Podepsaní navrhují: Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé rač se usnésti na tomto zákoně:

o trestní ochraně znárodněných podniků a podniků pod národní správou.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zlomyslné poškození budov, zařízení, strojů, nářadí nebo jiných věcí, jichž se užívá k provozu znárodněného podniku nebo podniku pod národní správou, předsevzaté v úmyslu zmařiti, ztížiti nebo ohroziti jeho provoz, trestá se jakožto zločin, nehledíc k výši škody, těžkým žalářem od 1 do 5 let a podle velikosti zlomyslnosti a nebezpečenství až i do 10 let.

Vzešel-li však z poškození skutečně úraz na zdraví, bezpečnosti těla nebo majetková škoda většího rozsahu, buďtež vinníci potrestáni těžkým žalářem od 10 do 20 let, a za okolností zvláště přitěžujících doživotním těžkým žalářem. Nastala-li z takového poškození smrt člověka a mohl-li to pachatel předvídati, buď potrestán smrtí.

Jmění odsouzeného propadá ve prospěch státu.

Kdo se hrubou nedbalostí dopustí poškození na budovách, zařízeních, strojích, nářadí nebo jiných věcech, jichž se užívá k provozu znárodněného podniku nebo podniku pod národní správou, za okolností, z nichž pachatel mohl seznati, že provoz podniku může býti zmařen, ztížen nebo ohrožen, bude potrestán pro přečin vězením od 6 měsíců do 2 roků. Byl-li čin spáchán za okolností zvláště nebezpečných, nebo byla-li jím způsobena vážná škoda na zdraví člověka, buď vinník potrestán vězením od 1 roku do 3 let; byla-li však způsobena smrt člověka, vězením do 5 let

Kdo se úmyslně dopustí jiného jednání směřujícího k tomu, aby provoz znárodněného podniku nebo podniku pod národní správou zmařil, ztížil nebo ohrozil, nebo úmyslně zanedbá povinnosti, které má při provozu podniku, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od 1 do 5 let. Byla-li takovým jednáním způsobena značná škoda, budiž potrestán těžkým žalářem od 5 do 10 let. Vedle trestu na svobodě může býti uložen peněžitý trest do 5 milionů Kčs. Spáchal-li vinník takový čin z hrubé nedbalosti za okolností, z nichž mohl seznati, že provoz podniku může býti zmařen, ztížen nebo ohrožen, potrestá se pro přečin vězením od 1 měsíce do 1 roku. Vedle trestu na svobodě může býti uložen peněžitý trest do 1 milionu Kčs

Za trestní čin nelze považovati opatření na ochranu zájmů zaměstnanců, učiněná osazenstvem nebo jeho organisací.

Zvláště přitěžující okolností je, spáchala-li trestní čin podle tohoto zákona osoba odpovědná za správu nebo vedení znárodněného podniku nebo podniku pod národní správou

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministr spravedlnosti po dohodě s ostatními členy vlády.

Znárodněný majetek stává se často terčem sabotážních aktů nepřátel státu, Němců, Maďarů a domácích zrádcovských a reakčních živlů, V denním tisku byla uveřejněna řada takových případů: Krásné Březno, Hostivař, Domašín atd. - Uvádíme zde ještě několik dalších příznačných případů:

Dne 12. 12. 1945 hodil neznámý pachatel do kotelny továrny Ringhoffer v Praze XVI. cihlu přímo na elektrický agregátor v úmyslu, aby tento poškodil a tak vyřadil z provozu. Zásahem cihly byl náhodou poškozen jen korektor. Dále byla v továrně nalezena naříznutá bomba, z níž unikal chlor.

Dne 11. 4. 1946 vypukl požár ve stodole národního správce A. Koláčka ve Slezských Vlkovicích, okres Opava. Požárem byla úplně zničena stodola, kůlny a stáje. Shořely hospodářské stroje, asi 15 q slámy, 35 q sena, určité množství obilí a velké množství palivového dříví. Celková škoda činí asi 300.000 Kčs. Jako důvodně podezřelí ze založení tohoto požáru byli zajištěni Karel a Berta Heinzlovi, německé národnosti, kteří byli dřívějšími majiteli vyhořelé usedlosti.

Dne 19. 3. 1946 byl zničen požárem u firmy Adolf Raschendorfer, nyní pod národní správou Fr. Šimáčka, ve Šternberku, sklad dřeva, strojovna, stolařské dílny, sklad laku a lakovna. Škoda činí asi 600.000 Kčs. Závod zaměstnával v čase požáru 8 Čechů a 11 Němců. Požár byl založen.

Ve dnech 14., 15. a 31. ledna vypukly v děčínském okrese 4 podezřelé požáry, které způsobily celkovou škodu asi 3 1/2 milionu Kčs. Dne 14. ledna shořela v Benešově n. Pl. hospodářská usedlost, majetek po Němci. O 50 minut později vypukl tamtéž druhý požár, který zničil skladiště prken, rovněž bývalý německý majetek. Příštího dne, t. j. 15. ledna, shořela ve Starém Šachově stodola s 200 q sena a veškerými hospodářskými stroji. 31. ledna zničil požár v továrně na lepenku v Jílové u Podmokel asi 10 vagonů hotových kartonových výrobků a vlnitou lepenku. Všechny požáry byly pravděpodobně založeny a jsou náznaky, že jde o organisovanou sabotáž, řízenou ze zahraničí.

Dne 1. 4. 1946 vypukl oheň ve velké přádelně firmy Priebisch ve Smržovce, okres Tanvald, který způsobil škodu asi za 1 milion Kčs. Velmi rychlé šíření požáru a modravé zabarvení plamenů svědčí o tom, že požár byl založen z důvodů sabotážních.

Dne 20. 3. 1946 nařízl neznámý pachatel v dolu Koh-i-noor II v Mar. Radčicích ve dvou místech gumový pás transporteru, který je asi 70 cm široký a 10 cm silný. Pás se následkem provedené sabotáže přetrhl, čímž nastalo vyřazení dolu z provozu na 4 hodiny. Stejný případ udál se již jednou, a to 3. února t. r.

Na Prachaticku zůstávali Němci po osídlení zpravidla dále v usedlosti a mařili ze všech sil činnost nového majitele. Vybíjeli dobytek a drůbež, takže ve většině usedlostí není kus vepřového dobytka, ba často ani slepice. Nevymlácené obilí dávali v lednu jako krmivo dobytku, podestýlali senem a pod.

Podle oznámení závodní rady trmické elektrárny shořelo na uhelné skládce této elektrárny 700 tun uhlí. Dělníci varovali včas nadřízené úředníky, že se uhlí zapařuje. Přes toto upozornění nebylo z odpovědných míst učiněno žádné opatření, aby se pozvolnému požáru zabránilo. Tak se stalo, že uhlí samovznícením shořelo. Hlavní vinu na této ztrátě má podle sdělení závodní rady správce elektrárny inž. Zvěřina. V téže elektrárně nasypal někdo do oleje v hlavní pumpě u turbiny popel. V důsledku toho musel býti provoz zastaven.

Dne 16. 2. 1946 shořel v Horních Měcholupech stoh slámy, stojící v blízkosti hospodářského stavení velkostatku v Horních Měcholupech. Bylo zničeno 45 vagonů slámy v ceně 200.000 Kčs. Požár byl pravděpodobně založen ze msty, jelikož na velkostatku byla ustanovena národní správa a někteří obyvatelé obce jsou na straně bývalých majitelů.

Začátkem června 1946 došlo k výbuchu Martinské pece v závodě Národní podnik Baňské a hutní spol. dříve A. Hahn v Bohumíně. Se starým materiálem dostal se do pece granát. Byla to zřejmá sabotáž. 5 osob tím bylo těžce zraněno, provoz byl podstatně zdržen a věcná škoda převyšuje 1 milion Kčs.

Toto je jen nepatrný výsek zpráv o sabotážních činech v našem pohraničí a mnohdy i ryze českém vnitrozemí. Jdeme-li na kořen všech sabotáží, dojdeme k závěru, že pachatel, prováděje své zlovolné dílo, za dnešního právního stavu celkem mnoho neriskuje pro případ, že bude při činu přistižen, nebo dodatečně vypátrán. Tresty na podobné sabotážní činy jsou totiž neúměrně malé, až na zločin žhářství.

Předložený návrh zákona chce odstraniti tento nedostatek a zvýšenou trestní ochranou odstrašiti ty, kdož se k sabotážnímu činu chystají. Tato zvýšená trestní ochrana je předpokladem zdárného chodu a rozvoje znárodněného majetku všeho druhu, zejména znárodněného průmyslu.

Předložený návrh zákona řeší celkem tři druhy trestních činů:

a) věcná poškození předsevzatá úmyslně,

b) věcná poškození způsobená hrubou nedbalostí,

c) jiné trestní činy, spáchané úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

Trestní činy sub a) řeší paragraf 1., činy sub b) pak paragraf 2. navrhovaného zákona. Výměra trestů je upravena tak, aby odpovídala dané potřebě. Tato nová úprava jest obdobná paragrafu 85. lit. c) a paragrafu 86. tr. z., kde je zvýšená ochrana řešena pro provoz na železnicích. Pokud jde o zločin žhářství, není potřebí se v navrhovaném zákoně jím zvláště zabývat, neboť žhářství samo o sobě je podle zákona jedním z nejtěžších zločinů s příslušnou nejvyšší výměrou trestu, takže i pro sabotážní činy a jejich trestání jeví se zcela dostačující.

Paragraf 3. upravuje otázku trestnosti jiných trestních činů proti znárodněnému majetku. Tyto delikty se zejména týkají správy znárodněných podniků. Správními akty lze napáchati řadu činů, jež způsobují státu nedozírné škody a přesto zůstávají za současného právního stavu beztrestnými, jelikož zde chybí jasná právní norma, která by je podchycovala. Tento paragraf definuje úmyslná jednání takového druhu jako zločin, nehledě k tomu, zda škoda činem zamýšlená skutečně nastala či nikoliv. Nastala-li pak skutečně škoda, výměra trestu se přiměřeně zvyšuje. Odstavec druhý téhož paragrafu řeší trestnost deliktů tohoto druhu, spáchaných nikoliv úmyslně, ale z hrubé nedbalosti, mohl-li pachatel předpokládati, že ohrožuje provoz znárodněného podniku.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru ústavněprávnímu.