(1) Pozůstalým po osobě, která v době úmrtí měla nárok na důchod podle tohoto zákona, přísluší pohřebné v částce 1.500 Kčs, jestliže vypravili zemřelé osobě pohřeb na svůj náklad.

(2) Vypravila-li pohřeb jiná fysická osoba, přísluší jí pohřebné ve výši prokázaných výloh, nejvýše však 1.500 Kčs.

(3) Pozůstalým po osobách, které zemřely bezprostředně následkem poškození (§ 1), aniž nabyly nároku na důchod invalidní (§ 17), přísluší pohřebné podle odstavce 1 jen, vypravili-li pohřeb na svůj náklad a nedostalo-li se jim pohřebného z prostředků veřejných.

Pozůstalým, kterým se dostává zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona, může, jsou-li potřebni, býti poskytována na účet státu léčebná péče, t. j. lékařská pomoc, léky nebo příspěvky na ústavní léčení a prothesová péče, pokud žadatel nemá nároku na tuto péči vůči nositeli veřejnoprávního pojištění pro případ nemoci a je-li to odůvodněno jeho nepříznivými sociálními poměry. Ustanovení §§ 29 a 30 platí obdobně.

K důchodům vypláceným podle §§ 17, 34, 38, 39, 44, 46, 50, 51 a 56 může býti vyplácen drahotní přídavek, jestliže se hospodářské poměry podstatně změní. Vláda stanoví nařízením výši tohoto drahotního přídavku a dobu, po kterou se má vypláceti.

(1) Zaopatření podle tohoto zákona přísluší ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Nastane-li poškození nebo smrt (§ 1) za účinnosti tohoto zákona, přísluší zaopatření od prvního dne měsíce následujícího po této události - u vojínů po propuštění z činné vojenské služby, - jestliže jsou veškery podmínky splněny. Splní-li se podmínky později, přísluší zaopatření od prvního dne měsíce následujícího po splnění všech podmínek.

(2) Nároky vzniklé před účinností tohoto zákona posuzují se pro dobu až do počátku účinnosti tohoto zákona podle předpisů v té době platných, při čemž i v těchto případech platí ustanovení § 11. V případech, kdy došlo k poškození za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až o) před 1. květnem 1945, přísluší zaopatření od 1. května 1945; došlo-li k uvedenému poškození po 1. květnu 1945, přísluší zaopatření od prvního dne měsíce následujícího po vzniku poškození, u vojínů však nejdříve po propuštění z činné vojenské služby, Úprava odškodnění za dobu před 1. květnem 1945 v případech, v nichž došlo k poškození před tímto dnem za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až o), vyhrazuje se zvláštnímu zákonu, pokud není pro tuto dobu platných předpisů upravujících již takové odškodnění.

(3) Rozhodnutí, jež byla vydána před účinností tohoto zákona podle předpisů do té doby platných, zůstanou tak dlouho v platnosti, pokud nebudou změněna rozhodnutími vydanými podle tohoto zákona.

(4) Snížení nebo odnětí zaopatřovacích požitků nastane 1. dnem měsíce následujícího po doručení výměru, jímž byla tato změna vyslovena, v případech §§ 64 a 65 však uplynutím měsíce, v němž se podmínky změnily nebo odpadly.

(5) Byla-li výplata přiznaných zaopatřovacích požitků zcela nebo z části zastavena po dobu delší tří let, nebo nebyly-li přiznané zaopatřovací požitky vypláceny z jiného důvodu po dobu delší tří let, nebo nebyly-li zaopatřovací požitky vůbec přiznány po dobu delší tří let, náleží zaopatřovací požitky, jež byly oprávněné osobě přiznány na novou přihlášku, nejvýše za dobu tří let nazpět od podání přihlášky o opětné povolení zaopatřovacích požitků.

(6) Ustanovení odstavce 5 neplatí, byla-li lhůta tří let dokončena v době nesvobody Československé republiky a bylo-li podání přihlášky před dokončením lhůty zabráněno mimořádnými poměry způsobenými okupací.

(7) Nároky, které poškozenec před svou smrtí nepřihlásil ve stanovené lhůtě, nepřecházejí na pozůstalé a nemohou býti jimi uplatňovány.

(1) Zvýší-li se ztráta výdělečné schopnosti invalidovy následkem zhoršení jeho uznaného poškození (§ 1), má invalida nárok na přiznání nebo zvýšení přiznaných zaopatřovacích požitků podle stupně ztráty výdělečné schopnosti stanoveného státním úřadem pro válečné poškozence.

(2) Zaopatřovací požitky lze zvýšiti pouze tehdy, nejde-li o zhoršení následků uznaného poškození chorobou, jež se pravidelně dostavuje při dosažení vyššího věku. Přitom jest však přihlížeti k tomu, zda a pokud následky uznaného poškození zdraví měly vliv na předčasné projevení takové choroby nebo na její průběh.

(3) Přihlášku o zvýšení zaopatřovacích požitků lze podati teprve po uplynutí dvou let od poslední lékařské prohlídky, ledaže invalida osvědčí, že skutečně došlo ke zhoršení následků poškození zdraví, uvedenému v odstavci 1.

(4) Nové požitky přiznané podle ustanovení předcházejících odstavců příslušejí od prvního dne měsíce následujícího po podání žádosti příslušnému státnímu úřadu pro válečné poškozence.

(1) Z nároku na zaopatření je dočasně vyloučen poškozenec, který

a) se zaopatření zřekne, po dobu na kterou tak učinil,

b) vykonává činnou vojenskou službu déle jednoho měsíce, po dobu výkonu služby,

c) bez povolení vstoupí do cizí armády, dokud se nevrátí trvale do vlasti (nejde-li o případ spadající pod ustanovení § 11, odst. 1, písm. b) a c),

d) bez souhlasu státního úřadu pro válečné poškozence se zdržuje v cizině déle jednoho roku, dokud se trvale nevrátí do vlasti,

e) bez dostatečného ospravedlnění nevyhověl v dané lhůtě ani druhé výzvě státního úřadu pro válečné poškozence ve věcech zaopatření, po dobu, pokud výzvě dodatečně nevyhoví,

f) byl odsouzen k trestu na svobodě, po dobu výkonu trestu, je-li delší jednoho měsíce,

g) byl dodán do donucovací pracovny nebo jiného ústavu podobného rázu, po dobu tohoto opatření,

h) byl vzat do zajišťovací (vyšetřovací) vazby, po dobu vazby.

(2) V případech uvedených v odstavci 1, písm. f), g) a h) může státní úřad pro válečné poškozence poskytnouti nevinné rodině, potřebuje-li pomoci, polovinu a v případech hodných zvláštního zřetele až tři čtvrtiny zaopatřovacích požitků, které-invalidovi před vyloučením z nároku příslušely.

(3) Nárok invalidův na péči prothesovou nezaniká v případech uvedených v odstavci 1, písm. f), g) a h).

(4) V případě uvedeném v odstavci 1, písm. h) doplatí se poškozenci zadržené zaopatřovací požitky, skončí-li trestní řízení pro čin, pro který vazba byla uvalena, zastavením nebo osvobozujícím rozsudkem.

(1) Poškozenec jest povinen bez průtahu oznámiti státnímu úřadu pro válečné poškozence každou změnu v poměrech, jež byly rozhodující pro povolení zaopatření, Ručí za škodu způsobenou zanedbáním této povinnosti.

(2) Byly-li zaopatřovací požitky vypláceny neprávem, je příjemce povinen je vrátiti. Přijal-li však tyto požitky v dobré víře, je povinen vrátiti jen onu vyplacenou částku, kterou obdržel v posledních třech letech před vyvdáním výměru, jímž byly požitky předepsány k náhradě. Nabude-li výměr předepisující požitky k náhradě moci práva, zadrží státní úřad pro válečné poškozence neprávem vyplacené peníze z běžných zaopatřovacích požitků. Pravoplatný výměr, jímž byla náhrada předepsána, je exekučním titulem podle § 90 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

§ 65.

P ř e z k o u š e n í n á r o k u,

(1) Státní úřad pro válečné poškozence může kdykoli přezkoumati podmínky nároku na zaopatřovací požitky a odejme je nebo nově určí, jestliže

a) podmínky, za nichž byly zaopatřovací požitky přiznány a vyměřeny, odpadly, nebo se změnily,

b) nastaly okolnosti, z nichž vychází najevo, že tyto podmínky nebyly splněny,

(2) Státní úřad pro válečné poškozence předepíše poškozenci k náhradě zaopatřovací požitky, které mu neprávem vyplatil. Přijal-li poškozenec takové požitky v dobré víře, platí pro povinnost náhradní ustanovení § 64, odst. 2, věta druhá.

(3) O odpisu nebo prominutí těchto náhrad platí všeobecné předpisy o odpisování a promíjení státních pohledávek

(1) Zaopatřovací požitky mohou býti zabaveny

a) v plné výši pro zálohu nebo zápůjčku poskytnutou důchodci státem nebo jinou veřejnou po př. veřejnoprávní korporací, jakož i na zaplacení přejímací ceny přiděleného konfiskovaného nepřátelského majetku a konfiskovaného zemědělského majetku,

b) v plné výši pro nároky státu podle § 64, odst. 2 a § 65, odst. 2 a

c) do poloviny pro nároky na zákonnou výživu; příplatky podle §§ 21 a 22 mohou býti zabaveny v plné výši.

(2) Postoupeny mohou býti zaopatřovací požitky se souhlasem státního úřadu pro válečné poškozence:

a) v případech uvedených v odstavci 1,

b) na splácení dlužných daní, dávek a poplatků,

c) na splácení dluhů a závazků vzniklých léčením nebo zabezpečováním existence (splácení ceny přidělené půdy, zařízení živností a pod.),

d) pro pojistné premie na životní pojištění,

e) pro náklady zaopatření ve veřejných a soukromých sociálních ústavech ve prospěch vydržovatele ústavu,

f) pro příspěvky Svazu osvobozených politických vězňů, Svazu národní revoluce a Družině čs. válečných poškozenců,

Vyplynou-li z ustanovení tohoto zákona zvláštní tvrdosti při rozhodování o nároku na zaopatření, může ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí učiniti v jednotlivých případech opatření, aby tvrdosti byly odstraněny.

Péči o válečné, vojenské a občanské poškozence podle tohoto zákona provádějí, o zaopatření rozhodují a je poskytují, pokud výslovně není stanoveno jinak:

a) v prvé stolici státní úřady pro válečné poškozence v Praze (pro zemi Českou), v Brně (pro zemi Moravskoslezskou) a v Bratislavě (pro Slovensko),

b) v druhé stolici ministerstvo ochrany práce a sociální péče jakožto instance dohlédací a odvolací, pokud výslovně není stanoveno jinak, Kromě toho dozírá ministerstvo ochrany práce a sociální péče na činnost vykonávanou jinými orgány a osobami ve prospěch válečných a vojenských poškozenců, s výjimkou orgánů vojenských.

(1) Na místo dosavadních úřadů zřízených zákonem ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb., o organisaci péče o válečné poškozence nastupují státní úřady pro válečné poškozence, a to státní úřad pro válečné poškozence v Praze na místo zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze (zaopatřovacího úřadu II Praha), státní úřad pro válečné poškozence v Brně na místo zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně (zaopatřovacího úřadu I Brno) a státní úřad pro válečné poškozence v Bratislavě na místo státního úřadu pro vojenské poškozence v Bratislavě.

(2) Pro přechodnou dobu může ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministrem financí podle potřeby zříditi úřadovny státních úřadů pro válečné poškozence jakožto úřady pomocné.

(3) Místní příslušnost státního úřadu pro válečné poškozence se určuje trvalým bydlištěm osoby, která se dožaduje péče podle tohoto zákona. Pro osoby bydlící mimo hranice Československé republiky je příslušný státní úřad pro válečné poškozence v Praze.

Pro řízení před státními úřady pro válečné poškozence platí, pokud v tomto zákonu není jinak stanoveno, předpisy vládního nařízení č. 8/1928 Sb.

(1) Nároky na zaopatřovací požitky jest uplatniti ve stanovené lhůtě přihláškou podanou písemně nebo ústně do protokolu u příslušného státního úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovny.

(2) Nebydlí-li poškozenec na území Československé republiky, může podati přihlášku též u československého zastupitelského úřadu, v jehož obvodě bydlí.

(3) Za den podání přihlášky považuje se den, kdy přihláška došla státnímu úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovně (zastupitelskému úřadu), Byla-li přihláška zaslána doporučeně poštou, platí za den podání den, kdy byla přihláška prokazatelně odevzdána poštovnímu úřadu k dopravě.

(4) Byla-li přihláška podána u nepříslušného úřadu, je tento povinen ji zaslati ihned úřadu uvedenému v odstavci 1, avšak poškozenec nemá nároku na náhradu škody, kterou utrpěl tím, že zmeškal přihlašovací lhůtu nesprávným podáním přihlášky.

(5) Poškozenec je povinen ve lhůtě stanovené státním úřadem pro válečné poškozence předložiti doklady potřebné k odůvodnění své přihlášky nebo osvědčiti, že beze své viny tak učiniti nemůže. Lhůta nesmí býti kratší třiceti dnů. Nesplní-li poškozenec povinnost podle první věty ani po druhé výzvě, jíž mu byla stanovena lhůta alespoň 14 dnů, stihnou ho následky podle § 63, odst. 1, písm. e).

(1) Přihlášku nemusí podávati poškozenci (§ 1), kterým podle dosavadních ustanovení byly již přiznány zaopatřovací požitky, nebo kteří již přihlášku podle dosavadních předpisů podali.

(2) Nároky vzniklé podle předpisů dosud platných do dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, které nebyly dosud přihlášeny, se posuzují, pokud jde o lhůtu k podání přihlášky, podle těchto předpisů.

(3) Osoby, kterým vzniká podle tohoto zákona nově nárok na zaopatření, musí podati přihlášku do dvou let ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, došlo-li k poškození (§ 1) nebo k propuštění z vojenské činné služby, nastala-li smrt nebo nezvěstnost osoby, od níž se nárok odvozuje, před dnem, kdy zákon nabyl účinnosti.

(4) Došlo-li za účinnosti tohoto zákona k poškození (§ 1) nebo k propuštění z činné vojenské služby, nastala-li smrt nebo nezvěstnost osoby, od níž nárok na zaopatření je odvozován, musí býti nárok přihlášen do dvou let od této události.

(5) Poškozenci, kteří se stanou československými státními občany po dni, kdy tento zákon nabude účinnosti, musí podati přihlášku do dvou let ode dne, kdy jim bylo doručeno rozhodnutí o udělení státního občanství.

(6) Nebyla-li podána přihláška stran nároků podle ustanovení předcházejících odstavců, zanikne příslušný nárok, V případech hodných zřetele může státní úřad pro válečné poškozence prominouti zmeškání lhůty k podání přihlášky, v takových případech lze však přiznati zaopatřovací požitky jen s účinností ode dne příslušného rozhodnutí.

(1) Osoba, jejíž nárok na zaopatření podle tohoto zákona závisí na tom, zda nastalo snížení výdělečné schopnosti, je povinna podrobiti se kdykoli lékařským prohlídkám.

(2) Nemůže-li se osoba předvolaná k lékařské prohlídce dostaviti pro nemoc nebo z jiného závažného důvodu, je povinna oznámiti to bez průtahu státnímu úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovně (v cizině zastupitelskému úřadu) a na vyzvání překážku hodnověrným způsobem prokázati.

(3) Nedostaví-li se osoba předvolaná k prohlídce bez závažného důvodu, ač byla k ní dvakráte předvolána, po druhé doporučeným dopisem do vlastních rukou, a ačkoli v tomto předvolání byla upozorněna na následky neuposlechnutí, stihnou ji následky uvedené v § 63, odst. 1, písm. e). Prohlídka se provede pak jen na písemnou přihlášku zaslanou příslušnému státnímu úřadu pro válečné poškozence nebo jeho úřadovně (v cizině zastupitelskému úřadu), Zaopatřovací požitky, na které má předvolaná osoba podle této prohlídky nárok, povolí se od prvního měsíce následujícího podání opětné přihlášky,

(1) Lékařské prohlídky provádějí lékaři-důvěrníci, ustanovení k tomu účelu ministerstvem ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví, Při výběru lékařů důvěrníků jest dáti přednost lékařům z kruhu osob, na něž se vztahuje tento zákon. Lékaři nemohou přijetí funkce důvěrnické odmítnouti bez závažného důvodu uznaného příslušnou lékařskou organisací. Odměny za lékařské prohlídky stanoví nejvyšší úřad cenový v dohodě s ministerstvy ochrany práce a sociální péče, financí a zdravotnictví, Lékařské prohlídky v cizině provádějí lékaři určení příslušnými zastupitelskými úřady.

(2) U osob umístěných v léčebných ústavech provádějí prohlídky lékaři těchto ústavů.

(3) Lékař-důvěrník sepíše o prohlídce nález a posudek a navrhne podle směrnic vydaných ministerstvem ochrany práce a sociální péče stupeň snížení výdělečné schopnosti v důsledku poškození (§ 1).

(4) Státní úřad pro válečné poškozence může podle potřeby doplnit prohlídku lékaře-důvěrníka prohlídkou lékařem odborným nebo prohlídkou v léčebném ústavu.

(5) Na podkladě provedené prohlídky a po vyjádření svého úředního lékaře, po př. po nové lékařské prohlídce, stanoví státní úřad pro válečné poškozence rozsah poškození a stupeň snížení výdělečné schopnosti prohlédnuté osoby v procentech. Takto zjištěné snížení výdělečné schopnosti je podkladem pro vyměření invalidního důchodu (§ 17).

(6) Výdaje s lékařskou prohlídkou spojené hradí stát.

(1) O nárocích na zaopatření podle tohoto zákona rozhodují státní úřady pro válečné poškozence. Tyto úřady přiznávají, vyměřují a poukazují zaopatřovací požitky, též poukazují výdaje spojené s ostatní péčí, vyjímajíc výdaje spojené s péčí ústavní (§ 32).

(2) Rozhodnutí státních úřadů pro válečné poškozence se vydávají jako výměry.

(3) Výměry o zaopatřovacích požitcích obsahují mimo všeobecné náležitosti tyto údaje:

a) zda se strana uznává válečným, vojenským nebo občanským poškozencem,

b) jaké následky poškození (§ 1) byly zjištěny a stupeň snížení výdělečné schopnosti, závisí-li na tom rozhodnutí o zaopatřovacích požitcích,

c) výši povolených zaopatřovacích požitků a důvody, na nichž vyměření spočívá, a

d) den, jímž se zaopatřovací požitky přiznávají.

(4) Výměry o náhradě zaopatřovacích požitků vyplacených neprávem (§ 64, odst. 2 a § 65, odst. 2) musí obsahovati vedle všeobecných náležitostí rozhodnutí o povinnosti k náhradě a stanovení doby, za kterou se předpisují k náhradě, a výši náhrady.

Proti výměrům státního úřadu pro válečné poškozence je možno podati odvolání ve lhůtě 60 dnů u úřadu, jenž výměr vydal. Odvolání nemá odkladného účinku.

O odvoláních proti výměrům státního úřadu pro válečné poškozence rozhoduje ministerstvo ochrany práce a sociální péče. Směřuje-li odvolání proti posouzení rozsahu a stupně poškození, rozhoduje ministerstvo na podkladě posudku odvolací komise (§ 78), jímž je po stránce věcné vázáno. Ministerstvo je oprávněno přezkoumati posudek odvolací komise pouze po stránce formální, zejména zjistí, zda vyčerpává námitky odvolání a neodporuje obsahu spisů.

(1) Odvolací komise jsou tříčlenné a jsou zřízeny při státních úřadech pro válečné poškozence. Jejími členy jsou: zástupce ministerstva ochrany práce a sociální péče, zástupce ministerstva financí a zástupce poškozenců. Předsedou je zástupce ministerstva ochrany práce a sociální péče. Komise podávají posudky podle § 77; rozhodují většinou hlasů s konečnou platností.

(2) Zástupce ministerstev a jejich náhradníky jmenují příslušná ministerstva, zástupce a náhradníky poškozenců ministerstvo ochrany práce a sociální péče na návrh Družiny československých válečných poškozenců, Svazu osvobozených politických vězňů a Svazu národní revoluce.

(3) Jako referent bez práva hlasovacího působí při odvolací komisi úředník státního úřadu pro válečné poškozence a jako znalec lékař jmenovaný ministerstvem ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

(4) Jednání před odvolací komisí je neveřejné. Komise předvolá odvolatele k prohlídce nebo k účasti na jednání, je-li to podle jejího názoru nutné. V tom případě má odvolatel nárok na náhradu cestovních výloh.

(5) Nedostaví-li se odvolatel ani na druhou výzvu k prohlídce nařízené odvolací komisí nebo před odvolací komisi bez dostatečného ospravedlnění, má se za to, že odvolatel vzal odvolání zpět.

(6) Jednací řád pro odvolací komisi a náhrady členů, lékaře-znalce, referenta a zapisovatele stanoví ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

Poškozenec má nárok na náhradu nutných cestovních výloh, je-li obeslán státním úřadem pro válečné poškozence k úřednímu jednání ve věcech zaopatření, nebo byl-li poukázán k léčení, k lékařské prohlídce, na školení, do domova invalidů nebo do prothesových dílen. Podrobnosti určí ministerstvo ochrany práce a sociální péče.

(1) Případy, o nichž rozhoduje ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí, se projednávají v meziministerské komisi, do které vysílá ministerstvo ochrany práce a sociální péče dva zástupce, z nichž jeden je lékař, a ministerstvo financí jednoho zástupce.

(2) Ministerstvo ochrany práce a sociální péče určí v dohodě s ministerstvem financí podrobnosti o jednání komise, jmenování členů a o jejich právech a povinnostech.

(3) Případy uvedené v odstavci 1, v nichž je příslušný státní úřad pro válečné poškozence v Bratislavě (§ 69), projednávají se v komisi složené obdobně podle ostavce 1 a její členy jmenují příslušná ministerstva v dohodě s příslušnými pověřenectvy.

Státní úřad pro válečné poškozence může poskytovati poškozencům v případech nouze nebo naléhavé potřeby mimořádné podpory, zápůjčky nebo zálohy na zaopatřovací požitky. Směrnice k provedení tohoto ustanovení vydá ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

Fond, zřízený nařízením vlády republiky Československé ze dne 23. července 1919, č. 424 Sb., o zřízení a správě "Státního podpůrného fondu československých invalidů", je určen k podpoře osob, majících domovské právo v některé obci v zemích České nebo Moravskoslezské, a spravuje jej a zastupuje ministr ochrany práce a sociální péče.

(1) Při pověřenectvu sociální péče se zřizuje "Státní podpůrný fond slovenských válečných a vojenských poškozenců" (dále jen fond).

(2) Fond je právnickou osobou a spravuje jej pověřenec sociální péče.

(3) Jmění fondu tvoří majetek "Státního podpůrného fondu vojenských poškozenců" zřízeného § 164 zákona ze dne 10. června 1943, č. 80 Sl. z., o úpravě některých právních poměrů souvisících s výkonem vojenské a jiné obdobné služby.

(4) Fond slouží k podpoře válečných a vojenských poškozenců, majících domovské právo v některé obci na Slovensku.

(5) Příjem fondu tvoří likvidační výtěžky pohledávek bývalé uherské krajinské komise pro podporování válkou poškozených, dary, odkazy, věnování, výnosy sbírek a loterií ve prospěch válečných poškozenců a dotace z veřejných prostředků.

(6) Podrobné předpisy o správě fondu a použití jeho prostředků určují stanovy, které vydá sbor pověřenců Slovenské národní rady.