Ústavodárné Národní shromáždění usnáší se takto:

"§ 95, I, č. 2 zákona č. 221/1924 Sb. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, podle něhož by pojištěnci, který je neschopen k práci pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, přísluší nemocenské, trvá-li nemoc déle tří dnů, od prvého dne neschopnosti k práci po dobu jejího trvání, nejdéle však po dobu 365 dnů."

V nemocenském pojištění hornickém, platném jak v zemích historických tak i na Slovensku, přísluší nemocenské pojištěnci, který je neschopen k práci pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, trvá-li nemoc déle tří dnů od prvého dne neschopnosti k práci. Z důvodů sociální spravedlnosti a sjednocovacích snah je žádoucí, aby tato výhoda hornického nemocenského pojištění byla rozšířena i na pojištěnce podle zákona č. 221/1924 Sb. Náklad, který si tato změna ustanovení § 95 cit. zákona vyžádá, rovná se okrouhle pouze 5.1% pojistného pojištění nemocenského, předpisovaného za dělníky pojištěné u nemocenských pojišťoven podléhajících dozoru Ústřední sociální pojišťovny. Tento vyšší náklad neznamená žádné vážné zatížení při dnešní pojistné sazbě, ale pro dělnictvo znamená podstatnou pomoc v době nemoci. Navrhovanou změnou se konečně odstraní také velká sociální nespravedlnost, kterou dělníci velice těžce nesou.