Předseda Jos. David.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr John, dr Chytil, Polák.

Zapisovatelé dr Falťan, dr Kokeš.

Členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Široký, Laušman, Zápotocký; ministři dr Clementis, dr Čepička, dr Dolanský, Ďuriš, Erban, Fierlinger, dr Gregor, inž. Jankovcová, Kopecký, Krajčír, dr Nejedlý, dr Neuman, Nosek, Petr, Plojhar, arm. gen. Svoboda, dr inž. Šlechta, dr Šrobár; státní tajemník dr Ševčík.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

244 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr Madar, jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Předseda (zvoní): Zahajuji 114. schůzi Ústavodárného Národního shromáždění.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, na němž je

Návrh ústavního výboru, vypracovaný podle § 3, odst. 1 zákona ze dne 17. října 1946, č. 197 Sb., o ústavním výboru Ústavodárného Národního shromáždění, na vydání ústavního zákona:

Ústava Československé republiky (tisk 1227).

Generálním zpravodajem je posl. dr Vl. Procházka.

Paní poslankyně, páni poslanci, paní a pánové!

Svolali jsme vás dnes na starý pražský Hrad, aby zde, v tomto slavném sále, kudy šly dějiny našeho národa po celá staletí, byl vykonán jeden z nejzávažnějších aktů, který přísluší sněmovně - abychom schválili novou ústavu. V místech, kde vládli a řídili osudy svého národa čeští králové, kde po dlouhé přestávce v nové, svobodné republice Československé byli voleni její presidenti. A zvolili jsme dnešní den, 9. květen, k této konečné a slavnostní schůzi, kdy splníte svůj úkol, pro který jste byli do této sněmovny lidem povoláni. Zvolili jsme 9. květen, památný den, kdy všichni svými vzpomínkami zalétáme k revoluci, v níž se náš lid před třemi lety zvedl proti tyranii okupantů, našich tisíciletých nepřátel.

A tento velký a slavný den, kdy náš lid a svými vítězstvími slavná Rudá armáda ukončili osvobozující revoluci v Praze, tento den dostává nyní, po třech letech, novou náplň, neméně významnou.

Přistupujeme k závěrečnému jednání o nové ústavě Československé republiky, o které zakrátko vy, zvolení zástupci všeho československého lidu, budete hlasováním rozhodovat. Uvědomme si při této příležitosti, že ústava je nejdůležitějším zákonem pro výstavbu státu a národní pospolitosti. Že ústava je souhrnem zásad, které ustavují a kladou základy státu, určují jeho budování a jeho příští organisaci; že jde o budovu, v níž národ dlouho má žít, pracovat a uplatňovat se politicky a hospodářsky; že jde o budování našeho vlastního, národního, československého domova. že jde o zákon zákonů, daný všemi snahami o lepší zítřek a pokrokový vývoj národa a tím i lidstva, a daný - jak ani jinak není možné - i současnými poměry domácími, mezinárodními, politickými, hospodářskými a sociálními.

Přijímáme-li dnes novou ústavu a loučíme-li se se starou ústavou, spojenou s kusem pohnuté, ale často i radostné národní a státní minulostí, nelze nepřipomenout, že naše první ústava z r. 1920 to byla, která nám umožnila plynulý a bezotřesný vývoj k dnešní době. Dosavadní ústava byla výtvorem tehdejší doby. Prýštila z tehdy dané politické skutečnosti a byla prodchnuta tehdy, právě tak jako dnes, po 28 letech, druhá ústava, touhou po spravedlivém společenském řádu. Již tenkráte, v r. 1920, bylo duchům tak pronikavým, jako byl tvůrce první republiky president Osvoboditel T. G. Masaryk, zřejmo, že již první světový požár je v jádru velkou revoluci sociální. President Osvoboditel zdůraznil tehdy ve své řeči k Národnímu shromáždění dne 28. října 1919, že není proti socialisaci, a pokračoval pak doslova: "válka a z ní vzniklá sociální revoluce nedovolí nikde nerušené trvání předválečného sociálního řádu."

I druhá světová válka znamenala velkou revoluci sociální, někdy intensivnější, někdy tlumenější. U nás, národů slovanských, jež nejvíce trpěly a krvácely v oné hrozné době šesti let, pokročili jsme v řešení věčných problémů spolužití lidstva nejdále. A tak v duchu tohoto dějinného vývoje ukončuje i formálně tato ústava období kapitalistického liberalismu, zejména svou osmou kapitolou, která stanoví nové zásady našeho hospodářského řádu.

Ale naše sociální revoluce není vyčerpána jen ustanoveními v hospodářské kapitole. Pokrok od demokracie formální, pokrok ze stavu, kdy lid si dává zákony, ke stavu, kdy lid si dává zákony také ve svůj prospěch, je vyjádřen i v řadě jiných ustanovení, především také v kapitole o národních výborech. Slovem, dáváme v této ústavě výraz skutečnosti, že z obou válek a z obou revoluci, zvláště pak po událostech poslední doby, jimiž byla vytvořena pevná mocenská základna, jsme vstoupili do údobí lidové demokracie.

Slavné Ústavodárné Národní shromáždění, paní poslankyně, páni poslanci! Dáti lidu dobré zákony je věcí zajisté obtížnou. Nepoměrně obtížnější je však úkol, čekající vlády tohoto lidu, které budou dnes schvalované zákony provádět a plnit. Ústava je pouze podkladem a směrnicí pro náš budoucí život, je jen formou. Z ní musí tryskat nový obsah, nový duch naší socialisující demokracie.

Proto mi nezbývá, než abych vám, paní poslankyně a páni poslanci, přál jako zástupcům našeho lidu a abych přál vroucně i drahému našemu lidu, aby toto ústavní dílo bylo naplněno životem a prací, prodchnuto láskou, úctou člověka k člověku, svorností a snášenlivostí. A aby i do našeho nového, dnes začínajícího života politického, hospodářského, kulturního a sociálního byl vnesen velký, svatý mravní odkaz našich dějin, zhuštěný v odkazu Komenského, Masaryka, Hviezdoslava - ideál opravdové lidskosti. V tom je, paní poslankyně a páni poslanci, všecek socialismus, v tom je také lepší zítřek československého lidu a naší drahé Československé republiky. (Hlučný, dlouho trvající potlesk.)

Ke slovu je přihlášen předseda ústavního výboru, p. posl. dr John. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr John: Pane předsedo, paní a pánové!

Zákon ze dne 17. října 1946, čís. 197 Sb., uložil ústavnímu výboru, aby připravil, vypracoval a předložil Ústavodárnému Národnímu shromáždění návrh nové ústavy republiky Československé. Tím byl náš parlament postaven před úkol do značné míry neobvyklý, neboť s prostředky velmi skrovnými a bez dostatečného legislativního úředního aparátu měl vytvořit rozsáhlé kodifikační dílo základního zákona státu, jež svými důsledky hluboce zasahuje a přetváří celou dosavadní strukturu našeho právního řádu a přitom se dotýká rozhodujícím způsobem osudu nejen republiky a obou jejích národů, ale též osudu zemí, krajů, okresů, obcí, rodin a nakonec každého z nás. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Uvědomovali jsme si to plně v těch desítkách schůzí plena výboru, zasedání subkomise a v těch nespočetných hodinách předběžných porad a jednání. Věděli jsme stále, že bychom se dopouštěli nesmírných chyb, kdybychom se snažili - a třeba jen částečně - mistrovat život, místo aby život byl mistrem naším. Ano, naším úkolem bylo přetlumočit život v úctě a skromnosti před ním do příliš necitlivých a nevystihujících slov, vět a článků nové ústavy. A přece - anebo snad právě proto - byl ústavní výbor i bitevním polem. Byl jednou z duchovních barikád letošního února, barikád lidu a pro lid. Všichni si to tak dobře pamatujeme a protokoly o našich schůzích jsou o tom poctivým svědectvím.

Nebylo by nové ústavy v republice Československé a nebylo by ústavy lidové demokracie našeho státu, kdyby nebylo února. Lid v něm znovu povstal, aby za vedení Klementa Gottwalda rozhodl vítězně o svém životě. A aby rozhodl také o jeho dnešním vyjádření v nejprostších a přece nejzávažnějších slovech.

Nemáme ovšem právo posuzovat, jak jsme splnili uložený úkol. Snad jsou na něm patrny stopy chvatu, vybičovaného nezvládnutelnou časovou tísní. Ale jedno víme přesně: že lid je pánem této země, že lid, osvobozený politicky, sociálně a hospodářsky, dochází takto k trvalému zaručení své plné a skutečné svobody. (Potlesk.) Že ne už jenom jeden, ne deset, ne tisíc, ale všichni, opravdu všichni.

Ústava je život. Ten, který procházel staletími a byl hněten a utvářen rukama, myšlenkami a vírou onoho nekonečného řetězu pracujících a tvořících. Život, který hledal a nacházel svůj smysl vždy dál a výš. Život, který v této době a v této zemi našel svou svobodu a své štěstí nejdál a nejvýš - ve svobodě a ve štěstí všech. Dvanáct milionů Čechů a Slováků. Všichni. To je smysl tohoto státu a to je smysl a cíl Gottwaldovy vlády a to musí být smyslem a cílem také každé další vlády kdykoliv napříště v republice Československé.

Tak to říká ústava, o níž budete za chvíli hlasovat, a tak to dvanáct milionů občanů v tomto státě ví a chce. Kdo to ještě nepochopil a kdo to vůbec nechce pochopit, v tomto státě i mimo tento stát? A v odpovědi na tyto otázky je také zjištění, proč se naše republika stále přátelštěji přimyká k jedněm a proč se od ní vzdalují jiní. Stalin, Rudá armáda a sovětský lid, to není jenom vděk za věrnost v nejtěžších chvílích republiky a v osvobození, lid Polska, Jugoslavie, Bulharska a ostatních lidově demokratických států - to není jenom rodové a zájmové společenství a hmotný prospěch. To nikoliv. Ale svoboda, štěstí a mír pro všechny národy na celém světě a svoboda, štěstí a mír pro všechny lidi celého světa. To a jenom to je oním nerozlučným a věčným pojítkem našeho bratrství a jednoty.

Snad máme v závěru prací na ústavě právo připomenout ještě jedno. Nejkrásnější slova zůstanou jenom mrtvými a hluchými slovy, nebudou-li naplněna znovu životem. A naše ústava, vycházejíc ze života, je určena k převtělení v nový život. Ano, ať lid je a vždycky zůstane jediným zdrojem veškeré moci ve státě. Ať stát dá všem svým občanům, ať mužům či ženám, svobodu osobností a jejího projevu, ať pečuje o to, aby se všem dostalo stejných možností a stejných příležitostí. Ať všichni mají právo na vzdělání, právo na práci, na spravedlivou odměnu za vykonanou prácí a ať každý z nás má zajištěno zaopatření při nezpůsobilosti k práci. To všechno ne proto, že právě tak to říká ústava, ale jenom proto, že je to vůle lidu a pro štěstí lidu.

Je jistě mou povinností, abych nakonec poděkoval všem, kdož se svou prací podíleli na vytvoření nové naší ústavy. Především ovšem panu gen. zpravodaji. (Potlesk.) Ale splním to jistě nejlépe, když naopak jménem nás všech poděkuji za štěstí, že jsme na tomto díle směli spolupracovat pro lidově demokratickou republiku Československou, pro její socialistickou budoucnost a pro lid našeho státu. (Hlučný potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. gen. zpravodaji dr Vlad. Procházkovi.

Gen. zpravodaj posl. dr Vl. Procházka (uvítán potleskem): Slavné Ústavodárné Národní shromáždění, paní a pánové!

Stojíme před závěrečným aktem velkého děje. Máme v nejbližší chvíli hlasovat o návrhu nové ústavy Československé republiky. Návrh ústavního výboru, který vám doporučuji k schválení, byl vypracován podle zákona ze dne 17. října 1946, tedy podle zákona, jímž byl zřízen ústavní výbor, jehož jsem zpravodajem.

Ale to je jen vnější, formální stránka věci. Co do vnitřní její stránky, vlastního obsahu nové ústavy, projevily se rozpory, nejprve ve velmi zastřené podobě, hned na samém začátku parlamentních ústavních prací. A v jejich průběhu napětí stoupalo - tak, jako rostlo a projevovalo se v celém našem státním organismu. Neboť šťastný začátek našeho budování osvobozené republiky po hrůzách druhé světové války, náš rychlý vývoj k lidové demokracii nebyl po chuti oněm třídám a vrstvám, které se jím cítily ohroženy ve svém neoprávněném panství nad výrobními prostředky a jinými zdroji blahobytu občanstva. Ačkoli byla jejich moc po národní a demokratické revoluci let 1944 a 1945 oslabena, dovedly tyto třídy a vrstvy velmi mocně působit ve všech orgánech státní moci, takže se přímo uvnitř našeho státního organismu rozvinul boj o otázky, o nichž jsme si myslili, že jsou s konečnou platností rozřešeny košickým i budovatelským programem a spoluprací všech složek v původním duchu Národní fronty Čechů a Slováků. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Tedy již na počátku, nejprve v nevýznamných formalitách, se projevil onen velký boj o ústavu, který pak trval půldruhého roku a který spolu s jinými základními otázkami našeho budování vyústil v ostrou vnitropolitickou krisi. Srážka, která se tu chystala, měla podle záměrů rozvratných živlů rozhodnout o celém našem dalším vývoji - jak o vnitřní povaze našeho státu a o jeho společensko-hospodářské soustavě, tak i o našich zahraničních vztazích a o našem postavení mezi národy - a ovšem měla o všech těchto věcech rozhodnout v protilidovém smyslu, ve směru zvratu, reakce. Avšak skvělé vystoupení našeho lidu na obranu lidově demokratických řádů v únoru 1948 rozhodlo o základní otázce našeho dalšího vývoje docela jinak, právě v opačném smyslu, než si původci krise představovali. Náš lid rozhodl sám, a rozhodl dobře (Potlesk.): rozhodl v tom smyslu, že naprosto odmítáme domácí i zahraniční reakci, že se do předmnichovských poměrů vrátit nechceme, že chceme jít dále kupředu (Potlesk.), že chceme dále budovat lidovou demokracii a že ji také dobudujeme. (Potlesk.)

A tím je dán i všechen podstatný obsah naší nové ústavy. Lidová demokracie - to pro nás znamená, že v Československé republice jediným suverénem je lid, a ústava nemá jiný smysl než uplatnit svrchovanost lidu do všech důsledků a ve všech sférách společenského života. Nechápeme však lidovou demokracii jako něco ztrnulého, jako nějaký trvalý stav, nýbrž jen jako jednu etapu vývoje. Neboť lid uplatňuje a bude uplatňovat svou svrchovanost hlavně a především proto, aby novým státním a zejména hospodářským zřízením dospěl k lepšímu společenskému řádu, než byl dosavadní, kapitalistický, k společenskému řádu, v němž je navzájem vyvážen jak prospěch celku, tak i rozvoj osobnosti, v němž jsou zaručena práva jednotlivcova nikoli v protikladu ke společnosti, nýbrž v pracovním společenství všech jednotlivců; jinak řečeno: k společenskému řádu, v němž jsou práva člověka, lidská práva, zároveň právy lidu. (Potlesk.) Proto znamená pro nás lidová demokracie zároveň cestu k tomu společenskému řádu, který je podle výsledků vědeckého bádání i podle zkušeností, vydobytých v úžasné kolektivní tvůrčí a budovatelské práci na jedné šestině zeměkoule, vyšším a dokonalejším společenským řádem než všechny předchozí - k socialismu.

A potvrzujeme-li nyní slavnostně svou novou ústavou, že s této cesty již nikdy nesejdeme, činíme tak s radostným vědomím, že se tím vřazujeme mezi ostatní státy lidové demokracie, především slovanské státy, Polsko, Jugoslavii, Bulharsko, které jsou našimi bratry a spojenci, a že chceme svou československou cestou dojít k témuž společenskému zřízení, které je zřízením našeho největšího spojence a ochránce, Svazu sovětských socialistických republik. (Potlesk.)

Naše radost je tím větší, že tak činíme právě dnes, v den 9. května, tedy v den třetího výročí dne, kdy na rozkaz generalissima Sovětského svazu, Josifa Vissarionoviče Stalina, (Dlouhotrvající potlesk.) osvobodila slavná Rudá armáda Prahu a tím umožnila našemu lidu, že mohl dovršit svou národní a demokratickou revoluci a přejít k mírové práci na budování lidově demokratické republiky.