Ústavno-právny výbor prerokoval uvedený vládny návrh zákona na svojej schôdzke dňa 18. septembra 1946 a doporučuje ho k prijatiu s týmito zmenami:

V § 4, odst. 1 vsúva sa pred poslednú vetu tento doplňok: "Pokud jde o hospodářské organisace na Slovensku vyžádají si ministři vyjádření příslušného pověřence."

Posledná veta § 4, odst. 1 bude znieť: "Nedojdou-li návrhy včas, vyžádá si předseda rozhodčího soudu návrh od zemského národního výboru, na Slovensku od sboru pověřenců."

V § 6. nahradzujú sa slová "zanedbávají zaměstnání" slovami "zameškají práci ve svém zaměstnání."

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Rozhodčí soudy povolané podle

§ 5, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků,

§ 5, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského,

§ 30, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank, a

§ 14, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,

rozhodovati o zrušení nebo o jiné přiměřené úpravě hospodářsky neodůvodněných závazků národních podniků, zřizují se u krajských soudů vykonávajících pravomoc ve věcech civilních (dále jen krajské soudy) v sídlech zemských soudů. Působnost rozhodčího soudu se vztahuje na celý obvod zemského soudu, v jehož sídle je zřízen.

(²) Den, kdy rozhodčí soud zahájí činnost, vyhlásí president zemského soudu v Úředním listě, na Slovensku v Úradnom vestníku.

(¹) Rozhodčí soud se skládá z předsedy, jeho náměstka, potřebného počtu soudců z povolání a z přísedících.

(²) Předsedu rozhodčího soudu, jeho náměstka a ostatní soudce z povolání ustanoví president zemského soudu, v jehož sídle je rozhodčí soud, ze soudců z povolání činných v sídle zemského soudu. Ustanovení tohoto zákona o předsedovi rozhodčího soudu platí i o jeho náměstkovi.

(³) Přísedícími rozhodčího soudu jsou osoby ustanovené předsedou rozhodčího soudu a zapsané do seznamu, který se vede u rozhodčího soudu podle ustanovení tohoto zákona.

Přísedícím může býti jen československý státní občan, který dosáhl 30. roku věku, má potřebné znalosti a zkušenosti, je mravně bezúhonný a státně a národně spolehlivý a má bydliště pokud možno v obvodu příslušného krajského soudu.

(¹) Předseda rozhodčího soudu stanoví, přihlížeje k pravděpodobné potřebě přísedících, počet přísedících pro jednotlivá odvětví znárodněného podnikání a požádá jednotnou odborovou organisaci a příslušné ústřední hospodářské organisace, které určí ministr spravedlnosti v dohodě s příslušnými ministry, aby mu v přiměřené lhůtě navrhly podle pravděpodobné potřeby dostatečný počet vhodných osob. Pokud jde o hospodářské organisace na Slovensku vyžádají si ministři vyjádření příslušného pověřence. Nedojdou-li návrhy včas, vyžádá si předseda rozhodčího soudu návrh od zemského národního výboru, na Slovensku od sboru pověřenců.

(²) Z navržených osob ustanoví předseda rozhodčího soudu potřebný počet přísedících, odděleně pro jednotlivá odvětví znárodněného podnikání.

(³) Osoby, které byly ustanoveny přísedícími, buďtež o tom předsedou rozhodčího soudu zpraveny. Zároveň buďtež osoby ty zapsány do seznamu přísedících rozhodčího soudu, a to podle oborů.

(¹) Přísedící může odepříti přijetí funkce nebo vzdáti se jí jen z důležitých důvodů; posouditi je náleží předsedovi rozhodčího soudu.

(²) Předseda rozhodčího soudu zbaví přísedícího funkce, objeví-li se, že nevyhovuje některé z podmínek § 3, nebo zanedbává-li trvale své povinnosti.

Pokud jsou přísedícími zaměstnanci, musí jim býti poskytnut volný čas potřebný k výkonu funkce přísedícího a nesmí je stihnouti žádná újma proto, že vykonávají funkci přísedícího nebo že jejím výkonem zameškají práci ve svém zaměstnání.

(¹) Přísedící slíbí před zahájením jednání jednou provždy do rukou předsedy rozhodčího soudu, že budou vykonávati svou funkci svědomitě a nestranně, že zachovají mlčenlivost o věcech, o nichž se při řízení dovědí, a neprozradí úřední tajemství porad a hlasování.

(²) Přísedícího, který se nedostaví k jednání bez řádné omluvy vůbec nebo ve stanovenou hodinu, který opustí předčasně jednání nebo který jinak zanedbává své povinnosti, potrestá předseda rozhodčího soudu pořádkovou pokutou do 5.000 Kčs a uloží mu náhradu nákladů řízení zmařeného jeho vinou. Předseda rozhodčího soudu může pořádkovou pokutu a výrok o náhradě nákladů odvolati, jestliže se přísedící dodatečně omluví a předseda uzná jeho omluvu za dostatečnou. Pořádkové pokuty plynou do státní pokladny.

(¹) Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčího soudu hradí stát.

(²) Kancelářské místnosti a kancelářský personál pro rozhodčí soud obstará president krajského soudu, u něhož je rozhodčí soud zřízen.

(¹) Odměny předsedy rozhodčího soudu, jeho náměstka a soudců z povolání určí směrnice, které vydá ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, financí a zdravotnictví a po slyšení nejvyššího úřadu cenového.

(²) Funkce přísedících rozhodčího soudu je čestná. Přísedící mají však nárok na náhradu hotových vydání a přísedící z řad zaměstnanců a drobných podnikatelů též na náhradu ztráty výdělku; náhradu určí v obou případech předseda senátu podle směrnic, které vydá ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, zdravotnictví, financí a sociální péče po slyšení nejvyššího úřadu cenového. Nárok na náhradu jest uplatniti do 15 dnů po skončení jednání rozhodčího soudu.

Dohled na rozhodčí soudy přísluší presidentům zemských soudů, v jejichž obvodě je sídlo rozhodčího soudu; nejvyšší dohled přísluší ministru spravedlnosti, a to podle obdoby ustanovení platných o dozoru nad řádnými soudy.

Soudy a orgány veřejné správy jsou povinny vyhověti dožádáním rozhodčího soudu.

(¹) Rozhodčí soud jedná a rozhoduje v senátech, složených ze soudce z povolání jako předsedy a dvou přísedících, z nichž jmenuje každá strana po jednom ze seznamu (§ 4, odst. 3) z oboru, ke kterému patří, a není-li takového přísedícího, z oboru příbuzného.

(²) Žalobce je povinen jmenovati přísedícího již v žalobě (§ 16), žalovaná strana do 8 dnů poté, kdy jí byla doručena žaloba s vyzváním, aby jmenovala přísedícího. Předseda senátu vyzve stranu, aby jmenovala do 8 dnů přísedícího, také tehdy, když přísedící, který byl stranou jmenován, zemřel, byl funkce zbaven nebo se jí vzdal anebo byl platně odmítnut.

(³) Nejmenují-li strany nebo některá z nich přísedícího, povolá je předseda senátu z osob zapsaných do seznamu sám podle zásady uvedené v odstavci 1.

(¹) O vyloučení a odmítnutí členů rozhodčího soudu platí obdobně zákonná ustanovení o vyloučení a odmítnutí soudců v civilním řízení sporném.

(²) O odmítnutí přísedícího rozhodne předseda senátu. O odmítnutí předsedy senátu rozhodne předseda rozhodčího soudu, je-li však odmítán předseda rozhodčího soudu, rozhodne o odmítnutí president zemského soudu.

(¹) Rozhodčí soud je výlučně příslušný pro rozhodování ve věcech uvedených v § 1, odst. 1.

(²) Místně příslušný je rozhodčí soud, v jehož obvodu je sídlo národního podniku. Má-li národní podnik zvláštní závod mimo obvod příslušného rozhodčího soudu, je ve věcech, které se týkají tohoto závodu, podle volby žalobce příslušný i rozhodčí soud, v jehož obvodu je tento závod.

(¹) Jednání před rozhodčím soudem je veřejné.

(²) Veřejnost budiž však vyloučena vždy, když by při projednávání měly přijíti na přetřes věci, jichž prozrazením by mohly býti jakýmkoliv způsobem ohroženy zájmy nebo obrana státu.

(¹) Řízení před rozhodčím soudem se zahajuje podáním žaloby na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku národního podniku.

(²) Žaloba může býti podána jen do roka ode dne, kdy rozhodčí soud zahájil činnost (§ 1, odst. 2). Převzal-li národní podnik majetek mu připadající teprve později, počíná lhůta jednoho roku dnem převzetí, u pojišťoven dnem uveřejnění vyhlášky podle § 12 dekretu o znárodnění soukromých pojišťoven č. 103/1945 Sb.

(¹) Když žalovaný jmenoval přísedícího nebo když marně uplynula lhůta mu k tomu daná, nařídí předseda senátu rok k ústnímu jednání, ke kterému obešle obě strany.

(²) Před rozhodčím soudem mohou strany jednati samy nebo skrze zástupce. Zástupcem může býti každá svéprávná osoba, která není pokoutníkem.

(³) Nedostaví-li se k jednání strana řádně obeslaná (její zástupce), provede se řízení v její nepřítomnosti, nedostaví-li se však strany obě, nastane klid řízení; na to buď v obsílce upozorněno.

(⁴) Nepodaří-li se věc vyříditi smírem, provede rozhodčí soud řízení, šetře, pokud z dalších ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného, obdobně ustanovení daných pro občanské rozepře právní v řízení před soudy okresními, vyjímajíc řízení ve věcech nepatrných. Rozhodčí soud je povinen, dříve než vydá rozhodčí výrok, slyšeti strany nebo jim dáti příležitost, aby mohly své stanovisko uplatniti a svoje přednesy učiniti. Může vyslýchati strany, svědky a znalce a vzíti je do přísahy. Křivá výpověď je trestná jako křivá výpověď před řádným soudem. O nákladech na řízení platí zásady platné pro občanské rozepře právní. Smír před rozhodčím soudem sjednaný má tytéž právní účinky jako smír soudní.

(⁵) Rozhodčí soud se usnáší většinou hlasů. Porada se koná v nepřítomnosti stran.

(⁶) Výrok rozhodčího soudu musí býti odůvodněn. Doručením nabývá mezi stranami účinku pravomocného rozsudku řádného soudu.

(⁷) O jednání rozhodčího soudu se sepíše protokol; zapisovatele ustanoví president krajského soudu, u něhož je rozhodčí soud zřízen.

(⁸) O kolcích a poplatcích v řízení před rozhodčím soudem platí poplatková ustanovení pro soudní řízení sporné.

Posuzuje hospodářskou neodůvodněnost závazku, přihlédne rozhodčí soud také k poměru mezi vzájemnými právy a povinnostmi smluvních stran, k významu smluveného plnění pro národní podnik, a co se týká závazků ze služebních smluv, i k obsahu služebních smluv obdobného druhu v jiných podnicích téhož nebo příbuzného odvětví. Rozhodčí soud není vázán návrhem a může zejména, i když se navrhuje zrušení závazku, odpovídá-li to zásadám slušnosti a účelnosti, závazek snížiti na obvyklou míru nebo jej jinak přiměřeně upraviti. Zruší-li závazek, může rozhodčí soud uložiti národnímu podniku, aby zaplatil žalované straně přiměřenou náhradu. Podle okolností může rozhodčí soud přiznat žalované straně přiměřenou náhradu také tehdy, upravuje-li vzájemná práva a povinnosti odchylně od původní smlouvy.

(¹) Výrok rozhodčího soudu může býti napaden jen žalobou o bezúčinnost. O tom, z kterých důvodů lze žalovati, aby výrok rozhodčího soudu byl zbaven účinnosti, platí přiměřeně ustanovení civilních řádů soudních o důvodech, pro které lze žalovati o bezúčinnost výroků rozhodčích.

(²) Pro žalobu je příslušný krajský soud v sídle rozhodčího soudu. Lhůta k podání žaloby činí 30 dnů ode dne doručení rozhodčího výroku.

(³) Krajský soud jedná o žalobě bez zřetele na hodnotu předmětu sporu podle ustanovení o řízení před ním platných.

Národními podniky rozumějí se v tomto zákoně i pojišťovací spolky a ústavy, které byly vládou vyňaty opatření podle § 10, odst. 1 dekretu o znárodnění soukromých pojišťoven č. 103/1945 Sb.

Kde je v tomto zákoně řeč o zemském soudu, o presidentu zemského soudu a o presidentu krajského soudu, rozumí se tím na Slovensku hlavní soud, předseda hlavního soudu a předseda krajského soudu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, zdravotnictví, financí a sociální péče.