Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb.,
o umisťování a jiném zaopatření
účastníků národního
boje za osvobození, se mění a doplňuje
takto:
1. V ustanovení § 1, odst. 1 se na začátku
za slovy "spolehlivá osoba", škrtají
slova "s výjimkou osob, na něž se vztahuje
odstavec 2".
2. Ustanovení § 1, odst. 1, písm. b) zní:
"b) konala vojenskou službu ve spojenecké armádě,".
3. Ustanovení § 1, odst. 1, písm. d) zní:
"d) byla československým partyzánem
(§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č.
34 Sb., jímž se vymezuje pojem "československého
partyzána"); stal-li se československým
partyzánem někdo tím, že sloužil
v cizozemské partyzánské jednotce, je účastníkem
národního boje za osvobození jen, nemohl-li
sloužit v československé armádě
v zahraničí z důvodů na jeho vůli
nezávislých, nebo projevily-li příslušné
československé orgány souhlas s jeho vstupem
do cizozemské partyzánské jednotky,".
4. Ustanovení § 1, odst. 3, písm. a) zní:
"a) konal dobrovolně službu v nepřátelské
armádě či jinak se zúčastnil
válečného podnikání proti spojencům
nebo sloužil po 29. srpnu 1944 v armádě t.
zv. Slovenského státu, leč že tak učinil
na příkaz vedoucích činitelů
národního odboje, nebo".
5. Ustanovení § 1, odst. 3, písm. b) zní:
"b) stal se, nejsa k tomu donucen nátlakem nebo okolnostmi
zvláštního zřetele hodnými, členem
národních skupin nebo útvarů nebo
politických stran fašistické povahy, sdružujících
osoby německé nebo maďarské národnosti,
nebo ucházel se o udělení německého
či maďarského státního občanství,
nebo".
6. Ustanovení § 1, odst. 3, písm. d) zní:
"d) byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen
vedoucím místem ve veřejných službách,
pokud se tak nestalo se souhlasem vedoucích činitelů
národního odboje nebo pokud nešlo o funkce
zastávané v armádě t. zv. Slovenského
státu do 29. srpna 1944, nebo kdo zaujal vedoucí
místo ve válečném průmyslu
pracujícím pro německou či maďarskou
armádu, nebo prováděl opevňovací
práce pro Němce či Maďary, aniž
byl k uvedeným činnostem donucen nebo nemohl se
jim vyhnouti, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry
v době nesvobody, nebo".
7. Za § 1 se vkládá nový § 2 tohoto
znění:
Pro účel tohoto zákona považuje se
1. za příslušníka československé
armády v zahraničí: kdo byl do této
armády zařazen nejpozději dne 6. října
1944,
a) vstoupil-li do ní do 30. září 1941,
nebo sice později, ale při první možnosti,
kterou k tomu měl, leč že se zúčastnil
bojů v polním útvaru nebo byl-li v souvislosti
s výkonem vojenské služby usmrcen nebo těžce
raněn a
b) nebyl-li z činné služby propuštěn,
leč následkem demobilisace nebo po superarbitračním
řízení nebo podle rozhodnutí orgánů
československého státního zřízení
v zahraničí uvolněním pro některý
jiný jeho obor, v tomto případě však
jen tehdy, konal-li činnou službu alespoň 6
měsíců nebo zúčastnil-li se
bojů v polním útvaru,
2. za osobu postavenou příslušníku československé
armády v zahraničí na roveň: kdo byl
do československé armády v zahraničí
zařazen po 6. říjnu 1944, vstoupil-li do
ní při první možnosti, kterou k tomu
měl, zúčastnil-li se mimo to bojů
v polním útvaru nebo byl-li v souvislosti s výkonem
vojenské služby usmrcen nebo těžce raněn,
a nebyl-li z činné služby propuštěn,
leč následkem superarbitračního řízení
nebo podle rozhodnutí orgánů československého
státního zřízení v zahraničí,
3. za osobu, která konala vojenskou službu ve spojenecké
armádě: kdo konal před 5. květnem
1945 uvedenou službu v některé ze spojeneckých
armád, nemohl-li sloužit v československé
armádě v zahraničí z důvodů
na jeho vůli nezávislých, nebo projevily-li
příslušné československé
orgány souhlas s jeho vstupem do spojenecké armády,
a jsou-li u něho splněny - vyjímajíc
příslušnost k československé
armádě v zahraničí - obdobně
podmínky uvedené pod č. 1, písm. a)
a b),
4. za příslušníka první československé
armády na Slovensku: kdo v ní nastoupil činnou
službu nejpozději dne 28. října 1944;
nekonal-li po 29. srpnu 1944 službu v armádě
t. zv. Slovenského státu, leč že tak
učinil na příkaz vedoucích činitelů
národního boje za osvobození, a jsou-li u
něho splněny - vyjímajíc příslušnost
k československé armádě v zahraničí
- obdobně podmínky uvedené pod č.
1, písm. a) a b); při uvolnění pro
jiný obor má rozhodnutí orgánů
Slovenské národní rady stejný význam
jako rozhodnutí orgánů československého
státního zřízení v zahraničí."
8. Dosavadní §§ 2 až 7 se přečíslují
na §§ 3 až 8.
9. Za nový § 8 se vkládá § 9 tohoto
znění:
(1) Kdo sebe nebo jiného vědomě
neprávem vydává za účastníka
národního boje za osvobození (§ 1, odst.
1 až 4), bude potrestán, nejde-li o čin přísněji
trestný, okresním národním výborem
pro správní přestupek pokutou do 50.000 Kčs
nebo vězením do 6 měsíců nebo
oběma těmito tresty.
(2) Stejně se potrestá, kdo v podáních
(žádostech, jejich přílohách,
návrzích, oznámeních a jiných
sděleních) nebo v zápisech během řízení
o vydání osvědčení podle §
8 vědomě uvede nebo potvrdí nepravdivé
okolnosti.
(3) Byla-li uložena pokuta, vyměří
se zároveň pro případ její
nedobytnosti náhradní trest vězení
podle míry zavinění v mezích sazby
trestu na svobodě.
(4) Pokuty připadají státu."
10. Dosavadní § 8 se přečísluje
na § 10 a vypouští se v něm odstavec 5.
11. Dosavadní §§ 9 až 13 se přečíslují
na §§ 11 až 15.
12. Za nový § 15 se vkládá § 16
tohoto znění:
(1) Vojenská služba a jiná činnost
ve vlastnosti účastníka národního
boje za osvobození se započítává
veřejným zaměstnancům v novém
služebním poměru jako služební
doba skutečně strávená ve veřejných
službách, jak pro zvýšení služného,
tak pro určení služebního stáří
(pořadí) a pro délku doby, potřebné
pro povýšení nebo pro postup do vyššího
služebního poměru, jakož i pro nárok
na výslužné a jeho výměru v rozsahu
započitatelném podle platných předpisů.
Veřejnou službou se rozumí služba u subjektů
uvedených v odst. 4, písm. a) až c). U zaměstnanců
v soukromoprávním poměru jest postupovat
obdobně, pokud jde o stanovení platového
zařazení, nároku na plat (mzdu) v době
nemoci, výměry dovolené a výpovědní
lhůty.
(2) Služební doba podle odstavce 1
1. počíná
a) v československé armádě v zahraničí:
jde-li o osoby, které připravovaly nebo prováděly
organisaci československé armády v zahraničí,
prvním dnem měsíce, v němž přípravné
práce započaly; u ostatních osob, které
odešly do ciziny, aby bojovaly se zbraní proti nacistickým
(fašistickým) okupantům nebo jejich pomahačům,
prvním dnem měsíce, v němž překročily
hranice republiky Československé, nastoupily-li
vojenskou službu do dvou měsíců po tomto
dni nebo sice později, ale z důvodů na jejich
vůli nezávislých; jinak byla-li podána
dobrovolná přihláška do československé
armády v zahraničí, dnem přihlášky,
nastoupila-li osoba, o kterou jde, službu do dvou měsíců
po tomto dni nebo sice později, ale z důvodů
na její vůli nezávislých; jinak dnem
skutečného nastoupení služby,
b) v první československé armádě
na Slovensku: jde-li o osoby, které připravovaly
Slovenské národní povstání,
prvním dnem měsíce, v němž přípravné
práce započaly; jinak dnem skutečného
nastoupení činné služby,
c) ve spojenecké armádě: obdobně podle
zásad uvedených pod písm. a),
d) v partyzánské jednotce: podle § 4, odst.
1 zákona č. 34/1946 Sb., ve všech případech
[písm. a) až d)] však nejdříve
dnem 30. září 1938;
2. končí: dnem faktického ukončení
činné služby, vždy však nejpozději
dnem 5. května 1945; za službu se pokládá
i doba prokázaně nutného léčení
následkem nezaviněného zranění
(onemocnění), k němuž došlo při
výkonu služby, pokud toto léčení
bránilo výkonu zaměstnání,
doba zajetí, které nezakládá skutkovou
podstatu trestného činu podle ustanovení
II. dílu vojenského trestního zákona
ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., po případě
které by takovou skutkovou podstatu nezakládalo,
kdyby šlo o osoby, na něž by bylo lze užít
těchto ustanovení, jakož i doba strávená
v koncentračních táborech, došlo-li
k věznění pro službu v některém
útvaru uvedeném v předchozím odstavci
nebo pro pokus nastoupit službu v takovém útvaru.
(3) Služební doba ve španělské
republikánské armádě trvá ode
dne nastoupení činné služby do dne jejího
faktického ukončení; doba léčení
a zajetí se do ní včítá podle
zásad předchozího odstavce.
(4) Veřejnými zaměstnanci podle
odstavce 1 jsou:
a) zaměstnanci státu,
b) zaměstnanci svazků územní a zájmové
samosprávy, jakož i jiných veřejnoprávních
korporací a nadací,
c) zaměstnanci ústavů, podniků, fondů
a zařízení, které náležejí
subjektům uvedeným pod písm. a) a b) nebo
jsou jimi spravovány, jejichž služební
a platové poměry jsou upraveny platovými
zákony nebo předpisy vydanými podle §
210, odst. 1 zákona ze dne 24. června 1926, č.
103 Sb., o úpravě platových a některých
služebních poměrů státních
zaměstnanců (platový zákon),
d) zaměstnanci, pro něž platí zákon
ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě
platových a služebních poměrů
učitelstva obecných a občanských škol
(učitelský zákon),
e) poživatelé odpočivných (zaopatřovacích)
platů a čekatelného, kteří
jsou v pensijním zaopatření některého
ze subjektů uvedených pod písm. a) až
c)."
13. Za nový § 16 se vkládají nové
§§ 17 a 18 tohoto znění:
(1) Pro osoby uvedené v § 1, odst. 1, písm.
a) až d) a v § 1, odst. 4, druhé větě
platí tato ustanovení:
1. Příslušníci ročníků
narození 1920 a starších, kteří
nesplnili svou presenční služební povinnost
buď vůbec anebo ji splnili jen zčásti,
propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné
služby ihned, a přeloží se do zálohy
dnem následujícím po dni jejich propuštění
z této činné služby (demobilisace) nebo
ze služby u partyzánské jednotky.
2. Příslušníci ročníků
narození 1921 a 1922, kteří nesplnili svou
presenční služební povinnost buď
vůbec anebo ji splnili jen zčásti, propustí
se, pokud se tak již nestalo, z. činné služby
ihned, konali-li službu v poli alespoň tři
měsíce nebo bylo-li jim za chrabrost uděleno
vyznamenání československé nebo spojenecké.
Do zálohy se přeloží dnem následujícím
po dni jejich propuštění z činné
služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské
jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě
pokračovat až tato dosáhne délky 6 měsíců,
načež se přeloží do zálohy.
3. Příslušníci ročníků
narození 1923 a mladších, kteří
nesplnili svou presenční služební povinnost
buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti,
propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné
služby ihned, konali-li službu v poli alespoň
šest měsíců nebo bylo-li jim za chrabrost
uděleno vyznamenání československé
nebo spojenecké. Do zálohy se přeloží
dnem následujícím po dni jejich propuštění
z činné služby (demobilisace) nebo ze služby
u partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné
službě pokračovat, až tato dosáhne
délky zákonité presenční služby,
načež se přeloží do zálohy.
(2) Přesahuje-li služební doba podle
§ 16, odst. 2 a 3 u osob uvedených v odstavci 1 délku
zákonité presenční služby, započítá
se do služební povinnosti v záloze, a to tak,
že se za prvých a druhých šest měsíců
přesahujících délku zákonité
presenční služby promine po jednom cvičení
v záloze. Podle tohoto ustanovení nelze však
prominout mimořádná a výjimečná
cvičení v záloze nařízená
podle § 22, odst. 4 branného zákona republiky
Československé ze dne 19. března 1920, č.
193 Sb., ve znění pozdějších
zákonů (§§ 179 a 180 branných předpisů
vydaných vládním nařízením
ze dne 16. září 1927, č. 141 Sb.,
jímž se vydávají nové branné
předpisy).
(3) Osobám, uvedeným v odstavci 1 pod
č. 2 a 3, které jsou povinny v činné
službě pokračovat, může být
podle obdoby ustanovení o odkladu presenční
služby na žádost odloženo toto pokračování
v činné službě, chtějí-li
dokončit studia nebo jinou přípravu k budoucímu
povolání nebo pro jiné důvody zvláštního
zřetele hodné; takovým osobám se udělí
trvalá dovolená až do doby, kdy činnou
službu znovu nastoupí.
(4) Na osoby uvedené v odstavci 1 se nevztahují
ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 30. září
1945, č. 84 Sb., o přechodné úpravě
délky presenční služby.
(5) O dobrovolnících na dobu války,
kteří vstoupili do československé
armády v zahraničí, platí ustanovení
§ 73 branných předpisů.
(1) Služební doba uvedená v §
16, odst. 2 a 3 se započte dvojnásobně, a
jde-li o výkonné letce v československé
armádě v zahraničí, nebo ve spojenecké
armádě, trojnásobně pro zvýšení
služného (platu mu odpovídajícího),
jakož i pro nárok a výměru odpočivných
(zaopatřovacích) platů; pokud se služební
doba uvedená v § 16, odst. 2 a 3 kryje se služební
dobou strávenou v poměru veřejného
zaměstnance (§ 16, odst. 4), připočte
se k ní služební doba prve uvedená,
a pokud jde o letce, její dvojnásobek. Služební
dobu nutno počítat podle kalendářních
měsíců, při čemž se neúplný
měsíc počítá za celý.
(2) Pro výměru odpočivných
(zaopatřovacích) platů se mimo to započte
ještě jeden rok za každý kalendářní
rok, v němž dotčená osoba
a) konala alespoň tři měsíce činnou
službu v československé armádě
v zahraničí, v československé armádě
na Slovensku, ve spojenecké armádě, v partyzánské
jednotce, nebo ve španělské republikánské
armádě, nebo
b) utrpěla v souvislosti s činnou službou poruchu
(poškození) zdraví před nepřítelem
nebo se stala nezpůsobilou k službě následkem
válečných útrap, zejména i
epidemických nemocí.
(3) Za kalendářní léta,
za něž byl podle předchozího odstavce
započítán ještě jeden rok, započítává
se pro výměru odpočivných (zaopatřovacích)
platů jen jednoduše činná služba
letecká, která
a) v roce vstupu do československé armády
v zahraničí nebo do spojenecké armády
byla předtím konána v československé
branné moci na domácí půdě,
b) v roce 1945 byla ještě konána po 31. květnu.
(4) Započtení pro zvýšení
služného (platu mu odpovídajícího)
se provede v té platové stupnici nebo v tom platovém
stupni, kterého dosáhla dotčená osoba
jako veřejný zaměstnanec před počátkem
služební doby uvedené v § 16, odst. 2
a 3. U těch osob, které nebyly před touto
dobou veřejnými zaměstnanci, nebo jimi byly,
avšak v poměru, v němž započtení
podle předcházející věty není
možné, provede se započtení v nejnižší
platové stupnici nebo nejnižším platovém
stupni, které jsou stanoveny pro služební kategorii,
v níž se staly nebo stanou veřejnými
zaměstnanci.
(5) Započtení podle ustanovení
tohoto zákona provede na přihlášku doloženou
osvědčením podle § 8 příslušný
osobní úřad. Veřejní zaměstnanci
ve výslužbě podají přihlášku
u svého posledního osobního úřadu
(jeho nástupce), a není-li tohoto úřadu,
u úřadu jehož likvidující orgán
zařizuje nebo zařizoval výplatu odpočivných
(zaopatřovacích) platů (úřad
vyplácející).
(6) Účastníkům národního
boje za osvobození uvedeným v § 1, odst. 1,
písm. a) až d), kteří se stali službou
v této vlastnosti neschopnými vojenské služby
a zároveň pozbyli nejméně 20% způsobilosti
k přiměřenému občanskému
povolání, přísluší, jsou-li
důstojníky nebo rotmistry, i když nejde o vojenské
gážisty z povolání, odpočivné
(zaopatřovací) platy podle ustanovení platných
pro vojenské osoby z povolání. Obdobně
se posuzují dobrovolníci ze španělské
republikánské armády (§ 1, odst. 4).
(7) Ministr národní obrany může
v dohodě s ministrem financí z důvodů
zvláštního zřetele hodných povolit
výplatu odpočivných platu v případech
uvedených v předchozím odstavci i těm
vojenským gážistům, kteří
nejsou československými státními občany;
totéž platí o zaopatřovacích
platech pozůstalých po uvedených osobách.
(8) U veřejných zaměstnanců
v soukromoprávním služebním poměru,
podléhajících veřejnoprávnímu
sociálnímu pojištění, započte
se služební doba uvedená v § 16, odst.
2 a 3 v rozsahu stanoveném v odstavci 1 podle zásad
stanovených zákonem ze dne 5. března 1946,
č. 47 Sb., o odstranění křivd a o
některých ochranných opatřeních
v oboru veřejnoprávního sociálního
pojištění, jako doba povinného pojištění.
(9) Vyšší náklady, kterých
si v roce 1946 vyžádá provádění
ustanovení tohoto paragrafu, uhradí se úsporami
ve státním rozpočtu.
14. Dosavadní § 14 se přečísluje
na § 19 a za slovem "legionářům,"
se v něm vkládají slova "a § 81
zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb.,
o vojenských požitcích zaopatřovacích,".
15. Dosavadní § 15 se přečísluje
na § 20 a zní takto:
Právní listiny a jiné písemnosti,
jichž je třeba k uplatňování
nároků podle tohoto zákona nebo k jeho provádění,
jsou osvobozeny od kolků a poplatků, pokud slouží
výhradně tomuto účelu. Příslušné
úřední úkony jsou osvobozeny od dávek
za úřední úkony ve věcech správních."
16. Dosavadní §. 16 s přečísluje
na § 21 a zní takto:
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Ustanovení § 3
o vyhrazení služebních míst a §
4 o přednostním právu pozbývají
platnosti dnem 18. června 1949. To však neplatí
pro účastníky národního boje
za osvobození, kteří dokončují
studia. Tito účastníci mohou uplatnit práva
podle tohoto zákona do 6 měsíců po
skončení svého studia, po případě
presenční služby vojenské, třeba
shora uvedená lhůta již uplynula. Tento zákon
provede ministr národní obrany v dohodě se
zúčastněnými členy vlády."
Ministr národní obrany se zmocňuje, aby upravil
a ve Sbírce zákonů a nařízení
uveřejnil v nepřetržitém sledu paragrafů
plné znění zákona č. 136/1946
Sb., jak vyplývá ze změn a doplňků
provedených tímto zákonem.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 18. června 1946; provede jej ministr národní
obrany v dohodě se zúčastněnými
členy vlády.
Materie, upravená zákonem ze dne 24. července
1919, č. 462 Sb., o propůjčování
míst legionářům, byla při nynější
úpravě poměrů účastníků
národního boje za osvobození rozštěpena:
část její přešla do zákona
ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umísťování
a jiném zaopatření účastníků
národního boje za osvobození. Otázka
zvýhodněného započítávání
vojenské služby pro zvýšení služného
a pro nárok a výměru odpočivných
platů po způsobu cit. zákona č. 462/1919
Sb. se však nestala tak brzy zralou pro zákonné
vyřešení; posléze uvedeným předmětem
se obírala původně osnova zákona o
příslušnících československé
armády v zahraničí a osobách jim postavených
na roveň, obsahující mimo to vymezení
pojmu příslušníka jmenované armády,
příslušníka první československé
armády na Slovensku, osoby, která konala službu
v některé spojenecké armádě
atd., jakož i úpravu jejich branné povinnosti.
Posléze uvedená osnova byla po vyhlášení
zákona č. 136/1946 Sb. přepracována
na osnovu zákona o některých účastnících
národního boje za osvobození, čímž
se zjevně vyjádřila souvislost uvedeného
zákona s připravovanou normou. Toto opatření
se však ukázalo jako nepostačující,
takže bylo nutno přikročit k úplnému
sloučení obou dotčených norem. Novelisací,
která se nyní provádí, docílí
se tedy toho, že látka spolu souvisící
bude materielně i formálně normována
jednotně.
K jednotlivým ustanovením čl. I.:
K bodu 1: Toto opatření odstraňuje pochybnosti,
k nimž zavdává podnět nynější
textace úvodu § 1, odst. 1.
K bodu 3: Dotčená změna je odůvodněna
požadavkem, aby osoby, o které jde, nebyly posuzovány
mírněji, nežli osoby, které konaly službu
ve spojenecké armádě. Toto ustanovení
se mimo to uvádí v soulad se zákonem ze dne
14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje
pojem "československého partyzána".
K bodu 4: Zmínka o službě v armádě
t. zv. Slovenského státu po 29. srpnu 1944 byla
klausulována podobně jako je tomu při vymezení
pojmu příslušníka první československé
armády na Slovensku, - viz čl. I, § 2, č.
4 osnovy (požadavek jednotného postupu vůči
všem účastníkům národního
odboje).
K bodu 5: Dosavadní formulace byla příliš
tvrdá, proto se zavádí určité
zmírnění podle obdoby zásad ústavního
dekretu č. 33/1945 Sb. (§ 1, odst. 4).
K bodu 6: Změna provedena, aby se dosáhlo zpřesnění
výrazu, neboť služba v armádě t.
zv. Slovenského státu byla nepochybně službou
veřejnou.
K bodu 7: Československou armádou v zahraničí
byly čs. vojenské jednotky zřízené
v letech 1939 - 1945 mimo území republiky Československé.
Z osob, které konaly v uvedené armádě
službu, přiznává se charakter příslušníka
čs. armády v zahraničí jen těm,
které do ní vstoupily před 6. říjnem
1944. Uvedený časový mezník byl zvolen
hledíc k jeho symbolickému významu: tohoto
dne překročily části čs. armády
v zahraničí (I. čs. armádního
sboru) hranice našeho státu u Dukly. Mimo tyto příslušníky
existuje ještě zvláštní skupina
osob postavených jim na roveň (§ 2, č.
2), jakož i skupina osob, o nichž nelze říci
více, než, že v této armádě
konaly činnou službu vojenskou (ani tato okolnost
není ovšem bez právního významu,
viz na př. § 1 dekretu č. 83/1945 Sb.). Nedostatek
kteréhokoliv v pojmových znaků vytýčených
v definici příslušníka čs. armády
v zahraničí, osoby postavené mu na roveň,
osoby, která konala službu ve spojenecké armádě
a pod. brání vzniku charakteru příslušníka
čs. armády v zahraničí atd. Ustanovení
§§ 17 a 18 mají prakticky význam jen pro
čs. státní občany, ač jinak
se zpravidla u účastníků národního
boje za osvobození čs. státní občanství
výslovně nežádá. Výjimka
platí jen u čs. partyzánů (§
1, zák. č. 34/1946 Sb.) a účastníků
národního boje za osvobození národnosti
německé nebo maďarské (§ 1, odst.
2 zák. č. 136/1946 Sb.). Osoby, které měly
možnost vstoupit do čs. armády v zahraničí
a se svým vstupem do ní otálely, stávají
se příslušníky jen za předpokladů
uvedených pod č. 1, písm. a). Do tohoto ustanovení
bylo vsunuto datum 30. září 1941, a to ve
prospěch osob, které z politických důvodů
vstupovaly do čs. zahraničního vojska až
po vstupu SSSR do války. Osoby, uvedené pod č.
2, nejsou hledíc k svému pozdnímu zařazení
do čs. armády v zahraničí jejími
příslušníky: po právní
stránce není však žádného
rozdílu mezi "příslušníky"
a "osobami jim postavenými na roveň",
slovem "příslušník" se chce
naznačit jen jejich časově faktické
prvenství. K osobám, které konaly službu
ve spojenecké armádě, přihlíží
se v tomto zákoně jen za podmínky, že
neměly možnost sloužit v čs. armádě
v zahraničí. Třeba vycházet ze stanoviska,
že měl-li někdo možnost vstoupit do čs.
vojska a neučinil-li tak, zeslaboval tím československou
věc.
K bodu 9: Jde o sankce, jimiž se má čelit klamání
úřadů a jimiž se zabezpečuje
čistota řízení při vydávání
osvědčení podle § 8. Správní
přestupky zde zaváděné se vyřizují
u osob podrobených vojenské kázeňské
pravomoci kázeňsky [§ 2, písm. b) zák.
č. 154/1923 Sb. ve znění vyhlášky
č. 65/1935 Sb.]. Formulace tohoto ustanovení je
shodná s § 6 zák. č. 34/1946 Sb.
K bodu 12: Podle § 8, odst. 5 zákona č. 136/1946
Sb. (nyní § 10) se započítává
vojenská a jiná služba účastníků
národního boje za osvobození v novém
služebním poměru ve veřejných
službách jak pro zvýšení služného,
tak pro určení služebního stáří
(pořadí) a pro délku doby potřebné
pro zvýšení nebo pro postup do vyššího
služebního poměru, jakož i pro narok na
výslužné a jeho výměru v rozsahu
započitatelném podle platných předpisů.
Toto započtení není však postačující
pro účastníky národního odboje,
kteří konali službu v čs. armádě
v zahraničí, ve spojeneckých armádách,
v první československé armádě
na Slovensku, v partyzánských oddílech a
ve španělské republikánské armádě,
tedy pro osoby, které vystoupily proti fašismu se
zbraní. Podobně jako u legionářů
z první světové války je zapotřebí,
aby i zde bylo přiznáno určité zvýhodnění
při zápočtu služební doby. To
je účelem § 18, který po té strance
aplikuje v podstatě zásady pojaté do legionářského
zákona č. 462/1919 Sb. a do vládního
nařízení č. 151/1921 Sb., které
tento zákon provádí.
K bodu 13: A) Dotčené osoby zasluhují určitých
úlev též při plnění branné
povinnosti. O tom nemůže být pochyb, když
uvážíme, že jde vesměs o příslušníky
vojenských (vojensky organisovaných) útvarů,
které byly zasazeny proti nepříteli za války,
a z nichž převážná většina
byla přímo účastna bojových
operací. Je to tedy materiál s vojenskými
(bojovými) zkušenostmi.
Bojovníci ve španělské republikánské
armádě byli prvními bojovníky proti
fašismu, který nastupoval výbojnou cestu do
světa proti všem demokratickým institucím
a řádům. Jejich boj byl tedy nepřímo
i bojem za naši svobodu, proto jej třeba hodnotit
stejně jako u ostatních osob, uvedených v
§ 1, písm. a) až d).
V § 17 se upravuje především branná
povinnost pokud jde o osoby, které nesplnily svou presenční
služební povinnost buď vůbec, anebo ji
vykonaly jen z části (odstavec 1). Namnoze jde o
to, aby se opatřením, která již byla
v praxi provedena, dostalo zákonné sankce.
V odstavci 2 se upravuje služební povinnost v záloze
osob, jichž služební doba převyšuje
délku zákonité presenční služby,
a to s přihlédnutím k ustanovením
obsaženým v § 164, odst. 4 branných předpisů,
vydaných vládním nařízením
č. 141/1927 Sb.
Ježto pak okamžité přidržení
k pokračování v činné službě
- zvláště pokud by šlo o osoby narozené
v roce 1923 nebo později, povinné pokračovat
v činné službě potud, až tato služba
dosáhne délky zákonité presenční
služby - mohlo by být pro dotčenou osobu, připravující
se studiem na své budoucí povolání,
anebo mající jiné důvody zvláštního
zřetele hodné, zvláště tíživé,
připouští odstavec 3, aby jim bylo na žádost
odsunuto pokračování v činné
službě; to může být praktické
zejména u partyzánů nejmladších
ročníků.
Odstavec 5 pak jedná o branné povinnosti osob, které
vstoupily do československé armády v zahraničí
jen jako dobrovolníci na dobu války a po té
stránce odkazuje na ustanovení § 73 branných
předpisů.
Pokud jde o osoby, které dosud nesplnily svou presenční
služební povinnost buď vůbec anebo ji
vykonaly jen zčásti, stanoví § 17 délku
povinnosti k činné službě s přihlédnutím
k zásadám v dekretu presidenta republiky č.
84/1945 Sb. o přechodné úpravě délky
presenční služby.
B) K § 18 nového znění: Tu se stanoví
proti legionářskému započtení
let určité odchylky. Tak především
služební doba strávená v čs.
armádě v zahraničí, v první
československé armádě a ve španělské
republikánské armádě, a v partyzánských
oddílech zhodnotí se vždy jen dvojnásobně,
kdežto u legionářů se počítala
legionářská služba trojnásobně
za určitých podmínek. Výjimku činí
služební doba výkonných letců
z čs. armády v zahraničí a ze spojeneckých
armád, jimž se - vzhledem k povaze jejich služby,
velkému nebezpečí a tendenci obsažené
v platném zákonodárství (viz na př.
§ 84 voj. zaop. zák. č. 76/1922 Sb.) - započte
trojnásobně.
K odstavci 3: Účelem je zamezit event. neodůvodněné
dvojí zhodnocení téže doby služební.
K odstavci 4: Započtení podle § 18 se provede
v platných stupnicích po případě
stupních, uvedených v odstavci 4 tohoto paragrafu.
Tam, kde dotčené osoby byly mezitím povýšeny,
se vyšší započtení let, pokud jde
o platové zařazení, prakticky nijak zvláště
neprojeví. Započtení se provede jen v platové
stupnici (stupni), uvedené v odstavci 4, t. j. zpravidla
v platové stupnici nízké, pokud se týče
nejnižší. V této platové stupnici
se provede zařazení do příslušného
stupně služného, po případě
náslužného přídavku; toto zařazení
bude mít význam pro další platové
stupnice, jichž dotčená osoba dosáhne
pozdějším jmenováním, podle zásad
platných při povýšení (§
17 platového zákona).
K odstavci 6: Je to obdoba ustanovení § 81, odst.
4 zák. č. 76/1922 Sb.
K odstavci 7: Srovnej §§ 4 a 5 zák. č.
164/1946 Sb.
K odstavci 8 se poznamenává, že podle zákona
č. 47/1946 Sb. se započítává
jako doba povinného pojištění doba útisku
a činnost v odboji, při čemž pojistné
uhradí stát. Ježto navržený zákon
se má vztahovat i na veřejné zaměstnance,
kteří jsou v poměru smluvním, je třeba
pamatovat na to, aby zvýhodněné započtení
služební doby uvedené v novém §
14 přišlo uvedeným zaměstnancům
k dobru též pro obor veřejnoprávního
sociálního pojištění. Uvedená
služební doba (v dvojnásobku, resp. u výkonných
letců v trojnásobku) se proto započte jako
doba povinného pojištění podle zákona
č. 47/1946 Sb.; i zde pojistné za započtenou
dobu uhradí stát.
K odstavci 9: Na vyšší náklady, kterých
bude v roce 1946 vyžadovat provádění
navrženého zákona, nebylo v rozpočtu
na rok 1946 pamatováno. Bude proto třeba tento vyšší
náklad uhradit úsporami ve státním
rozpočtu; pokud by to nestačilo, opatří
se nedostávající částka úvěrovými
operacemi, resp. jinak.
V rozpočtech na příští rozpočtová
léta bude na vyšší náklady pamatováno.
Pokud jde o výši nových nákladů,
jichž si provádění zákona vyžádá,
nelze ji zatím pevnou částkou určit.
K povšechné informaci lze tu jen uvést, že
v čs. armádě v zahraničí a
v první čs. armádě na Slovensku konalo
na konci války činnou službu 102.615 osob;
čs. partyzánů bylo asi 40.000.
Z těchto osob přijdou po finanční
stránce v úvahu jen osoby, které jsou veřejnými
zaměstnanci v pojmovém vymezení § 16,
odst. 4, nebo se jimi stanou později. Z úhrnného
počtu příslušníků čs.
armády v zahraničí a osob jim postavených
na roveň bude veřejných zaměstnanců
počet poměrně malý.
Ostatně třeba ještě poznamenat, že
se u převážného počtu veřejných
zaměstnanců poskytnutí výhod podle
§ 18 prakticky finančně vůbec neprojeví,
ježto se tito zaměstnanci dostali mezitím povýšením
do vyšších platových stupnic, v nichž
se započtení neprovádí a v nichž
se nanejvýš určitým způsobem
jen odrazí stupeň služného, po případě
náslužného přídavku, jehož
dosáhli v platové stupnici, v níž se
započtení provádí podle zásad
platných při povýšení podle §
17 platového zákona.
Nelze také přesně uvést, jakého
nákladu si vyžádá zvýšení
pensijního břemene, zvláště pak
u poživatelů odpočivných (zaopatřovacích)
platů.
Čl. II. Jde o normu, která úzce souvisí
se zákonem č. 136/1946 Sb. Proto je záhodno,
aby se účinnost osnovaného zákona
kryla s účinností citov. zákona, který
byl vyhlášen a nabyl účinnosti 18. června
1946. Je to tím více žádoucí,
že osnovaný zákon dává vlastně
některým ustanovením zák. č.
136/1946 Sb. obsahovou náplň - viz čl. I,
§ 2.