V některých průmyslových odvětvích jeví se nedostatek pracovních sil již v míře takové, že vedení závodů, chtějíc splniti slíbené dodávky, nutí svoje zaměstnance, hlavně odborné dělníky, aby nedostávající se pracovní síly nahradili prací přes čas. Podobně postupují v těch případech, kdy mnozí zaměstnanci mají pobírati ještě dovolenou za minulý rok. Zaměstnanci uznávají tuto potřebu závodu u vědomí, že závod, který nesplní dané termíny dodávek, pozbývá na zvuku a těžko potom objednávky jiné získává. Též poměry hospodářské nutí zaměstnance, aby pro sebe a svou rodinu získali více finančních prostředků k nákupu životních a jiných potřeb na něž pouhý normální výdělek mnohdy nestačí. Zaráží je však podle dosud platných daňových předpisů prováděné srážky za mzdy přes čas. Po jejich odečtení nezbývá zaměstnanci z výplaty o mnoho více než za dobře zaplacený normální odpracovaný čas. Jest proto v řadách zaměstnanců nechuť k práci přes čas, která, poněvadž jest u ní třeba již zvýšeného vypětí jak tělesného tak duševního, zaslouží též, aby byla odměněna aspoň tak, jak práce za normální pracovní dobu. Jisté jest, že máme-li větší námahu, nastává větší vyčerpanost a tudíž chceme-li, by člověk delší čas toto mohl dělat, musí míti i mimořádnou výživu. Při dnešních daňových předpisech však rozdíl platu na tuto potřebu nestačí. Dle nynějšího stavu zaměstnanec, koná-li práci přes čas, má z toho jen nevýhody - újma na zdraví, ztráta volného času pro odpočinek a rodinu, vyčerpanost atd., kdežto hmotných, jeho námaze odpovídajících výhod z toho žádných nemá. O ty jej právě připravují zmíněné daňové předpisy.

Táží se proto podepsaní, zda vláda je ochotna upraviti uvedené platové poměry zaměstnanců a daňové předpisy tak, aby

1. při výplatách za práci přes čas nebyly, zejména v nynější době budování státu, zaměstnancům činěny daňové srážky,

2. při proplácení nevybraných dovolených rovněž nebyly činěny žádné daňové srážky.