Ústavodárné Národní shromáždění se usneslo na tomto zákoně:

Osobám, které utrpěly poškození zdraví nebo těla v důsledku vojenské služby, válečných událostí nebo fašistické persekuce za okolností uvedených v tomto zákoně (v dalším "invalidé"), jakož i pozůstalým po osobách, které zemřely za těchto okolností nebo v důsledku těchto okolností (§ 3, odst. 6) a rodinným příslušníkům osob, jež se za těchže okolností staly nezvěstnými (§ 3, odst. 4), dostane se zaopatření ze státních peněz jako odškodnění. Kromě toho dostane se jim výhod uvedených v tomto zákoně.

(1) Nárok na zaopatření u invalidů zakládá poškození zdraví (dále jen "poškození"), které je příčinou ztráty nebo snížení výdělečné schopnosti a jež bylo způsobeno poraněním nebo onemocněním za těchto okolností:

a) v době od 26. července 1914 do 28. února 1921 ve službě vojenské, při válečných úkonech nebo v zajetí nebo

b) v době od 1. března 1921 do 20. května 1938 výkonem vojenské služby v československé armádě nebo

c) v době po 14. březnu 1939 výkonem služby v t. zv. vládním vojsku neb.o t. zv. slovenské branné moci, při válečných úkonech nebo v zajetí nebo

d) výkonem vojenské služby v československé armádě v době po 31. prosinci 1945 nebo

e) výkonem služby v československé armádě, válečnými a osobními úkony ve prospěch československé armády, výkonem služby v útvarech stráže obrany státu v době po 20. květnu 1938 do 31. prosince 1945, zajetím v důsledku této služby nebo f) výkonem služby ve spojenecké armádě, válečnými a osobními úkony ve prospěch spojenecké armády v době od 15, března 1939 do 31. prosince 1945 nebo

g) činností v partyzánských jednotkách nebo

h) činnou účastí na ozbrojeném povstání českého nebo slovenského národa nebo ch) při zatčení, odvlečení, v koncentračních táborech, v žalářích, káznicích a vězeních, pokud zatčení, odvlečení, internování nebo věznění se stalo z důvodů, směřujících k potlačení odbojového hnutí, nebo z jiných důvodů persekuce politické, národní nebo rasové, při trestních akcích proti odboji, nebo

i) v kárných táborech, v táboře v Bystřici u Benešova a jiných táborech toho druhu, v táboře ve Svatobořicích a jiných táborech toho druhu, a v terezínském městě, pokud internování se stalo z důvodů persekuce politické nebo národní nebo rasové nebo z důvodu pracovní sabotáže, nebo

j) jinými činy válčících branných sil, dále činy fašistických orgánů a příslušníků nepřátelských národů, k nimž došlo z důvodů persekuce politické, národní nebo rasové, pokud veškeré tyto činy nepatří již podle své povahy nebo podle okolností, za nichž se staly, pod případy uvedené pod písm. ch) nebo i), nebo

k) bojovými akcemi válčících branných sil,

l) ukrýváním nebo útěkem před bezprostředními bojovými akcemi nebo před opatřeními válčících branných sil a fašistických orgánů nebo

m) výkonem nucených prací, pokud nešlo o soukromoprávní pracovní poměr, výkonem t. zv, služby protiletecké ochrany nebo obrany, nouzové služby, technické nouzové pomoci, nouzové služby při zákopových pracích nebo nucených pracích, ochrannou službou, nebo

n) zjišťováním, odstraňováním nebo zneškodňováním opuštěných bojových prostředků, náhodným nebo nezaviněným střetnutím s bojovými prostředky nebo

o) výkonem služby lékařské a samaritánské v souvislosti s okolnostmi uvedenými pod písm. g) až n).

(2) U okolností uvedených v odstavci 1, písm. g) až m) se vyžaduje, aby k nim došlo v době mezi 29. září 1938 a nejpozději 31. prosincem 1945; u okolností uvedených pod písm. n) se vyžaduje, aby k nim došlo po 14. březnu 1939.

(3) Podmínkou nároku na zaopatření jest okolnost, že poškození je aspoň v pravděpodobné příčinné souvislosti s okolnostmi uvedenými v odstavci 1. V případech, v nichž podle předpisů dosud platných byl uznán nárok na zaopatření na podkladě časové souvislosti poškození s výkonem vojenské služby nebo se zajetím, zůstává nárok zachován.

(4) Nevzniklo-li poranění nebo onemocnění sice za okolností uvedených v odstavci 1, avšak je-li aspoň pravděpodobno, že jimi bylo zhoršeno, jest toto zhoršení pokládati za poškození.

(5) Československým státním občanům, kteří jako příslušníci mezinárodních brigád mimo hranice Československé republiky se stali v boji proti fašismu invalidními, a pozůstalým po příslušnících těchto brigád náleží zaopatření a výhody podle tohoto zákona v rozsahu a za podmínek platných jinak pro osoby poškozené za okolností uvedených v odstavci 1, písm. e), po př. pro pozůstalé po osobách zemřelých za těchže okolností nebo v souvislosti s nimi.

(1) Nárok na zaopatření pozůstalých (odstavec 6) zakládá úmrtí nebo nezvěstnost osoby, od níž nárok je odvozován, jestliže toto úmrtí nebo nezvěstnost nastaly bezprostředně v souvislosti s okolnostmi uvedenými v § 2, odst. 1.

(2) Pozůstalí (odstavec 6) po invalidech mají nárok na zaopatření, jestliže smrt invalidova je aspoň v pravděpodobné příčinné souvislosti s poškozením utrpěným za okolností uvedených v § 2, odst. 1.

(3) Není-li smrt invalidova aspoň v pravděpodobné příčinné souvislosti s poškozením (§ 2, odst. 1), přísluší pozůstalým nárok na zaopatření jen, bylo-li snížení výdělečné schopnosti invalidovy stanoveno podle posledního zjištění před úmrtím aspoň 45%. Bylo-li toto snížení nižší, může ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati pozůstalým zaopatření, jestliže nemají dostatečného příjmu k obživě a jestliže se jim nedostalo po zemřelém invalidovi zaopatřovacích požitků z prostředků veřejných nebo veřejnoprávního důchodového pojištění nebo není-li výživa pozůstalých zabezpečena jinak. Jsou-li požitky přiznané z prostředků veřejných nebo veřejnoprávních nižší než požitky podle tohoto zákona, možno přiznati požitky pouze ve výši rozdílu obou požitků.

(4) Rodinným příslušníkům osoby, která se za okolností uvedených v § 2, odst. 1 stala nezvěstnou, nebo byla zajata, přísluší zaopatření, pokud nezvěstnost trvá, nebo pokud osoba zajatá se k rodině nemůže vrátiti, zůstává v cizině a rodinu nemůže podporovati. Rodinní příslušníci nezvěstných osob jsou povinni do jednoho roku od přiznání zaopatřovacích požitků podle tohoto, zákona prokázati, že učinili návrh na zahájení řízení k prohlášení oné osoby za mrtvou, od níž nárok na zaopatřovací požitky odvozují, Podle výsledku řízení budou zaopatřovací požitky buď zastaveny, nebo dále vypláceny. Nebyl-li návrh ve stanovené lhůtě podán, odpočívá nárok na zaopatřovací požitky do té doby, dokud tito rodinní příslušníci neprokáží, že nezvěstná osoba není na živu.

(5) Není-li rodičů, může býti přiznáno zaopatření prarodičům obdobně za podmínek platných pro nárok rodičů.

(6) Za pozůstalé nebo rodinné příslušníky podle tohoto zákona se pokládají: manželka, družka, děti manželské, nemanželské a osvojené a rodiče.

(7) Ministerstvo ochrany práce a sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí přiznati po osobě zemřelé za okolností uvedených v § 2, odst. 1:

a) zaopatření rodičů též jejím nevlastním rodičům, osvojitelům nebo pěstounům, není-li rodičů nebo prarodičů,

b) zaopatření sirotčí též jejím vnukům, kteří byli na ni výživou převážně odkázáni,

c) zaopatření jejím sourozencům za podmínek stanovených v § 56.

(1) Na zaopatření a výhody mají nárok, pokud tento zákon nestanoví výjimku, jen českoslovenští státní občané a osoby, které konaly vojenskou službu v československé armádě, poněvadž nemohly prokázati cizí státní příslušnost.

(2) Udělením československého státního občanství nevzniká nárok na zaopatření podle tohoto zákona. V případech zřetele hodných může povoliti výjimky ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

Ministerstvo ochrany práce a sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí povoliti v případech zvláštního zřetele hodných zaopatření a výhody podle tohoto zákona též osobám, které jsou cizími státními občany, zejména bylo-li poškození, smrt, zajetí nebo nezvěstnost (§ 1) způsobeno výkonem vojenské služby v československé armádě.

Českoslovenští státní občané, jimž byly před 30. září 1938 vypláceny zaopatřovací požitky podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákonů jej měnících nebo doplňujících, nebo podle zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 41 Sb., jímž se upravuje péče o invalidní vojíny ze stavu mužstva po válce světové a o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva, a jimž v důsledku okupace Československé republiky byla výplata těchto zaopatřovacích požitků zastavena, poněvadž je cizí stát pokládal za své státní občany, obnovuje se výplata těchto zaopatřovacích požitků dnem 1. června 1945 ve výměře podle předpisů platných v tento den.

(1) Ministerstvo ochrany práce a sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí přiznati zaopatření a výhody podle tohoto zákona osobám,

a) které byly před 30. září 1938 československými státními občany a staly se po tomto dni válečnými nebo vojenskými poškozenci výkonem povinné vojenské služby v branné moci okupačního státu, poněvadž je tento stát pokládal za své státní občany, a pozůstalým po nich, jsou-li československými státními občany, nebo

b) které se staly válečnými nebo vojenskými poškozenci výkonem povinné vojenské služby v branné moci státu, jehož byly státními občany, a pozůstalým po nich, jestliže se staly v důsledku úpravy hranic Československé republiky nebo v důsledku reemigrace československými státními občany, nebo

c) které se jako českoslovenští státní občané staly válečnými poškozenci povinnou službou v bývalé německé branné moci po 14. březnu 1939, a pozůstalým po nich.

(2) Pro výměru zaopatřovacích požitků osobám uvedeným v odstavci 1, písm, a) až c) platí sazby zaopatřovacích požitků stanovené pro osoby poškozené (invalidy a pozůstalé) za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a).

Ustanovení tohoto zákona se vztahuje též na osoby, jimž je stát povinen poskytovati podle zvláštních předpisů zaopatření obdobně jako válečným nebo vojenským poškozencům v případě jejich poškození, pokud jsou u nich splněny podmínky těchto zvláštních předpisů.

(1) Ministerstvo ochrany práce a sociální péče může v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti zaopatření podle tohoto zákona v případech zvláště hodných ohledu

a) osobám, které byly přikázány do práce některým bývalým úřadem práce a při této práci utrpěly újmu na zdraví, která snižuje podstatně a trvale jejich výdělečnou schopnost,

b) pozůstalým po osobách, které byly přikázány do.práce a při této práci přišly o život,

c) rodinným příslušníkům osob, které byly přikázány úřadem práce mimo obec svého bydliště a staly se nezvěstnými, nastaly-li poškození nebo smrt nebo nezvěstnost za jiných okolností, než je uvedeno v § 2, odst. 1, nebo v § 8,

(2) Obdobně platí ustanovení odstavce 1 pro osoby poškozené při dobrovolných rekonstrukčních pracích v době po osvobození území před prvním lednem 1946 a pro pozůstalé po osobách, které v důsledku těchto prací zemřely, nemají-li poškozené osoby nebo pozůstalí nároku na zaopatření z veřejnoprávního důchodového nebo úrazového pojištění.

(3) Zaopatřovací požitky podle tohoto zákona mohou býti poskytnuty v případech uvedených v odstavci 1 jen v takové výši, aby součet těchto požitků a požitků plynoucích z veřejnoprávního důchodového nebo úrazového pojištění nepřesahoval výši zaopatřovacích požitků, které by byly jinak při znány podle ustanovení tohoto zákona, Pro výměru zaopatřovacích požitků platí sazby zaopatřovacích požitků stanovené pro osoby poškozené (invalidy a pozůstalé) za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm, a).

(1) Přihodily -li se poškození zdraví nebo smrt, které by byly pokládány jinak za úraz podnikový podle zákona o úrazovém pojištění, za okolností, uvedených v § 2, odst. 1, písm. j) až n), přísluší poškozené osobě nebo pozůstalým rodinným příslušníkům po usmrceném zaopatření a výhody jen podle ustanovení tohoto zákona, nikoliv odškodnění podle ustanovení zákona o úrazovém pojištění.

(2) Náhrada za škody na životě, těle nebo zdraví, uvedené v § 1 dekretu presidenta republiky ze dne 31. srpna 1945, č. 54 Sb., o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry, poskytnutá podle tohoto zákona, se považuje za odškodnění podle § 8, odst. 2 zmíněného dekretu.

(3) Nárok na zaopatření podle tohoto zákona nemají poškozenci (§ 14), pokud byli jako takoví odškodněni za poškození (§ 1) podle jiných zvláštních právních předpisů československých nebo předpisů cizího státu. Je-li však odškodnění takto jim poskytnuté nižší než zaopatření podle tohoto zákona, může jim ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí povoliti částečné zaopatřovací požitky do výše rozdílu mezi odškodněním jim poskytnutým a zaopatřovacími požitky, jež by jim jinak náležely podle tohoto zákona. Odškodněním nejsou výslužné, zaopatřovací nebo jiné platy toho druhu odvozené z poměru zaměstnaneckého

(1) Nároku na zaopatření nemají osoby:

a) které byly pravoplatně odsouzeny podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, nebo podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví - ode dne uvalení policejní nebo soudní vazby,

b) které se dobrovolně přihlásily k vojenské službě proti spojencům Československé republiky,

c) které byly pravoplatně odsouzeny pro činy trestné podle dekretu presidenta republiky ze dne 27, října 1945, č. 138 Sb., o potrestání některých provinění proti národní cti nebo podle § 5 nařízení Slovenské národní rady č, 33/ 1945 Sb. n. SNR - po dobu ztráty volebního práva,

d) které si přivodily poškození zdraví s úmyslem vyhnouti se branné povinnosti v československé branné moci, nebo zběhly za týmž účelem z československé branné moci,

e) osoby, které na základě dobrovolné přihlášky nastoupily v době od 10. října 1938 do 5. května 1945 do zaměstnání ve státech nepřátelských Československé republice,

f) pozůstalí po osobách uvedených pod písm. a) až e).

(2) Bylo-li upuštěno od potrestání podle § 16, odst. 2 dekretu č. 16/1945 Sb., může ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati v ohledu hodných případech nárok na zaopatření.

Ustanovení tohoto zákona platí, pokud jde o osoby vojenské:

a) pro osoby z počtu mužstva a pozůstalé po nich,

b) pro délesloužící československé armády a pozůstalé po nich za podmínek § 12 zákona ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roveň postavených, jakož i zaopatření délesloužících,

c) pro příslušníky tak zv. vládního vojska nebo bývalé t. zv. slovenské branné moci, pro vojenské gážisty z povolání dané do výslužby přede dnem 29. září 1938, pro vojenské gážisty v záloze a pro pozůstalé po těchto osobách, jestliže nepodléhají nárokovému zaopatření vojenské správy podle zvláštních předpisů.

Pokud by zaopatřovací požitky (jiné platy toho druhu) osob, které jsou v zaopatření vojenské správy a které utrpěly poškození, nebo jejichž živitel zemřel za okolností nebo v důsledku okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až o), nedosahovaly výše zaopatřovacích požitků podle tohoto zákona [§ 15, odst. 1, písm. a) a odst. 2, písm. a)], obdrží tyto osoby od úřadů určených v tomto zákoně (§ 68) rozdíl mezi obojími zaopatřovacími požitky.

Osoby, které se staly invalidními za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a), nebo v době po 1. září 1939 za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. c) nebo v době po 20. květnu 1938 za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až h), jsou invalidé váleční. Osoby, které se staly invalidními za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) a d) jsou vojenští invalidé, ostatní jsou invalidé občanští. Obdobné platí o pozůstalých. Váleční invalidé a pozůstalí jsou poškozenci váleční, vojenští invalidé a pozůstalí jsou poškozenci vojenští, občanští invalidé a pozůstalí jsou poškozenci občanští.

(1) Zaopatření invalidů zahrnuje podle okolností případu v sobě:

a) zaopatřovací požitky, t. j. invalidní důchod, přídavek k důchodu, ošetřovací příplatek, slepecký příplatek, příplatek na manželku, příplatek na děti, zvyšovací příplatek, náhradu za poškození zdraví nebo těla a drahotní přídavek,

b) léčebnou a prothésovou péči,

c) zaopatření v domově invalidů,

d) školení,

(2) Zaopatření pozůstalých zahrnuje podle okolností případů v sobě:

a) zaopatřovací požitky, t. j. důchod vdovský, vdovecký, sirotčí, rodičů, sourozenců, vychovávací příspěvek, zvyšovací příplatek, zvláštní příplatek, přídavek k důchodu a drahotní přídavek,

b) pohřebné,

c) léčebnou a prothésovou péči.

(3) Vedle tohoto zaopatření poskytují se po případě válečným, vojenským a občanským poškozencům sociální péče a jiné výhody (§§ 81 až 108),

(1) Zaopatřovací požitky se vyplácejí měsíčně napřed do vlastních rukou důchodce nebo jeho zákonného zástupce. Výplata zaopatřovacích požitků zmocněnci je vyloučena.

(2) Důchodce nemá nároku na úroky z prodlení.

(1) Invalidní důchod činí u invalidů starších 18 let:

při snížení výdělečné schopnosti měsíčně

(2) Snížení výdělečné schopnosti nedosahující 25% nezakládá nároku na invalidní důchod. Pokud však byly na Slovensku přiznány v jednotlivých případech důchody při snížení výdělečné schopnosti o 20 až 24% podle ustanovení platných až do vydání tohoto zákona, budou vypláceny dále, a to částkou Kčs 120.-měsíčně.

(3) Přesahuje-li invalidův jiný příjem, podrobený dani důchodové, částku 6.000 Kčs měsíčně, krátí se zaopatřovací požitky, které invalidovi mají býti přiznány podle tohoto zákona, o částku, o niž je hranice 6.000 Kčs překročena. Do příjmu se nezapočítávají zaopatřovací požitky podle tohoto zákona. Nelze-li zjistiti skutečný měsíční příjem v běžném roce, béře se za měsíční příjem jedna dvanáctina příjmu z téhož pramene dosaženého v předcházejícím roce.

(1) Invalidům, jichž výdělečná schopnost se snížila o 45% až 94%, přísluší přídavek k důchodu, prokáží-li, že nemají jiného příjmu podléhajícího dani důchodové. Zaopatřovací požitky přiznané podle tohoto zákona se nezapočítávají do tohoto příjmu.

(2) Přídavek k důchodu činí u invalidy se snížením výdělečné schopnosti 45% až 84%, bydlícího v Praze, Brně, Bratislave, Plzni a Moravské Ostravě 200 Kčs měsíčně, v ostatních místech 150 Kčs měsíčně, u invalidy se snížením 85% až 94%, bydlícího ve jmenovaných městech, 300 Kčs měsíčně, v ostatních místech 250 Kčs měsíčně.

(3) Ministr ochrany práce a sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí snížil sazby tohoto přídavku, zlepší-li se podstatně hospodářské poměry.

(1) Pokud je invalida následkem poškození (§ 1) tak bezmocný, že nemůže býti bez cizího ošetřování a péče, náleží mu ošetřovací příplatek 600 Kčs měsíčně.

(2) Osoby osleplé za okolností uvedených v § 2, odst. 1 dostanou místo ošetřovacího příplatku příplatek slepecký, a to slepec praktický 600 Kčs měsíčně, slepec úplný 1.200 Kčs měsíčně. V případech hodných ohledu může býti příplatek zvýšen u slepce praktického na 750 Kčs měsíčně, u slepce úplného na 1.500 Kčs měsíčně.

(3) Invalidům, kteří mají nárok na příplatek podle odst. 2, přísluší další příplatek 300 Kčs měsíčně, jestliže utrpěli kromě ztráty zraku ještě další poškození (§ 1), které samo by zakládalo nárok na zaopatřovací požitky.

(4) Po dobu ústavního léčení na náklad státu, trvajícího déle než jeden měsíc, a po dobu pobytu v domově invalidů odpočívá výplata ošetřovacího příplatku (odstavec 1).

(1) Invalidovi přísluší příplatek na manželku ve výši 10% invalidního důchodu (§ 17), žije-li s ní ve společné domácnosti, nebo je-li povinen přispívati na její výživu. Na družku přísluší invalidovi tento příplatek jen, žije-li s ní ve společné domácnosti a není-li příplatek vyplácen již na manželku, na jejíž výživu je invalida povinen přispívati.

(2) Dostává-li manželka (družka) sama zaopatřovací požitky podle tohoto zákona nebo jiné zaopatřovací požitky z prostředků veřejných nebo zaopatřovací požitky plynoucí z veřejnoprávního důchodového pojištění, přísluší příplatek podle odstavce 1, jen pokud je vyšší než zaopatřovací požitky manželky (družky).

(1) Invalidovi přísluší příplatek na děti ve výši 10% invalidního důchodu (§ 17) na každé nezaopatřené vlastní a osvojené dítě, na dítě manželčino a na schovance, a to až do dovršení 18. roku věku, pokud pečuje o jeho výživu, Nemůže-li dítě pro duševní nebo tělesnou chorobu nebo proto, že je v učňovském poměru, nebo že navštěvuje školu za účelem přípravy k povolání, samo se živiti, přísluší příplatek až do dovršených 21 let věku; v případech hodných zvláštního zřetele může ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí přiznati příplatek po dovršení 21. roku věku. Ustanovení § 20, odst. 2 platí obdobně.

(2) Provdání dcery se považuje vždy za její zaopatření.

Invalidovi může býti přiznán příplatek ve výši 10% invalidního důchodu (§ 17) na každého z rodičů, který s ním žije ve společné domácnosti, je výdělku neschopen a výživou odkázán výhradně nebo převážně na jeho podporu. Ustanovení § 20, odst. 2 platí obdobně.

(1) Invalida starší 14 let, avšak mladší 16 let dostane polovinu, invalida starší 16 let, avšak mladší 18 let obdrží tři čtvrtiny požitků, které by mu jinak podle tohoto zákona patřily, nejméně však 120 Kčs měsíčně, Nárok na výplatu zaopatřovacích požitků přísluší jen, splní-li invalida podmínky, které mu na návrh okresní péče o mládež uloží státní úřad pro válečné poškozence s ohledem na školení a výchovu. Po dovršení 18 let věku obdrží invalida nezkrácené požitky.

(2) Živiteli dítěte mladšího 14 let, které utrpělo poškození (§ 1), může býti přiznán vychovávací příspěvek na výchovu dítěte až do 750 Kčs měsíčně podle výše zvláštních výdajů, které poškození dítěte živiteli způsobuje, a podle stupně poškození. Po dokončení 14 let věku náleží invalidní požitky dítěti podle odstavce 1 a zároveň zaniká nárok na vychovávací příspěvek.

(1) Invalidům, jejichž poškození vzniklo za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. d) až i) a o), a kteří mají nárok na invalidní důchod, přísluší zvyšovací příplatek 300 Kčs měsíčně.

(2) Nedosahuje-li hrubý příjem invalidy, jehož poškození vzniklo za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až ch) a o) a jehož snížení výdělečné schopnosti činí nejméně 95%, spolu se zaopatřovacími požitky podle tohoto zákona, aspoň tři čtvrtiny příjmu, kterého se dosahuje průměrně v témž povolání, jaké měl invalida před poškozením (§ 1), může ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí zvýšiti k vyrovnání tohoto rozdílu zvyšovací příplatek, nejvýše však na 1.000 Kčs měsíčně.

(3) Osobám, které utrpěly za okolností uvedených v § 2 poškození zdraví nebo těla a jichž výdělečná schopnost se snížila o 20% až 24%, může ministerstvo ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti náhradu za poškození 300 Kčs měsíčně, pokud tyto následky poškození trvají.

(1) Utrpěla-li některá osoba dvě nebo více poškození za různých okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. a) až o) a v § 8, pokládají se tato poškození pro stanovení snížení výdělečné schopnosti za poškození jediné. Toto celkové snížení výdělečné schopnosti je směrodatné pro přiznání jediného invalidního důchodu a příplatků s ním souvisících.

(2) Zvyšovací příplatek podle § 24 přísluší jen, jestliže následky poškození způsobeného za okolností uvedených v § 2, odst. 1, písm. e) až i) zvyšují ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou poškozením vzniklým za ostatních okolností uvedených v § 2, odst. 1, tak podstatně, že toto zvýšení ztráty výdělečné schopnosti má vliv na výši invalidního důchodu.

(3) Není dovoleno bráti více než jeden důchod podle tohoto zákona; při souběhu dvou i více nároků přísluší poškozenci nárok na důchod, který si zvolí. Nárok na důchod druhý odpočívá po dobu požitku zvoleného důchodu.