Viděli jsme však, že jsou podnikány útoky nejenom proti těmto odvětvím, ale že je útočeno i proti drobným osídlencům, kteří přišli do pohraničí ne proto, aby tam zlatokopovali, ale proto aby tam poctivě pracovali, aby zajišťovali výstavbu našeho státu. A jistě nikdo, kdo dnes přijde do pohraničí, nepopře, že tam bylo uděláno mnoho práce, ne ve prospěch jednotlivců, ale ve prospěch celého národa a státu. Jen ať si všichni kritikové vzpomenou, jak to vypadalo v pohraničí, když se tam přebíraly podniky a závody! A podívejme se, jak dnes vypadá situace v celém tomto území! Můžeme konstatovat, že tak jako vnitrozemí, které náležitě plní svoje politické a hospodářské úkoly, i pohraničí, a hlavně naši zemědělci v pohraničí plní své povinnosti, i když se s této tribuny někteří páni vysmívají, že jsou tam kovozemědělci, jsou tam živly, které snad nikdy v zemědělství nepracovaly. (Hlas: To jsem neřekl!) Tady jste, prosím, říkal, že malíř má statek a takové věci. Musíme s uznáním kvitovat, že tito lidé měli odvahu přemístit se z jednoho pracovního odvětví do druhého a pomoci tam, kde je to skutečně potřeba. (Potlesk.) Taková je situace. Vidíme, že právě tito osídlenci plní dobře svoje povinnosti. Vidíme, že zemědělství v pohraničí skutečně plní kontingenty a všechno ostatní. Zvláště letošního roku je vidět, kdyby nebyla fungovala pastvinářská družstva a celá zemědělská politika v pohraničí, jak by to bylo vypadalo se senem, jak na to tady poukazoval p. posl. Broj a jiní! Dnes vidíme, že je to zásluha pastvinářských družstev, že jsme mohli z pohraničí, jak správně řekl pan ministr zemědělství, dovézt do našeho vnitrozemí 45.000 volně naložených vagonů sena. Stalo se tak zásluhou pastvinářských družstev a také toho, že ministerstvo zemědělství tuto práci organisovalo. Pan posl. Ševčík jistě přizná, že je to pomoc pro několik tisíc kusů dobytka, když počítáme - řeknu hodně - 20 q sena na jeden kus do jara, kterou udělali právě pohraniční osídlenci vzájemnou a společnou rukou s našimi rolníky ve vnitrozemí.

Taková je situace. Ale domnívám se, že by již mělo jednou přestat to stálé rozdělování našeho státu na dvě části, na pohraničí a vnitrozemí. (Potlesk.) Domnívám se, že poměry se už konsolidovaly natolik (Hlas: Při řešení otázky lesů to děláte vy!) ... Ne, to děláte vy! U lesů, pane doktore, bychom mohli mluvit o jiné stránce a ukázalo by se, kdo nakonec má pravdu. Právě tady bychom viděli, že toto rozdělování neslouží spolupráci, a že je nakonec záměrná snaha, aby nedocházelo k sjednocování osídlenců a vnitrozemí.

K vyšetření stížností, které tady byly přednášeny, byla vyslána delegace z poslanců naší strany do pohraničí. Zkoumali jsme všechny těžkosti a celou situaci, která tam je. Konstatuji, že jsme tam našli nedostatky, někdy vážného rázu, kterými se budeme muset zabývat, abychom je odstranili, ale ani v jednom případě to nejsou takové nedostatky, na které poslanci strany lidové a strany národně socialistické tak často ukazují. (Hlas. Jak je to s těmi lesy?)

Otázku lesů nemůžeme rozvádět v diskusi, když projednáváme zásobování. Chci poukázat na některé vážné nedostatky ... (Výkřiky.) Chci poukázat na to, že v pohraničí jsou nedostatky, které musíme odstraňovat, poněvadž to jsou nedostatky, které ohrožují budování našeho dvouletého plánu a celé budovatelské úsilí našeho národa. Všichni o tom denně čteme a také vy velmi často si stěžujete, jak to bude se zásobováním uhlím v zimních měsících. Ale abyste se na to podívali upřímně a abyste si skutečně s námi poctivě řekli, že budeme hledat všechny příčiny a řešit všechny otázky, které brzdí vývoj právě v našem hornictví, o to se nesnažíte. Na svém zájezdu jsme zjistili, že na př. na Mostecku, které je tak důležitou pánví pro naše hospodářství, jsou denně nespokojenosti; nebo na př. na Kadaňsku a v jiných okresech se nám začínají tvořit fronty před obchody, zatím co jinde hnijí desítky a desítky metrických centů potravin. Víme na příklad o tom - a myslím, že právě nadřízené úřady by se tím měly zabývat - že mostecký kraj od 1. 4. do 15. 8. t. r. nedostal příděl 30 vagonů obilí, který mu patřil. To je vážný nedostatek, jestliže v tak důležitém kraji, který je základem našeho budovatelského úsilí, máme takový nedostatek potravin, a touto otázkou se skutečně musíme zabývat. Pochopitelně dalo by se to odbýt a svést na nadřízené úřady, na př. na ministerstvo výživy, ale chci poukázat na to, že příčiny jsou také někde jinde, je to mnohdy také věci soukromého velkoobchodu, který usiluje všemi prostředky o to, aby toto zásobování nešlo - nemyslím konkretně na mouku, ale jsou tu zelenina a jiné produkty. V pohraničí jsou těžkosti takového rázu, že se na př. v ervěnické elektrárně od roku 1945 osmkrát vyměnilo osazenstvo, a to proto, poněvadž je tam špatné zásobování.

Víme, že Revoluční odborové hnutí žádá rychlou nápravu, že jeho zástupci jezdí od úřadu k úřadu a že se nakonec nikde nemohou dovolat nápravy. Jsme také svědky toho, že hlavní tíživá situace na Mostecku, která právě hodně pobuřuje, je v zásobování ovocem a zeleninou. Pánové, jak na příklad vysvětlíme, že se v kadaňském okrese rolníkům poručilo, aby zakopali 110 q hrušek a jablek, za které se jim zaplatilo 4.20 Kčs za jeden kilogram? A přitom v druhých okresech a v jiných částech našeho státu máme nedostatek ovoce i jiných zeleninářských produktů. Ale to by nebylo všechno. Takové poměry, jaké jsou na Mostecku, jsou na Kadaňsku a máme je také na Litoměřicku a na Děčínsku. Ale co navíc? Vidíme, přestože letos je u nás tak veliká úroda ovoce, že si s ním skutečně nevíme rady, že je na jedné straně snaha zavírat marmeládovny, které by toto ovoce zpracovaly, a na druhé straně se do krajů, kde máme veliké přebytky, dováží ovoce ze zahraničí. Tady, myslím, by ministerstvo zahraničního obchodu mělo vysvětlit, z jakých důvodů se to děje a proč ovoce se ze zahraničí musí dovážet, když nevíme, co budeme dělat se svým vlastním ovocem. Na Litoměřicku vidíme, že tam shnila velká část ovoce. Dovolím si tady něco přečíst (čte): "Zvláštní kapitolu tvoří zásobování ovocem. Jak je každému známo, byla úroda letošního ovoce dobrá a přece byly okresy, které měly velký nedostatek tohoto zboží, jako Kaplicko a jiné okresy na Šumavě. Předpokládalo by se, že provedeme tuto distribuci řádně. Ale chyba lávky. Jsme svědky toho, že na Děčínsku shnilo 10 vagonů hrušek a jiného ovoce. A právě na toto Děčínsko bylo přivezeno 5 vagonů hrušek ze Slovenska a 3 vagony jablek z Italie. Také vidíme, že na Litoměřicku shnilo za 370.000 Kčs ovoce a že je tam v nebezpečí dalších 400 q ovoce". Takovéto poměry v našem pohraničí skutečně jsou a bylo by potřeba, aby všichni naši kritikové pohraničí už nechali útočení a řádně se podívali na tyto věci.

Také musíme mluvit o jedné vadě zásobování ovocem a zeleninou. I když vždy nesouhlasíme s názorem, že svazy výkup dobře neorganisují, vidíme, že v tomto případě je to právě velkoobchod, který žádným způsobem není vázán odbírat od svazu přidělené množství ovoce a proto je tam nechává, a tak dochází k tomu, že tam ovoce skutečně hnije. Jestliže se pohraničí někdy něco vyčítá, uvádíme dále, že naše Liberecko dostalo za měsíc srpen přiděleno 2, nejvýš 5 kg brambor na osobu. To jsou nedostatky, které interesují tamnější osídlence, poněvadž se ptají, jak je to možné, kde jsou skutečné příčiny? To je, vážené dámy a pánové, otázka zásobovací, kterou bychom mohli rozbírat do nekonečna.

Dalším a vážnějším problémem v pohraničí je odsun Němců do vnitrozemí. Setkáváme se s tím, že mnozí naši politikové a někteří národohospodáři dokazují, že není možno provést odsun Němců z pohraničí do vnitrozemí. My však vidíme, jak poměry v některých podnicích vypadají a kdo vlastně způsobuje, že odsun nemůže býti proveden. Byl jsem v Lenoře ve sklárně, kde staré vedení závodu tvrdilo, že není možno udržet provoz bez Němců a že tam Němci za všech okolností musejí zůstat. A co jsme viděli? Nový ředitel tohoto podniku dal během 14 dnů k disposici 24 Němců a prohlásil nám, že do konce roku nebude mít v závodě ani jednoho Němce, přestože zapálil ještě druhou pec. Horší případy však jsou na Jablonecku, na tom Jablonecku, kde druhé strany Národní fronty vyslovily našemu bezpečnostnímu referentu nedůvěru, snad proto, že chtěl provádět teror na Němcích.

Vážená sněmovno, jak to na tomto Jablonecku vypadá? Vypadá to tam dnes tak, že některé závody, které jsou v soukromých rukou, propouštějí české dělníky a zaměstnávají Němce. Jestliže na jedné straně voláme, aby se zvýšila odbornost a zapracovali se naši lidé, na druhé straně právě soukromí podnikatelé české dělníky vyhazují. Za příklad můžeme uvést, že právě v Jablonci největší firma na bižuterii, národní podnik, prohlašuje, že ji bude stačit nejvýše 12 německých specialistů. Přestože tato firma představuje plných 65 % výroby bižuterie na Jablonecku, zaměstnává jenom 500 Němců. Naproti tomu soukromý sektor výroby, který má jenom 35 % výroby bižuterie, zaměstnává 3500 německých pracovníků. Proč se tohle děje a proč se chrání tato kasta lidí, kteří tam zanášejí určitou nespokojenost? Vidíme, že zatím co české síly, české dělnice a dělníci pracují v závodech nebo na polích, z německé rodiny pracuje obyčejně jenom jeden člen a další 3, 4 chodí a skupují zboží na našem trhu. Český dělník, který potom přichází z práce, přirozeně nemůže dostat potraviny a jiné věci.

Vidíme však i jiné věci. Vidíme, že se Němci dostali i do lidové správy. Dokonce je tam obec, která má za tajemníka národního výboru člověka, který byl 4 roky u Wehrmachtu a který teprve v zajetí vstoupil do britské zahraniční armády. Tento člověk, který byl členem Henleinových organisací, který do poslední chvíle hájil koncepci velkoněmecké říše, dnes dělá tajemníka národního výboru. Když se podíváme, kdo obhajuje tyto lidi v pohraničí, vidíme, že to není znárodněný průmysl, že je to soukromý sektor, který tam toto dělá. A máme také podezření, že i některé naše strany, poněvadž nechtějí, aby v pohraničí nastal klid, tam udržují tyto poměry a snaží se tam zavádět chaos.

Naše republika byla shovívavá k antifašistům - skutečně bylo období, kdy se vytýkalo komunistům, že prý prosazují kdejakého Němce za antifašistu - a dnes vidíme, co se pod tímto heslem provádí. Nejsou chráněni antifašisté, kteří nesouhlasili s německým režimem, ale určitě politické strany pod touto rouškou chrání příslušníky bývalých SS a SA a jiných německých složek. Proto je potřebí, aby se v tom již přestalo s politickou licitací a skutečně se ukázalo, kde jsou příčiny, a našla se také odvaha tyto věci napravovat. Vidíme, - že jenom na Jablonsku, kde ze 60.000 obyvatel je 15.000 Němců, bylo vystaveno 14.000 různých legitimací pro specialisty a podobně. Z tohoto kraje mi bylo hlášeno, že za specialistky jsou tam prohlašovány dívky 18, 20 a 22leté jenom proto, že jsou hezké a že se některým pánům podnikatelům líbí. Jsou prohlašovány za specialistky, které prý nemohou být odsunuty. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Při projednávání tak důležité věci, jako je zásobování našeho obyvatelstva, měli by si všichni páni řečníci již jednou uvědomit, že dosavadní způsob, kterým oni to provádějí, není udržitelný. Musejí si uvědomit, že neustálé vyhledávání jen nedostatků není možné, je také třeba přijít s konkretním návrhem.

Pan posl. Ševčík se rozčiloval, a před nim také jiní řečnici, že v pohraničí je neobdělaná půda, několik set tisíc hektarů a snad statisíce. Vážená sněmovno, přijde-li někdo do pohraničí, aby zjistil příčiny takového stavu, musí konstatovat, že to není pravda. Jsou tam určité části půdy neobdělány, jsou to ale části, které jsou naprosto nevýnosné, a žádný zemědělec, obzvláště z vnitrozemí, na těchto pozemcích hospodařit nebude, protože jejich výnos někdy nedosahuje ani toho, co rolníci tam zasejí. To však páni, kteří se prohlašují za zemědělské odborníky, velmi dobře vědí; ale poněvadž jim to slouží k politické licitaci, na kterou tolik ukazují, opakují to do nekonečna. Není pravda, jak říkal posl. Broj, že v Želnavě je neposekáno seno. Vím - byl jsem tam koncem července - že tehdy již bylo v pohraničí sena velmi málo. Ale k diskusi o půdě je třeba ještě konstatovat, že pan posl. Ševčík a jiní také měli říci, kdo tam tu půdu má obdělávat, když na druhé straně poukazujete, že sedlák ve vnitrozemí padá pod tíhou práce. Plně s tím souhlasíme. Ale pane kolego, prosím vás, kdo tam bude tu půdu obdělávat, kdo tam tu práci má dělat? Chcete, aby tento úkol byl přiřčen našemu českému sedlákovi, a chcete, aby sedlák dělal nejen od východu slunka do západu, ale od večera do rána? (Hlas: Proč tam máte volyňské Čechy?) S volyňskými Čechy? Pane kolego, vy nejlépe víte, jakou sám děláte politiku na Horšově Týně, kde se má provádět řádné usídlení volyňských Čechů. A vidíme, že právě vaše strana tam provádí licitaci a dělá chaos agitaci mezi volyňskými Čechy, které nahání do jednoho místa, kde jim není možno přidělit dostatek půdy, poněvadž jich přichází velmi mnoho. To je v Horšově Týně a v celém tamním okrese, a právě v tomto okrese jsou největší těžkosti. Chtěl bych říci, že je tomu tak právě dík zásahu a politické licitaci pana posl. Ševčíka, který má zvlášť zájem na tom, aby to v tomto kraji nešlo, aby mohl dokazovat, že jenom jeho názor na provádění osidlovací politiky je skutečně správný.

Pokud jde o půdu, o které tady také bylo mluveno, že ji má k disposici a obdělává Národní pozemkový fond, mohl by pan posl. Ševčík zase něco říci o tom, jak to vypadá třeba na Prachaticku. Tam vidíme, že Národní pozemkový fond dal obdělat 600 ha půdy, kterou dal osít ovsem a jinými produkty, a že to právě letos přichází velmi vhod rolníkům tamějším i rolníkům z vnitrozemí.

Je třeba, pánové, dáti si ruku na srdce a říci, jak věci skutečně vypadají. Pan posl. Broj i někteří jiní páni řečníci vytýkali, že z našeho zemědělského stavu děláme žebráky, že to bude národ, který bude žebrat a pod. Chtěl bych poukázat na toto: Nedávno pořádala lidová strana v Brandýse nad Labem dožinky. V průvodu bylo 1.200 účastníků. Ale prosím, pro těchto 1.200 účastníků tam bylo soustředěno 200 osobních aut. A teď, si nedovedu vysvětlit, buď tam manifestovali zemědělci, a pak nevím, jestli se jim daří špatně, nebo tam zemědělci nebyli, a pak pan posl. Broj nemá právo mluvit za rolníky. Nebo bychom, pánové, byli už tak daleko, že by u nás i žebráci jezdili auty? O tom bohužel ještě nejsem přesvědčen. (Potlesk.) Kdyby bylo důstojno tohoto parlamentu, abychom prováděli takovéto politické licitace, mohl bych ukázat na desítky případů nejenom z pohraničí, ale právě i u nás z vnitrozemí, jak se dělá zemědělská politika a jak se dělají jiné věci. Ale my věříme, že občané v pohraničí jsou uvědomělí a mají větší politický přehled než mnozí političtí činitelé. Proto oni ty těžkosti, které tu jsou, budou odstraňovat a překlenou je přes všecky nedostatky. Pánové, připomeňme si, že jako po převratě a v řízení retribučním jsme nemohli najít nikoho, kdo byl vinen a kdo kolaboroval s Němci, zrovna tak za pár roků se nebudete přiznávat k svému postoji k zemědělské politice, protože se budete za něj stydět, poněvadž by vás zemědělci vyhnali z vesnic. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu.

Dodatečně sděluji, že se pro dnešní schůzi omluvil pan ministr Ďuriš.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 18. září 1947 o půl 10. hodině

Pokračování ve společné rozpravě o prohlášeních pana ministra výživy Václava Majera a pana ministra zemědělství Júlia Ďuriše podle § 62 jedn. řádu, učiněných v 68. schůzi dne 11. září 1947.

Končím schůzi.