Předložený návrh zákona je jedním z dalších opatření, kterými mají býti aspoň částečně zahojeny rány, které utrpěli českoslovenští státní občané na svém movitém i nemovitém majetku v době od 17. září 1938 na území republiky Československé nebo v cizině, a to v důsledku války, okupace, jakýmkoliv válečným činem nebo jinakým opatřením některé válčící strany, teroristickými akcemi organisací státu nepřátelských nebo osob veřejně nebezpečných a p. Osnova je také cenným přínosem ke sjednocení našeho právního řádu, neboť ruší partikulární normy platné v obdobné věci dosud odděleně pro země České a odděleně pro Slovensko. Má platnost celostátní. Sociálně-politický výbor projednal ve svých schůzích, konaných dne 11. a 17. července 1946, návrh tohoto zákona a navrhl některé změny nebo doplňky. V § 4 se škrtá druhá věta proto, aby poškozený nebyl přinucen převzíti místo peněžité zálohy, movitou věc, která by mu po případě nevyhovovala. V § 5 doplněn text udáním doby, kdy náhrada, záloha a pod. byla naposledy přiznána. V § 6 byla volena podrobnější stylisace, z níž poškozený jasně vidí své odvolací právo ve všech případech. V § 7 byl text doplněn přesným stanovením lhůty, do které směrnice k provádění tohoto zákona mají býti vydány ("nejpozději do tří měsíců po vyhlášení zákona"). V § 8 bylo jasněji formulováno a doplněno, kdy poškozený jest povinen vrátiti část nebo celou zálohu, protože náhrada za přihlášenou škodu nebyla vůbec přiznána nebo jen v nižší výměře.

Sociálně-politický výbor doporučuje tuto osnovu - s provedenými změnami a s doplňkem § 7 a § 12 provedeným rozpočtovým výborem - ústavodárnému Národnímu shromáždění ke schválení spolu s připojenou resolucí.

V Praze dne 17. července 1946.

Rozpočtový výbor projednal předloženou osnovu zákona ve své schůzi dne 17. července 1946 a provedl v textu, schváleném výborem sociálně-politickým změnu v § 7, zabezpečující, že směrnice k provedení zákona vydané budou se týkati nejen poskytování, ale i vyplácení záloh, a v § 12 změnu lhůty pro účinnost zákona z 8 na 15 dnů. S těmito změnami doporučuje rozpočtový výbor osnovu ke schválení ústavodárnému Národnímu shromáždění ve znění, na kterém se usnesl výbor sociálně-politický.

Současně doporučuje rozpočtový výbor ke schválení dvě resoluce v připojeném znění.

V Praze dne 17. července 1946.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Do konečné úpravy náhrady za škody válečné a za škody způsobené mimořádnými poměry lze poskytnouti ze státních prostředků zálohu na náhradu za škody, které utrpěli v době po 17. září 1938 českoslovenští státní občané na území republiky Československé nebo v cizině odcizením, zavlečením mimo státní území, zabráním, zničením, poškozením nebo jinakou ztrátou věcí movitých nebo nemovitých anebo jiným způsobem (na výdělku, důchodu a pod.), jestliže tyto škody byly způsobeny

a) jakýmkoli válečným činem nebo jinakým opatřením některé válčící strany, jejích bojových jednotek nebo příslušníků, nebo

b) při dočasné okupaci území republiky Československé orgány okupačních států nebo orgány jednajícími z jejich příkazů, persekucí z důvodů politických, národních nebo rasových, nebo

c) teroristickými akcemi organisací státu nepřátelských nebo osob veřejně nebezpečných.

Zálohu lze poskytnouti toliko na náhradu za škody, které byly vyšetřeny a zjištěny, a jen osobám sociálně slabým, které osvědčí

1. u škod na věcech,

a) že neprodlené opatření nebo zřízení odcizené, zavlečené, zabrané, zničené nebo ztracené věci, po případě uvedení poškozené věci do dřívějšího stavu, bylo nebo je nezbytně nutné proto, aby se obnovila nebo zachovala jejich existence, nebo aby se zabránilo dalším národohospodářským škodám, a

b) že náklady na opětné opatření nebo zřízení věci, po případě na její uvedení do dřívějšího stavu, nemohou hraditi z vlastních prostředků;

2. u škod na výdělku, důchodu, hotovostech, cenných papírech, vkladech, jiných pohledávkách a pod.,

že poskytnutí zálohy je nezbytně nutné, aby se obnovila nebo zachovala jejich existence.

Zálohu na náhradu za škodu lze poskytnouti poškozenému, jakož i pozůstalým po něm, měl-li poškozený vůči nim podle zákona alimentační povinnost a byla-li jejich výživa podstatně závislá na jeho příjmu.

Záloha na náhradu za škodu se poskytuje v penězích, výjimečně též ve věcech (in natura), nikoliv však v nemovitostech.

(¹) Řízení o poskytnutí zálohy na náhradu za škodu se zavede na žádost poškozeného nebo pozůstalých po něm (§ 3). Žádost jest podati u okresního národního výboru, příslušného podle místa žadatelova bydliště. Byla-li žádost podána před účinností tohoto zákona u jiného orgánu (úřadu), postoupí ji tento orgán (úřad) okresnímu národnímu výboru, příslušnému podle ustanovení předchozí věty.

(²) V žádosti jest zejména uvésti orgán (úřad), po případě všechny orgány (úřady), u nichž škoda nebo její jednotlivé druhy byly přihlášeny, a udati, zda z důvodu škody (§ 1) byla již z veřejných prostředků přiznána náhrada, záloha, podpora či jiná výpomoc (zápůjčka, příspěvek na její splácení, záruka za úvěr a pod.), jakého druhu, v jaké výši, kdy a kterým orgánem (úřadem). K žádosti jest připojiti doklady o tom, že jsou splněny podmínky pro přiznání zálohy podle § 2, a podává-li žádost pozůstalý po poškozeném, též doklady o tom, že jsou splněny předpoklady podle § 3.

(¹) Okresní národní výbor rozhodne o poskytnutí zálohy, nepřesahuje-li zjištěná škoda 250.000 Kčs. Jinak rozhodne zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo vnitra. Proti rozhodnutí okresního národního výboru lze se odvolati k zemskému národnímu výboru nebo k pověřenectvu vnitra; proti rozhodnutí zemského národního výboru nebo pověřenectva vnitra v I. stolici lze se odvolati k ministerstvu vnitra.

(²) Výplatu přiznané zálohy provádí zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo vnitra nebo orgán jím určený.

Podrobnější směrnice o poskytování a vyplácení záloh vydá ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ministerstvy, a to nejpozději do tří měsíců po vyhlášení zákona. Tyto směrnice stanoví zejména též pořadí naléhavosti, v němž zálohy na náhradu jednotlivých druhů škod mají býti poskytovány.

(¹) Z poskytnutí zálohy na náhradu za škodu nevzniká straně právní nárok na tuto náhradu. Přizná-li se náhrada za přihlášenou škodu v částce nižší než povolená záloha, nebo nepřizná-li se vůbec, bude strana povinna zálohu celou nebo případnou její část ihned vrátiti na vyzvání orgánu, který ji přiznal (§ 6, odst. 1), pokud tento orgán straně neposkytne na řádně odůvodněnou žádost v případech hodných zvláštního zřetele přiměřené úlevy při plnění této povinnosti.

(²) Ustanovení odstavce 1, věty druhé s výjimkou ustanovení o poskytnutí úlevy platí obdobně, byla-li záloha nepravdivými údaji nebo jiným způsobem vylákána.

Soudy, úřady a orgány veřejné správy jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

Písemnosti a úřední úkony ve věcech, upravených tímto zákonem, jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

Kdo v žádosti o poskytnutí zálohy na náhradu za škodu nebo v řízení o ní učiní vědomě nesprávné údaje nebo se jiným způsobem pokusí vylákati nebo skutečně vyláká poskytnutí zálohy, bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - okresním národním výborem pro přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do šesti měsíců nebo oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě. Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) přesahovati šest měsíců.

(¹) Tento zákon nabývá účinnosti patnáctého dne po vyhlášení.

(²) Týmž dnem pozbývají platnosti

a) dekret presidenta republiky ze dne 28. září 1945, č. 82 Sb., o zálohách na náhradu za některé válečné škody majetkové, a

b) nařízení Slovenské národní rady ze dne 7. listopadu 1945, č. 130 Sb. n. SNR, o poskytování zálohy na náhradu škod, způsobených válečnými událostmi.

(³) Tento zákon provede ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Sociálně-politický výbor ústavodárného Národního shromáždění ukládá vládě, aby při provádění zákona o zálohách na náhradu za některé válečné škody a škody způsobené mimořádnými poměry bylo spravedlivě přihlíženo k náhradě ušlého zisku u soukromých zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, pokud jim způsobené škody nebyly již odčiněny jinými zákony.

1. Ministerstvu vnitra se ukládá, aby v dohodě se súčastněnými ministerstvy při vypracování směrnic podle § 7 zákona o zálohách na náhradu za některé škody válečné a škody způsobené mimořádnými poměry zajistilo:

a) že při poskytování a vyplácení záloh budou zvlášť vyčísleny částky, připadající na škody stavební a na škody ostatní a že budou učiněna opatření, aby těchto částek bylo použito k těm účelům, pro které byly poskytnuty,

b) že zálohy na škody stavební budou poskytovány jen do 31. prosince 1946, a to na podkladě zjištění znaleckého podle § 6 zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 86 Sb. o stavební obnově,

c) že v případech, kdy zničené nebo poškozené předměty byly již obnoveny nebo opraveny za finanční účasti jiných osob, než poškozeného, zejména za účasti samosprávných svazků, bude přiměřená část zálohy vyplacena do rukou oněch osob, které pro obnovu nebo opravu poskytly finanční prostředky, resp. úvěr,

d) že poskytování a vyplácení záloh bude se díti za součinnosti zástupců finanční správy.

2. Vláda se vyzývá, aby do tří měsíců předložila osnovu zákona o zálohách na náhradu škod válečných a škod způsobených mimořádnými poměry samosprávným svazkům, náboženským korporacím a jiným právnickým osobám.