Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Hotovosti chráněnců nesmějí býti již nově ukládány v sirotčích pokladnách.

(²) Toto ustanovení neplatí, má-li chráněnec v sirotčí pokladně již hotovost a jde-li o uložení jeho další hotovosti.

Sirotčí pokladny nesmějí již poskytovati nové hypotekární zápůjčky.

Zápůjčky poskytované sirotčími pokladnami jiným sirotčím pokladnám (t. zv. vzájemné zápůjčky) nebudou do 31. prosince 1946 úrokovány; od 1. ledna 1947 se úrokují 3 ¹/₂%.

Sirotčí pokladny v zemích České a Moravskoslezské ručí za své závazky vzájemně.

Dá-li soud souhlas k předčasnému splacení celého zbytku nebo k předčasnému částečnému splacení hypotekární zápůjčky, zúčtují se dlužníku k dobru úroky ze splacené jistinné částky za dobu od 1. dne měsíce následujícího po dni platby do konce období, za které byly úroky již zaplaceny.

(¹) President zemského soudu může dáti souhlas, aby byly prominuty dlužné úroky z prodlení z hypotekárních zápůjček sirotčí pokladny, odůvodňují-li to hospodářské poměry způsobené válkou.

(²) President zemského soudu rozhodne o tom, zda ztráta vzešlá při správě sirotčí pokladny má býti kryta z reservního fondu; jde-li o částku převyšující 10.000 Kčs, rozhodne o odpisu ministerstvo spravedlnosti po dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem.

Dlužníci, kteří se zavázali platiti pro účely péče o sirotky a péče o mládež ¹/₂% zvýšení úroků z hypotekárních zápůjček jim poskytnutých ze jmění sirotčích pokladen, zprošťují se koncem roku 1945 tohoto závazku. Částky splatné před 1. lednem 1946, avšak zapravené sirotčí pokladně později, se připíší k dobru reservnímu fondu.

(¹) Ministr financí se zmocňuje, aby určil peněžní ústav, který provede opatření potřebná k ukončení likvidace jmění, které přešlo při zrušení sirotčích pokladen se sídlem v přechodně odloučeném území a při rozdělení jmění dělených sirotčích pokladen se sídlem mimo toto území na spořitelny v přechodně odloučeném území.

(²) Přechodně odloučeným územím se rozumí území, které bylo po 29. září 1938 dočasně odloučeno od zemí České a Moravskoslezské. Dělenou sirotčí pokladnou se rozumí sirotčí pokladna, jejíž obvod byl na základě dočasného odloučení části území zemí České a Moravskoslezské svého času rozdělen.

(¹) Hypotekární pohledávky, které náležely zrušené dělené sirotčí pokladně se sídlem v přechodně odloučeném území, přecházejí, leží-li zavazená nemovitost na ostatním území, dnem 1. ledna 1942 na sirotčí pokladnu, k jejímuž obvodu byla tehdy přičleněna část obvodu původní sirotčí pokladny, zbylá mimo přechodně odloučené území.

(²) Hypotekární pohledávky, které náležely dělené sirotčí pokladně se sídlem mimo přechodně odloučené území, přecházejí, leží-li zavazená nemovitost v přechodně odloučeném území, dnem 1. ledna 1942 na spořitelnu, na kterou byla převedena část jmění sirotčí pokladny, odpovídající úhrnu pohledávek t. zv. sudetoněmecké skupiny jejích soudních chráněnců.

(¹) Potřebné knihovní zápisy stran hypotekárních pohledávek, přešlých při zrušení sirotčích pokladen v přechodně odloučeném území na spořitelny (§ 8), mohou býti - pokud se tak již nestalo - provedeny též na návrh přejímající spořitelny nebo peněžního ústavu pověřeného likvidací.

(²) Přechod hypotekárních pohledávek podle § 9, pokud nebyl již knihovně proveden, zapíše se ve veřejných knihách k návrhu presidenta příslušného zemského soudu a s poukazem na tento zákon.

(³) Knihovní zápisy podle odstavců 1 a 2 jsou osvobozeny od poplatků.

(⁴) Spořitelny jsou oprávněny zvýšiti ode dne 1. ledna 1942 úrokovou míru z hypotekárních pohledávek přešlých na ně podle §§ 8 a 9 nejvýše na 4%.

(¹) Soudní chráněnci, kteří byli při rozdělení jmění dělené sirotčí pokladny se sídlem v přechodně odloučeném území pojati do t. zv. protektorátní skupiny chráněnců, mohou uplatňovati pohledávky, které jim příslušejí proti původní sirotčí pokladně, od 1. ledna 1942 jen proti sirotčí pokladně, k jejímuž obvodu byla tehdy přičleněna část obvodu oné sirotčí pokladny, zbylá mimo přechodně odloučené území, a na kterou byla převedena i část jmění, odpovídající úhrnu pohledávek této skupiny chráněnců. Pohledávky ostatních soudních chráněnců proti zrušeným sirotčím pokladnám se sídlem v přechodně odloučeném území mohou býti od 1. ledna 1942 uplatňovány jen proti spořitelně, na kterou přešlo jmění příslušné sirotčí pokladny.

(²) Soudní chráněnci, kteří byli při rozdělení jmění dělené sirotčí pokladny se sídlem mimo přechodně odloučené území pojati do t. zv. sudetoněmecké skupiny chráněnců, mohou uplatňovati pohledávky, které jim příslušejí proti sirotčí pokladně, od 1. ledna 1942 jen proti spořitelně, na kterou byla převedena část jmění sirotčí pokladny, odpovídající úhrnu pohledávek této skupiny chráněnců.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí činil opatření, kterých je třeba vzhledem k finančnímu stavu sirotčích pokladen a poválečným hospodářským poměrům, zejména aby postupně soustřeďoval postradatelné částky čistých správních přebytků (reservních fondů) a cenné papíry sirotčích pokladen a aby upravoval podle potřeby úrokovou míru rozhodnou pro zúročení hotovostí chráněnců v sirotčích pokladnách, úrokovou míru platnou pro hypotekární zápůjčky poskytnuté ze sirotčích pokladen a úrokovou míru ze vzájemných zápůjček sirotčích pokladen.

(¹) Použivatelnost vládního nařízení ze dne 12. prosince 1941, č. 21 Sb. z roku 1942, o úpravě některých poměrů dělených hromadných sirotčích pokladen, říšskoněmeckého nařízení ze dne 24. prosince 1941, ř. z. I z roku 1942, str. 1, o zrušení a likvidaci hromadných sirotčích pokladen v říšské župě Sudety a v sudetoněmeckých územních oblastech včleněných do zemí Prusko a Bavorsko, jakož i do říšských žup horno- a dolnodunajské, a vládního nařízení ze dne 31. prosince 1942, č. 423 Sb., o opatřeních k přípravě zrušení sirotčích pokladen, se zrušuje.

(²) Ustanovení § 217, odst. 2 nesporného patentu se zrušují. Nepřevezme-li chráněnec, který se stal svéprávným, přes vybídnutí soudu ve stanovené lhůtě hotovost uloženou v sirotčí pokladně nebo je-li neznámého pobytu nebo nemůže-li mu býti vybídnutí soudu doručeno, uloží se hotovost na vkladní knížku jako jednotlivé soudní depositum; totéž opatření buď učiněno v případech tohoto druhu, pokud nastaly před účinností tohoto zákona.

(³) Ustanovení § 6, odst. 1 cís. nařízení ze dne 9. listopadu 1858, č. 205 ř. z., o hromadném ukládání sirotčího jmění, pokud přikazuje, aby hotovosti chráněnců byly sirotčí pokladnou zúročeny podle úrokové míry platné pro uložení jejích aktivních jistin, a ustanovení § 40 a § 41, odst. 1 instrukce o nakládání s hromadným sirotčím jměním, vydané nařízením ministerstev vnitra, spravedlnosti a financí ze dne 24. června 1859, č. 123 ř. z., se zrušují.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem financí.

I. Organisace hromadných sirotčích pokladen zřízených při okresních soudech se opírá hlavně o předpisy cís. patentu ze dne 9. listopadu 1858, č. 205 ř. z., a instrukce o nakládání s hromadným sirotčím jměním, vydané nařízením ministerstvem vnitra, spravedlnosti a financí ze dne 24. června 1859, č. 123 ř. z. Pozdějšími právními předpisy nebyly provedeny na zařízení a působnosti sirotčích pokladen žádné podstatné změny.

Do sirotčích pokladen mají plynouti všechny hotovosti docházející pro soudní chráněnce, které podle platných předpisů nemohou býti účelněji uloženy odděleně. Sirotčí pokladny jsou samostatné právnické osoby a hotovosti v nich uložené se stávají součástí jejich jmění a soudní chráněnci, o něž jde, věřiteli sirotčích pokladen. Jmění sirotčích pokladen má býti ukládáno úročně na hypotéky se zákonnou jistotou nebo jiným zákonem dovoleným způsobem. Převzetí, úschova a pokladniční správa jmění sirotčích pokladen náleží berním úřadům.

Sirotčí pokladny zřízené podle uvedených předpisů byly zrušeny v býv. spolkovém státě Rakousko článkem 11 spolkového zákona z 21. června 1925, č. 277 BGBI., a sirotčí pokladny zřízené na Slovensku podle zákonného článku XX/1877 byly tam likvidovány na základě § 9, odst. 2 zákona z 20. prosince 1922, č. 391 Sb., nařízením z 15. prosince 1925, č. 261 Sb.

V době nesvobody byly zrušeny sirotčí pokladny v t. zv. sudetoněmeckých územích zemí České a Moravskoslezské říšskoněmeckým nařízením z 24. prosince 1941, říš. zák. I. z r. 1942, str. 1. Jmění těchto zrušených sirotčích pokladen bylo zároveň převedeno na spořitelny, při čemž správou "k věrné ruce" byla pověřena Zemská banka a žirová ústředna v Liberci (nyní v likvidaci), která byla zároveň pověřena majetkovým vyrovnáním mezi spořitelnami a vyrovnáním závazků vůči sirotčím pokladnám mimo uvedené území.

V době nesvobody bylo dále vedeno v důsledku rozdělení zemí České a Moravskoslezské t. zv. protektorátní hranicí a tím i rozdělení řady obvodů soudních a ovšem i obvodů sirotčích pokladen jednání o rozdělení jmění těchto t. zv. dělených sirotčích pokladen. Konečná částka peněžní, která vyplynula na saldu z rozdělení jmění ve prospěch t. zv. protektorátních sirotčích pokladen, byla uhrazena prostřednictvím uvedené banky. Některé otázky, které bylo nutno řešit právním předpisem, t. j. zejména změna v dlužnické sirotčí pokladně u některých skupin zákonných chráněnců a změna věřitelské sirotčí pokladny u některých skupin hypotekárních pohledávek, po případě přechod závazků vůči zákonným chráněncům a přechod hypotekárních pohledávek, náležejících sirotčím pokladnám, na spořitelny, byly řešeny jednak ustanoveními §§ 3 až 6 cit. říšskoněm. nařízení, jednak v t. zv. protektorátu vládním nařízením ze dne 12. prosince 1941, č. 21 Sb. z roku 1942, o úpravě některých poměrů dělených hromadných sirotčích pokladen.

Na sklonku roku 1942 bylo okupanty naléháno, aby také sirotčí pokladny na ostatním území byly zrušeny a aby také jejich jmění bylo převedeno na spořitelny. Provedení tohoto požadavku se zdařilo zprvu oddáliti vydáním vládního nařízení z 31. prosince 1942, č. 423 Sb., o opatřeních k přípravě zrušení sirotčích pokladen, kterým bylo zejména zakázáno ukládati hotovosti soudních chráněnců nově v sirotčích pokladnách a ukládati jmění sirotčích pokladen v hypotekárních zápůjčkách, a později zmařiti poukazem na to, že zrušení sirotčích pokladen není opatřením válečně důležitým. Tím byly dobré hypotekární pohledávky sirotčích pokladen a jejich cenné papíry zachovány jako zvláštní hodnotná podstata pro krytí závazků sirotčích pokladen vůči zákonným chráněncům a předešel se převod těchto hodnot na spořitelny a tak jich rozmělnění ve všeobecných aktivech spořitelen.

II. Již po léta bylo poukazováno na to, že další trvání sirotčích pokladen není v souladu s novodobým hospodářským vývojem a s vybudováním bezpečné a pevné organisace úvěru a peněžních ústavů. Nebylo by proto účelné, aby byly sirotčí pokladny znovu zřizovány v oblastech, kde byly již zrušeny. To platí především o území, které bylo po 29. září 1938 dočasně odloučeno od zemí České a Moravskoslezské, kde byly sirotčí pokladny zrušeny říšskoněmeckým nařízením výše uvedeným; ostatně bylo by znovuzřízení těchto sirotčích pokladen a uvedení všech jejich poměrů do dřívějšího stavu technicky neproveditelné. Nezbývá proto nežli pokračovati v likvidaci jmění těchto sirotčích pokladen, které již zásadně přešlo na spořitelny, a ji ukončiti. Poněvadž třeba počítati také s budoucím zrušením zbývajících sirotčích pokladen (viz dále pod III), možno převzíti s některými změnami i opatření, která měla za účel připraviti tuto akci.

Předpisy upravující věci sirotčích pokladen, vydané v době nesvobody (viz pod I), však náleží mezi předpisy, kterých podle článku II, čl. 2, odst. 1 zákona o obnovení právního pořádku (příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z r. 1946) nebude možno - po uplynutí přechodné doby - nadále užívati. Bez nového zákonodárného opatření by tu tedy nebylo právního podkladu ani pro pokračování v likvidaci jmění zrušených sirotčích pokladen v dočasně odloučeném území, ani pro přípravy ke zrušení sirotčích pokladen v ostatním území zemí České a Moravskoslezské.

Zákon má dáti takový právní podklad a odkliditi předpisy z doby nesvobody; zároveň provádí drobnější účelné změny starších předpisů.

III. Není zajisté pochybností, že ke zrušení zbývajících sirotčích pokladen bude možno přistoupiti teprve po stabilisaci poměrů hospodářských a poměrů v peněžnictví.

Jak již bylo vylíčeno pod I, byl vl. nařízením č. 423/1942 Sb. vydán zákaz dalšího ukládání hotovostí chráněnců v sirotčích pokladnách a zákaz ukládání jmění sirotčích pokladen v hypotekárních zápůjčkách.

Zůstane-li při těchto zákazech i nadále, bude vyloučena jakákoli snad nevítaná soutěž sirotčích pokladen s peněžními ústavy a omezí se hospodaření sirotčích pokladen na správu a pozvolnou likvidaci těch hodnot, které toho času tvoří jejich aktivní jmění (státní cenné papíry a hodnotné hypotekární pohledávky, z části i vklady u peněžních ústavů). Odůvodněný zájem na získání těchto aktiv, které jsou nyní prakticky vyhrazeny pro krytí pohledávek této každoročně se zmenšující skupiny zákonných chráněnců, nemůže býti zajisté u peněžních ústavů předpokládán.

Přejímají se proto s některými změnami předpisy cit. vl. nařízení do §§ 1 až 4 a § 12 osnovy.

V § 1 osnovy se oproti dosavadnímu stavu připouští výjimka potud, že má býti dovoleno přijetí další hotovosti chráněnce, který již má v sirotčí pokladně starší hotovost. Jde o řídké případy, kdy chráněnec získá za trvání poručenství (opatrovnictví) ještě další peněžní částky; ztěžovalo by zbytečně soudní agendu, bylo-li by nutné ukládati každou další hotovost, po případě i dosti nepatrnou, zvláště jako soudní depositum u peněžního ústavu.

Ustanovení § 3 přináší změnu potud, že t. zv. vzájemné zápůjčky mezi sirotčími pokladnami budou od 1. ledna 1947 opět úrokovány. Pro běžné výplaty částek soudním chráněncům, zvláště pak pro jich odbavení, je potřebí plynulých hotovostí a tu bude nutné, když další vklady nemají býti přijímány, opatřiti si potřebné částky - jak se dříve vždy činilo - od jiné sirotčí pokladny, pokud má hotovostí více, nežli potřebuje. Je věcí pořádku v účtování, aby se věřitelské sirotčí pokladně dostalo nutné úhrady, a možno očekávati, že povinné zúročení těchto vzájemných zápůjček bude nutným předpokladem i pro některé úpravy předpokládané v § 12 osnovy.

V § 4 byla rozšířena zásada, že sirotčí pokladny ručí za své závazky vzájemně, na poměr všech sirotčích pokladen v obou obvodech zemských soudů. Již dosud platila tato zásada toliko pro sirotčí pokladny v obvodu téhož zemského soudu. Změna je odůvodněna hlediskem, že při budoucím zrušení sirotčích pokladen musí stejně ručiti zbývající reservní fondy, po případě soustředěné v jedinou podstatu, za závazky všech sirotčích pokladen.

IV. Po dobu přechodnou, po kterou budou sirotčí pokladny ještě zachovány, doporučuje se vhodně pozměniti některé zastaralé předpisy.

Především bylo mnoho stesků na ustanovení §§ 40 a 41 instrukce o nakládání se sirotčím jměním (nař. č. 123/1859 ř. z.). Hypotekární dlužníci tu při předčasném úplném nebo částečném splacení jistiny ztráceli úrok ode dne platby až do příští úrokové splatnosti, po případě musili uhraditi i úrok za dobu tří měsíců po nejbližší úrokové splatnosti. Ustanovení § 5 osnovy dává v tom směru spravedlivou možnost, aby příslušné úroky byly dlužníkům zúčtovány.

Jde-li o poměry válkou vyvolané, nebylo by spravedlivé požadovati úroky z prodlení, na které má sirotčí pokladna jinak podle platných předpisů nárok. Budou to zejména případy, kdy hypotekární dlužník za doby nesvobody prostě platiti nemohl, ježto byl nepřítomen, vězněn a pod., a případy zápůjček poskytnutých tělocvičným organisacím, které byly za doby nesvobody zrušeny a jejichž jmění propadlo německé říši a nyní jim bude navráceno. Osnova dává právní podklad k prominutí úroků z prodlení v § 6, odst. 1.

Podle nařízení ministerstva spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním dvorem z 9. října 1911, Věst. ministerstva spravedlnosti č. 46, rozhodují o odpisu ztrát při hospodaření sirotčích pokladen vzniklých k tíži reservních fondů zemské soudy, a převyšuje-li ztráta 1.000 Kčs nebo lze-li ji odvoditi z porušení platných předpisů o správě jmění, jest o ztrátě podati zprávu ministerstvu spravedlnosti. Podle dosavadní praxe rozhoduje v případech posléz uvedených ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem. Osnova (§ 6, odst. 2) zvyšuje rozhodnou částku na 10.000 Kčs. Případy - ostatně velmi vzácné - kdy je nutno ztrátu, zejména nedobytnou částku, odepsati k tíži reservního fondu, jsou vyšetřovány presidii zemských soudů s nejvyšší svědomitostí a je zejména opatrně posuzována otázka, jsou-li tu osoby, kterým možno přičísti zavinění na ztrátě, a má-li případné soudní uplatňování náhrady vzniklé škody vyhlídku na úspěch. Případy ztrát vyšších bude ovšem i napříště vyhraditi rozhodnutí ministerstva spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem.

V. Vzhledem k tísnivé finanční situaci organisací péče o mládež bylo zavedeno výnosem ministerstva spravedlnosti z 15. května 1928, č. 11.460/28, t. zv. dobrovolné ¹/₂% zvýšení úroků z hypotekárních zápůjček poskytnutých sirotčími pokladnami. Výtěžky této akce byly odváděny t. zv. zemským sirotčím fondům a organisacím péče o mládež podle zvláštního klíče stanoveného ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem spravedlnosti. Opatření bylo odůvodněno i tím, že tehdy nebylo možné pokračovati, jak bylo zájemci požadováno, v přidělování jistých, podle platné úrokové míry sirotčích pokladen vypočtených, percentuálních částek správních přebytků sirotčích pokladen zemským sirotčím fondům, jak tomu bylo v letech 1901 až 1921 podle zákonů č. 62/1901 ř. z. č. 51/1919 Sb., č. 11/1920 Sb., č. 217/1920 Sb., a č. 373/1922 Sb. Byl totiž i tehdejší stav reservních fondů sirotčích pokladen neutěšený. Tehdy se sice počítalo s některými reformami předpisů o hospodaření sirotčích pokladen, zvláště též se zvýšením aktivní úrokové míry, které by bylo umožnilo značnější příděly pro tyto sociální účely, uzákonění jich se však nezdařilo. Výnos ¹/₂% dobrovolného úrokového zvýšení činil v létech 1939 až 1942 průměrně 400.000 K v obou obvodech vrchních soudů. Za dnešní doby, kdy netřeba pochybovati, že účely péče o mládež budou podporovány velkoryse přímo z prostředků veřejných, možno zajisté již upustiti od tohoto přechodného zařízení tím spíše, že výnos je poměrně nepatrný. Zrušení dobrovolného úrokového příspěvku zjednoduší značně práci berních úřadů, neboť odpadne výpočet a účtování těchto částek; odstraní se tím zároveň dosti vážná nesrovnalost, která záleží v tom, že hypotekární dlužníci se zavazovali k dobrovolnému příspěvku hledíce si získati nebo si udržeti hypotekární úvěr ze sirotčí pokladny, a též v tom, že zvýšení nebylo všeobecné a vzhledem ke své dobrovolné povaze všeobecné ani býti nemohlo, nýbrž se týkalo jen těch dlužníků, kteří se k placení příspěvku právě dobrovolně zavázali. Osnova proto zprošťuje tyto dlužníky převzaté povinnosti koncem roku 1945 (viz § 7).

VI. V §§ 8 až 11 řeší osnova otázky likvidace jmění zrušených sirotčích pokladen v přechodně odloučeném území a poměry vzešlé z rozdělení jmění t. zv. dělených sirotčích pokladen.

§ 8 dává ministru financí zmocnění, aby úkoly likvidačními pověřil vhodný peněžní ústav.

Po stránce věcné přejímají §§ 9 až 11 osnovy v podstatě úpravu hypotekárních pohledávek a pohledávek zákonných chráněnců, jak byla provedena říšskoněmeckým nařízením z 24. prosince 1941, říš. zák. I z roku 1942, str. 1, a vládním nařízením č. 21/1942 Sb., ježto jde o právní poměry, které v jistém slova smyslu budou doznívati ještě po řadu dalších let; konkretně řečeno, nutno dokončiti knihovní provedení přechodu hypotekárních pohledávek, pokud se tak - patrně jen ve sporadických případech - ještě nestalo, a nutno zajistiti, že pohledávky chráněnců budou uplatňovány jen proti tomu zavázanému (sirotčí pokladně, spořitelně), na kterého byla převedena při rozdělení jmění sirotčí pokladny příslušná část aktivního jmění.

VII. Již v § 3 vl. nařízení č. 423/1942 Sb. bylo dáno ministru spravedlnosti zmocnění, aby v dohodě s ministrem financí činil opatření potřebná se zřetelem k nastávajícímu zrušení sirotčích pokladen. Vzhledem k tomu, že v přechodné době až do zrušení sirotčích pokladen se rozsah jejich hospodaření obmezuje v podstatě na stávající aktiva a pasiva, a k tomu, že se doporučuje učiniti postupně některá opatření k přípravě zamýšleného zrušení sirotčích pokladen, navrhuje osnova v § 12 široké zmocnění pro uvedené ministry, které umožní, aby byla učiněna účelná opatření k včasnému zjednodušení hospodaření sirotčích pokladen a tím i usnadněna jejich budoucí likvidace. Jednotlivá hlediska případných dílčích budoucích úprav jsou vidna přímo z textu § 12 osnovy.

VIII. Vedle právních předpisů z doby nesvobody, které budou osnovou nahrazeny, zrušuje § 13 v důsledku ustanovení osnovy některé starší předpisy.

Zrušuje se mimo to i předpis § 217, odst. 2 nesp. patentu. Tento předpis ukládá soudu, aby vybídl toho, kdo nabyl svéprávnosti, po uplynutí tří měsíců k převzetí jmění. Po marném projití lhůty má se odevzdati jmění do schovací pokladny a zaniká tímto odevzdáním povinnost soudu starati se o příslušnou hotovost. Výjimkou jsou případy poručenců neznámého pobytu, kdy nutno hotovost ponechati v úschově a správě. Ustanovení tato neodpovídají již dnešním poměrům. Úschova soudní se děje nyní uložením u peněžních ústavů (u t. zv. zákonných schovacích míst) a není již třeba činiti rozdílu, zda osoba nabyvší svéprávnosti zanedbala převzíti hotovost či ji převzíti nemohla pro nepřítomnost a pod. Ve všech případech lze hotovost uložiti na vkladní knížku jako jednotlivé soudní depositum. V tomto smyslu řeší věc osnova v § 13, odst. 2.

Platnost zákona je obmezena podle povahy věci na země Českou a Moravskoslezskou. Jeho provedení si nevyžádá zvláštních nákladů ze státní pokladny.