Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Rozhodčí soudy povolané podle

§ 5, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků,

§ 5, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského,

§ 30, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank, a

§ 14, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,

rozhodovati o zrušení nebo o jiné přiměřené úpravě hospodářsky neodůvodněných závazků národních podniků, zřizují se u krajských soudů vykonávajících pravomoc ve věcech civilních (dále jen krajské soudy) v sídlech zemských soudů. Působnost rozhodčího soudu se vztahuje na celý obvod zemského soudu, v jehož sídle je zřízen.

(²) Den, kdy rozhodčí soud zahájí činnost, vyhlásí president zemského soudu v Úředním listě, na Slovensku v Úradnom vestníku.

(¹) Rozhodčí soud se skládá z předsedy, jeho náměstka, potřebného počtu soudců z povolání a z přísedících.

(²) Předsedu rozhodčího soudu, jeho náměstka a ostatní soudce z povolání ustanoví president zemského soudu, v jehož sídle je rozhodčí soud, ze soudců z povolání činných v sídle zemského soudu. Ustanovení tohoto zákona o předsedovi rozhodčího soudu platí i o jeho náměstkovi.

(³) Přísedícími rozhodčího soudu jsou osoby ustanovené předsedou rozhodčího soudu a zapsané do seznamu, který se vede u rozhodčího soudu podle ustanovení tohoto zákona.

Přísedícím může býti jen československý stání občan, který dosáhl 30. roku věku, má potřebné znalosti a zkušenosti, je mravně bezúhonný a státně a národně spolehlivý a má bydliště pokud možno v obvodu příslušného krajského soudu.

(¹) Předseda rozhodčího soudu stanoví, přihlížeje k pravděpodobné potřebě přísedících, počet přísedících pro jednotlivá odvětví znárodněného podnikání a požádá jednotnou odborovou organisaci a příslušné ústřední hospodářské organisace, které určí ministr spravedlnosti v dohodě s příslušnými ministry, aby mu v přiměřené lhůtě navrhly podle pravděpodobné potřeby dostatečný počet vhodných osob. Nedojdou-li návrhy včas, vyžádá si návrh od zemského národního výboru, na Slovensku od sboru pověřenců.

(²) Z navržených osob ustanoví předseda rozhodčího soudu potřebný počet přísedících, odděleně pro jednotlivá odvětví znárodněného podnikání.

(³) Osoby, které byly ustanoveny přísedícími, buďtež o tom předsedou rozhodčího soudu zpraveny. Zároveň buďtež osoby ty zapsány do seznamu přísedících rozhodčího soudu, a to podle oborů.

(¹) Přísedící může odepříti přijetí funkce nebo vzdáti se jí jen z důležitých důvodů; posouditi je náleží předsedovi rozhodčího soudu.

(²) Předseda rozhodčího soudu zbaví přísedícího funkce, objeví-li se, že nevyhovuje některé z podmínek § 3, nebo zanedbává-li trvale své povinnosti.

Pokud jsou přísedícími zaměstnanci, musí jim býti poskytnut volný čas potřebný k výkonu funkce přísedícího a nesmí je stihnouti žádná újma proto, že vykonávají funkci přísedícího nebo že jejím výkonem zanedbávají zaměstnání.

(¹) Přísedící slíbí před zahájením jednání jednou provždy do rukou předsedy rozhodčího soudu, že budou vykonávati svou funkci svědomitě a nestranně, že zachovají mlčenlivost o věcech, o nichž se při řízení dovědí, a neprozradí úřední tajemství porad a hlasování.

(²) Přísedícího, který se nedostaví k jednání bez řádné omluvy vůbec nebo ve stanovenou hodinu, který opustí předčasně jednání nebo který jinak zanedbává své povinnosti, potrestá předseda rozhodčího soudu pořádkovou pokutou do 5.000 Kčs a uloží mu náhradu nákladů řízení zmařeného jeho vinou. Předseda rozhodčího soudu může pořádkovou pokutu a výrok o náhradě nákladů odvolati, jestliže se přísedící dodatečně omluví a předseda uzná jeho omluvu za dostatečnou. Pořádkové pokuty plynou do státní pokladny.

(¹) Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčího soudu hradí stát.

(²) Kancelářské místnosti a kancelářský personál pro rozhodčí soud obstará president krajského soudu, u něhož je rozhodčí soud zřízen.

(¹) Odměny předsedy rozhodčího soudu, jeho náměstka a soudců z povolání určí směrnice, které vydá ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, financí a zdravotnictví a po slyšení nejvyššího úřadu cenového.

(²) Funkce přísedících rozhodčího soudu je čestná. Přísedící mají však nárok na náhradu hotových vydání a přísedící z řad zaměstnanců a drobných podnikatelů též na náhradu ztráty výdělku; náhradu určí v obou případech předseda senátu podle směrnic, které vydá ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, zdravotnictví, financí a sociální péče po slyšení nejvyššího úřadu cenového. Nárok na náhradu jest uplatniti do 15 dnů po skončení jednání rozhodčího soudu.

Dohled na rozhodčí soudy přísluší presidentům zemských soudů, v jejichž obvodě je sídlo rozhodčího soudu; nejvyšší dohled přísluší ministru spravedlnosti, a to podle obdoby ustanovení platných o dozoru nad řádnými soudy.

Soudy a orgány veřejné správy jsou povinny vyhověti dožádáním rozhodčího soudu.

(¹) Rozhodčí soud jedná a rozhoduje v senátech, složených ze soudce z povolání jako předsedy a dvou přísedících, z nichž jmenuje každá strana po jednom ze seznamu (§ 4, odst. 3) z oboru, ke kterému patří, a není-li takového přísedícího, z oboru příbuzného.

(²) Žalobce je povinen jmenovati přísedícího již v žalobě (§ 16), žalovaná strana do 8 dnů poté, kdy jí byla doručena žaloba s vyzváním, aby jmenovala přísedícího. Předseda senátu vyzve stranu, aby jmenovala do 8 dnů přísedícího, také tehdy, když přísedící, který byl stranou jmenován, zemřel, byl funkce zbaven nebo se jí vzdal anebo byl platně odmítnut.

(³) Nejmenují-li strany nebo některá z nich přísedícího, povolá je předseda senátu z osob zapsaných do seznamu sám podle zásady uvedené v odstavci 1.

(¹) O vyloučení a odmítnutí členů rozhodčího soudu platí obdobně zákonná ustanovení o vyloučení a odmítnutí soudců v civilním řízení sporném.

(²) O odmítnutí přísedícího rozhodne předseda senátu. O odmítnutí předsedy senátu rozhodne předseda rozhodčího soudu, je-li však odmítán předseda rozhodčího soudu, rozhodne o odmítnutí president zemského soudu.

(¹) Rozhodčí soud je výlučně příslušný pro rozhodování ve věcech uvedených v § 1, odst. 1.

(²) Místně příslušný je rozhodčí soud, v jehož obvodu je sídlo národního podniku. Má-li národní podnik zvláštní závod mimo obvod příslušného rozhodčího soudu, je ve věcech, které se týkají tohoto závodu, podle volby žalobce příslušný i rozhodčí soud, v jehož obvodu je tento závod.

(¹) Jednání před rozhodčím soudem je veřejné.

(²) Veřejnost budiž však vyloučena vždy, když by při projednávání měly přijíti na přetřes věci, jichž prozrazením by mohly býti jakýmkoliv způsobem ohroženy zájmy nebo obrana státu.

(¹) Řízení před rozhodčím soudem se zahajuje podáním žaloby na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku národního podniku.

(²) Žaloba může býti podána jen do roka ode dne, kdy rozhodčí soud zahájil činnost (§ 1, odst. 2). Převzal-li národní podnik majetek mu připadající teprve později, počíná lhůta. jednoho roku dnem převzetí, u pojišťoven dnem uveřejnění vyhlášky podle § 12 dekretu o znárodnění soukromých pojišťoven č. 103/1945 Sb.

(¹) Když žalovaný jmenoval přísedícího nebo když marně uplynula lhůta mu k tomu daná, nařídí předseda senátu rok k ústnímu jednání, ke kterému obešle obě strany.

(²) Před rozhodčím soudem mohou strany jednati samy nebo skrze zástupce. Zástupcem může býti každá svéprávná osoba, která není pokoutníkem.

(³) Nedostaví-li se k jednání strana řádně obeslaná (její zástupce), provede se řízení v její nepřítomnosti, nedostaví-li se však strany obě, nastane klid řízení; na to buď v obsílce upozorněno.

(⁴) Nepodaří-li se věc vyříditi smírem, provede rozhodčí soud řízení, šetře, pokud z dalších ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného, obdobně ustanovení daných pro občanské rozepře právní v řízení před soudy okresními, vyjímajíc řízení ve věcech nepatrných. Rozhodčí soud je povinen, dříve než vydá rozhodčí výrok, slyšeti strany nebo jim dáti příležitost, aby mohly své stanovisko uplatniti a svoje přednesy učiniti. Může vyslýchati strany, svědky a znalce a vzíti je do přísahy. Křivá výpověď je trestná jako křivá výpověď před řádným soudem. O nákladech na řízení platí zásady platné pro občanské rozepře právní. Smír před rozhodčím soudem sjednaný má tytéž právní účinky jako smír soudní.

(⁵) Rozhodčí soud se usnáší většinou hlasů. Porada se koná v nepřítomnosti stran.

(⁶) Výrok rozhodčího soudu musí býti odůvodněn. Doručením nabývá mezi stranami účinku pravomocného rozsudku řádného soudu.

(⁷) O jednání rozhodčího soudu se sepíše protokol; zapisovatele ustanoví president krajského soudu, u něhož je rozhodčí soud zřízen.

(⁸) O kolcích a poplatcích v řízení před rozhodčím. soudem platí poplatková ustanovení pro soudní řízení sporné.

Posuzuje hospodářskou neodůvodněnost závazku, přihlédne rozhodčí soud také k poměru mezi vzájemnými právy a povinnostmi smluvních stran, k významu smluveného plnění pro národní podnik, a co se týká závazků ze služebních smluv, i k obsahu služebních smluv obdobného druhu v jiných podnicích téhož nebo příbuzného odvětví. Rozhodčí soud není vázán návrhem a může zejména, i když se navrhuje zrušení závazku, odpovídá-li to zásadám slušnosti a účelnosti, závazek snížiti na obvyklou míru nebo jej jinak přiměřeně upraviti. Zruší-li závazek, může rozhodčí soud uložiti národnímu podniku, aby zaplatil žalované straně přiměřenou náhradu. Podle okolností může rozhodčí soud přiznat žalované straně přiměřenou náhradu také tehdy, upravuje-li vzájemná práva a povinnosti odchylně od původní smlouvy.

(¹) Výrok rozhodčího soudu může býti napaden jen žalobou o bezúčinnost. O tom, z kterých důvodů lze žalovati, aby výrok rozhodčího soudu byl zbaven účinnosti, platí přiměřeně ustanovení civilních řádů soudních o důvodech, pro které lze žalovati o bezúčinnost výroků rozhodčích.

(²) Pro žalobu je příslušný krajský soud v sídle rozhodčího soudu. Lhůta k podání žaloby činí 30 dnů ode dne doručení rozhodčího výroku.

(³) Krajský soud jedná o žalobě bez zřetele na hodnotu předmětu sporu podle ustanovení o řízení před ním platných.

Národními podniky rozumějí se v tomto zákoně i pojišťovací spolky a ústavy, které byly vládou vyňaty z opatření podle § 10, odst. 1 dekretu o znárodnění soukromých pojišťoven č. 103/1945 Sb.

Kde je v tomto zákoně řeč o zemském soudu, o presidentu zemského soudu a o presidentu krajského soudu, rozumí se tím na Slovensku hlavní soud, předseda hlavního soudu a předseda krajského soudu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, zdravotnictví, financí a sociální péče.

Ustanovení o rozhodčím soudu byla původně pojata do osnovy dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Při projednávání osnovy byl však oddíl obsahující tato ustanovení vypuštěn a v § 5, odst. 2 stanoveno, že podrobná ustanovení o rozhodčím soudu budou dána zvlášť. Stejné ustanovení mají i ostatní znárodňovací dekrety, srv. § 5, odst. 2 dekretu č. 101/1945 Sb., § 30, odst. 1 dekretu č. 102/1945 Sb. a § 14, odst. 2 dekretu č. 103/1945 Sb. Protože ve všech uvedených dekretech je rozhodčímu soudu přikázána stejná působnost, byť i z různých odvětví podnikání, je účelné zříditi pro všechna odvětví znárodněného podnikání jen jeden rozhodčí soud, v němž budou však zasedati různí přísedící, a to podle toho, o jaké odvětví podnikání půjde.

K jednotlivým ustanovením se uvádí:

Předseda rozhodčího soudu i jeho náměstek jsou vedle této své funkce také zároveň předsedy senátů (srvn. § 12). Potřebný počet soudců z povolání ustanoví president zemského soudu zpravidla tak, aby - čítajíc v to předsedu rozhodčího soudu a jeho náměstka - bylo lze zřídit pro každé odvětví znárodněného podnikání zvláštní senát - nebo i zvláštní senáty - rozhodčího soudu s předsedou soudcem z povolání. Při výběru vhodných osob pro předsedu rozhodčího soudu, jeho náměstka a dalších soudců je president zemského soudu vázán na soudce z povolání činné v sídle rozhodčího soudu, jinak však není omezen, zejména nezáleží na tom, u kterého soudu jsou právě ustanoveni.

Zpravidla má být přísedící ustanoven z osob, které bydlí v sídle rozhodčího soudu, protože se tak zmenší výdaje; není-li však pro příslušný obor vhodné osoby bydlící v sídle rozhodčího soudu, může býti přísedícím ustanovena i osoba bydlící mimo sídlo rozhodčího soudu.

Pro určení pravděpodobné potřeby přísedících bude rozhodující počet, druh a rozsah podniků, které v obvodu rozhodčího soudu budou znárodněny. Přehled o tom získá předseda rozhodčího soudu dotazem u příslušných úřadů pověřených provedením znárodnění. Přitom bude třeba, aby v rámci jednotlivých odvětví bylo přihlédnuto i k jednotlivým skupinám průmyslového podnikání.

V seznamech zřízených podle odstavce 2 bude vhodné poznamenati ve zvláštním sloupci u každého přísedícího, kdo ho navrhl, aby tak byl stranám usnadněn výběr podle zájmových sfér.

Ačkoli k jmenování přísedícího není třeba jeho souhlasu, nutno předpokládati, že za přísedící budou navrhovány jen osoby ochotné funkci tu vykonávati. V zájmu řádného výkonu soudnictví pak je, aby odmítnutí přijetí nebo vzdání se funkce bylo přípustné jen z důležitých důvodů, s druhé strany však aby byla možnost zbaviti přísedícího jeho funkce, vyskytnou-li se závady uvedené v § 5, odst. 2. Proti těmto opatřením předsedy rozhodčího soudu, jimiž odmítnutí přijetí nebo vzdání se funkce přísedícího nabývá teprve účinnosti, se neposkytuje přísedícímu opravný prostředek, neboť s hlediska sestavení rozhodčího soudu jde o věc podružného významu, zvláště uváží-li se, že ani proti rozhodnutí ve věci samé není připuštěn řádný opravný prostředek.

Ač zaměstnance nesmí stihnout žádná újma proto, že vykonává funkci přísedícího rozhodčího soudu anebo že tuto funkci vykonává určitým způsobem, nebylo by spravedlivé, aby zaměstnavatel byl povinen zaměstnanci zaplatiti i čas promeškaný výkonem funkce přísedícího; zaměstnanec přesto neutrpí újmy, ježto ztráta výdělku bude mu nahrazena v rámci náhrady, na kterou má nárok podle § 9, odst. 2.

Přísedící vykoná slib teprve před zahájením jednání do rukou předsedy rozhodčího soudu, neboť jmenování o sobě nikterak ještě neznamená, že k výkonu funkce dojde, a mohly by proto event. vzniknouti zbytečné výdaje s předvoláním k výkonu slibu; jestliže však bude slib vykonán, je účelné, aby se tak stalo jednou provždy, t. j. i pro event. příští výkon funkce.

Vyřešení otázek, k jichž rozhodování jsou povolány rozhodčí soudy, je, právě tak jako samo znárodnění podniků, nutné s hlediska veřejných zájmů; je proto spravedlivé, aby náklady spojené se zřízením a činností rozhodčích soudů hradil stát.

Působnost rozhodčích soudů je úzce spjata s prováděním znárodnění podniků a bude tedy, jako provedení znárodnění, časově omezena. Nebude proto podmínek pro systemisaci zvláštních míst pro soudce z povolání, činné v tomto soudnictví, a agendou budou pověřeni soudci činní u řádných soudů, kteří budou musit práci zvládnout vedle své vlastní úřední činnosti. Ale pak je požadavkem spravedlnosti, aby byla těmto soudcům zajištěna náhrada za ukládané jim vícepráce. Stejným způsobem bylo postupováno dosud ve všech obdobných případech, kdy soudci byli vedle svých úředních činností pověřeni zvláštními úkoly v rozhodčím soudnictví.

Ustanovení odstavce 1 i. f., že přísedící má být pokud možno z téhož nebo podobného oboru, jako je strana, která ho navrhla, jde za tím cílem, aby posouzení případu bylo svěřeno osobě, která je dobře obeznámena s poměry, a aby tak bylo zaručeno rozhodnutí po věcné stránce nejsprávnější.

Výlučná příslušnost rozhodčího soudu ve věcech jemu vyhrazených znamená, že nároky přikázané do působnosti rozhodčího soudu nelze uplatniti před řádnými soudy.

Ustanovení odstavce 2, věty 2 je v zájmu zmenšení nákladů.

Účelem odstavce 2 je zameziti právní nejistotu; doba jednoho roku k podání žaloby je dost dlouhá, aby v ní bylo lze učinit rozhodnutí o tom, zda a jak má být postupováno u závazků existujících při znárodnění podniků. Různá doba počátku této lhůty je nutná pro různost postupu při znárodnění podle dekretů č. 100 až 103/1945 Sb.

V tomto paragrafu jsou shrnuty hlavní zásady pro řízení rozhodčího soudu. Pokud povahou věci nejsou odůvodněny zvláštní odchylky, platí pro řízení předpisy o řízení ve věcech sporných u okresních soudů, vyjímajíc ve věcech nepatrných, a to v zemích České a Moravskoslezské předpisy civilního řádu soudního (zák. č. 113/1895 ř. z.), na Slovensku občanského soudního pořádku (zák. čl. I/1911).

Na rozdíl od rozhodčího soudu smluvního podle ustanovení civilních řádů soudních může tento rozhodčí soud vyslýchati, a to i přísežně, strany, svědky a znalce, aby si tak získal řádný podklad pro svoje rozhodnutí. Při sledování tohoto cíle není zejména vyloučeno přibrati za znalce osoby s poměry ve znárodněných odvětvích podrobně obeznámené, jakými budou zejména funkcionáři ústředních hospodářských a odborových organisací.

V tomto předpisu má rozhodčí soud směrnice, kterými se řídí při svém rozhodování. Rozhodčímu soudu se ponechává volné uvážení hospodářských souvislostí konkrétního případu. Aby rozhodování soudu mohlo být dostatečně pružné, přiznává se mu výslovně možnost nedati se vázat návrhem, nýbrž na př., i když se navrhuje zrušení závazku, nalézti na jinou jeho úpravu. Upravuje-li rozhodčí soud práva a povinnosti stran odchylně od původního ujednání, musí se vždy dáti vést zásadami slušnosti a účelnosti. Samozřejmě nemůže uložit národnímu podniku závazek tíživější, neboť to by se příčilo znění a účelu příslušných ustanovení znárodňovacích dekretů, takže upravují-li se poměry stran nově, může to prakticky znamenat jen určité úlevy pro národní podnik.

Řádné opravné prostředky proti výroku rozhodčího soudu jsou zásadně vyloučeny, ale podle obdoby úpravy platné při jiných rozhodčích soudech (srv. rozhodčí soudy bursovní, rozhodčí soudy podle vládního nařízení č. 281/1938 Sb.) poskytuje se možnost nápravy žalobou o bezúčinnost rozhodčího výroku podle příslušných ustanovení civilních řádů soudních (srv. k tomu poznámky k § 17).

Toto ustanovení je nutné proto, že pojišťovací spolky a ústavy, vyňaté z opatření podle § 10, odst. 1 dekretu č. 103/1945 Sb., budou, pokud jde o úpravu hospodářsky neodůvodněných závazků, postaveny na roveň pojišťovnám znárodněným.

Odchylná označení platná na Slovensku vyžadují ustanovení zde uvedeného.

S prováděním tohoto zákona vzniknou státní správě určitá vydání vyplývající z činnosti rozhodčích soudů. Rozsah těchto vydání nelze dnes blíže odhadnout, neboť se bude řídit rozsahem činnosti rozhodčích soudů, a tato bude opět závislá na počtu případů, které budou na rozhodčí soudy vzneseny. Lze ale říci, že vydání budou minimální výše, neboť půjde při nich především jen o náhrady přísedícím rozhodčích soudů.