Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Působnost advokátní komory v Praze vztahuje se na obvod zemského soudu v Praze.

(²) Působnost advokátní komory v Brně vztahuje se na obvod zemského soudu v Brně.

(¹) Ustanovení § 5, odst. 1 zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 40 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, ve znění čl. I zákona ze dne 26. května 1946, č. 144 Sb., bude zníti:

"(¹) Žadatel o zápis do seznamu advokátů musí prokázati, že byl na území republiky Československé nebo před 28. říjnem 1918 na území bývalého Rakouska-Uherska v právní službě zaměstnán po dobu pěti let. Z této služby musí právní služba u advokáta trvati nejméně čtyři roky. Právní služba u řádného soudu, u státního zastupitelství (vojenského prokurátora), u notáře, u úřadu správního nebo finančního, ať se koná pro výcvik nebo jiný účel, se započítává úhrnem jen do jednoho roku.".

(²) Ustanovení § 6, odst. 1 advokátního řádu uvedeného zákonem ze dne 6. července 1868, č. 96 ř. z., bude zníti:

"(¹) Justiční služba konaná po složení soudcovské zkoušky po dobu pěti let v hodnosti nejméně okresního soudce nahrazuje přípravnou právní službu, požadavek doktorátu a advokátní zkoušky."

(³) Ustanovení § 7, odst. 2 advokátního řádu bude zníti:

"(²) Jsou-li tu zákonné podmínky splněny, povolí výbor zápis, pokud není závady podle trestního zákona nebo podle ustanovení tohoto zákona. Proti odepření zápisu do seznamu advokátů může se žadatel odvolati k zemskému soudu a od tohoto k nejvyššímu soudu."

(⁴) Ustanovení § 21 advokátního řádu se doplňuje takto:

"(²) Doba předepsaná podle odstavce 1 může býti z naléhavých důvodů výborem advokátní komory zkrácena nebo prominuta."

(⁵) Ustanovení § 27, písm. d) advokátního řádu bude zníti:

"d) přezkoumávati a schvalovati konečné účty o komorním hospodářství předložené výborem;"

(⁶) Ustanovení § 28, písm. d) a písm. h) advokátního řádu budou zníti:

"d) spravovati hospodářské věci advokátní komory, usnášeti se o rozpočtu komorních příjmů a vydání, určovati a vybírati příspěvky členů a rozdělovati schodek na členy komory;

h) zřizovati prozatím náměstka, když některý advokát zemře nebo když onemocní, není přítomen nebo nemůže vykonávati advokacii z jiných právních nebo faktických důvodů a sám si náměstka neustanovil nebo ustanoviti nemohl."

(⁷) Ustanovení § 28 advokátního řádu se doplňuje za písmenem k) takto:

"l) uzavírati hromadné smlouvy pracovní s odborovými organisacemi konceptních i jiných zaměstnanců v advokátních kancelářích, pokud je uzavírání takových smluv přípustné;

m) v oboru své působnosti obesílati advokáty a kandidáty advokacie, aby se osobně dostavili, žádati, aby dali potřebná vysvětlení, vydávati jim v mezích dohledu příkazy a donucovati je k plnění těchto povinností peněžitými pokutami do 3.000 Kčs u advokátů a do 1.000 Kčs u kandidátů advokacie; uložení pokuty musí předcházeti písemná pohrůžka."

Výkazy výboru advokátní komory o splatných členských příspěvcích a o rozvrhu schodku komorního hospodářství na členy [§ 28, písm. d) advokátního řádu ve znění § 2, odst. 6 tohoto zákona], jakož i výměry o uložení pokuty [§ 28, písm. m) advokátního řádu ve znění § 2, odst. 7 tohoto zákona] opatřené doložkou vykonatelnosti, kterou podepíše president advokátní komory nebo jeho náměstek, jsou exekučními tituly a mohou býti vykonány soudní exekucí.

O tom, jak má býti použito pokut podle § 28, písm. m) advokátního řádu ve znění § 2, odst. 7 tohoto zákona, platí obdobně ustanovení čl. V a VII zákona ze dne 6. listopadu 1906, č. 223 ř. z. (novely k disciplinárnímu statutu pro advokáty a kandidáty advokacie a k advokátnímu řádu).

(¹) I když jsou splněny všechny podmínky předepsané advokátním řádem, povolí výbor advokátní komory zápis do seznamu advokátů jen, není-li dotčen veřejný zájem, zejména není-li žadatel státně a národně nespolehlivý.

(²) To platí obdobně též o zápisu do seznamu kandidátů advokacie.

(³) Povolení podle odstavců 1 a 2 může výbor advokátní komory omeziti na dobu, po kterou bude míti advokát sídlo nebo kandidát advokacie působiště v určitém místě, a v městech, která mají podle posledního sčítání lidu více než 50.000 obyvatel, po případě toliko v určité části města.

(⁴) Přesídlení advokáta a výkon právní služby kandidáta advokacie na jiném místě než dosavadním povolí výbor advokátní komory rovněž jen, není-li dotčen veřejný zájem.

(⁵) Na odepření povolení podle odstavců 1 až 4 může si žadatel stěžovati u advokátní komory v 15 dnech od doručení rozhodnutí k ministerstvu spravedlnosti. Stížnost nemá odkladného účinku.

(¹) Ministerstvo spravedlnosti může až do konce roku 1950, jsou-li tu závažné důvody, prominouti na žádost a podle volného uvážení v jednotlivých případech část právní služby předepsané pro zápis do seznamu advokátů a pro připuštění k advokátní zkoušce. Právní služba u advokáta, předepsaná pro zápis do seznamu advokátů, nesmí býti zkrácena pod 2¹/₂ roku, právní služba u advokáta, předepsaná pro připuštění k advokátní zkoušce, pod 2 roky.

(²) Ministerstvo spravedlnosti může až do konce roku 1950, jsou-li tu závažné důvody, uznati za právní službu předepsanou pro zápis do seznamu advokátů a pro připuštění k advokátní zkoušce, část právní služby, kterou konal žadatel u advokáta nejsa zapsán v seznamu kandidátů advokacie, nebo kterou konal žadatel u advokáta na území, které bylo po 29. září 1938 přechodně odloučeno od Československé republiky. Právní služba u advokáta, předepsaná pro zápis do seznamu advokátů, nesmí býti zkrácena v tomto případě pod 1 rok, právní služba u advokáta předepsaná pro připuštění k advokátní zkoušce, pod ¹/₂ roku.

Rozhodnutí a opatření, která byla po 5. květnu 1945 a před účinností tohoto zákona vydána pro území přechodně odloučené od území zemí České a Moravskoslezské podle předpisů platných pro advokacii na ostatním území těchto zemí, považují se za rozhodnutí a opatření vydaná v rámci platných předpisů.

(¹) Zrušuje se použivatelnost ustanovení vládního nařízení ze dne 25. října 1938, č. 249 Sb., kterým se mění obvod advokátní komory v Brně, opatření Stálého výboru ze dne 16. listopadu 1938, č. 284 Sb., o prozatímní úpravě některých otázek týkajících se advokacie, a vládního nařízení ze dne 28. března 1940, č. 174 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o působnosti orgánů advokátní komory.

(²) Zároveň se zrušuje použivatelnost říšskoněmeckých právních předpisů upravujících advokacii, které byly v době nesvobody vydány pro území zemí České a Moravskoslezské.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti.

Osvobozením republiky Československé nastala nutnost upraviti obvody advokátních komor a zavésti v pohraničním území, kde byl za okupace zaveden německý advokátní řád, právní předpisy upravující advokacii na ostatním území zemí České a Moravskoslezské. Při této příležitosti se doporučuje převzíti již nyní některé předpisy těch legislativních úprav z doby nesvobody, které se osvědčily, které by však - hledíc k ústavnímu dekretu presidenta republiky o obnovení právního pořádku (úst. dekr. z 3. srpna 1944, č. 11, Úř. věst. čsl. ve znění zák. č. 12/1946 Sb.) byly po uplynutí jisté doby z používání vyloučeny. Jde tu o ustanovení opatření Stálého výboru č. 284/1938 Sb., kterým bylo povolení zápisu do seznamu advokátů (kandidátů advokacie), povolení přesídlení advokáta nebo výkon praxe kandidáta advokacie na jiném místě než dosavadním podmíněno tím, že není dotčen veřejný zájem, a ustanovení vládního nařízení č. 174/1940 Sb., kterým byl rozšířen okruh působnosti orgánů advokátních komor. Naproti tomu předpisy o věkové hranici advokátů pozbývají platnosti zrušením použivatelnosti opatření Stálého výboru č. 284/1938 Sb., čímž se vyhovuje souhlasnému návrhu obou advokátních komor, jednak v uvážení, že nebylo možno uskutečniti pensijní pojištění advokátů, jednak se zřetelem na nedostatek advokátů a jich potřebu zejména pro pohraniční území.

Tím, že se ruší použivatelnost opatření Stálého výboru č. 284/1938 Sb. a že rozhodování o stížnostech pro nepovolení zápisu do seznamu advokátů (kandidátů advokacie) a přesídlení (povolení výkonu praxe kandidáta advokacie na jiném místě než dosavadním), kteréžto rozhodování bylo vzhledem k válečným poměrům přeneseno vládním nařízením č. 41/1944 Sb. na presidenty zemských soudů, vrací se podle § 5, odst. 5 tohoto zákona na ministerstvo spravedlnosti, pozbývá významu položka č. 18 vl. nař. právě zmíněného, aniž by bylo třeba výslovného zrušovacího předpisu.

Nedostatek advokátů a advokátního dorostu, který je důsledkem uzavření českých vysokých škol, vyžaduje zkrácení přípravné služby kandidátů advokacie na pět roků (místo dosavadních šest let), jak tomu bylo před účinností zákona č. 144/1936 Sb.

V zájmu urychlení rozhodování o odvolání proti odepření zápisu do seznamu advokátů z důvodu, že žadatel nevyhovuje podmínkám stanoveným advokátním řádem, přesunuje se příslušnost s dosavadní valné hromady advokátní komory na zemský soud, jako je tomu při odepření zápisu do seznamu kandidátů advokacie (§ 30 adv. ř.).

Okolnost, že soudcové ze Slovenska přicházejí do zemí českých a působí tu v justiční správě, nutí, aby t. zv. soudcovské privilegium bylo v zemích českých upraveno obdobně jako na Slovensku.

K jednotlivým ustanovením osnovy se ještě podotýká:

§ 1: Před okupací byla zřízena advokátní komora v Praze pro obvod země České a advokátní komory v Brně a v Opavě v zemi Moravskoslezské. Odtržením pohraničního území byl omezen obvod advokátní komory v Praze a v Brně. Z obvodu advokátní komory v Opavě zbyla jen nepatrná část, která byla vládním nařízením č. 249/1938 Sb. připojena k obvodu advokátní komory v Brně. Osnova rozšiřuje obvod advokátní komory v Praze na obvod zemského soudu v Praze a obvod advokátní komory v Brně na obvod zemského soudu v Brně. Tato organisační úprava odpovídá potřebám justiční správy i zájmům advokátního stavu, protože jen velké advokátní komory mohou býti náležitě vybaveny a sloužiti tak účinně prospěchu celého stavu.

§ 2, odst. 1: Zákonem č. 144/1936 Sb. byla dosavadní pětiletá přípravná právní služba kandidátů advokacie prodloužena na 6 let. Nyní k souhlasnému návrhu obou advokátních komor se tato právní služba zkracuje na pět let, z čehož služba u advokáta musí trvati nejméně 4 roky. Zkrácení je odůvodněno nedostatkem advokátů a advokátního dorostu zaviněným uzavřením českých vysokých škol v r. 1939 a zvýšenou potřebou advokátů pro pohraniční území (v r. 1938 bylo zapsáno u advokátní komory v Praze 2854 advokátů, v r. 1944 jen 1281 advokátů, u advokátní komory v Brně v roce 1938 zapsáno 850 advokátů, v roce 1944 jen 483 advokátů).

Odst. 2: Obdobné ustanovení platí na Slovensku podle § 2 zákona č. 48/1941 Sl. z. Protože soudcové a státní zástupcové ze Slovenska konají službu v justiční správě v zemích českých, je spravedlivé, aby v celém státě byla úprava t. zv. soudcovského privilegia jednotná. Navrženou úpravou bude důsledně také přiznána výhoda, náležející dosud jen soudcům působícím po dobu pěti let ve funkci hlasujícího rady u sborového soudu, všem soudcům v hodnosti nejméně okresního soudce, tedy soudcům s hlasovacím právem. Dosavadní úprava byla na újmu těch soudců, kteří působili u okresních soudů. Osnova vychází přitom z úvahy, že soudcovská nezávislost může býti bezpečně zajištěna jedině tím, že soudce má možnost vzdáti se soudcovského úřadu a najíti si existenci v povolání jemu nejbližším, totiž v advokacii. Je proto zachování soudcovského privilegia i v zájmu veřejném, neboť jen před neodvislým soudcem mohou se strany dovolati spravedlivého rozhodnutí.

Odst. 3: Podle dosavadního ustanovení § 7, odst. 2 adv. ř. rozhodovala o odvoláních proti odepření zápisu do seznamu advokátů valná hromada advokátní komory jako druhá stolice a nejvyšší soud jako třetí stolice. Protože valná hromada advokátní komory se schází jednou nebo dvakráte do roka, je zřejmé, že rozhodování o odvolání valnou hromadou je zdlouhavé a nevyhovující. Proto se v zájmu urychlení řízení přenáší rozhodování v druhé stolici na zemský soud. Stejný pořad instancí je již nyní při rozhodování o odvolání kandidáta advokacie proti odepření zápisu do seznamu kandidátů advokacie.

Odst. 4: Toto ustanovení je převzato obsahově z § 2, odst. 2 opatření Stálého výboru č. 284/1938 Sb., jehož použivatelnost se ruší.

Odst. 5, 6, 7 a §§ 3 a 4: Tato ustanovení jsou shodná s ustanoveními vl. nař. č. 174/1940 Sb., jehož použivatelnost se současně ruší.

§ 5: Ustanovení tohoto článku odpovídají částečně ustanovením §§ 1 až 4 opatření Stálého výboru č. 284/1938 Sb., která se ukázala účelnými. Pojem veřejného zájmu na rozdíl od dosavadní úpravy, která zdůrazňovala existenční zájmy stavovské, není blíže vymezen a osnova mu podřaďuje zejména otázku státní a národní spolehlivosti. Široký rámec veřejného zájmu umožní také žádoucí dislokaci advokátních sídel v pohraničním území, aby i v místech okresních soudů byla zajištěna právní ochrana občanstva.

§ 6: Ustanovení tohoto paragrafu má umožniti, aby byly poskytnuty úlevy zejména těm žadatelům, kteří v důsledku politické, národní nebo rasové persekuce, pracovního nasazení nebo účastí v zahraničním nebo domácím odboji byli donuceni přerušiti výkon přípravné služby advokátní nebo nemohli se této službě z týchž důvodů věnovati. Navržená úprava také umožní zhodnocení právní služby, kterou konali posluchači vysokých škol u advokátů po uzavření českých vysokých škol. Tito posluchači vykonávali u advokátů stejně hodnotnou praxi jako kandidáti zapsaní do seznamu kandidátů advokacie a je proto spravedlivé, aby tato právní služba byla zhodnocena. Konečně bude možno zhodnotiti službu, kterou konal žadatel u advokáta na území dočasně odloučeném od území Československé republiky. Předpokládá se, že žadatel prokáže československé státní občanství a že nebude námitek s hlediska veřejného zájmu, zejména že půjde o žadatele národně a státně spolehlivého.

§ 7: Protože bylo nutno v době od 5. května 1945 až do účinnosti zákona ustanoviti v pohraničním území advokáty pro právní službu občanstvu, ačkoliv v pohraničním území neplatily právní předpisy upravující advokacii na ostatním území zemí České a Moravskoslezské, prohlašují se učiněná rozhodnutí a opatření za vydaná v rámci platných předpisů.

§ 8: V pohraničním území byl nařízením ze dne 31. března 1939 zaveden německý advokátní řád ze dne 21. února 1936, Ř. z. I, str. 107, a v důsledku toho přestal tam platiti advokátní řád č. 96/1868 ř. z. a doplňující předpisy. Proto se zrušují říšskoněmecké právní předpisy týkající se advokacie, které byly zavedeny v době nesvobody jednak v pohraničním území, jednak v t. zv. protektorátu, tedy zejména říšskoněmecký advokátní řád ze dne 21. února 1936, zavedený též na území t. zv. protektorátu nařízením ze dne 14. dubna 1939, Ř. z. I, str. 752.

Provedení tohoto zákona si nevyžádá zvláštních finančních nákladů ze státní pokladny.