Ústavno-právny výbor prerokoval vo svojej
schôdzi konanej dňa 19. septembra 1946, navrhovanú
osnovu a túto bezo zmeny schválil. Jej časovosť
a potrebnosť vysvitá z dôvodovej zprávy
vlády, ktorú si ústavno-právny výbor
plne osvojil a na ktorú tuná poukazuje. Navrhuje
preto plénu ústavodárneho Národného
shromaždenia, aby osnovu spolu s dôvodmi prijalo vo
znení navrhnutom vládou.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Rozhodnutí v manželských věcech, která
byla vydána soudy nebo úřady v cizině,
mohou býti uznána v oblasti československého
právního řádu jen za podmínek
níže stanovených.
Rozhodnutími v manželských věcech se
v tomto zákoně rozumějí rozhodnutí,
kterými se manželství prohlašuje za neplatné,
zrušuje, rozlučuje nebo rozvádí nebo
kterými se určuje právem existence nebo neexistence
manželství mezi stranami.
(1) Rozhodnutí lze uznati jen tehdy:
1. nebrání-li tomu předpisy platné
v tuzemsku o příslušnosti v manželských
věcech,
2. bylo-li předvolání nebo nařízení,
kterým bylo zahájeno řízení
před cizím soudem nebo úřadem, doručeno
straně žalované (straně, proti níž
návrh směřuje) do vlastních rukou
buď na území dotčeného cizího
státu nebo cestou právní pomoci na území
některého jiného cizího státu
nebo v tuzemsku, a
3. není-li rozhodnutí podle vysvědčení
cizího soudu nebo úřadu o tom předloženého
podle práva pro tento soud nebo úřad platného
už podrobeno opravnému prostředku, který
by stavil právní moc nebo vykonatelnost.
(2) Ustanovení platná v tuzemsku o příslušnosti
v manželských věcech nebrání
tomu, aby rozhodnutí bylo uznáno, není-li
muž státním občanem československým
nebo nemá-li na území Československé
republiky své bydliště (obvyklý pobyt).
(1) I když jsou splněny podmínky
§ 3, nelze rozhodnutí uznati:
1. odporovalo-li by to ustanovením mezinárodní
smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů
a nařízení, anebo
2. nebyla-li straně žalované (straně,
proti níž návrh směřuje) dána
možnost zúčastniti se řízení
před cizím soudem nebo úřadem nebo
byla-li jí odňata nějakou nepravidelností
v řízení, anebo
3. nesrovnává-li se rozhodnutí týkající
se československého státního občana
s československým právním řádem,
anebo
4. mělo-li by to za následek uznání
poměru, který se příčí
veřejnému pořádku nebo dobrým
mravům.
(2) Rozhodnutí se nesrovnává s
československým právním řádem
(odstavec 1, č. 3):
1. nebyl-li skutkový základ zjištěn
způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným
ustanovením československého právního
řádu o řízení v takových
věcech, anebo
2. neposoudilo-li podle československého právního
řádu poměry, pro které je tento právní
řád podle svých ustanovení rozhodný,
ledaže právo, podle něhož bylo rozhodnuto,
je shodné s příslušnými ustanoveními
československého právního řádu
nebo je jim alespoň v podstatě blízké.
(1) Vysloviti, že se rozhodnutí uznává
v oblasti československého právního
řádu, přísluší nejvyššímu
soudu. Výrokem nejvyššího soudu jsou soudy
a správní úřady vázány.
(2) Pravomocné rozhodnutí soudu nebo
úřadu státu, jehož příslušníky
byli oba manželé v době rozhodnutí,
se uznává v oblasti československého
právního řádu bez výroku nejvyššího
soudu, ač-li uznání není v cestě
ustanovení § 4, odst. 1, č. 4.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně,
rozhodl-li soud nebo úřad státu, jehož
příslušníky manželé nejsou,
uznává-li se toto rozhodnutí v domovském
státě manželů, a jsou-li manželé
příslušníky různých států,
v obou dotčených státech.
(4) Výroku nejvyššího soudu
není dále třeba, bylo-li v den počátku
účinnosti tohoto zákona v československé
matrice poznamenáno podle cizího rozhodnutí,
že manželství bylo prohlášeno za
neplatné, zrušeno, rozloučeno nebo rozvedeno,
anebo že byla určena právem existence anebo
neexistence manželství.
(5) Pokud nejde o případy podle odstavců
2 až 4, nemohou soudy a správní úřady
řešit otázku, zda se rozhodnutí uznává
v oblasti československého právního
řádu, ani jako otázku předurčující.
(1) Návrh, aby nejvyšší soud
rozhodl podle § 5, odst. 1, mohou podati strany, soud v řízení
trestním nebo civilním, ministerstvo spravedlnosti
v zájmu veřejném a konečně
každý, kdo osvědčí právní
zájem na tom, aby rozhodnutí (§§ 1, 2)
bylo uznáno.
(2) Soud nebo správní úřad
přeruší až do výroku nejvyššího
soudu podle § 5, odst. 1 řízení o věci,
jez vyžaduje předběžného řešení
otázky vyhrazené podle § 5, odst. 1 nejvyššímu
soudu.
(1) Nejvyšší soud rozhoduje o návrhu
podle ustanovení soudního řízení
nesporného.
(2) Je-li věc jednoduchá nebo byl-li
by náklad spojený s dostavením se účastníků
k soudu nepoměrný, nebo byl-li by i písemný
styk nebo styk cestou právní pomoci obtížný,
anebo neuzná-li to soud za potřebné, lze
od výslechu účastníků upustiti.
Ustanovuje-li mezinárodní smlouva vyhlášená
ve Sbírce zákonů a nařízení
něco jiného, platí její předpisy
místo předpisů tohoto zákona.
(1) Nedotčena zůstávají
ustanovení čl. 6 a 8 ústavního dekretu
o obnovení právního pořádku
(příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945,
č. 12 Sb. z roku 1946).
(2) Zrušují se:
1. ustanovení § 114 zák. čl. XXXI/1894
o právu manželském,
2. ustanovení § 67, odst. 2 zák. čl.
XXXIII/1894 o státních matrikách,
3. ustanovení § 76, odst. 3 zákona ze dne 1.
srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání
moci soudní a o příslušnosti řádných
soudů v občanských věcech právních
(jurisdikční norma), ve znění použivatelného
ustanovení čl. I, č. 1 vládního
nařízení ze dne 25. ledna 1944, č.
39 Sb., o změně některých ustanovení
civilního práva procesního.
Tento zákon nabývá účinnosti
30. dne po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti
v dohodě s ministry vnitra a zahraničních
věcí.