Zdravotnický výbor ve schůzi, konané
dne 18. září 1946, usnesl se jednomyslně
na těchto změnách vládního
návrhu:
1. § 1, č. 4 se mění a zní
takto:
4. po kterou magistr farmacie nebo sustentant nemohl po 29. září
1938 pro účast na národním boji za
osvobození (zákon ze dne 15. května 1946,
č. 136 Sb., o umisťování a jiném
zaopatření účastníků
národního boje za osvobození) nebo z jiných
národních, politických nebo rasových
důvodů vykonávati odbornou činnost.
2. § 1, č. 5 se vypouští.
3. V §u 2 druhá věta se vynechává
citace "a 5".
4. § 3, v první řádce místo "aspirantské"
má státi "asistentské".
5. § 3, písmena b) se mění a zní
takto:
b) po kterou magistr farmacie nebo asistent nemohl po 29. září
1938 pro účast na národním boji za
osvobození (zákon č. 136/1946 Sb.) nebo z
jiných národních, politických nebo
rasových důvodů vykonávati odbornou
činnost, avšak nejvyšší výměrou
dvou roků.
6. § 3 písmena c) se vypouští.
Tyto změny navrhl zdravotnický výbor z toho
důvodu, aby do okruhu osob, požívajících
výhod tohoto zákona, byly pojaty skutečně
všechny osoby, které nemohly vykonávati odbornou
činnost lékárnickou pro účast
na národním boji za osvobození, tak jak byla
vymezena zákonem ze dne 15. května 1946, č.
136 Sb.
Změna v první řádce §u 3 je oprava
tiskové chyby.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Do doby odborné činnosti podle § 3, odst. 4
zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř.
z. z roku 1907, kterým se upravuje lékárnictví,
se započítává doba,
1. kterou za vojenské presenční služby
nebo výjimečné činné služby
podle § 27 branného zákona, konané v
československé armádě, anebo za služby
v československé zahraniční armádě
nebo v některé ze spojeneckých armád
ztrávil magistr farmacie po dosažení diplomu
ve škole na důstojníky zdravotnictva a lékárnictva
v záloze, ve vojenské lékárně
nebo ve vojenském zdravotnickém skladě;
2. po kterou farmaceut po vykonané aspirantské zkoušce
(§§ 2 a 14 nařízení ze dne 5. března
1912, č. 47 ř. z., o zaměstnání
pomocných osob při provozování lékáren)
konal odbornou činnost ve veřejné nebo ústavní
lékárně jako t. zv. sustentant, poněvadž
pro uzavření českých vysokých
škol nemohl započíti universitní studium,
potřebné k dosažení diplomu magistra
farmacie, nebo v něm pokračovati;
3. po kterou magistr farmacie nebo sustentant byl za doby nesvobody
přikázán:
a) k odborné činnosti v cizozemských lékárnách
nebo
b) k práci jiného druhu mimo veřejné
nebo ústavní lékárny;
4. po kterou magistr farmacie nebo sustentant nemohl po 29. září
1938 pro účast na národním boji za
osvobození (zákon ze dne 15. května 1946,
č. 136 Sb., o umisťování a jiném
zaopatření účastníků
národního boje za osvobození) nebo z jiných
národních, politických nebo rasových
důvodů vykonávati odbornou činnost.
Doba uvedená v § 1, č. 1, 2 a č. 3,
písm. a) se započítává bez
další podmínky. Doba uvedená v §
1, č. 3, písm, b), č. 4 se započítává
jen tehdy, byl-li magistr farmacie nebo sustentant zaměstnán
nejméně jeden rok ve veřejné nebo
ústavní lékárně nebo byl-li
nejméně po tuto dobu odborně činný
způsobem uvedeným v § 1, č. 1.
Do tříleté asistentské služby
předepsané na Slovensku nařízením
č. 105,598/1912 K. V. M, (uh. m. kultu a vyučování),
o pravidlech pro výcvik aspirantů farmacie a o asistentské
době, se započítává pro dosažení
práva na vedení lékárny doba:
a) kterou za vojenské presenční služby
nebo výjimečné činné služby
podle § 27 branného zákona, konané v
československé armádě, anebo za služby
v československé zahraniční armádě
nebo v některé ze spojeneckých armád
ztrávil magistr farmacie po dosažení diplomu
ve škole na důstojníky zdravotnictva a lékárnictva
v záloze, ve vojenské lékárně
nebo ve vojenském zdravotnickém skladě;
b) po kterou magistr farmacie nebo asistent nemohl po 20. září
1938 pro účast na národním boji za
osvobození (zákon č. 136/1946 Sb.) nebo z
jiných národních, politických nebo
rasových důvodů vykonávati odbornou
činnost, avšak nejvyšší výměrou
dvou roků.
(1) Výhody podle tohoto zákona se přiznávají
lékárnickým osobám na jejich žádost.
(2) Žádost musí býti doložena
věrohodnými doklady o všech rozhodných
okolnostech. O žádosti rozhoduje ministerstvo zdravotnictví
po slyšení zastupitelstva lékárnického
stavu, na Slovensku také po slyšení pověřenectva
pro zdravotnictví.
Ustanovení § 3, odst. 2 druhé věty zák.
č. 5/1907 ř. z. se zrušuje.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví.