Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Právo stavby je věc nemovitá. Také stavba zřízená na základě práva stavby se spravuje ustanoveními o věcech nemovitých, ale není věcí samostatnou, jest příslušenstvím práva stavby. Spočívá v tom, že pozemek může býti zatížen věcným, zcizitelným a děditelným právem stavebníka, míti stavbu na jeho povrchu nebo pod povrchem.

Právo stavby může býti zřízeno tak, že se vztahuje i na pozemek, kterého není potřebí ke stavbě, který však slouží k jejímu lepšímu užívání. Omezení stavebního práva na díl budovy není přípustné.

Právo stavby může býti zřízeno toliko na pozemcích státu, země, okresu, obce a nebo jiné veřejnoprávní korporace nebo veř. fondu. Kostely, obročí, církevní ústavy nebo společenstva, obecně prospěšné ústavy nebo veř. fondy jsou povinny, budou-li o to požádány zájemci, kteří prokáží schopnost obmýšlenou stavbu provésti nejpozději do dvou roků ode dne, kdy bylo právo stavby zřízeno, zřizovat právo stavby na pozemcích, které jsou v jejich vlastnictví a jsou podle zastavovacího plánu obce určeny k účelům stavebním; nemá-li obec zastavovacího plánu, pak tedy na takových, které národní výbor místní za souhlasu okresního národního výboru za takové určí. Souhlas k tomu dá zemský národní výbor. Půjde-li o pozemky státní, vláda.

Obce, budou-li o to požádány takovýmito zájemci, jsou povinny navrhnouti okresnímu národnímu výboru, aby provedl vyvlastnění pozemků, určených podle zastavovacího plánu k účelům stavebním. Vyvlastnění provede se ve prospěch obce, která na nich právo stavby zřídí. Obec jest povinna zříditi na těchto pozemcích právo stavby původním žadatelům.

V obcích městských nebo takových, kde jest značná poptávka po pozemcích k účelům stavebním, jiný způsob opatřování pozemků stavebních než zřizováním práva stavby není dovolen. To se týká i staveb živnostenských provozoven, skladišť a kůlen, nebo staveb nouzových. Výjimku lze připustiti jen když jde o stavby k účelům zemědělským na pozemcích vlastních.

Při zajišťování pozemků pro obce k účelům zřizování práva stavby a vyvlastňovacímu řízení třeba postupovati podle ustanovení tohoto zákona.

Navrhovatel žádající knihovní soud o zápis zcizení nebo zavezení pozemku zapsaného v pozemkové knize, jest povinnen vyžádati si předem prohlášení národního výboru katastrální obce, do které pozemek přináleží, o tom, že v případě tomto nejedná se o pozemek určený k účelům stavebním, ani o takový, který by se jím mohl v dohledné době státi. K prohlášení takovému jest třeba také souhlasu okresního národního výboru.

Povolovací usnesení musí býti způsobem u obce obvyklým řádně vyhlášeno s tím, že námitky proti němu mohou býti podány během 15 dnů ode dne vyhlášení. Podané námitky musí býti předloženy spolu s návrhem okresnímu národnímu výboru.

Okresní národní výbor přezkoumá povolovací usnesení národního výboru místního a uzná-li toho potřebu, zruší je s uvedením důvodů, uvědomiv o tom národní výbor i navrhovatele. Rozhodnutí vydá do 30 dnů. Proti zrušujícímu rozhodnutí okresního národního výboru lze se odvolati během 15 dnů ode dne doručení k zemskému národnímu výboru, který již rozhodne s platností konečnou. Návrh, který není doložen doložkou o souhlasu okresního národního výboru, knihovní soud odmítne. Změny držebnostní či jiné závazky učiněné dohodou bez zápisu do pozemkové knihy, jsou právně neúčinné.

Dojde-li okresnímu národnímu výboru návrh obce na vyvlastnění pozemků k účelu zřízení práva stavby (§ 2, odst. 2), má tento povinnost došlý návrh nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy jej návrh došel, přezkoumati a když neshledal proti němu žádných námitek oznámí ihned soudu knihovnímu, aby v pozemkové knize poznamenal, že na příslušných pozemcích bylo zahájeno vyvlastňovací řízení. Zapsáním poznámky o zahájení vyvlastňovacího řízení považuje se řízení toto za zahájené. Knihovní soud oznámí neprodleně vlastníku pozemku a národnímu výboru příslušné katastrální obce i okresnímu výboru, že vyvlastňovací řízení bylo zahájeno.

Zjistí-li okresní národní výbor, že obcí podaný návrh na vyvlastnění se zřetelem na veřejný zájem nevyhovuje, šetře při tom všech požadavků kladených na novodobou výstavbu města, vrátí jej obci s tím, aby ona po dohodě se zájemci uchazeči určila jiné, účelu tomuto lépe vyhovující pozemky. Po případě určí takové sám.

Ode dne, kdy byl vlastník pozemku vyrozuměn o zahájení vyvlastňovacího řízení, je povinen zdržeti se každé změny na předmětu vyvlastňovaném, která přesahuje pravidelné pokračování v řádném hospodaření. Nalézá-li se vyvlastňovaný předmět náhodou v užívání jiné osoby, než-li jest vlastník sám, má vlastník povinnost, postarati se o to, aby uživatel byl o zahájení vyvlastňovacího řízení náležitě uvědomen, kterého pak stíhají tytéž povinnosti, jaké má vlastník vyvlastňovaného předmětu.

Doručením usnesení soudu vlastníkovi o zahájení vyvlastňovacího řízení má se za to, že byly tím vyrozuměny i všechny jiné osoby, jsoucí v náhodné držbě vyvlastňovaného předmětu.

Okresní národní výbor je povinnen pečovati o to, aby vyvlastňovací řízení bylo zakončeno během třiceti dnů ode dne kdy ho došlo usnesení soudu o zahájení řízení.

Nařídí den, kdy bude provedeno místní šetření o vyvlastňovaných pozemcích. Pozve k němu navrhovatele a stavebníky, obec za přibrání stavebního technického znalce a event. sousedy, jejichž zájmy mohou býti zamýšlenou stavbou dotčeny. Den šetření třeba způsobem v obci obvyklým řádně vyhlásiti se stanovením propadlé lhůty, během níž musí býti podány písemně event. námitky, které však mohou býti podány platně i v den šetření na místě samém. K soukromovlastnickým námitkám těch, jichž pohledávky, nebo reálná břemena váznou na vyvlastňovaném předmětu, nebude však přihlíženo.

Vystoupí-li při šetření tento stát, země, okres, obce nebo některá veřejnoprávní korporace s požadavkem, aby pozemky byly zachovány pro potřeby veřejné, provede se vyvlastnění s tím, že obec zřídí právo stavby, případně bude vyvlastnění provedeno v jejich prospěch.

K šetření na místě samém vyšle okresní národní výbor jednoho, případně podle potřeby znalce dva, aby provedli odhad hodnoty vyvlastňovaného předmětu. Při tom třeba dbáti toho, aby se šetřením a odhadem spojené náklady byly co možno nejmenší.

Okresní národní výbor přezkoumá do osmi dnů ode dne konání šetření vznesené námitky, rozhodne o nich a nejsou-li takového druhu, že bylo by se zřetelem na veřejný zájem započaté řízení zastaviti, prohlásí je za ukončené a vydá vyvlastňovací výměr.

Vyvlastňovací výměr kromě přesného označení vyvlastněných pozemků, vlastníka pozemku a toho, že vyvlastnění bylo vykonáno na prospěch obce, musí také obsahovati hodnotu náhrady, kterou jest obec povinna poskytnouti za vyvlastněné pozemky. Vyvlastňovací výměr jest listinou způsobilou k tomu, aby podle ní byla zapsána změna vlastnického práva v pozemkové knize.

Pro odhad hodnoty pozemků vyvlastněných k účelu zřízení práva stavby platí obdobně předpisy platné pro odhad zemědělské půdy, v řízení exekučním. Půjde-li o vyvlastňování takových pozemků, které v den vyvlastnění nesloužily účelům zemědělským, třeba i pro odhad takový použíti předpisů a odhadu půdy zemědělské, při čemž jest však třeba připočísti hodnotu investic vynaložených.

Požádá-li obecně prospěšné stavebně-bytové sdružení anebo rozhodne-li se národní výbor, že mají býti k účelům zřizování práva stavby vyvlastněny pozemky již zastavěné, platí i pro odhad takových staveb anebo zařízení postup při odhadu exekučního řízení. Výnosová hodnota stavby nebo zařízení může při tom padati v úvahu toliko v případech zvláštního zřetele hodných. Nesmí však nikdy přesahovati obecnou hodnotu nemovitosti, přihlížejíc k jejímu stáří, stavebnímu a hospodářskému stavu v jakém jest.

Půjde-li však o stavbu nebo zařízení, jež je sešlé, a z důvodů veřejného zájmu k odstranění určené, nelze pak k hodnotě jeho již vůbec přihlížeti. Vlastníku ponechává se však právo, aby sám stavbu nebo zařízení do stanovené doby odstranil a pro sebe použil.

Přejímající obec jest povinna uhradit náhradu hodnoty vyvlastněného pozemku do šedesáti dnů ode dne, kdy jí vyvlastňovací výměr došel. Složí ji u věcně příslušného soudu, který po složení nařídí rok k rozvrhu podle zásad platných v exekučním řízení. Jiných závazků přejímající obec nemá.

Právo stavby nemůže býti zřízeno na dobu kratší než 30 roků a delší než 80 roků. Za zřízení práva stavby stanoví obec smlouvou uzavřenou se zájemcem roční nájemné, placené v pololetních dávkách předem splatných. Výše nájemného musí býti pevně stanovena na celou dobu, na níž bylo právo stavby zřízeno a nesmí býti závislá na příštích nejistých událostech. Vzory smluv určí vláda nařízením.

Právo stavby nemůže býti zásadně omezeno rozvazovací výjimkou. Zánik práva stavby proto, že nebylo včas započato s obmýšlenou stavbou a nebyla včas dokončena, nebo proto, že se prodlévá s placením nájemného, může být smluven toliko pro případ, že zájemce z vlastní viny se stanovenou stavbou v určený čas nezapočal a ji včas neprovedl anebo že zůstane nájemné nezaplaceno nejméně dva roky po sobě jdoucí.

Právo stavby vzniká knihovním zápisem jako břemeno pozemku. Právo stavby nemůže býti zřízeno na díle knihovního tělesa. Zástavní a jiné právní závady, které směřují na peněžité platy nebo odporují účelu stavebního práva, nesmějí přicházeti v pořadí práva stavby. Pro zapsané právo stavby buď zároveň zřízena zvláštní knihovní vložka. Všechny zápisy proti oprávněnému buďtež vykonány v této vložce.

Právo stavby se pokládá za nemovitou věc, stavba nabytá nebo zřízená na základě práva stavby za příslušenství práva stavby. Oprávněnému příslušejí ke stavbě práva vlastníka, a k pozemku, pokud ve smlouvě o právu stavby není nic jiného ustanoveno, práva poživatele. Předpisů platných pro budovy je přiměřeně užíti i na budovu postavenou na právu stavby.

Zástavní právo na právo stavby je bezpečné podle zákona (§§ 230 a 1374 ob. zák. obč.), jestliže zavázení nepřesahuje polovici hodnoty práva stavby a jestliže dluh bude zapraven smluvenými annuitami nebo stejnoměrnými splátkami ve lhůtách nejvýše jednoho roku dospělými nejpozději v pěti letech před zánikem stavebního práva.

Výmaz práva stavby může býti povolen před uplynutím času, na který je zřízeno, bez souhlasu zástavních a jiných věcně oprávněných a na něm zapsaných věřitelů toliko s omezením, že právní účinek se zřetelem k zástavním a jiným věcným právům má nastati teprve po jejich výmazu.

Při zániku práva stavby připadne stavba vlastníku pozemku. Zákonná, zástavní a přednostní práva, která váznou na právu stavby, přejdou na pozemek, jakmile právo stavby zanikne. Není-li jiné úmluvy buď oprávněnému dána náhrada čtvrtinou stavební hodnoty, kterou stavební dílo ještě má.

Přísluší-li oprávněnému ke stavbě při zániku práva stavby podle smlouvy nebo podle zákona náhrada za stavbu, vztahují se zástavy a jiná věcná práva na správu stavby a také na náhradu.

Při exekuci na pozemek zavázaný právem stavby buď obdobně užíváno předpisů o exekuci na pozemek zavazený služebností; s pohledávkami stavebního platu buď nakládáno jako s důchody nemovitosti. Pokud se vede nucená dražba pro veřejné dávky, které požívají zákonného zástavního nebo přednostního práva na pozemku, musí býti právo stavby převzato vydržovatelem bez započtení na nejvyšší podání.

Dosavadní předpisy o užívání pozemku pod povrchem nebo na povrchu půdy zůstávají nedotčeny.

Vloží se ustanovení tohoto znění:

Může-li býti vyhověno žádosti za zápis práva stavby podle knihovního stavu a předložených listin, buď žádost nejprve poznamenána v pozemkové knize. Tato poznámka má účinek poznámky pořadí podle §§ 53 - 56 ob. zák. knihovního.

Orgánové pak, kteří jsou povoláni předpisovati a vymáhati daně, přirážky, poplatky z převodu majetku a jiné veřejné dávky, placení z nemovitosti, pokud tyto dávky požívají přednostního práva před zástavními právy, zapsanými v pozemkové knize, buďtež současně vyzváni, aby své nároky ohlásili do 14 dnů u soudu, jinak by přišli do pořadí za právo stavby, o jehož zápis jde. Ti, kdož mají býti vyzváni, buďtež uvedeni v žádosti o zápis práva stavby. Usnesení buď jim doručeno do vlastních rukou.

Nebyl-li ve vyzývací lhůtě ohlášen žádný nárok požívající přednostního práva, buď ihned rozhodnuto o zápisu práva stavby. Byly-li takové nároky ohlášeny, buď žadatel zpraven usnesením o ohláškách. Zápis práva stavby smí býti povolen jen, je-li prokázáno, že ohlášené nároky byly zapraveny nebo zajištěny. Jestliže tento průkaz soudu nebyl podán v 60 dnech po vyrozumění o vyhlášce, buď poznámka žádosti z úřední povinnosti vymazána.

Vyměřuje-li se poplatek z propůjčení nebo z dalšího převodu práva stavby, nebo z převodu pozemku, tímto právem zavázaného, buď šetřeno všeobecných předpisů poplatkových zákonů s úchylkami v §§ 16 - 19 stanovenými.

Aby byla vyšetřena hodnota práva ke stavbě nebo pozemku zavázeného tímto právem, pokud není smluvená úplata základem pro vyměření poplatku, buď nejprve stanovena úhrnná hodnota nemovitosti (pozemku i se stavbami, které snad na něm jsou), podle všeobecných předpisů poplatkových zákonů tak, jakoby pozemek právem stavby zavazen nebyl.

Hodnota práva stavby včetně staveb na základě práva stavby nabytých nebo zřízených (§ 6) buď odhadnuta tolika setinami úhrnné hodnoty nemovitosti, vyšetřené podle předcházejícího odstavce, kolik je let, která jsou mezi časem rozhodným pro vyměření poplatku, a časem zániku práva stavby; při tom buďtež zlomky roku, dosahují-li 6 měsíců, považovány za celý rok, jinak však nebuďtež čítány. Za hodnotu pozemku zavazeného právem stavby buď pokládána částka, která vychází, když se od úhrnné hodnoty nemovitosti odečte hodnota práva stavby i s příslušenstvím (§ 6), vyšetřená podle předcházejícího odstavce. Předcházejícími ustanoveními není vyloučeno, aby bylo užito oceňovacích způsobů, uvedených v §§ 50 a násl. zákona ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z. pro oddělené určení hodnoty práva stavby a pozemku jím zavazeného.

Hodnota opětujících se dávek podle § 20, odst. 2 smluvených (nájemného) buď počítána takto:

1. Je-li mezi časem rozhodným pro vyměření poplatku a časem zániku stavebního práva doba kratší 10 let, úhrnem nájemného smluveného za tuto dobu;

2. činí-li tato doba 10 nebo více let, nejvýše však 45 let, desetinásobným stavebním ročním nájemným;

3. činí-li tato doba více než 45 let, patnáctinásobným stavebním ročním nájemným.

Jsou-li opětující se dávky v případech uvedených pod č. 2 a 3 pro jednotlivá léta nestejné výše, má býti roční průměr stavební činže vycházející na celou dobu práva stavby základem výpočtu uvedeného pod č. 2 a 3.

Nevychází-li určitá doba práva stavby ze smlouvy, kterou bylo propůjčeno, nebo je-li tato doba závislá na výmince, která ještě není v čase vyměření poplatku rozhodnuta, buď pro předpisy §§ 16 a 17 - přijata nejdelší doba podle smlouvy možná, nebo není-li tu smluvního ustanovení, které by určovalo nejdelší dobu, buď přijata doba podle § 3, odst. 1 tohoto zákona možná.

Pokud stavebním sdružením, s kterým se podle zákona ze dne 22. prosince 1910 č. 242 ř. zák. (§ 12) a stanov k němu vydaných nakládá jako s obecně prospěšným a která sledují účely v § 4 téhož zákona uvedené jsou zákonodárstvím propůjčeny úlevy co do poplatků za nabývání nebo zcizení nemovitých věcí, nebo co do nabývání nebo zcizení nemovitých věcí, nebo co do poplatkového ekvivalentu a jejich nemovitého majetku, buď těchto úlev obdobně šetřeno také při poplatcích za nabývání a další zcizení práva stavby dotčenými stavebními sdruženími a při poplatkovém ekvivalentu z hodnoty práva stavby takovým stavebním sdružením příslušejícího. Co do užití příslušných ustanovení buď právo stavby, pokud pozemek jím zavazený není zastavěn, právně pokládáno za rovné pozemku nezastavěnému, po provedeném zastavění budovy; podrobnější předpisy o tom budou vydány nařízením.

Zákon nabývá účinnosti v den vyhlášení. Provedou jej ministři vnitra, ochrany práce a soc. péče, spravedlnosti a financí.

V dnešní době, kdy po prvé v dějinách tohoto státu má býti provedena socialisace výrobních prostředků v širším měřítku, padá v úvahu také i otázka socialisace půdy, která tvořila vždy základ každého soukromovlastnického podnikání.

Že jest v zájmu veřejném, aby půda byla co možno nejvíce odňata ze soukromovlastnické držby a byla převedena do vlastnictví kolektivního státního celku, není toliko požadavek, který bývá vyslovován socialisty všech směrů, ale jest to i požadavek vyslovovaný také i vážnými mysliteli a národohospodáři směru liberalistického, pokud oni ovšem staví zájem veřejný nad zájem soukromý. Otázka socialisace, obmezování vlastnictví, zejména pokud jde o půdu, je tedy otázkou veřejného zájmu. A není to otázka dogmatu, ale otázka účelová. Je to otázka sledování kulturního cíle, jako cíle ústředního a otázka volby vhodných prostředků, jimiž má býti cíle tohoto dosahováno. Tvoří potom souvislou a nedílnou součást každé cílevědomé sociálně-kulturní politiky státní.

Nejnaléhavější otázkou sociální a kulturní jest pak požadavek zdravého a moderního bydlení, nebo také otázka moderního budování měst po stránce stavebně-technické i estetické.

Tomuto modernímu, na výsost naléhavému sociálnímu požadavku stavěla se v cestu vždy soukromovlastnická držba pozemků stavebních a nezřízená spekulace s nimi, která přímo znemožňovala, aby hospodářsky slabí mohli moderně a hygienicky bydleti.

Soukromé vlastnictví půdy bylo tedy vždy a jest i nadále ve vážném a trvalém rozporu se zájmem veřejným. Jest proto nanejvýše odůvodněn požadavek, aby ve veřejném zájmu celostátním, byla co možno nejvíce veškerá půda stavební odňata ze soukromé držby, bylo znemožněno každé volné s ní nakládání a oboje toto převedeno bylo na stát a jeho orgány.

Úkolem moderního budování státu má tedy býti, aby od základu byl budován takový právní řád, který by soukromovlastnické disposice půdou stavební znemožnil a převedl je na orgány veřejného práva. V prvé řadě na obce a jejich národní výbory.

Stát přihlížeje k daným poměrům, může dojista se zřetelem na mnohé důvody státně politické, ekonomické a sociální ponechati v soukromém hospodaření sebevětší část zemědělské půdy. Má však pečovati záměrně o to, aby půda stavební byla zásadně zveřejněna. Hlavně pak pokud jde o stavební půdu měst a obcí, nalézajících se v trvalém rozvoji. Neboť zde právě otázka veřejného zájmu padá v prvé řadě v úvahu. A zde také otázka moderního a hygienického bydlení je nejnaléhavější.

Ve všech takových obcích půda stavební neměla by býti nikdy a v žádném případě prodávána do soukromého vlastnictví, ale mělo by jí býti používáno toliko ke zřizování práva stavby.

Pro zřizování práva stavby máme dosud platný zákon čís. 86 z r. 1912. Podle § 2 cit. zák. právo stavby může býti zřízeno toliko na pozemcích státu, země, okresu, obce nebo veřejného fondu. Kostely, obročí, církevní ústavy nebo sdružení, čili t. zv. mrtvá ruka, mohou zřizovati právo stavby na svých pozemcích, je-li to v tom kterém případě ve veřejném zájmu a je výrokem zemského úřadu tak zjištěno.

Podle § 3 tohoto zákona nemůže býti právo stavby zřízeno na méně než 30 a déle než 80 let. Ze zřízeného práva stavby platí se nájemné podle dohody stran. Při zániku práva stavby připadne pak stavba na vlastníka pozemku, není-li jiné úmluvy, za náhradu stavební hodnoty, kterou stavba ještě má (§ 9). Smlouvou lze zabezpečiti pro stavebníka anebo jeho nástupce další prodloužení smlouvy.

Zákon o právu stavby (Lex Klein) vznikl tedy v době, kdy o otázce socialistické nebylo ani řeči. Autoru jeho se dojista o ní ani nesnilo. Vznikl však jako reakce na poměry zaviněné spekulací s půdou stavební a účelem jeho bylo jí čeliti. Obsahuje tedy v sobě zdravé kulturní a sociální jádro.

Jestliže zákon tento jest poměrně velmi málo znám širší veřejnosti, a jestliže tedy do jisté míry, jak se praví, zklamal, není to proto, že byl by se zřetelem na veřejný zájem nevýhodný, nýbrž zklamal proto, že narážel již od svého vzniku na velmi málo zastíraný odpor všech držitelů veřejné moci. Držitelům veřejné moci a všem spekulantům s půdou záleželo velmi na tom, aby nebyl vůbec prováděn. Politické úřady provádění jeho všemožně brzdily. Poměry byly prostě takové, že i veřejná ruka půdu stavební raději prodávala a opět jinou kupovala. Také zde panoval jistý druh čachrářství s půdou stavební.

Kostely a obročí - mrtvá ruka stavěly se na odpor provádění tohoto zákona a zemské úřady je ve snaze této vzorně podporovaly.

Zřizování práva stavby jest ale vždy na prospěch veřejného zájmu. Je přece samozřejmou a obecně uznávanou zásadou, že půda náležející veřejnoprávním územním svazkům, nemá býti nikdy zcizována. A tomu čelí právě zákon o zřizování práva stavby, který umožňuje stavbu na půdě takové, aniž by vlastnictví veřejné k ní vůbec zaniklo. Půda zůstává při něm trvale ve vlastnictví veřejném. Výnosově jest zřizování práva stavby pro veřejnoprávní svazek vždy výhodnější, nežli hospodaří-li na půdě sám in natura, či dává-li ji do nájmu k účelům hospodaření, neboť nájemné ze zřízeného práva stavby skýtá v každém případě vyšší výnos. Kromě toho, při rozumném a cílevědomém postupu zánikem zřízeného práva stavby může si obec vytvářeti svůj vlastní, trvalý bytový fond z budov na ní připadajících po zániku zřízeného práva.