svého předběžného vzdělání a na základě své práce dosáhly stejného služebního platu jako literní učitelé.

Dnes jsou již poměry podstatně jiné než byly v roce 1926. Zbývá totiž už jen malý zlomek učitelek domácích nauk (ani ne 10%), které mají způsobilost ještě podle starých předpisů, a i ty si ostatně svou způsobilost v četných kursech doplňují. Po roce 1919 byla jim totiž předepsána povinná návštěva kursů, které trvaly průměrně 600 - 900 hodin. Velká většina nynějších učitelek domácích nauk absolvovala již dvouletý učitelský ústav (před tím povinně nejméně dvouletou rodinnou školu), takže mají při nejmenším předběžné vzdělání stejného trvání jako literní učitelé, i když po stránce obsahové rozdílné. Nyní dokonce z tříletých ústavů vycházejí absolventky, které po absolvování měšťanské školy připravovaly se 6 let na učitelství, zatím co literní učitelé vzdělávají se dosud po měšťanské škole jen na čtyřletých učitelských ústavech.

Zvyšování předběžného vzdělání učitelek domácích nauk souvisí úzce s novým pojetím tohoto předmětu na národních školách, původně stačilo, měla-li taková učitelka pouze technickou způsobilost, neboť dívčí ruční práce měly ráz čistě utilitaristický. V nové škole zdůrazňuje se však stále více výchovný moment ručních prací, takže tento předmět stal se pedagogicky jedním z nejúčinnějších předmětů. Malým školským zákonem z roku 1922 změnil se podstatně jeho obsah tím, že na národních školách byla zavedena též nauka o domácím hospodářství jako povinný předmět. V nových učebních osnovách dostává se tomuto předmětu mnohem většího zhodnocení než bývalo dříve. Národohospodářský význam tohoto předmětu se nijak nezmenšuje, i když v době racionalisace výroby strojová výroba stále více nahrazuje práci ruční.

Vyučování ručním pracím (domácím naukám) v novém svém uspořádání připravuje žákyně pro úkoly a povinnosti, jež má žena v rodinné domácnosti. Poskytuje jim všeobecné základy odborného vzdělání domácí hospodyně a vychovatelky a učí je mysliti o způsobech hygienického i úsporného vaření, o zařízení domácnosti, o udržování čistoty, čímž vnáší do nejširších lidových vrstev hygienické i úsporné pracovní způsoby při vedení domácnosti a opatřování lidové výživy. Toto vyučování nepozbylo významu ani dnes, i když se sociální a hospodářská struktura mění, poněvadž i ženě výdělečně činné prospěje, když rozumí domácímu hospodářství a umí konati základní domácí práce.

Při velkém nedostatku učitelstva, který patrně potrvá delší dobu, bude třeba, aby učitelky domácích nauk vyučovaly i některým jiným předmětům na př. kreslení (rýsování), tělesné výchově, zpěvu a pod. Na obecných školách bude se také stále více dbáti toho, aby literní učitelky vyučovaly též ženským ručním pracím (viz čl. V. zákona č. 251/1922 Sb.).

Lze proto očekávati, že na příští obecné škole nebude zvláštních odborných učitelek pro tento předmět a že při úpravě učitelského vzdělání, o níž se právě jedná, bude vyučování ručním pracím a domácím naukám na obecných školách vřaděno do řádného úkolu literních učitelek. Na měšťanské škole je třeba již větší specialisace, ale i tam učitelská způsobilost ručních prací a domácích nauk bude doplněna a bude tvořiti nový odbor, který bude zcela rovnocenný ostatním odborům. Té potřebě snaží se předložená osnova vyhověti.

V důsledku tohoto nového pojetí pedagogického významu vyučování ženským ručním pracím a domácím naukám ministerstvo školství a osvěty hodnotí nově vzdělání učitelek domácích nauk a výnosem ze dne 14. června 1946, č. A-133 147/1946-III/1, prohlásilo jejich vzdělání za rovnocenné s nynějším vzděláním literních učitelů a mohou napříště studovati též na pedagogické fakultě.

Tímto ustanovením se zrovnopravňují učitelky ručních prací (domácích nauk) s literními učiteli. Učitelky ručních prací mají tytéž povinnosti, zodpovědnost, služební úvazek i rovnocenné vzdělání s literními učiteli, a proto je nejvýš spravedlivé, aby s nimi měly též stejné služební a platové postavení.

Toto ustanovení vyslovuje neplatnost dosavadních předpisů, jimiž jsou upraveny služební a platové poměry učitelek ručních prací (domácích nauk) pro tyto učitelky. Zachovává však nadále platnost těchto předpisů pro učitelky mateřských škol (opatrovatelky) a vedlejší učitelstvo, kterážto kategorie se též likviduje. Po ústavním projednání unifikační normy budou míti učitelky mateřských škol nynější plat učitelek ručních prací.

Ustanovení toto jest směrnicí pro převod učitelek ručních prací (domácích nauk) do příslušných platových stupňů stupnic služného (adjuta, odměny) literních učitelů obecných a měšťanských škol.

"Stejnou způsobilostí" rozumí se obecná způsobilost v širším smyslu, to znamená, že výpomocným učitelkám ručních prací se vyměří odměna ve výši I. adjuta literních učitelů, čekatelkám do 18 měsíců služby I. adjutum, nad 18 měsíců služby II. adjutum literních učitelů.

Definitivním učitelkám ručních prací se propočítá doba rozhodná pro platový postup tak, jako by pro ně od počátku jejich služby platila tříletá čekatelská doba.

Nynější čekatelky budou ustanoveny definitivními učitelkami po skončené tříleté čekatelské době.

Podle statistiky zařadění učitelek ručních prací do platových stupňů na obecných a měšťanských školách v zemích České a Moravskoslezské se jeví finanční náklad takto:

Celkové zvýšení služebního platu do konce roku 1946 činí 6,467.520 Kčs a bude uhrazeno z rozpočtu na rok 1946.

Celkové zvýšení služebního platu do konce roku 1946 činí Kčs 268.308.