Úplné zrušení povinné dodávky hus by v přítomné době bylo nehospodárné a sociálně neopodstatněné z těchto důvodů:

Stav hus podle úředního sčítání k 1. červenci 1946 je o 17% menší, než byl stav předválečný k 1. červenci 1937. Z toho plyne, že nelze v plném rozsahu přijmouti tvrzení interpelace, že by vázané hospodářství brzdilo rozvoj chovu hus. Poněvadž pak vyhláška o povinné dodávce hus v roce 1946 byla vydána již 15. května 1946 (vyhláška č. 1333, Úř. l. z 18. května 1946) a kontingenty měly být místními národními výbory určeny držitelům hus nejpozději do 14. června t. r., věděli držitelé hus včas, jaké množství musí odevzdati, mohli si připraviti krmný plán a určiti množství, která mohou prodati volně. Poněvadž dodávka byla stanovena mírně, zůstalo pro volný trh ²/₃ letošních hus. Před válkou se vykupovalo pro výkrmy v českých zemích asi 29% celkového stavu.

Zrušení povinné dodávky hus by mělo však za následek, že by nemohlo býti zabezpečeno zásobování humánních a sociálních ústavů, závodních kuchyní, rekreačních míst pro pracující, lázní a hostinců. Nehledíc k tomu byl by znemožněn příděl hus sociálně nejslabším vrstvám ve městech, které se nemohou rozjížděti po venkově. Právě těmto vrstvám obyvatelstva umožňuje povinná dodávka, že mohou obdržeti husy na body v každém místě. Bodová hodnota byla snížena od tohoto období na 20 bodů na 1 kg.

Uvolnění hus by pocítilo nejvíce průmyslové pohraničí, kde by nebylo možno za úřední ceny husy dostati. Je odůvodněná obava, že by se volných hus zmocnil černý obchod. Není proto možné povinnou dodávku hus v této době zrušiti, neboť zrušení by poškodilo spotřebitele i konsumenty.