Rozdělením zemědělského majetku konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky č. 12 Sb. z. a n. není vždy uspokojivě rozřešena otázka nároků zaměstnanců na tomto majetku. Nároky mnohdy dlouholetých zaměstnanců nemohou v každém případě býti vyřešeny přídělem půdy. Někde není dostatek budov vhodných k založení nového hospodářství. Je také řada zaměstnanců, kteří pro svoji částečnou neschopnost k práci nemohou se věnovat zemědělství. I když mají tito zaměstnanci v převážné míře nárok na pensijní zaopatření, chybí jim vždy jen několik málo let k tomu, aby nárok na pensi nabyli a nebo jsou jako invalidní předčasně neschopni práce a k novému pracovnímu zařazení neschopni.

Protože není jejich nárok na odškodné ze zabraného zemědělského majetku vyřešen, dochází k řešení, které je s hlediska národohospodářského škodlivé. Tito zaměstnanci dožadují se přídělu, na který mají přednostní právo, aniž mají v úmyslu skutečně na přidělených pozemcích hospodařit a těší se nadějí, že pozdějším prodejem získají odškodnění, odůvodněných i domnělých svých nároků.

Domníváme se, že nárok zaměstnanců, zvláště těch, kteří jsou částečně invalidní a neschopní další práce, je spravedlivý. Otázku jejich určitého odškodnění je třeba řešiti zákonnou cestou.

Proto se táží podepsaní pana ministra zemědělství:

1. je pan ministr zemědělství ochoten zákonem řešiti při novelisaci dekretu čís. 12 otázku odškodnění nároků dlouholetých zaměstnanců, pokud nemohou pro stáří nebo invaliditu býti odškodněni přídělem?

2. Je pan ministr zemědělství ochoten provésti šetření o jaký počet zaměstnanců by se při navrhovaném zákonném řešení jednalo?