Masarykův podpůrný fond železničních
zaměstnanců počal se v roce 1945 ucházeti
o nájem nádražních restaurací.
Ministerstvo vnitra - aniž slyšelo zájemce nebo
ministerstvo vnitřního obchodu - povolilo v listopadu
1945 krátkou cestou Fondu změnu stanov v tom smyslu,
že Masarykův fond může čerpati
svoje příjmy také z provozování
živností hostinských. Ministerstvo dopravy
pak vydalo výnos, kterým přiznalo Fondu přednostní
postavení při zadávání nádražních
restaurací. Tímto způsobem podařilo
se Fondu získati až dosud 11 nádražních
restaurací, do nichž proti jasnému znění
§ 3 živn. řádu byly Fondu vydány
hostinské koncese ve třech případech.
Podle prohlášení Fondu chce fond získati
koncese a pacht celkem 67 nádražních restaurací.
Při tom vychází ministerstvo ze stanoviska,
že na provozování všech živností,
provozovaných na pozemcích dráhy, mají
zaměstnanci státních drah nebo jejich podpůrná
nebo sociální zařízení přednostní
nárok. Nechceme s tímto názorem polemisovat,
ale domníváme se, že státní dráhy
patří státu, tedy všem občanům,
a že si tedy bez zákonného podkladu ani tyto
korporace nemohou činiti zvláštní nárok.
Odůvodňovati pak toto stanovisko důvody zákona
136/46 Sb. neobstojí, protože je v přímém
rozporu s jeho duchem.
Aby mohlo domnělé přednostní právo
Fondu býti uplatněno, dějí se i takové
věci, které nejsou důstojné státní
správy. Tak nádražní restauratér
v Plzni měl se státní správou železniční
smlouvu o provozování nádražní
restaurace v Plzni na hlavním nádraží.
Smlouva byla vypověditelná půlletně.
Dne 3. října 1946 uzavřelo ředitelství
státních drah v Plzni s dosavadním restauratérem
smlouvu novou se čtvrtletní výpovědí
při snížení činže. Dne 7.
října na tuto 4 dny starou smlouvu se zpětnou
platností od 1. října vypovědělo
na čtvrt roku. Máme důvod se domnívati,
že ředitelství státních drah
již při podpisu smlouvy 3. října 1946
vědělo, jak se zachová. Tuto výpověď
před zásadním rozhodnutím ministerstva
dopravy dal restauratérovi ředitel státních
drah v Plzni na přímý popud předsedy
Masarykova podpůrného fondu a p. Hradce, který
je současně předsedou ústřední
podnikové rady. Podotýkáme, že vypověděný
restauratér je legionář, účastník
druhého odboje, jemuž při leteckém útoku
na Plzeň byl zničen inventář v předválečné
nákupní ceně Kč 400.000.-, který
21 let provozuje živnost a má 7letou zahraniční
praxi - tedy osoba nad jiné povolaná k provozu nádražní
restaurace. Důvodem výpovědi byla podle udání
ta okolnost, že restauraci chce Masarykův fond.
Vláda ve svém programu v Košicích vydaném
vyslovila se pro ochranu soukromého podnikání
malých a středních živnostníků.
Ministerstvo dopravy však svým výnosem, že
Masarykův fond má přednost při zadávání
nádražních restaurací, jedná
proti duchu košického programu. Pokud by přišla
v úvahu otázka provozu největších
nádražních restaurací jinými
osobami než soukromníky, připomínáme,
že hostinské odborové organisace samy přišly
s návrhem, aby takové podniky byly zahrnuty do zřizovaného
Národního podniku hotelového a restauračního.
Cíle Masarykova fondu železničních zaměstnanců
jsou jistě vznešené a vysoce humanní,
domníváme se však, že je nedůstojné
jména našeho presidenta Osvoboditele, aby fond, jeho
jménem nazvaný, byl provozovatelem hostinců
a aby jednal takovým způsobem, který je předmětem
nejostřejší kritiky zájmových
kruhů.
Proto se podepsaní táží:
1. Je pan ministr dopravy ochoten zrušiti s Masarykovým
fondem železničních zaměstnanců
smlouvy o pronájmu nádražních restaurací,
když podle programu, vysloveného v Košicích,
vláda je ochráncem malého a středního
soukromého podnikání, když Fond není
podle zákona oprávněn získati k provozu
těchto restaurací oprávnění,
a zaříditi, aby výnos o tom, že Masarykovu
fondu železničních zaměstnanců
mají býti pronajímány nádražní
restaurace, byl zrušen?
2. Je pan ministr dopravy ochoten poučiti své úředníky,
aby postupovali podle nařízení jeho úřadu,
a zameziti, aby nebylo uposlechnuto neoprávněných
zásahů neodpovědných činitelů
a vyvoditi z takového postupu všechny důsledky?