Poslanec dr Kácl: Slavná sněmovno,
paní a pánové!
Československá republika patří k oněm
několika málo státům na celém
světě, které jsou proslulé množstvím
minerálních zřídel a lázněmi,
jejichž účinnost je obecně známá
a uznávaná. Československé lázně
náležejí skutečně nejen v Evropě,
nýbrž na celém světě k nejznamenitějším,
a to jednak pro své nesporné léčebné
účinky, jednak pro tradici, kterou mají již
po staletí. Založení našich nejslavnějších
lázní, Karlových Varů, klade se do
doby největšího českého krále
Karla IV., tedy do doby před 600 lety, a světové
pověsti se těšily už před 30letou
válkou. Největšího rozkvětu se
dočkaly na konci XVIII. a na začátku XIX.
století, kdy byly postaveny četné budovy,
které daly městu rokokový a empirový
ráz. Mnoho nemocných vyhledávalo tyto lázně,
mezi nimi i vynikající osobnosti politického,
vědeckého i uměleckého světa.
Staly se tak nejen ohniskem zdravotním, nýbrž
i ohniskem kultury.
I jiné západočeské lázně
požívají světové pověsti.
Jsou to především Mariánské Lázně
a Františkovy Lázně a k nim se přidružil
na počátku XX. století Jáchymov, a
to po objevu radioaktivity Becquerelem a po objevu prvku radia
manžely Curieovými z odpadků, zbylých
při výrobě uranových sloučenin
z jáchymovského smolince.
Kolem této vynikající trojice se kupí
řada menších lázní, na něž
je tato západočeská a podkrušnohorská
oblast Československé republiky zvlášť
bohatá. K světoznámým lázním
patří také slovenské Piešťany,
které nabyly pověsti lázeňského
města v polovici XVII. století, kdy si tamních
horkých pramenů povšimli dva vynikající
lékaři, a to Jan Crato z Kraftheimu, osobní
lékař císařů římskoněmeckých
a králů českých a uherských,
a Tomáš Jordán z Klausenburgu. Pověst
a obliba piešťanských koupelí rychle stoupala
a do lázní přicházeli nejen nemocní
z celého světa, ale i vynikající lékaři
a vědci, aby studovali účinek tamních
koupelí. Tak na př. rozbor pramenů a také
rozbor piešťanského bahna provedl prof. baron
Jaquin a jeho asistent Schulz. K Piešťanům se
druží skupina ostatních slovenských
lázní se stejnou indikací jako jsou Trenčianské
Teplice a Kúpele Sliač a dále lázeňská
místa ve Vysokých Tatrách. Slovenské
lázně tvoří tak druhé lázeňské
ohnisko v Československé republice, které
se počtem návštěvníků,
světovou pověstí a therapeutickou účinností
zcela vyrovnává lázním západočeským.
Třetí vynikající skupina lázní
je ve Slezsku, a to především Lázně
Jeseník, býv. Gräfenberk, Dolní Lipová
a Darkov. I když svým rozsahem a počtem návštěvníků
nemůže tato skupina lázní konkurovat
ani s lázněmi slovenskými, ani s lázněmi
západočeskými, konkuruje s nimi zcela co
do známosti ve světě. Jeseník je místo,
kam putují již po celá desetiletí nemocní
jednotlivci z celého světa. Tyto lázně
založil prostý sedlák Čeněk Priessnitz
r. 1826 jako primitivní vodoléčebný
ústav na tom místě, kde jsou dnes moderní
sanatoria a zejména rozsáhlý komplex ústavů
se zařízením pro fysikální
léčbu všech druhů, zbudovaný
v roce 1911.
K vynikajícím lázním, které
nejsou ve skupině, patří moravské
Luhačovice, české Poděbrady a v novější
době také Janské Lázně. Luhačovice
leží ve výběžcích moravských
Karpat v nádherné krajině a jejich minerální
zřídla jsou studené alkalicko-muriatické
kyselky, t. j. vody bohaté kyselinou uhličitou a
obsahující jako hlavní součásti
chlorid sodný a kyselý uhličitan sodný,
v menších množstvích jod, brom, vápník,
hořčík a jiné. Podnebí lázní,
položených v malebném údolí říčky
Olšavy, lemovaném hojně zalesněnými
kopci se smíšenými lesy a chráněném
proti severním větrům, je velmi příznivé.
Účinnost luhačovických vod byla známa
již v druhé polovici XVII. století, jako lázně
začaly být používány od konce
XVIII. století a velkého rozkvětu dočkaly
se koncem století XIX., takže nynější
návštěva bývá okolo 20.000 osob
ročně.
K nejmladším našim lázním patří
Poděbrady. Poklad ukrytý v zemi v podobě
léčivých pramenů byl objeven teprve
v r. 1907, takže lázeňská ročenka
z roku 1910 ještě neuvádí Poděbrady
ani mezi lázeňskými místy. Rozvoj
Poděbrad začal těsně před první
světovou válkou a uskutečnil se zejména
za předmnichovské republiky. Za svůj rozmach
vděčí Poděbrady nejen účinnosti
svých vod, nejen svému rovinnému terénu,
tak vhodnému pro srdečně choré, ale
i blízkosti hlavního města republiky a tomu,
že od samého počátku věnovali
těmto lázním svoji pozornost vynikající
lékaři, zejména prof. dr Václav Libenský.
Na jižním úpatí krkonošských
hor v lesnatém údolí trutnovském ve
výší 678 metrů nad hladinou mořskou
leží Janské Lázně. Jejich teplá
zřídla byla objevena podle kroniky již v roce
1006. Janské vody propouštějí biologicky
účinné ultrafialové paprsky do hloubky
1 metru - kdežto obyčejná říční
voda je skoro úplně pohlcuje již ve vrstvě
10 cm - a svým účinkem i svým složením
jsou podobné americkým Warm-Springs ve státě
Georgii, kde se s velkým úspěchem léčil
president F. D. Roosevelt. První evropská Warm-Springs
- therapie byla otevřena právě v Janských
Lázních, a to v červnu 1935. Za tím
účelem byla provedena různá opatření,
odstraňující některé nedostatky
proti lázním americkým. Malé množství
přirozených ultrafialových paprsků,
které mají při léčbě
velký význam, poněvadž jejich působením
se tvoří z ergosterinu, přítomného
v lidské kůži, vitamín D, je nahražováno
instalací umělého horského slunce
nad léčebným bazénem. Tento bazén
je o kapacitě asi 30 m3, je plněn přímo
ze zřídla jen několik metrů vzdáleného,
které je upraveno ve velký bazén k plavání.
Poněvadž přirozená teplota vody 29,6°
C by byla pro ošetřované příliš
nízká, prohání se voda ohřivačem
a do bazénu přichází zahřáta
na 35° C. Do Janských Lázní soustřeďují
se nyní ti, kteří prodělali dětskou
obrnu.
K dříve uvedeným lázeňským
místům řadí se desítky menších
i větších lázní ostatních,
jako na př. Bělohrad, Bohdaneč a pod. I v
nich nalézají desetitisíce a statisíce
nemocných zdraví nebo alespoň úlevu
ve svých strastech a bolestech.
Každému občanu Československé
republiky přísluší podle § 29 ústavní
listiny právo na ochranu zdraví. Tuto péči
o zdraví občanovo bude provádět státní
zdravotní správa ve svorné spolupráci
s národním pojištěním. Aby stát
mohl tuto péči skutečně provádět,
musí ji jednotně plánovat a řídit
a musí mít v rukou také všechny prostředky,
kterými tuto zdravotní péči provozuje.
A i tam, kde nebude bezprostředním provozovatelem,
kde bude na př. provozovatelem národní pojištění
nebo Revoluční odborové hnutí, musí
se tak dít podle jednotného státního
zdravotního plánu a za dozoru ústředního
zdravotního úřadu, t. j. ministerstva zdravotnictví.
Není námitek proti tomu a naopak, je žádoucno,
aby zdravotní péče se děla hospodárně,
avšak je zásadně nepřípustné,
aby se zdravotní péče konala výdělečně.
Na lidském zdraví nesmí nikdo vydělávat.
Péče o zdraví člověka musí
být proto, že zdraví je nejvyšší
lidský statek a že zdravý člověk
je předpokladem toho, abychom dosáhli v tomto státě
také hospodářské a sociální
rovnoprávnosti.
Znárodnili-li jsme velikou většinu výrobních
podniků, t. j. podniků, které vyrábějí
hmotné potřeby pro člověka a jež
namnoze vznikly z píle a schopností jednotlivců,
je zcela logické - a mělo k tomu vlastně
dojíti již dříve - že znárodňujeme
lázně a léčebné prameny, k
jejichž vzniku dala podnět sama příroda
svým přírodním bohatstvím,
které svým určením patří
všem lidem a nikoliv jenom tomu, kdo první k léčebnému
prameni přišel anebo na jehož pozemku léčebný
pramen vytryskl. Je tedy zcela spravedlivé, když podle
§ 7, odst. 1 se za znárodněné přírodní
léčivé zdroje neposkytuje náhrada,
a je rovněž spravedlivé, když za ostatní
znárodněný lázeňský
a jiný majetek podle odst. 2 téhož paragrafu
náhrada přísluší.
Podle nové ústavy je veškerá pozornost
soustředěna k člověku, Je mu zaručena
nejen ochrana zdraví, ale také právo na práci,
právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci
a také právo na odpočinek. Každému
odborově organisovanému pracujícímu
občanu je zaručeno také právo na rekreaci.
My zdravotníci vítáme vřele všechna
tato opatření, neboť teprve ona skýtají
předpoklady pro úspěch naší práce.
Budou-li doplněna ještě dobrou politikou bytovou
a vyživovací, budou činit práci lékařů
a všech ostatních zdravotníků úspěšnou
a radostnou. Jednotné řízení práce
a jednotně provozovaná státní politika
zdravotní, opřená o pronikavá opatření
sociální, bude úspěšná
a povede k takovým poměrům, že budeme
mít skutečně zdravé lidi a zdravý
národ a že nemoc bude jen výjimkou a případem
mimořádným.
Příští uspořádání
veškerého lázeňského majetku
bude podle § 11, odst. 1 takové, že se vytvoří
podnik "Československé státní
lázně a zřídla". Tento podnik
bude sdružovat většinu dosavadních lázní,
zejména lázně veliké a významné.
Podle odst. 3 téhož paragrafu mohou být některé
lázně převedeny také do vlastnictví
ústřední národní pojišťovny.
Zároveň se pomýšlí na to. aby
některá malá a málo významná
lázeňská místa byla zbavena tohoto
označení a sloužila za pouhá rekreační
střediska pro zdravé i nemocné, podle jejich
vlastního uvážení.
V budoucnu bude tedy o léčbu a rekreaci všech
československých občanů dobře
a účelně postaráno. Velké a
významné státní lázně,
dobře lékařsky, administrativně, technicky
i hospodářsky vedené, budou sloužit
československým občanům, kteří
tam přijdou na svůj vlastní účet
i na účet národního pojištění,
a také všem cizincům, kteří budou
chtít těchto lázní použít.
Lázně, které budou vlastnictvím národního
pojištění, budou sloužit pojištěncům,
a rekreačních míst bude hojně používáno
všemi, především jistě členy
Revolučního odborového hnutí.
Chtěl bych při této příležitosti
zdůraznit zejména dvě věci. Za prvé,
aby byl činěn přesný rozdíl
mezi těmi, kteří přicházejí
za léčbou, a těmi, kteří přicházejí
pouze za rekreací. A za druhé, aby i při
našem pojetí, že lázně jsou místa
léčebná a nevýdělečná,
nebylo učiněno zejména u našich světových
lázní nic, co by je činilo cizincům
méně přitažlivými, než tomu
bylo v minulosti. Při veškerém našem zdůrazňování
zdravotnického významu lázní nebudiž
přehlížen ani jejich význam representativní
a hospodářský a budiž i po této
stránce, pokud to není na újmu jejich léčebnému
poslání, učiněno vše pro jejich
prosperitu.
Pokud se týče prvé věci, chtěl
bych upozornit všechny ty instituce a organisace, které
vysílají své členy jenom na pouhou
rekreaci, že pro rekreaci nejsou lázně, že
do Karlových varů, Janských Lázní,
Luhačovic a pod. nepatří rekreanti, nýbrž
jenom nemocní, a že rekreanti nepřipravují
skutečně nemocné jenom o místa v těchto
lázních, ale že i léčbu nemocných,
kteří v lázních jsou, svým
pobytem ruší. Nemocní patří do
léčebných lázní, rekreanti
pouze do rekreačních středisek. Na rekreaci
má nárok každý člověk,
který po celý rok pracoval, na pobyt v léčebných
lázních má nárok jenom ten, kdo má
lékařskou indikaci.
Od projednávaného zákona v souvislosti se
zákonem o znárodnění některých
hostinských a výčepnických podniků
a ubytovacích zařízení očekáváme,
že nejen všem nemocným bude možno se v lázních
léčit, ale že také nebudou předmětem
žádného vykořisťování,
ať půjde o jejich ošetření, ubytování
nebo stravování. Boj s nemocemi nespočívá
jenom v konkrétní léčbě, nýbrž
i v celkové životosprávě. Při
léčbě tuberkulosy neomezujeme se už
dnes jen na to, že nemocného několik měsíců
léčíme v sanatoriu a pak ho propustíme
zase do občanského života, nýbrž
ho sledujeme do tohoto života dále, vytvoříme
přechod a v celém jeho dalším životě
ho instruujeme tak, aby to, co bylo získáno v sanatoriu,
nebylo opět promarněno. Podobně si musíme
počínat i při lázeňské
léčbě. Většina těch, kteří
přicházejí do lázní, jsou lidé
trpící chronickými nemocemi. A tu životospráva
a na prvém místě výživa je to
nejdůležitější. Lázeňská
místa musí být školami správné
životosprávy a pobyt v lázních je dnes
považován za kurs správné výživy.
Touto otázkou zabývala se sedmá konference
preventivního lékařství v Karlově
Studánce už v r. 1937 a ve své obsáhlé
resoluci pravila také toto: "Jedním z nejdůležitějších
úkolů zdravotní péče v lázních
je péče o výživu a o její vědecké
řízení, které se nemá omezovat
jenom na vliv na návštěvníka po dobu
návštěvy v lázních, nýbrž
má působit výchovně i na jeho další
životosprávu, aby vliv lázeňské
péče i ve směru správné výživy
byl účinný a trvalý. Výživa
zdravých i nemocných musí být v lázních
s patřičným přihlédnutím
k místním klimatickým, biogenním a
nutritivním vlivům a s plným jich využitím
vědecky řízena a v případě
potřeby úplně individuálně
řešena.
Vědecké řízení výživy
v lázních má být částí
vědeckého řízení výživy
ústředním zdravotním úřadem,
a proto je dlužno usilovat při všech okolnostech
o to, aby veškeré věci výživy byly
svěřeny ministerstvu zdravotnictví. Základem
lázeňské péče o výživu
stravou normální i dietní je opatření
všech podle indikací lázní potřebných
potravin základních i doplňujících,
které musí být zdravotně plně
spolehlivé a biologicky plně hodnotné. I
výživa v lázních má být
rozmanitá, pestrá, aby se dostalo tělu výživných
látek, jež potřebuje. Podávání
pokrmů obsahujících vitamíny musí
být záměrné a diferencované.
K výživě v lázních má
být používáno jenom potravin, o jejichž
zdravotní nezávadnosti, původu a stavu a
také o jejichž složení je plně
jasno. Jakékoli potravinové náhražky
a potraviny chemicky konservované mají být
z výživy v lázních úplně
vyloučeny. Úprava zásobování
mlékem, jednou ze základních potravin, má
být vůbec a zvláště v lázních
řízena zdravotními zásadami a ústředním
zdravotním úřadem. Převážné
uplatňování hospodářských
zájmů, i když se uvádí zájem
o zdraví, vyvolává důvodnou nedůvěru.
Snaha opatřit spolehlivé potraviny činí
ve všech lázních nutným zřízení
zásobovacích podniků, které by se
skládaly z jatek, mlékárny, chladíren,
laboratoře, jež by kontrolovala nezávadnost
přejímaných, uložených i vydávaných
potravin a případně i přípravu
pokrmů v restauračních kuchyních."
V této pozoruhodné resoluci, která už
před více než 10 lety vystihla i dnešní
problémy a jejímž autorem je náš
vynikající hygienik, sekční šéf
dr František Pfaff, se dále požaduje, aby při
státním zdravotním ústavu bylo zřízeno
oddělení pro výživu, které by
sloužilo nejen vědeckému řízení
výživy, nýbrž i výchově
kuchařů, kuchyňského personálu
i personálu podávajícího pokrmy, a
aby se výživa v lázních děla
ve všech složkách uvědoměle, záměrně
a správně.
Cituji tuto resoluci proto, že s ní plně souhlasím
a sám jsem se loňského roku při studiu
vyživovacích a zásobovacích poměrů
v Karlových varech přesvědčil o tom,
jak požadavky a náměty v této resoluci
uvedené jsou správné. Ministerstvo zdravotnictví
spolu s ministerstvem výživy mají povinnost
postarat se jednak o dostatek nezávadných a hlavně
čerstvých potravin pro lázeňská
místa, jednak o takovou jejich úpravu a způsob
podávání, aby se jimi po stránce dietní
neznehodnocovala. Správy lázní budou mít
povinnost obstarati vyhovující počet dieteticky
vzdělaného personálu a vysvětlit také
lázeňským hostům důležitost
dodržování dietních a lékařských
předpisů.
Od obnovení Československé republiky v roce
1945 směřujeme přes socialisující
demokracii a přes lidovou demokracii k státnímu
a společenskému zřízení socialistickému.
Naším cílem je naprostá hospodářská
a sociální rovnoprávnost. Z této rovnoprávnosti
může se radovati a může míti prospěch
jen zdravý člověk. A proto vytkli-li jsme
si za nejvyšší svůj cíl a úkol
vytvořiti z tohoto státu stát skutečně
hospodářsky a sociálné spravedlivý,
vzali-li jsme si za cíl odstranit chudobu, zabezpečit
každému člověku práci a učinit
tuto práci radostí a vytvořit z této
země zemi skutečně šťastných
a spokojených lidí, pak musíme k tomu míti
základní předpoklad, a tím je tělesně
i duševně zdravý člověk.
Bohaté zdroje léčivých pramenů,
tryskající na mnohých místech celého
našeho státního území, léčebná
zařízení a ubytovací podniky, vybudované
kolem těchto pramenů, veliké odborné
vědomosti našich lékařů, jejich
láska k nemocným a jejich ochota sloužit těmto
nemocným i s ochotou ostatního zdravotnického
personálu a ostatních lázeňských
zaměstnanců budou nyní ve stejné míře
pro všechny občany našeho státu. Naše
lázně stanou se tak pramenem nejenom zdraví,
ale i radosti a štěstí pro všechen lid.
Zákon je dalším příspěvkem
k vybudování lepší a šťastnější
společnosti. (Potlesk.)
Podpredseda Polák: Ku slovu je ďalej prihlásený
p. posl. dr Bláha. Udeľujem mu slovo.
Posl. dr Bláha: Pane místopředsedo,
paní a pánové, slavná sněmovno!
Zákon o zestátnění lázní
a zřídel - domnívám se - je jedním
z důležitých znárodňovacích
zákonů, kterým se má dokončit
zestátnění a znárodnění
všech zdrojů a pramenů našeho národního
bohatství.
Vy víte, a řečník přede mnou
to zde říkal zcela otevřeně, že
je málo států a národů na světě,
které by měly takové možnosti a tolik
zdrojů přírodního bohatství
po stránce léčebné, jako má
naše republika, ať země české nebo
země slovenská. Ale vy jste viděli, že
stejně jako všechny ostatní hospodářské
prameny, ať to byla půda, lesy, vodní síly,
uhlí nebo průmyslové výrobky, tak
i lázně a zřídla byly vždycky
pouze v rukou několika jednotlivců, ale co horšího
v tomto směru: že se minulo účinkem
to, čemu tyto léčivé přírodní
zdroje měly sloužit.