Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Povinnost odevzdati povinné výtisky se vztahuje na:

a) tiskoviny vytištěné nebo vydané v Československé republice,

b) tiskoviny, s výjimkou časopisů, vytištěné nebo vydané v cizině, má-li nakladatel (vydavatel) nebo původce bydliště (sídlo) v Československé republice.

(¹) Tiskovinou podle tohoto zákona jsou spisy, vyobrazení nebo hudebniny, rozmnožené tiskem, nebo jiným mechanickým nebo chemickým způsobem, vyjímajíc díla kinematografická, fonografická, plastická a snímky fotografické.

(²) Časopisem jsou tiskoviny, které vycházejí v obdobích, třeba nepravidelných, nejsou jimi však díla vydávaná v sešitech nebo ve svazcích, třeba v pravidelných obdobích, tvoří-li svým obsahem celek o sobě.

(³) Nakladatelem (vydavatelem) jest i spolunakladatel, původcem i spolupůvodce.

Pokud není v dalším (§ 4) ustanoveno jinak, nevztahuje se povinnost odevzdati povinné výtisky na:

a) tiskoviny, které slouží jen potřebám domácím nebo společenským nebo které se vydávají pouze pro potřebu ústavů, podniků, obchodů a živností jako: navštívenky, pozvánky, rodinná oznámení, vstupenky, formuláře, blankety, vzorníky, prospekty, nálepky, oběžníky, pohlednice s vyobrazením nebo textem omezujícím se na blahopřání nebo upomínky na určité krajiny, kalendáře omezující se na údaje astronomické, církevní, reklamní a programy (pořadí) nebo programové knížky zábavních podniků, filmové scénáře, ceníky a pod.;

b) tiskoviny určené jen k účelům volebním, jako voličské seznamy, kandidátní listiny, hlasovací lístky, volební provolání, obsahující pouze údaje o času a místě volby, označení strany, jména, stav a bydliště kandidátů a výzvu k volbě, jakož i tiskoviny omezující se na pouhé sdělení výsledku voleb;

c) tiskoviny (s výjimkou časopisů) rozmnožené strojem nebo jiným rozmnožovacím přístrojem nebo pomocí hektografu, autokopistu, šablony nebo protisku a pod., jsou-li určeny k tomu, aby byly dodány toliko určitě omezenému kruhu osob;

d) cenné papíry a cenné známky všeho druhu;

e) tiskoviny vydané státními úřady v oboru jejich působnosti.

(¹) Po jednom povinném výtisku všech tiskovin uvedených v § 1 a tiskovin uvedených v § 3, písm. a) a b) jest odevzdati k účelům trvalé úschovy (konservace) Národní a universitní knihovně v Praze a Universitní knihovně v Bratislavě. Dále jest odevzdati tiskoviny uvedené v § 1, písm. a) a to po jednom výtisku Zemské a universitní knihovně v Brně a universitě Palackého v Olomouci; k účelům evidenčním ministerstvu informací dva výtisky a pověřenectvu informací jeden výtisk těchto tiskovin, jakož i Národnímu shromáždění na požádání jeden výtisk tiskovin uvedených v § 1 a v § 3, písm. b).

(²) Vláda určí nařízením, kterým úřadům a knihovnám jest odevzdati po povinném výtisku všech nebo některých tiskovin uvedených v § 1 a na žádost i tiskovin uvedených v § 3, písm. a) a b) k účelům úředním nebo studijním, Počet povinných výtisků k těmto účelům nesmí činiti pro úřady více než pět, pro knihovny více než dvacet. Povinnost odevzdati povinné výtisky k těmto účelům se nevztahuje na tiskoviny, které nejsou určeny k prodeji a vydávají se nákladem nepřevyšujícím sto výtisků.

(³) Vláda může nařízením přiznati úřadům nebo knihovnám, které budou míti podle nařízení vydaného podle odstavce 2 nárok jen na povinné výtisky některých tiskovin, právo požadovati, aby se jim odevzdávalo po jednom povinném výtisku ostatních tiskovin uvedených v § 1 za polovinu krámské ceny. Toto právo může vláda přiznati nařízením též dalším veřejným knihovnám. Toto požadovací právo nelze však přiznati stran neprodejných tiskovin, vydaných nákladem nepřevyšujícím sto výtisků (odstavec 2), a tiskovin nákladně vypravených (§ 6, odst. 3).

(¹) Odevzdati povinné výtisky tiskovin vytištěných v Československé republice na účet nakladatelův je povinen tiskař, byla-li celá tiskovina u něho vytištěna, jinak nakladatel. Neodevzdá-li tiskař povinný výtisk ve stanovené lhůtě (§ 7), přechází povinnost odevzdání na nakladatele bez újmy trestní odpovědnosti tiskařovy. Odevzdati povinné výtisky tiskovin vytištěných v cizině je povinen nakladatel (vydavatel) nebo původce (§ 1, písm. b).

(²) Neodevzdají-li osoby uvedené v odstavci 1 povinné výtisky, má úřad nebo knihovna právo zakoupiti výtisky na účet osoby povinné. Použijí-li tohoto práva, nastupuje na místo povinnosti odevzdati povinný výtisk, povinnost zaplatiti náklad vzniklý zakoupením tohoto výtisku.

(¹) Pokud není v dalším stanoveno jinak, jest odevzdati povinné výtisky bez předchozí žádosti bezplatně. Byla-li tiskovina vytištěna na papírech různé jakosti, jest odevzdati povinný výtisk na papíru co možná trvanlivém. Je-li celý náklad tiskoviny rozšiřován brožovaný, jest odevzdati výtisk brožovaný, je-li třeba jen část nákladu vázána, jest odevzdati výtisk vázaný.

(²) Vláda může nařízením učiniti povinnost odevzdati povinné výtisky i mimo případy uvedené v § 4 závislou na požádání úřadu nebo knihovny. Bylo-li požádáno za zasílání časopisů bez omezení na určité číslo, platí taková žádost pro všechna čísla, která vyjdou po požádání.

(³) Za nákladně vypravené výtisky, odevzdané k jiným účelům než trvalé úschovy (§ 4, odst. 1), jest zaplatiti polovinu krámské ceny, nebyl-li povinný výtisk do jednoho měsíce vrácen. Za nákladně vypravené pokládají se výtisky, jichž výroba, hledíc k použitému materiálu, umělecké výpravě nebo způsobu reprodukce vyžaduje nákladu převyšujícího značně obvyklé meze; ve sporných případech rozhodne o tom, jde-li o výtisk nákladně vypravený nebo vadný, ministerstvo informací po dohodě s ministerstvem školství a osvěty.

(⁴) Byl-li zaslán výtisk vadný nebo výtisk, který nevyhovuje ustanovení druhé a třetí věty odstavce 1, jest zaslati správný výtisk do osmi dnů od požádání.

(¹) Povinné výtisky časopisů jest odevzdati ihned po vytištění, ostatní tiskoviny, jakmile se počne s jejich rozšiřováním.

(²) Je-li odevzdání povinného výtisku závislé na požádání úřadu nebo knihovny, jest povinný výtisk zaslati do osmi dnů ode dne, kdy žádost za odevzdání došla.

(¹) Tuzemský tiskař je povinen v prvých pěti dnech každého měsíce zaslati ministerstvu informací, na Slovensku též pověřenci informací, dále Národní a universitní knihovně v Praze, Universitní knihovně v Bratislavě, Zemské a universitní knihovně v Brně a universitě Palackého v Olomouci výkaz všech tiskovin, které v předcházejícím měsíci vytiskl, s výjimkou periodických tiskopisů (ve smyslu zákonů o tisku) a tiskovin uvedených v § 3, nebo zprávu, že v předcházejícím měsíci žádných takových tiskovin nevytiskl. Tiskne-li se určité dílo ve více tiskárnách, podá mimo to nakladatel (vydavatel) příslušný souhrnný výkaz. Ve výkazu jest uvésti:

a) název tiskoviny, a jde-li o vyobrazení, označení jeho předmětu,

b) jméno nebo pseudonym původce,

c) jméno a adresu nakladatele (vydavatele),

d) místo tisku a datum dokončení tisku,

e) počet stran tiskoviny,

f) výši nákladů včetně výtisků uvedených v § 11 zákona ze dne 11. května 1923, č. 106 Sb., o nakladatelské smlouvě,

g) krámskou cenu, pokud tiskovina je na prodej a cena je tiskaři známa.

(²) Výkazy a zprávy se podávají na vzorcích, které k tomu účelu vydá ministerstvo informací.

(³) Tiskaři, nakladateli (vydavateli), původci nebo jejich zmocněncům a právním nástupcům vydá ministerstvo informací z výkazů u něho uložených úřední výpis o tiskovině, kterou vytiskli, vydali, nebo jejímiž jsou původci. Žádá-li za výpis původce díla anonymního nebo pseudonymního, musí osvědčiti právní zájem nakladatelskou smlouvou nebo jiným hodnověrným dokladem pocházejícím od nakladatele (vydavatele).

(¹) Jednání nebo opominutí odporující ustanovením tohoto zákona nebo předpisům vydaným podle něho, trestá, nejde-li o čin trestný soudně, okresní národní výbor jako správní přestupek pokutou do 50 000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) do tří měsíců. Pokuty plynou do státní pokladny.

(²) Vykonaný trest podle odstavce 1 nemá za následek zánik povinnosti odevzdati povinný výtisk dodatečně nebo zaslati povinné výkazy a zprávy.

(³) Neodevzdá-li tiskař povinné výkazy (§ 8, odst. 1) buď vůbec nebo odevzdá-li povinné výkazy s údaji nesprávnými, může okresní národní výbor vysloviti trestním nálezem ztrátu živnostenského oprávnění, odsuzuje-li tiskaře po třetí pro takový přestupek, spáchaný v době jednoho roku.

(¹) Všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o věcech upravených tímto zákonem se zrušují. Zejména se zrušuje vládní nařízení ze dne 28. května 1935, č. 118 Sb., o povinných výtiscích.

(²) Ustanovení tiskových zákonů o povinnosti odevzdávati povinné výtisky státním zastupitelstvím a státním bezpečnostním úřadům nejsou tímto zákonem dotčena. Ministerstvo informací učiní v dohodě s ministerstvy vnitra, školství a osvěty a spravedlnosti opatření, aby se tyto výtisky, nebude-li jich třeba k dalšímu úřednímu jednání, pokud se k tomu hodí, odevzdávaly do knihoven veřejných, do knihoven věznic, výchoven a podobných ústavů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr informací v dohodě s ministry vnitra, školství a osvěty a spravedlnosti.

Od roku 1935, kdy odvádění povinných výtisků bylo nově upraveno, nastaly podstatné změny, které odůvodňují novelisaci dosud platných předpisů.

Za okupace bylo odvádění povinných výtisků změněno, po okupaci pak vzniklo několik vysokých škol, na něž nutno s přiznáním povinných výtisků pamatovati. Mimo to je tu určitá mezera, která vznikla dočasným odloučením českých zemí od Slovenska, kdy ustalo zasílání povinných výtisků ze zemí českých na Slovensko a ze Slovenska do zemí českých.

Koncem roku 1945 jednalo se v Bratislavě o vydání vládního nařízení o odvádění povinných výtisků, avšak dospělo se k tomu, že jde o věc celostátní, která má býti upravena normou, platnou pro celou republiku. Z podnětu pověřenectva informací ujalo se věci ministerstvo informací.

Osnova se přidržuje předchozí úpravy a stanoví celkový nejvyšší počet povinných výtisků, jež mají býti rozděleny na úřady a knihovny vládním nařízením. Tato úprava jeví se účelná, neboť organisace vysokých škol a správních úřadů není dosud skončena a forma vládního nařízení je k provedení eventuálních změn pružnější.

Zde se stanoví rozsah platnosti zákona, který je v § 1 vymezen positivně a v § 3 negativně. Poněvadž pojmy nakladatel a vydavatel jsou ve vědě i v literatuře sporné, uvádí se pro zjasnění za slovem nakladatel v závorce vydavatel.

Tiskovina je širší pojem nežli tiskopis a má význam jen pro obor tohoto zákona.

Pojem časopisu určují zákony o tisku; zde se určuje jen všeobecně, jaké dílo časopisem není.

Aby nebylo pochybností při účasti jen částečné, stanoví se positivně povinnost i pro spoluúčastníka.

V tomto paragrafu se jednak vymezuje pojem tiskoviny negativně, jednak se dělí tiskoviny na druhy, z nichž některé se odvádějí povinně (§ 4, odst. 1), některé mohou býti požadovány (§ 4, odst. 2). Výpočet tiskovin není vyčerpávající a mohou býti požadovány i jiné tiskoviny, má-li o ně knihovna zájem. Tiskoviny, které vyloučeny nejsou, na př. exlibris, spadají pod povinnost podle § 1.

V odstavci 1 ukládá se povinnost odváděti výtisky přímo zákonem.

Nejvyšší počet výtisků v odstavci 2 uvedený nemusí býti rozdělen již prvním prováděcím nařízením, které patrně ponechá některé výtisky pro pozdější úpravu.

V prvé větě odstavce 3 týče se zmocnění v rámci nejvyššího počtu v odstavci 2 uvedených. Naproti tomu zmocnění ve větě druhé má na mysli veřejné knihovny, které nejsou v počtu zahrnuty.

Oproti dřívější úpravě, kdy povinnost odevzdati výtisky stíhala vždy tiskaře, nastává změna potud, že tiskař je povinen odevzdati výtisky jen tehdy, když je celá tiskovina u něho vytištěna. Tiskne-li se tiskovina ve více tiskárnách (na př. obálka jinde a přílohy také jinde), je povinen odevzdati výtisky nakladatel (vydavatel), na něhož také přechází povinnost v případě, když tiskař svojí povinnosti ve lhůtě (§ 7) nevyhoví. Odeslání jde vždy na účet nakladatelův (vydavatelův). V obou případech, nejsou-li výtisky ve lhůtě (§ 7) odevzdány, může si úřad či knihovna výtisky koupiti a požadovati od povinného jich zaplacení.

Lhůty k odeslání povinných výtisků jsou dvojí: u časopisů po vytištění, u ostatních tiskovin současně s počátkem rozšiřování. Rozšiřováním se tu převádění tiskovin na osoby, které nejsou ve výrobě přímo zúčastněny a to tiskovin hotových (brožovaných nebo vázaných).

Výkazy a zprávy mají dvojí funkci. Především zhotovují z nich knihovny bibliografický katalog, který slouží knihovnám jako pomůcka o vyšlých publikacích, aby mohly býti reklamovány nebo zakoupeny, dále se podle nich vede rejstřík v ministerstvu informací, z něhož si mohou autoři požádati o výpis za účelem kontroly nákladu.

Trestní sankce váže na povinnosti uvedené v § 5, kde je blíže rozvedeno rozložení povinností. Horní hranice pokuty musela býti stanovena dosti vysoko, neboť zfalšování těchto výkazů může poškoditi autora o desítky tisíc Kčs. Zfalšování výkazů může býti stíháno jako podvod soudem. I když byl někdo odsouzen k pokutě, není zbaven povinnosti odevzdati výtisk dodatečně. Na resistenci při odvádění povinných výkazů nebo jejich zfalšování váže se při třetím odsouzení pro takový přestupek, spáchaný v době jednoho roku, možnost odnětí živnostenského oprávnění. Této možnosti dovolávají se zejména úřady ze Slovenska, kde v tomto směru byla ledabylost.