Podepsaní navrhují: Ústavodárné Národní shromáždění rač se usnésti:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

1. Osoby, zaměstnané v zemědělství, v zahradnictví nebo v dolech, které toto své povolání považují za své životní postavení a v den odvodu v tomto zaměstnání byly skutečně činny, pokud byly uznány schopné k výkonu vojenské presenční služby, povolávají se k výkonu vojenské služby jen na dobu pěti měsíců.

2. Nástup branců ze zemědělství a zahradnictví se stanoví na den 1. listopadu a vojenská služba končí dnem 31. března. Nástup branců, zaměstnaných v dolech, stanoví ministerstvo národní obrany po dohodě s ministerstvem průmyslu.

Osvědčení o tom, že jde o brance z oboru zemědělství, zahradnictví nebo zaměstnaného v dolech, který má nárok na zkrácenou vojenskou službu, vydává místní národní výbor. Toto osvědčení musí být potvrzeno místní odbočkou Jednotného svazu českých zemědělců, po příp. příslušnou závodní radou a okresním úřadem ochrany práce; branec je předkládá při odvodu příslušné odvodní komisi; ti, kteří již byli odvedeni, mohou si žádost dodatečně podati u příslušného vojenského úřadu. Úleva zkrácení vojenské služby poskytne se jen těm osobám zaměstnaným v zemědělství, v zahradnictví a v dolech, které po skončení vojenské služby nastoupí opět do zaměstnání v oboru zemědělském, zahradnickém nebo v dolech a aspoň po 5 let v něm setrvají. Neučiní-li tak, povolá je vojenská správa k výkonu vojenské služby v trvání zákonem stanoveném pro jiné brance téhož odvodního ročníku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1946 a jeho platnost končí dnem 31. srpna 1952 a provedou jej ministři národní obrany, zemědělství a průmyslu.

Otázka získání a zabezpečení dostatečného počtu pracovníků do zemědělství, zahradnictví, jakož i pro dobývání uhlí je a bude po dobu několika let otázkou nejpalčivější. Únikem pracovníků ze zemědělství, zahradnictví a z dolů do jiných oborů práce, zvětšení plochy zemědělské půdy, připadající na jednoho obyvatele v důsledku odsunu Němců, nedostatečná mechanisace zemědělské práce v důsledku nedostatku strojů a hotových průmyslových a zemědělských výrobků, prostředků k jejich nákupu, malá přitažlivost k zemědělskému povolání, to vše způsobuje katastrofální nedostatek zemědělských pracovníků; rovněž tak v dolech je situace velmi nepříznivá, ať již odsunem Němců nebo odlivem zaměstnanců do jiných povolání.

Ježto jde o zabezpečení výživy občanů Československé republiky v době, kdy v celém světě je krise výživy a protože otázka výživy národa po strastiplné nacistické okupaci a podvýživy našeho lidu nemůže být lhostejná nikomu a poněvadž je též třeba zajistit těžbu uhlí, musí se hledat řešení byť i jen přechodné, které alespoň v nejtěžší době nedostatku pracovníků v zemědělství a hutnictví tomuto zčásti odpomůže; je existenční otázkou zajistiti jak dobrou výživu tak i množství uhlí jak pro průmysl tak pro drobnou spotřebu.

Ani zákon o zajištění pracovních sil pro zemědělskou výrobu nevyčerpává všechny možnosti odpomoci nedostatku pracovníků v zemědělství. Proto námi navrhovaná osnova zákona, jejíž platnost je zatím omezena na dobu šesti let, může každoročně přispěti k řešení nedostatku pracovníků v zemědělství, v zahradnictví a v dolech, a to pracovníky kvalifikovanými, a v tomto oboru stále zaměstnanými. Zemědělství i hornictví bude míti z tohoto prospěch dvojí: Jednak v době sezonních prací budou zabezpečeni mladí kvalifikovaní a výkonní pracovníci, jednak nespornou úlevou zkrácení vojenské služby je pravděpodobné, že více mladých pracovníků se rozhodne pro práce v zemědělství, jakož i pro práci v dolech.

Bez dobré výživy nebylo by zdravých branců a zdravého národa. Bez uhlí nebylo by průmyslu ani normálního života vůbec. Proto navrhovaná osnova, i když na jedné straně zkracuje vojenský výcvik na dobu 5 zimních měsíců, kdy v zemědělství, v zahradnictví, po případě v dolech mohou býti pracovníci spíše postrádáni, na straně druhé zabezpečuje několika tisíci mladými a kvalifikovanými silami životní potřeby našeho lidu. V hornictví pak je možno stanoviti dobu vojenského výcviku podle zralého uvážení, kdy je možno zaměstnance bez jakýchkoliv ztrát postrádati. Doplnění výcviku může pak vojenská správa řešiti doplňovacími cvičeními, takže i po stránce vojensko-technické nemohou vzniknouti podstatné újmy.