Takové tedy bylo hospodářské, třídní
a mocenskopolitické pozadí únorové
vládní krise. Reakce, která zneužila
svých hospodářských posic k novému
obohacení se a která si úplně podmanila
některé strany Národní fronty tak,
že pomocí nich vnikla přímo do vlády
- tato reakce se rozhodla ke generálnímu úderu
proti lidově demokratickému režimu. Bezprostředním
cílem reakce bylo změnit ve vládě
a v celém státě poměr sil ještě
před volbami, poněvadž se bála porážky
ve volbách. Konečným cílem reakce
pak bylo, úplně zvrátit lidově demokratický
řád, vzít lidu vše, co mu osvobození
a národní revoluce přinesly, vrátit
bývalým majitelům co bylo znárodněno
a nastolit opět neomezenou nadvládu velkých
a mocných pánů. Zahraničně
politicky šlo reakci o to, vzdálit nás od Sovětského
svazu a od ostatních spojenců a přimknout
republiku opět k těm, kdož mají na svědomí
Mnichov. Měl se prostě v té či oné
formě opakovat rok 1920, který byl začátkem
konců vymožeností, jichž náš
lid dosáhl po rozbití Rakouska-Uherska po první
světové válce.
Nechť nikoho nemýlí, jestliže reakční
osnovatelé vládní krise o těchto svých
konečných cílech otevřeně nemluvili.
Nechť se nedá nikdo klamat, jestliže tito lidé
čas od času dokonce opakovali, že nechtějí
na příklad znárodnění rušit,
že spojenectví se Sovětským svazem je
mimo diskusi a pod. Tak postupuje každá kontrarevoluce.
Každá kontrarevoluce zamlčuje své konečné
cíle a odkrývá své karty jen postupně.
Kontrarevoluci jde vždy především o zvrat
mocenských sil v její prospěch, jde jí
prostě o moc. Dostat do rukou moc - tím je pro ni
vyhráno vše. Tím dostává volnou
ruku k prosazení svých kontrarevolučních
plánů až do konce. Tak tomu bylo i v československém
případě. Ostatně už sama záminka,
pro kterou zpátečníci vládní
krisi vyvolali, vrhá ostré světlo na jejich
dalekosáhlé mocenské cíle. Navenek
šlo asi o osm přeložených úředníků
Sboru národní bezpečnosti v Praze. Ve skutečnosti
se nápor reakce soustřeďoval proti celé
národní bezpečnosti. Pánové
počítali tak: dostat Sbor národní
bezpečnosti opět do reakčních rukou
a pod reakční velení, býti v důsledku
toho s to, použít tohoto sboru proti lidu - jak tomu
bylo v neblahých dobách předmnichovských
- to znamená, dostat do rukou všechny trumfy a mít
možnost zatočit s lidem podobně jako s ním
zatočil v roce 1920 nechvalně známý
Heinoldův důvěrník Jan Černý.
Prostě, svými nezřízenými útoky
proti Sboru národní bezpečnosti odhalili
páni už předem část svých
reakčních plánů.
Ostatně, kdo se nedal žádnými manévry,
vytáčkami a záminkami reakce mýlit
- byl náš lid. Lid prohlédl její skryté
záměry a cíle ne snad až v okamžiku,
kdy reakce vsadila vše na jednu kartu a vyvolala vládní
krisi. Lid měl všeho toho, co reakce už dříve
po celé dlouhé měsíce prováděla,
více než dost. Reakcí vyvolaná vládní
krise byla jen kapkou, kterou i tak už přeplněná
číše trpělivosti lidu přetekla.
A byl to nejen náš dělný lid ve městech,
nýbrž současně také náš
pracující lid na venkově. Lid ve své
zdrcující většině rázem
pochopil, že ve vládě neběží
o nějaké malicherné koaliční
spory o křesla a o hmotné výhody, o spory
tak typické pro koaliční vlády předmnichovské.
Lid ve své zdrcující většině
jasně poznal, že zde běží o nebezpečný
pokus zvrátit lidově demokratický režim
a uvésti vniveč všechno to, co našemu
lidu přineslo osvobození. Proto ono přímo
živelné zaburácení lidového hněvu
a odporu, které od 20. do 25. února roku 1948 prošlo
celou republikou od Šumavy až k Tatrám a které
rozmetalo celé plány reakce jako domek z karet.
Nepřeháním, řeknu-li, že náš
pracující lid měst i venkova složil
v těchto kritických dnech novou zkoušku politické
vyspělosti a zralosti a že v této zkoušce
skvěle, ba přeskvěle obstál. (Potlesk.)
Považuji za svoji povinnost, vyslovit i s této tribuny
ústavodárného Národního shromáždění
našemu pracujícímu lidu měst i venkova
a jeho skutečným politickým představitelům
svůj velký obdiv a velký dík za jejich
rozhodný a vpravdě státnický postoj
v této krisi. Vy, miliony a miliony prostých občanů
ve městech i na vesnici, vy jste zachránili naši
zemi před novými Lipany a tím i před
novou Bílou horou. (Hlučný potlesk.)
Novodobá panská jednota byla rozdrcena a k rozhodnému
slovu přijdou nyní ve všech otázkách
národních a státních potomci skutečných
táboritů, následníci Mistra Jana Husi,
Jana Žižky z Trocnova, Prokopa Holého a Roháče
z Dubé.
Tak tedy bylo v důsledku příliš okatého
a drzého vystoupení kontrarevoluce, díky
pohotovosti a ostražitosti našeho lidu, a ne naposled
- díky bdělosti a prozíravosti jeho vedoucí
strany, komunistické strany Československa - v zárodku
zmařeno kontrarevoluční spiknutí reakce.
Ve chvíli, kdy nám byla oznámena demise členů
vlády, zastupujících výše uvedené
strany, jsme jasně a nedvojsmyslně řekli
na všechny adresy: že za prvé není možný
návrat těch členů vlády, kteří
podali demisi; že za druhé není možno
jednat o doplnění a rekonstrukci vlády ani
s těmi klikami, které se vydávaly za oprávněná
vedení stran, jejichž jménem dosud vystupovaly
a jejichž důvěry tak hrubě zneužily.
Řekli jsme za třetí, že budeme jednat
o doplnění a rekonstrukci vlády s těmi
činiteli stran dřívější
Národní fronty, kteří se původnímu
duchu a programu Národní fronty nezpronevěřili.
A konečně jsme řekli, že do vlády
musí býti pojati i představitelé takové
důležité organisace, jako je revoluční
odborové hnutí.
Na tomto základě došlo skutečně
k doplnění a rekonstrukci vlády. Doplněná
a rekonstruovaná vláda je vládou obrozené
Národní fronty. Ve vládě jsou přímo
účastni představitelé všech obrozených
politických stran, jakož i zástupci naší
největší organisace, Revolučního
odborového hnutí. V tomto smyslu je vláda
obrozené Národní fronty výkonným
orgánem svazku dělníků, rolníků,
živnostníků a inteligence. A v tom se vracíme
k původnímu smyslu a duchu Národní
fronty, jak se tato vytvářela v odboji, ve slovenském
i pražském povstání a ve dnech slavného
osvobození.
K doplnění a rekonstrukci vlády došlo
přísně ústavní, demokratickou
a parlamentní cestou. To musí uznat každý,
kdo má oči k vidění a uši k slyšení.
Ústava a zvyklost předpisuje, že president
republiky jmenuje na návrh předsedy vlády
nové členy vlády v návrhu za ty, kteří
odstoupili. To se stalo. Ústava dále předpisuje,
že každá, tedy i dnešní vláda,
má míti důvěru parlamentu. O tuto
důvěru ústavodárného Národního
shromáždění se nynější
vláda obrozené Národní fronty uchází.
Je na vás, abyste tuto důvěru vládě
dali anebo odepřeli. Mám však za to, že
velká většina členů tohoto slavného
sboru nynější vládě svoji důvěru
vysloví. Vysloví ji tím více, když
správně posoudí její program. (Hlučný
potlesk.)
Zdá se však přes to nutné, abychom adresovali
několik slov dnešním zahraničním
i domácím, "obhájcům" československé
ústavnosti. Tito lidé dnes křičí,
že prý je porušována československá
ústava. Kde však byli všichni tito lidé,
když se v r. 1938 odehrávala mnichovská tragédie?
Co znamenal Mnichov s hlediska československé ústavnosti?
Mnichov znamenal nejbezohlednější pošlapání
československé ústavy. A v době Mnichova
pošlapali československou ústavu co nejbezohledněji
jak zahraniční, tak i domácí činitelé.
Československá ústava jasně praví,
že k územním změnám republiky
může dojít jen a jen za výslovného
souhlasu Národního shromáždění.
To věděli dobře cizí i domácí
mnichované. Kdo však se ptal československého
Národního shromáždění,
co soudí o mnichovském diktátu? Nikdo! Okleštění,
zmrzačení a ochromení republiky provedli
tedy cizí i domácí páni bez jakýchkoli
ohledů na československou ústavu. Těmto
lidem anebo jejich nástupcům, pokud dnes kvílí
nad domnělým porušováním ústavy,
bychom radili: v domě oběšence nemluv o provaze!
Přecházím nyní k otázkám
programu obrozené Národní fronty. Vzhledem
k tomu, že období ústavodárného
Národního shromáždění
se chýlí ke konci, je také program vlády
vázán na toto časové období.
Program vlády možno rozděliti zhruba na tři
části: vláda chce za prvé uskutečnit
ony nejdůležitější části
vládního programu z července roku 1946, které
dosud splněny nebyly. Vláda chce za druhé
vtělit v čin ony požadavky, které byly
vytyčeny celostátním sjezdem závodních
rad a odborových organisací dne 22. února
1948, jakož i sjezdem rolnických komisí ve
dnech 28. a 29. února 1948. Za třetí musí
vláda uskutečnit ony postuláty, které
vyplynuly z rozdrcení protivládního reakčního
spiknutí v únoru 1948.
Posuzujeme-li bez zaujatosti vývoj našeho hospodářství
od voleb v roce 1946, pak nemůžeme nevidět
jeho vzestupnou tendenci. Při zrození dvouletého
hospodářského plánu prorokovali naši
protivníci jeho zhroucení. Nestalo se tak. V prvním
roce dvouletky byl hospodářský plán
splněn na 100,9 %, v lednu tohoto roku byl plán
splněn na 103,6 % a předběžná
data z února tohoto roku ukazují, že i v tomto
měsíci vládní krise byl plán
nejen splněn, nýbrž i překročen.
Dokončili jsme vcelku osídlení našeho
pohraničí a zajistili tak novou existenci statisícům
českých a slovenských lidí, dělníkům,
zemědělcům, živnostníkům
a inteligenci. Přikročili jsme k revisi první
pozemkové reformy a dáváme tím do
rukou výkonných rolníků další
statisíce hektarů půdy. Udrželi jsme
vcelku rovnováhu mezi cenami a platy, stabilisovali naši
měnu a vyhnuli se inflaci. v roce 1947 náš
zahraniční obchod značně vzrostl a
jeho bilance byla v rovnováze. V oblasti sociálně
politické jsme ve prospěch lidu udělali za
poslední půl druha roku více, než se
udělalo před válkou za dvacet let. Prostě
výroba a obchod domácí a zahraniční
stoupaly, stoupala tím - byť i pomalu - životní
úroveň našeho lidu. Těžce dolehlo
na naše hospodářství loňské
sucho a z toho vyplývající značná
neúroda. Museli jsme v důsledku neúrody snížit
příděly některých potravin,
musíme daleko větší množství
potravin různého druhu dovážet ze zahraničí.
Považuji za svoji povinnost, vyslovit znovu dík Sovětskému
svazu a osobně generalissimu Stalinovi za pomoc, (Potlesk.)
kterou nám poskytl mimořádnou dodávkou
600.000 tun chlebovin a krmného obilí. Avšak
abychom si zajistili výživu zvýšeným
dovozem potravin, musíme stupňovat náš
vývoz průmyslových výrobků,
mezi jiným také výrobků široké
potřeby, jichž se proto dostává na domácí
trh méně. Rolníkům jsme aspoň
částečně hradili škody způsobené
suchem, což se nikdy před tím nestalo. Dali
jsme rolníkům mimořádné příplatky
ke všem zemědělským výrobkům
a nejvíce postiženým rolníkům
jsme pomáhali přímými podporami. Zkrátka,
ani taková přírodní katastrofa, jako
bylo loňské sucho, nedovedla naše národní
hospodářství vyšinout z rovnováhy.
Nicméně však jsme mohli býti v konsolidaci
a rozkvětu našeho hospodářství
a v postupném zvyšování životní
úrovně lidu mnohem dále. Také neúrodu,
způsobenou suchem, jsme mohli překonat hladčeji
a bezbolestněji. Byla to však brzdící
činnost reakce ve vládě a v celém
státním a hospodářském ústrojí,
která nám házela klacky pod nohy a ztěžovala
postup vpřed. Nebudu vás unavovat dlouhým
výpočtem toho všeho, co mají tito páni
v tomto směru na svědomí. Stačí,
když zdůrazním, že značná
část vládního programu, schváleného
tímto ústavodárným Národním
shromážděním v červenci 1946,
ještě čeká na své vyplnění.
Avšak já pevně věřím,
že zameškané aspoň v hlavních věcech
dohoníme.
Co tedy musíme ještě v tomto období
ústavodárného Národního shromáždění,
ještě před volbami, splnit z programu, který
byl tímto slavným sborem schválen v roce
1946 a pokud zůstal dosud nesplněn? Zmíním
se jen o hlavních, nejdůležitějších
věcech.
Máme za to, že musíme dáti republice
novou ústavu. Zdůrazňuji, ústavu novou,
v duchu programového prohlášení vlády
z 8. července 1946. Ústavu, která zakotví
všechny vymoženosti lidu, jichž po osvobození
dosáhl, a která současně nebude brzdou
na další cestě vpřed, na cestě
k socialismu. Pokud běží o ústavní
úpravu poměru našich dvou bratrských
národů, Čechů a Slováků,
trváme na košickém vládním programu,
na slovenské magně chartě, s přihlédnutím
k praktickým zkušenostem, jichž jsme od osvobození
nabyli. Pokud běží o soukromý majetek
našeho pracujícího lidu ve městech i
na venkově, trváme na tom, aby rolníkům
bylo ústavně zaručeno soukromé vlastnictví
půdy do 50 ha, drobným a středním
podnikatelům jiného druhu pak bude ústavně
zaručeno soukromé vlastnictví podniků
do 50 zaměstnanců, kromě těch oborů,
jejichž úplné znárodnění
bylo anebo bude provedeno zvláštním zákonem
ještě do nové ústavy.
Kromě velkého díla nové ústavy
uzákoníme ještě před volbami
národní pojištění, jedinečné
v celém světě. (Potlesk.) Národní
pojištění důchodové zabezpečí
všechny pracující vrstvy národa a jejich
rodiny - dělníky, rolníky, živnostníky
a inteligencí - pro případ invalidity a stáří
i pro případ úmrtí živitele.
Budou zvýšeny důchody staropensistů.
Sociálně potřebným a invalidním
zemědělcům a živnostníkům
bude vyplácen sociální důchod. Národní
pojištění nemocenské vyrovná
dosavadní rozdíly mezi nároky dělníků
a úředníků, přinese jiná
značná zlepšení a bude rozšířeno
i na samostatně hospodařící - na rolníky,
živnostníky a svobodná povolání.
Ve věcech půdy chceme provést novelisaci
zákona o revisi první pozemkové reformy,
zejména v tom smyslu, aby půda zbytkařů
mohla býti v případě potřeby
přidělena rolníkům ve větším
rozsahu než dosud. Zároveň je nutno uskutečnit
zákon o trvalé úpravě vlastnictví
půdy. Tímto zákonem se má umožnit
výkup půdy nad 50 ha, nacházející
se v soukromých rukou, a rozparcelování této
půdy mezi výkonné zemědělce.
Našim rolníkům bude dále pomoženo
novou úpravou zemědělské daně,
která část malých rolníků
osvobodí od daně vůbec a druhé části
malých a středních rolníků
daňové břemeno podstatně sníží.
Dalším důležitým činem ve
prospěch zemědělců bude zákon
o zemědělském úvěru, což
jim umožní dostat laciný úvěr
bez lichvářských podmínek.
Pro naše živnostníky chceme zavést jednotnou
živnostenskou daň, která jednak sníží
daňové břemeno, jednak zjednoduší
celou daňovou manipulaci. A obdobně jako u zemědělců
chceme pro naše živnostníky uskutečnit
zákon o živnostenském úvěru,
který by živnostníky jednou provždy osvobodil
od lichvářů.
V oboru školství chceme ještě v tomto
období uskutečnit dlouho očekávaný
školský zákon, který položí
základ pro vybudování jednotné školy.
Opakuji, že v tomto prohlášení mluvím
jen o hlavních a nejdůležitějších
věcech, k jejichž splnění jsme se vládním
programem z července roku 1946 zavázali a k jejichž
splnění dosud nedošlo. Kromě přímo
zde jmenovaných otázek je řada jiných,
o jejichž uskutečnění ještě
v tomto období budeme usilovat.
Jaký úkol pro vládu a ústavodárné
Národní shromáždění plyne
z usnesení dvou památných únorových
sjezdů: sjezdu závodních rad a odborových
organisací a sjezdu rolnických komisí? Pokud
běží o zemědělské otázky,
shodují se tato usnesení vcelku s dřívějším
programem vlády, o jehož splnění jsem
mluvil. Pokud běží o otázky průmyslu,
domácího velkoobchodu, jakož i dovozu a vývozu,
jsou to otázky nové a vláda i ústavodárné
Národní shromáždění k
nim musí zaujmout stanovisko. Myslím, že toto
stanovisko nemůže být jiné než
kladné. Aniž bych zacházel do podrobností,
chci zdůraznit, že ještě do voleb má
býti provedeno: Státní organisace všeho
domácího velkoobchodu. Státní organisace
vývozu a dovozu. Znárodnění kapitalistického
podnikání u podniků všeho druhu nad
50 zaměstnanců, při čemž určité
obory, na nichž má veřejnost obzvláštní
zájem, mají být znárodněny
úplně. (Potlesk.)
Opatření toto je především odůvodněno
národohospodářsky. Jím mají
býti pro národ, pro celek zachráněny
desetimiliardové hodnoty, které dosud byly z národního
důchodu odčerpávány a zneužívány
začasté k protinárodním cílům.
Opatření toto je však současně
nutné z důvodů státně politických.
Oblast, jíž se má další znárodnění,
případně zestátnění
dotknout, byla a je pařeništěm protistátních
piklů a právě z ní rostou kořeny
překonané únorové vládní
krise. A tyto kořeny protistátního a protilidového
spiklenectví nutno vtrhnout. A ony budou vytrhány.
Konečně musíme vyvodit i politické
důsledky z únorové krise. Řekl jsem
už, že některé strany dřívější
Národní fronty úplně propadly reakci
a staly se jejím nástrojem. Řekl jsem, že
doplněná a rekonstruovaná vláda je
výrazem obrozené Národní fronty. K
tomu pak je potřebí ještě výslovně
dodat, že součástí obrozené Národní
fronty mohou býti jen obrozené politické
strany a nadstranické organisace. Agenti reakce musí
z těchto stran a organisací bezpodmínečně
ven. (Hlučný potlesk.) Provést to
jsme povinni všemu našemu lidu ve městech i na
venkově. Provést to jsme povinni národu a
republice. Provést to jsme povinni, chceme-li zaručit
klidný a svobodný vývoj, jakož i nezávislost
naší republiky.
Tato očista našeho veřejného života
probíhá. Spontánně vzniklé
akční výbory Národní fronty
ji provádějí. Nemá a nesmí
to býti akce politické pomsty a tím méně
akce, v níž se vyřizují osobní
účty. (Potlesk.) Ústřední
akční výbor Národní fronty
dal v tomto směru jasné pokyny a vláda spolu
s ním bude dbát, aby byly plněny. Při
takové akci se není možno předem vyvarovat
určitých přehmatů a nedorozumění.
Prohlašuji závazně, že pokud se tak stalo,
bude zjednána spravedlivá náprava. (Potlesk.)
Avšak stejně závazně prohlašuji:
Nezůstaneme stát na poloviční cestě!
(Hlučný potlesk.) Do vedoucích míst
našeho veřejného života proniknuvší
agenti reakce musí býti odstraněni a jejich
opětovnému pronikání zabráněno.
Náš pospolitý lid nechce, aby se únor
1948 opakoval za několik měsíců znovu.
(Potlesk.)
Únorová bouře vyjasnila také náš
zahraničně politický obzor. To, co si naši
zpátečníci, zneužívajíce
svobody slova a projevu, dovolili v tomto směru, přesahovalo
vskutku všechny meze. Soustavným štvaním
proti našim spojencům podkopávali naše
zahraničně politické postavení a ohrožovali
tak bezpečnost, ba samé základy existence
republiky. Tomu je nyní konec. Je konec zdání,
že republika zahraničně politicky sedí
na dvou židlích. Budiž řečeno na
všechny strany, že Československo je a zůstává
věrným a spolehlivým členem slovanské
rodiny (Hlučný potlesk.) a že se také
cítí spojencem jiných zemí lidové
demokracie. Toto nikterak nevylučuje, že chceme učiniti
s naší strany všechno, aby byl zachován
dobrý poměr ke všem ostatním státům,
což ovšem musí spočívat na vzájemnosti.
Nechceme od nich nic jiného než poctivé obchodování
a nevměšování se do našich vnitřních
záležitostí. (Potlesk.) Myslím,
že toto naše přání je skromné
dost!
Slavné ústavodárné Národní
shromáždění! Doplněná
a rekonstruovaná vláda obrozené Národní
fronty předstupuje před tento vysoký sbor
se svým programovým prohlášením
a uchází se o jeho důvěru. Jak se
to má s důvěrou lidu k této vládě,
to bylo možno posoudit v těch pohnutých únorových
dnech, zejména dne 22. února na sjezdu závodních
rad a odborových organisací a 28. a 29. února
1948 na sjezdu rolníků.
Tento lid dal jasně najevo, že chce, aby konečně
a jednou provždy se stalo skutkem, že všechna moc
v tomto státě pochází z něho,
z lidu. (Hlučný potlesk.) Vy jste zástupci
lidu. Vy znáte dnes jeho vůli. Učiňte
tedy, aby se vůle lidu stala zákonem. A lid vás
bude za to blahoslavit. (Shromáždění
povstává. - Dlouhotrvající hlučný
potlesk. - Shromáždění usedá.)