Ústavně-právní výbor projednal
ve své schůzi, konané dne 18. září
1946, vládní návrh zákona (tisk 59)
o zrušení a o změně soudních
rozhodnutí o rozvodu nebo o rozluce z doby nesvobody. Po
provedené rozpravě usnesl se ústavně-právní
výbor doporučiti ústavodárnému
Národnímu shromáždění,
aby přijalo navrhovaný zákon beze změny.
V Praze dne 18. září 1946.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Rozhodnutím o rozvodu a o rozluce manželství,
vydaným v době nesvobody, lze podle ustanovení
zákona ze dne 9. dubna 1946, č. 76 Sb., o zrušení
a o změně soudních rozhodnutí v občanských
věcech právních z doby nesvobody, odporovati
a domáhati se jejich zrušení nebo změn
také tehdy, domáhala-li se strana rozvodu nebo rozluky
jen z důvodné obavy před hrozící
národní, rasovou nebo politickou persekucí
nebo nemohla-li se z takového důvodu účinně
brániti v řízení.
(2) Rozhodnutí o rozluce nelze odporovati, uzavřela-li
zatím jedna ze stran nové manželství.
Dále nemůže rozhodnutí o rozluce odporovati
strana, která si, domáhajíc se rozluky, musila
být vědoma, že tím vydává
život nebo zdraví druhého manžela ve vážné
nebezpečí, ledaže tento druhý manžel
sám k rozluce dal podnět nebo s domáháním
se rozluky souhlasil.
(1) Odporu podle zákona č. 76/1946 Sb.
nebo podle § 1 tohoto zákona není třeba,
obnoví-li rozloučení manželé,
z nichž žádný neuzavřel nové
manželství, manželské společenství,
oznámí to osobně soudu, který by byl
příslušný rozhodovati o odporu (§
3 zák. č. 76/1946 Sb.) a navrhnou-li zároveň,
aby rozhodnutí o rozluce bylo změněno tak,
že se žaloba (žádost) o rozluku zamítá.
(2) Soud jedná a rozhoduje o návrhu v
řízení nesporném. Vyhoví návrhu,
není-li důvodu pochybovati o totožnosti navrhovatelů
a o tom, že jejich manželství bylo rozloučeno,
a že žádný z nich neuzavřel od
rozluky nové manželství.
(3) Oznámení a návrh podle odstavce
1 mohou býti učiněny také před
okresním soudem společného bydliště
rozloučených manželů; okresní
soud je postoupí soudu příslušnému
podle odstavce 1.
(4) Řízení podle tohoto paragrafu
je prosto kolků a poplatků.
Straně, která se nemůže domoci změny
rozhodnutí o rozluce jen z toho důvodu, že
druhá strana zatím uzavřela nové manželství
(§ 1, odst. 2), příslušejí veškeré
nároky, které by jí příslušely,
kdyby bylo bývalo uznáno na rozluku z výlučné
viny druhé strany.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a platí v zemích
České a Moravskoslezské; provede jej ministr
spravedlnosti.