Ministerstvo sociální péče delší dobu se zabývá otázkou sociálního zabezpečení osob, které, nemajíce dostatečného majetku nebo příjmu, nemohou si bez vlastní viny pro sebe a rodinné příslušníky zabezpečiti obživu vlastní prací a nemají též nikoho, kdo by byl schopen poskytovati jim, čeho k zachování života a zdraví nezbytně potřebují.

Pomoc podle předpisů t. zv. chudinského zaopatření svojí povahou i způsobem, jakou se poskytuje, po většině již neodpovídá požadavkům a duchu této doby. Ministerstvo sociální péče v rozpočtu sice pamatovalo na nejnaléhavější případy toho druhu a za součinnosti institucí dobrovolné sociální péče chudinskou péči doplňuje. Všechna tato opatření však nestačí odstraniti vzniklé potíže. Proto vypracovalo osnovu zákona o všeobecné veřejné a dobrovolné sociální péči, podle níž se také přestárlým a jinak existenčně nezajištěným osobám dostane přiměřeného zabezpečení ze státních prostředků, tak, jak je to v intencích podané interpelace.