Na jižní Moravě v okrese mikulovském
jsou jako národopisná a historická zvláštnost
tři charvatské obce Frélichov, Nový
Přerov a Dobré Pole v okrese mikulovském.
Jejich charvátští obyvatelé udrželi
si od příchodu svých předků
v XVI. stol. svůj charvatský charakter národopisný
i jazykový až do dnešních dnů.
Nepodlehli germanisaci ani když byli nepatrnou menšinou
národnostní zcela isolovanou od ostatního
slovanského živlu v německém prostředí.
Toto charvatské obyvatelstvo se zejména za mobilisace
v r. 1938 osvědčilo při ostraze hranic a
zůstávalo na svých místech ve strážních
jednotkách ještě, když už německé
vojsko bylo u Brna. Ani za okupace neztratilo ve své převážné
většině svůj slovanský charakter.
Po osvobození tohoto území v r. 1945 a opětném
jeho včlenění do Československé
republiky objevily se snahy označiti toto charvatské
obyvatelstvo za národně nespolehlivé, byla
konstruována t. zv. charvatská otázka a její
řešení viděli někteří
činitelé v nuceném přestěhování
charvatského obyvatelstva obcí Frélichova,
Dobrého Pole a Nového Přerova z těchto
obcí někam do vnitrozemí. Otázkou
tou se podrobně obíral zemský národní
výbor v Brně, který ku prostudování
celé otázky zřídil zvláštní
odbornou komisi. Výsledky práce této odborné
komise předložil pak zemský národní
výbor v Brně vládě republiky Československé
v memorandu z 10. června 1946, které se vyslovilo
proti odsunu a přestěhování tohoto
obyvatelstva slovanské národnosti.
V obsáhlém memorandu doloženém dokumentárními
zápisy, svědectvími a odbornými posudky,
bylo dovozeno, že Charvaté více než 350
let zachovali si zde svůj slovanský ráz a
svoji slovanskou řeč uprostřed německého
prostředí. Po osvobození v r. 1918 stali
se věrnými občany republiky Československé
a zůstali dobrými Slovany a věrnými
občany republiky i po dobu okupace. Jen z menšiny
podlehli nátlaku a přihlásili se k národnosti
německé. Okolnost, že někteří
z nich sloužili v německé armádě
nemůže jim býti přičítána
k tíži, ježto veškeří obyvatelé
těchto obcí, kteří za okupace byli
připojeni k t. zv. župě Niederdonau, byli povoláni
bez rozdílu národnosti k vojenské službě.
Za doby prvé republiky byli tito Charvaté věrnými
občany republiky, jak svědčí o tom
dobro zdání jejich dlouholetého duchovního
správce, všech členů učitelského
sboru, kteří kdy v těchto charvatských
obcích na českých školách působili,
dobrozdání členů četnických
stanic, kteří v těchto obcích od r.
1918 až do doby okupace sloužili, dále prohlášení
Národní jednoty pro jihozápadní Moravu
a Tělocvičné jednoty Sokol v Brně-Husovicích,
jakož i svědectví vážených
občanů české národnosti, kteří
se v těchto obcích narodili, nebo v nich působili.
Tito všichni prokazují, že Charvaté byli
a zůstali dobrými Slovany a věrnými
občany republiky, kteří se ničím
proti republice neprohřešili a mají tudíž
požívati všech svobod, které jsou i jim
ústavou zaručeny. Po osvobození tohoto území
Rudou armádou byli do charvatských obcí dosazeni
správci a komisaři věku většinou
mladého, z nichž někteří dopustili
se na charvatském obyvatelstvu násilností,
krádeží, loupeží a dokonce i vraždy.
Statky občanů charvatské národnosti
jsou násilně bez úředního rozkazu
zabírány a ostatní dosud zbylí občané
národnosti charvatské mají býti odstěhováni.
Protože jde o občany republiky Československé,
kteří přes nejhroznější
útlak, kterého ani v t. zv. Protektorátu
nebylo a přes největší násilí
schovávali po dobu okupace osoby české národnosti,
které měly býti totálně nasazeny,
ačkoliv se tím vystavovali nebezpečí
těžkých trestů se strany německých
úřadů a Charvatka Stavařičová
po delší dobu ukrývala příslušníka
Rudé armády, čímž prokázala
věrnost republice československé. Zůstali
Charvaty přes to, že po příchodu Němců
byli mnozí z nich neslýchaným způsobem
ztýráni a vězněni, české
školy byly zavřeny, dětem ve škole zakázáno
mezi sebou charvatsky a česky mluviti přesto, že
děti, které byť i jen na ulici se provinily
proti tomuto zákazu, byly ve škole trestány,
čeští faráři byli odstraněni
a nahrazeni německými a jednotlivým občanům
bylo nařizováno přísně pod
pohrůžkou soudního stíhání,
aby své děti dali zapsati do Hitlerjugend a přesto,
že občané frélichovští žádali,
aby aspoň v kostele směli používati
své mateřské řeči a dokonce
se obrátili písemnou žádostí
na Hitlera, přesto mají býti tito republice
věrní občané odsunuti jako zrádci
do vnitrozemí a mají býti zbaveni zemědělského
majetku, na kterém po více než 350 let hospodařili.
Činíme proto dotaz na pana ministra vnitra, zda
jsou mu známy tyto skutečnosti a nepřístojnosti
a žádáme, aby pan ministr vnitra.
1. učinil opatření, aby osoby charvatské
národnosti byly ponechány na svém dosavadním
místě ve Frélichově, Dobrém
Poli a Novém Přerově;
2. aby jim byly vráceny jejich movitosti a nemovitý
majetek;
3. aby občané, kteří byli odsunuti,
byli opět do svých obcí vráceni a
dosazeni do svých majetků a škody jim způsobené
nahrazeny;
4. aby viníci, kteří svémocně
a bez úředních rozkazů nebo kteří
překročili svoji úřední pravomoc,
byli příkladně potrestáni;
5. aby byly vyšetřeny krádeže, loupeže,
zabrání cizího majetku v těchto 3
obcích a zejména vraždy v Novém Přerově
spáchané.