Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1946.

1. zasedání.

175.

Interpelace

poslanců dr. Bláhy, dr. Bělehrádka, Jungwirthové a Görnera

ministrům zdravotnictví a školství a osvěty

ve věci vybudování porodnicko-gynaekologické a kojenecké kliniky v dosavadním Podolském sanatoriu.

Jest nám dobře známo, že ústavní péče o rodičky a novorozence po případě i kojence jest ve Velké Praze na velmi nízkém stupni. Jest to v první řadě nedostatek lůžek pro rodičky, který odhadujeme počtem 300 až 350 lůžek. Dále ústavy porodní, které jsou v Praze, rovněž nevyhovují (jsou nedostatečně vybudovány a vnitřně vypraveny), ani těm skrovným požadavkům porodnické pomoci a péče o novorozence. Platí to hlavně o Pražské zemské porodnici.

Tím trpí veškeré porodnictví a pomoc kojencům v Praze a jejím okolí, neboť při nedostatečné výpravě domácností jest naprosto nutné, aby se ženy uchylovaly s porodem do ústavu. Trpí tím rovněž vyučování zdravotního personálu, jak mediků a lékařů, tak i porodních asistentek a ošetřovatelek, když jsou vyučování v ústavech, které naprosto nevyhovují požadavkům vědy a moderní hygieny.

Jedinou možnou pomocí v této kritické situaci jest vybudování porodnických ženských a kojeneckých klinik v dosavadním Podolském sanatoriu. Záležitost pražského sanatoria v Podolí vystoupila do popředí zájmu celé naší veřejnosti v listopadu 1945, kdy z popudu závodní rady tohoto ústavu byla svolána konference zástupců: ministerstva školství a osvěty, zdravotnictví, ZNV a jiných, kde na základě doporučení profesorského sboru lékařské fakulty bylo sjednáno, že tento ústav převezme do správy MŠO za účelem zřízení klinik gynaekologicko-porodnické a kojenecké, protože potřeba lůžek pro matky a kojence je v Praze nejpalčivější.

Akc. společnost neměla proti tomuto rozhodnutí žádných námitek, naopak prohlásila ústy svého zástupce, že pro špatné finanční poměry nemohla by sama ústav dáti do provozu. MŠO vyzvalo na to akc. společnost, aby předložila své požadavky, které by sloužily za podklad jednání o pronájem neb prodej objektů sanatoria, bohužel dodnes tak neučinila, naopak usiluje, aby sanatorium, které bylo zapsáno jako majetek SS dostala opět do svých rukou a při tom se opírá o dekret presidenta republiky č. 5/1945 a zákon č. 128/1946.

Obyvatelstvo Prahy XV a posléze celé Prahy postavilo se plnou vahou za to, aby podolské sanatorium bylo adaptováno pro účele klinik a podniklo svými zástupci intervence u vlády, poslaneckých klubů a příslušných ministerstev a proto MŠO podalo vládě v tom směru příslušné návrhy. Vláda se pak usnesla ve své schůzi dne 26. 2. 1946, aby P. S. bylo adaptováno za účelem zřízení klinik gynaekologicko-porodnické a kojenecké nákladem 5 mil. Kčs a aby objekty P. S. byly vhodnou formou převedeny do majetku státu.

Na podkladě tohoto vládního usnesení byly po zhotovení projektu zahájeny adaptační práce, které si dodnes vyžádaly nákladu as Kčs 2 mil. a všichni činitelé se snaží, aby zde byl vybudován vzorný ústav pro péči o matku a dítě.

Poněvadž A. S. podniká všechny kroky, aby jí byly objekty sanatoria vráceny a zdá se, že nevyjde na prázdno, svolalo MŠO na 1. 10. 1946 znovu poradu, které byli přítomni zástupci: předsednictva vlády, MŠO, zdravotnictví, financí, techniky, spravedlnosti, ZNV a prof. sboru, kde bylo zevrubně jednáno o majetkovém převodu Podolského sanatoria.

Vzhledem k tomu, že nelze použíti ustanovení § 6 zák. č. 128/46, bylo rozhodnuto, vyzvati akc. společnost, aby do tří neděl předložila své požadavky. V případě, že by akc. spol. se k jednání nedostavila, resp. předložila neúměrné požadavky, bude předložena vládě žádost na zestátnění Pražského sanatoria, za kterýžto požadavek se staví celá pražská veřejnost a tato by stěží snesla, aby státní peníze, vynaložené do rekonstrukce tohoto podniku přišly nazmar.

Z těchto důvodů je nutno, aby do 7 týdnů, t. j. do 15. 11. t. r. vláda vydala zákon, jímž se pražské sanatorium převádí do majetku státu. Nebude-li tak učiněno v této lhůtě, ztrácí stát nejen 2 miliony Kčs, které byly investovány do přestavby, ale vzhledem k tomu, že bude muset uvésti budovu do uživatelného stavu, ještě dalších 5 milionů a 12 milionů za náhradu ušlého zisku.

Podepsaní poslanci upozorňují, že jest jedním z nejdůležitějších veřejných zájmů, aby toto sanatorium bylo cele odevzdáno tomuto účelu a žádají pány ministry, zda byly podniknuty všecky kroky k urychlenému dobudování a aktivování tohoto ústavu.

V Praze dne 17. října 1946.

Dr. Bláha, dr. Bělehrádek, Jungwirthová, Görner,

Cígler, Sajal, Holub, Sedlák, dr. Veverka, Kaplan, dr. V. Erban, Sluka, dr. John, Pažoutová, A. Gottvald, Hladký, dr. Jelínek, J. Novotný, Beneš, inž. Jankovcová, Pavlán, Skokánek, Lindauer, Vilím, Kubát.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP