Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Do konečné úpravy náhrady za válečné škody a za škody způsobené mimořádnými poměry lze poskytnouti ze státních prostředků zálohu na náhradu za škody, které utrpěli v době po 17, září 1938 českoslovenští státní občané na území republiky Československé nebo v cizině odcizením, zavlečením mimo státní území, zabráním, zničením, poškozením nebo jinakou ztrátou věcí movitých nebo nemovitých anebo jiným způsobem (na výdělku, důchodu a pod.), jestliže tyto škody byly způsobeny

a) jakýmkoli válečným činem nebo jinakým opatřením některé válčící strany, jejích bojových jednotek nebo příslušníků, nebo

b) při dočasné okupaci území republiky Československé orgány okupačních států nebo orgány jednajícími z jejich příkazů, persekucí z důvodů politických, národních nebo rasových, nebo

c) teroristickými akcemi organisací státu nepřátelských nebo osob veřejně nebezpečných..

Zálohu lze poskytnouti toliko na náhradu za škody, které byly vyšetřeny a zjištěny, a jen osobám sociálně slabým, které osvědčí

1. u škod na věcech,

a) že neprodlené opatření nebo zřízení odcizené, zavlečené, zabrané, zničené nebo ztracené věci, po případě uvedení poškozené věci do dřívějšího stavu, bylo nebo je nezbytně nutné proto, aby se obnovila neb.o zachovala jejich existence, nebo aby se zabránilo dalším národohospodářským škodám, a

b) že náklady na opětné opatření nebo zřízení věci, po případě na její uvedení do dřívějšího stavu, nemohou hraditi z vlastních prostředků;

2. u škod na výdělku, důchodu, hotovostech, cenných papírech, vkladech, jiných pohledávkách a pod.,

že poskytnutí zálohy je nezbytně nutné, aby se obnovila nebo zachovala jejich existence.

Zálohu na náhradu za škodu lze poskytnouti poškozenému, jakož i pozůstalým po něm, měl-li poškozený vůči nim podle zákona alimentační povinnost a byla-li jejich výživa podstatně závislá na jeho příjmu

Záloha na náhradu za škodu se poskytuje v penězích, výjimečně též ve věcech (in natura), nikoliv však v nemovitostech. Zálohu ve věcech lze poskytnouti také v případech, kdy se žádá o zálohu v penězích, a naopak

(1) Řízení o poskytnutí zálohy na náhradu za škodu se zavede na žádost poškozeného nebo pozůstalých po něm (§ 3). Žádost jest podati u okresního národního výboru, příslušného podle místa žadatelova bydliště. Byla-li žádost podána před účinností tohoto zákona u jiného orgánu (úřadu), postoupí ji tento orgán (úřad) okresnímu národnímu výboru, příslušnému podle ustanovení předchozí věty.

(2) V žádosti jest zejména uvésti orgán (úřad), po případě všechny orgány (úřady), u nichž škoda nebo její jednotlivé druhy byly přihlášeny, a udati, zda z důvodu škody (§ 1) byla již z veřejných prostředků přiznána náhrada, záloha, podpora či jiná výpomoc (zápůjčka, příspěvek na její splácení, záruka za úvěr a pod.), jakého druhu a v jaké výši a kterým orgánem (úřadem). K žádosti jest připojiti doklady o tom, že jsou splněny podmínky pro přiznání zálohy podle § 2, a podává-li žádost pozůstalý po poškozeném, též doklady o tom, že jsou splněny předpoklady podle § 3.

(1) Okresní národní výbor rozhodne o poskytnutí zálohy, nepřesahuje-li zjištěná škoda 250.000 Kčs. Jinak rozhodne zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo vnitra. Proti rozhodnutí pověřenectva vnitra v I. stolici lze se odvolati k ministerstvu vnitra.

(2) Výplatu přiznané zálohy provádí zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo vnitra nebo orgán jím určený.

Podrobnější směrnice o poskytování záloh vydá ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ministerstvy. Tyto směrnice stanoví zejména též pořadí naléhavosti, v němž zálohy na náhradu jednotlivých druhů škod mají býti poskytovány.

(1) Z poskytnutí zálohy na náhradu za škodu nevzniká straně právní nárok na tuto náhradu. Nepřizná-li se náhrada za přihlášenou škodu, bude strana povinna zálohu ihned vrátiti na vyzvání orgánu, který ji přiznal (§ 6, odst. 1), pokud tento orgán straně neposkytne na řádně odůvodněnou žádost v případech hodných zvláštního zřetele přiměřené úlevy při plnění této povinnosti.

(2) Ustanovení odstavce 1, věty druhé s výjimkou ustanovení o poskytnutí úlevy platí obdobně, byla-li záloha nepravdivými údaji nebo jiným způsobem vylákána.

Soudy, úřady a orgány veřejné správy jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

Písemnosti a úřední úkony ve věcech, upravených tímto zákonem, jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

Kdo v žádosti o poskytnutí zálohy na náhradu za škodu nebo v řízení o ní učiní vědomě nesprávné údaje nebo se jiným způsobem pokusí vylákati nebo skutečně vyláká poskytnutí zálohy, bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - okresním národním výborem pro přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do šesti měsíců nebo oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě. Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) přesahovati šest měsíců.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti osmého dne po vyhlášení.

(2) Týmž dnem pozbývají platnosti

a) dekret presidenta republiky ze dne 28. září 1945, č. 82 Sb., o zálohách na náhradu za některé válečné škody majetkové, a

b) nařízení Slovenské národní rady ze dne 7. listopadu 1945, č. 130 Sb. n. SNR, o poskytování zálohy na náhradu škod, způsobených válečnými událostmi.

(3) Tento zákon provede ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

I. Podle dekretu presidenta republiky ze dne 31. srpna 1945, č. 54 Sb., o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry, byl v zemích českých proveden soupis válečných a ostatních škod, způsobených za německé okupace, resp. událostmi, které jí přímo předcházely nebo po ní následovaly. Soupis byl určen v prvé řadě pro účely mírového jednání o německých reparacích, byl však proveden tak, aby jeho výsledky mohly býti zároveň podkladem pro budoucí úpravu náhrady za uvedené škody. Sepisovány byly škody osobní, majetkové a jiné, které byly způsobeny československým státním občanům buď válečnými operacemi nebo jinými opatřeními kterékoliv válčící strany, nebo politickou, národní a rasovou persekucí, anebo teroristickými akcemi organisací státu nepřátelských (na př. "vlkodlaky") nebo osob veřejně nebezpečných (na př. falešnými partyzány, osobami vydávajícími se neprávem za příslušníky spojeneckých armád a pod.).

Potřeba okamžité pomoci osobám sociálně slabým zejména při provádění nejnaléhavějších rekonstrukčních prací na jejich poškozeném majetku v případech, v nichž provedení těchto prací naráželo na nedostatek finančních prostředků, vedla k vydání dekretu presidenta republiky ze dne 28, září 1945, č. 82 Sb., o zálohách na náhradu za některé válečné škody majetkové. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům, které státní správa mohla uvolniti pro tento účel, omezil se tento dekret jen na zálohování majetkových škod, způsobených přímo válečnými operacemi, zejména leteckým bombardováním.

Na Slovensku byly uvedené otázky upraveny samostatně dvěma nařízeními Slovenské národní rady. Nařízením ze dne 3. července 1945, č. 67 Sb. n. SNR, o přihlášení škod způsobených válečnými událostmi, byl proveden soupis škod majetkových, způsobených na území Slovenska válečnými událostmi. Dalším nařízením ze dne 7. listopadu 1945, č. 130 Sb. n, SNR, o poskytování zálohy na náhradu škod, způsobených válečnými událostmi, bylo pak na Slovensku upraveno zálohování škod, jichž soupis byl proveden nařízením č. 67/1945 Sb. n. SNR.

II. Úpravou záloh na válečné škody, vyvolanou nutností okamžité pomoci v nejnaléhavějších případech, byla ovšem otázka likvidace válečných škod řešena jen provisorně a částečně. Nedostatek této úpravy je pociťován zejména v tom směru, že se omezuje toliko na určitý druh škod (na majetkové škody způsobené válečnými činy) a že výhod této úpravy nepožívají osoby, které utrpěly jinakou škodu a potřebují namnoze stejné, ne-li větší pomoci, než osoby poškozené válečnými operacemi.

Těchto i jiných nedostatků v oboru likvidace válečných škod je si vláda vědoma a velmi bedlivě proto uvažuje o všech řešeních, která by mohla přispěti k odstranění nebo alespoň částečnému zmírnění válečných škod a která by zejména zabezpečila jednotné, stejnoměrné, účelné a spravedlivé financování nákladů s tím spojených a v rámci možnosti také poskytování spravedlivé a slušné náhrady za utrpěné škody. Otázka náhrady za válečné škody souvisí ovšem úzce s otázkou finanční úhrady. Pro tuto úhradu by přicházely v úvahu především německé a maďarské reparace, dále výnos z realisace majetku, konfiskovaného Němcům, Maďarům a zrádcům, dále odúmrtě z majetku konfiskovaného okupanty našim občanům, a po případě i jiné příjmové zdroje, zejména hotové prostředky finanční, které by státní správa mohla pro účely odškodnění uvolniti. Skutečnost, že německé a maďarské reparace, které se prozatím nedají ani přesně vyčísliti, postačí krýt jen nepatrný zlomek válečných škod, dále okolnost, že nutno počítati s poměrně pomalou a jen postupnou realisací konfiskovaného majetku německého a maďarského i se zdlouhavou restitucí majetku, konfiskovaného okupanty, a konečně celková situace finančního hospodářství státu, jehož veškeré úsilí musí v dnešní době směřovati především k upevnění naší měny, jsou však překážkami, které nedovolují přikročiti v přítomné době k všeobecné definitivní likvidaci válečných škod. Takovéto definitivní řešení bude možno prozatím uskutečniti jen v oboru škod osobních, a to v rámci připravovaného zákona o péči o vojenské a válečné poškozence, oběti války.a fašistické persekuce. Naproti tomu definitivní odškodnění majetkových a ostatních nutno odložiti z uvedených důvodů na pozdější dobu a spokojiti se prozatím jen s takovými opatřeními k částečnému zmírnění válečných škod, která jsou toho času pro státní pokladnu únosná.

Jedním z takových opatření, které státní pokladnu poměrně nejméně zatěžuje, je přejímaní státní záruky za zápůjčky, sjednávané poškozenými na úhradu nákladů na obnovu stavebních objektů, které byly zničeny nebo poškozeny v souvislosti s válečnými událostmi nebo s nepřátelskou persekucí, jakož i poskytování státních příspěvků na roční splátky takto zaručených zápůjček. Právní podklad pro udělování této státní podpory na obnovu stavebních objektů zjednal zákon ze dne 12. dubna 1946, č. 86 Sb. o stavební obnově.

Poskytnutí obdobné pomoci hospodářským podnikům umožňuje též dekret presidenta republiky ze dne 19. září 1945, č 78 Sb., o přechodném finančním zabezpečení hospodářských podniků. Podle tohoto dekretu [§ 4, odst. 1, písm. d)] může stát převzíti záruku za úvěry, poskytnuté podnikům nebo podnikatelům, postiženým válkou nebo okupací, za účelem uvedení podniku do provozu.

Další takové zmocnění obsahuje konečně i finanční zákon na r.ok 1946 (č 59/46 Sb.) v čl. XXIV, který dovoluje přejímání státní záruky za úvěry, poskytnuté ke splnění nevyhnutelných důležitých veřejných úkolů.

III. Uvedená opatření nelze však považovati za postačující u osob sociálně nejslabších, jimž nutno na obnovu nebo zachování jejich existence, zničené nebo rozrušené válkou a okupací, poskytnouti přímou podporu, a to nejlépe ve formě zálohy na vrub budoucího odškodnění. Tento cíl sleduje předkládaný návrh zákona, který v podstatě rozšiřuje dosah dekretu č. 82/1945 Sb. na všechny majetkové škody, které za války, okupace a v souvislosti s mimořádnými poměry utrpěli českoslovenští státní občané. Aby pak bylo zjištěno jednotné, stejnoměrné a spravedlivé poskytování záloh na náhradu za válečné škody na celém státním území, vydává se navrhovaná úprava s platností celostátní.

Finanční zatížení, které státní pokladně vzejde ze zálohování válečných škod, nelze prozatím ani přibližně vyčísliti, poněvadž není dosud známa přesná výše válečných škod. Zatím lze jen uvésti, že v zemích českých bylo podáno 550.000 přihlášek na všechny škody, které byly předmětem soupisu podle dekretu č. 54/1945 Sb., při čemž výše přihlášených škod v uvedených zemích činí téměř 178.5 miliardy Kčs, Podrobná data o jednotlivých druzích přihlášených škod, která podle podaných přihlášek zjišťuje v zemích českých státní úřad statistický, nebudou známa před koncem měsíce srpna 1946. Na Slovensku dosahují válečné škody podle přihlášek, podaných do konce měsíce srpna 1945, částky 114.46 miliard Kčs; později podané přihlášky nebyly dosud statisticky zpracovány. V přihláškách škod jde ovšem jen o odhad škod provedený samotnými poškozenými, resp. přihlašovateli. Úřední ocenění škod, které jedině může býti podkladem pro přiznání zálohy, provedou postupně provádějí smíšené komise, zřízené podle dekretu č. 54/1945 Sb., na Slovensku pak okresní národní výbory.

V mimořádném státním rozpočtu na rok 1946 je preliminována částka 2 miliard Kčs na poskytování záloh podle dekretu č. 82/ 1945 Sb. Tato částka musí býti opatřena úvěrem. Poněvadž tyto rozpočtové prostředky nesnesou vzhledem k omezeným úvěrovým možnostem dalšího zvýšení, bude nutno s nimi vystačiti v roce 1946 při poskytování záloh na všechny škody, jejichž zálohování dovoluje předkládaný zákon.

Totéž platí obdobně i pro Slovensko, pro které je v mimořádném rozpočtu na rok 1946 pamatováno na zálohy na válečné škody rovněž částkou 2 miliard Kčs.

K jednotlivým ustanovením navrhovaného zákona, pokud vyžadují bližšího vysvětlení, se poznamenává:

Zálohu bude nyní možno přiznati na všechny škody, které se vyšetřuji a zjišťují podle dekretu č. 54/1945 Sb., s výjimkou t. zv. škody osobní; důvod této výjimky byl již výše vysvětlen. To platí i pro Slovensko. Pokud soupis válečných škod, provedený tam nařízením č. 67/1945 Sb. n. SNR, nezahrnuje všechny škody, na které bude možno podle předkládaného zákona poskytovati zálohu, bude nutno učiniti potřebná opatření ve smyslu čl. I. odst. 3 dohody ze dne 28. června 1946.

Podle předkládaného zákona bude možno nadále přiznávati i zálohu na škody stavební, i když jejich obnova bude prováděna se státní podporou podle zákona o stavební obnově č. 86/1946 Sb. V tomto případě musí však býti zálohy použito ke snížení státem zaručené zápůjčky, po případě k jejímu úplnému nebo částečnému splacení [srv. k tomu § 6, odst. 3, § 18, odst. 1, písm. a), § 20, odst. 4 a § 24, odst. 1, č. 1, písm. g) uvedeného zákona].

Za škodu podle § 1 se samozřejmě nepovažuje újma, pro kterou mají postižení podle platných předpisů nárok na náhradu škody; sem spadají na př. plnění ve prospěch čs. armády nebo spojeneckých armád, pokud za ně přísluší náhrada podle zákona o obraně státu, podle zákonů o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely, podle zákonů o ubytování vojska a pod. Na újmy tohoto druhu nelze samozřejmě zálohy podle navrhovaného zákona poskytovati.

Rovněž nespadají sem škody, spočívající ve ztrátě majetkových hodnot, pro které postiženým přísluší nárok na restituci (zejména podle § 1 dekretu č. 5/1945 Sb.), pokud ovšem restituce je proveditelná. Naproti tomu lze přiznati zálohu na škody, které byly způsobeny na restituovaném majetku.

Toto ustanovení stanoví základní podmínky pro přiznání zálohy, a to v podstatě v duchu dosavadního ustanovení § 2 dekretu č. 82/1945 Sb. Podmínky ty jsou značně přísné, aby se tak státní pomoci dostalo vzhledem k omezeným prostředkům, které jsou k disposici, toliko osobám nejpotřebnějším.

Podrobnější směrnice o poskytování záloh budou vydány v cestě administrativní (§ 7). V těchto směrnicích bude zejména blíže stanoven způsob vyšetřování a zjišťování škod, které mají býti zálohovány. Pokud jde o země české, postačí odkázati na ustanovení §§ 2 až 5 dekretu č. 54/1945 Sb. Pro Slovensko, kde tento dekret neplatí, bude nutno stanoviti alespoň pro oceňování škod tytéž zásady, které platí podle § 2 uvedeného dekretu a podle směrnic, vydaných na podkladě tohoto ustanovení; jen tak bude možno zabezpečiti jednotné a stejnoměrné zálohování škod na území celého státu.

Stanovení výše zálohy se ponechává směrnicím (§ 7). Děje se tak proto, poněvadž výše záloh se jednak bude říditi finančními prostředky, které stát bude moci ročně na zálohování uvolňovati, jednak bude ji nutno stanoviti různě pro jednotlivé druhy škod.

Žádosti o zálohu se podávají zásadně u okresního národního výboru, příslušného podle místa žadatelova bydliště v den podání žádosti.

Při stanovení místní příslušnosti okresních národních výborů k přijímání žádostí o zálohu a k rozhodování o těchto žádostech rozhodla úvaha, že je účelné soustřediti věci válečných škod, které utrpěla určitá osoba, u jediného orgánu, a to bez ohledu na místo vzniku jednotlivých škod, po případě na skutečnost, kde škoda byla přihlášena. Nevýhodou určení místní příslušnosti podle místa vzniku škody totiž je, že se ztrácí přehled o jednotlivých škodách, které témuž subjektu byly způsobeny, a že pak nelze bezpečně vyloučiti, aby témuž subjektu se nedostalo zálohy (resp. později náhrady) dvakráte nebo i vícekráte od různých orgánů. Totéž platí v podstatě i o určení místní příslušnosti podle místa přihlášení škody, a to zejména z toho důvodu, že škody byly namnoze přihlašovány u různých orgánů, nebo že byly zvlášť přihlašovány škody způsobené v zemích českých nebo v cizině a zvlášť škody způsobené na Slovensku.

Důsledkem určení místní příslušnosti podle žadatelova bydliště ovšem bude, že o zálohách na škodu, které Slovák bydlící dnes v zemích českých utrpěl na Slovensku, bude rozhodovati okresní národní výbor v zemích českých, a naopak o žádostech Čechů na Slovensku budou rozhodovati slovenské orgány, i když škoda byla způsobena v zemích českých.

Ustanovení odstavce 2 o obsahu žádosti a o dokladech, které jest k ní připojiti, má usnadniti a urychliti rozhodnutí o žádosti a zároveň zameziti tomu, aby zálohy nebyly přiznávány těm poškozeným, kterým se již dostalo z veřejných prostředků dostačující podpory.

Rozhodování o zálohách se stejně, jako v dekretu č. 82/1945 Sb., svěřuje v prvé řadě okresním národním výborům, které na základě svých místních znalostí mohou nejlépe posouditi, zda předpoklady pro přiznání zálohy jsou dány. Toliko u větších škod se rozhodnutím pověřují zemské národní výbory, resp. na Slovensku poveřenectvo vnitra. Pověřenectvu vnitra se tato působnost svěřuje z důvodů žádoucího přizpůsobení působností pověřenectev působnosti ministerstev. Věci válečných škod náležejí totiž od počátku do kompetence ministerstva vnitra, jsou však dosud na Slovensku vykonávány v oboru působnosti pověřenectva financí. Proti rozhodnutí úřadu, který o věci rozhodl v I. stolici, je přípustno odvolání. O řízení platí předpisy vlád. nař. č. 8/1928 Sb.; tak je tomu i při odvolání proti rozhodnutí pověřenectva vnitra.

Stanovení podrobnějších směrnic o zálohách se ponechává vnitřním předpisům, jimiž lze úpravu zálohování co nejpružněji přizpůsobiti okamžitému stavu státního finančního hospodářství. Poněvadž zálohování bude možno prováděti jen postupně, bude v těchto směrnicích stanoveno také pořadí naléhavosti, v němž zálohy mají býti poskytovány, aby tak bylo zajištěno jednotné a spravedlivé zálohování.

Není-li dosud stanoven způsob odškodnění za válečné škody, nelze přiznati nárok na zálohu, která se poskytuje na vrub budoucího odškodnění. Důsledkem této zásady je pak i ustanovení o povinnosti vrátiti zálohu, nebude-li v budoucnu odškodnění přiznáno.

Finanční úlevy podle tohoto paragrafu jsou odůvodněny sociálním postavením osob, jimž záloha může býti přiznána.

Hrozba trestními sankcemi má přispěti k správnému zjištění podkladů pro rozhodnutí o záloze a tím i k spravedlivému zálohování.