Ľutujeme, že nebol prijatý náš návrh,
aby prideľovanie z revízie získanej pôdy
patrilo voleným roľníckym komisiám a
nie komisiám politickým. Boli sme prehlasovaní
aj pri návrhu, aby pri určovaní náhrady
za zabraný majetok neplatila obecná, ale záberová,
prípadne prídelová cena.
K zákonu o organizácii roľníkov republiky
Československej mali sme výhrady proti politickým
voľbám a chceli sme presadiť zásadu sociálneho
rozvrstvenia pri zostavovaní orgánov Zväzu.
Ľutujeme, že naše stanovisko nebolo pre odpor väčšiny
politických strán prijaté.
Až na tieto zmeny hlasujeme s radosťou za tieto osnovy,
ako za svoje rodné dieťa, ako za výsledok úsilia
pracujúceho ľudu. Odhlasovaním týchto
zákonov zaznamenáva nielen nová roľnícka
politika, reprezentovaná ministrom Ďurišom,
ale hlavne slovenskí a českí roľníci
nové veľké víťazstvo nad veľkostatkármi,
zbytkármi a ich reakčnou politikou. (Hlučný
potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
k věcné poznámce p. posl. Aug. Klimentovi.
Posl. Aug. Kliment: Paní a pánové!
Přihlásil jsem se o slovo, abych uvedl na pravou
míru vytržený citát z velké historické
řeči posl. Kopeckého při příležitosti,
kdy byly u nás rozpouštěny dvě malé
německé strany. Já nejsem tak zlomyslný
jako pí posl. Uhlířová. (Výkřiky.)
Kdybych chtěl být, mám zde desítky
citátů z různých našich veličin
v čele se zakladatelem vaší strany, Václavem
Klofáčem, a mohl bych vám zde vyjmenovat
řadu jmen dnešních vašich čelných
funkcionářů, jak mluvili a psali měsíc
před příchodem Hitlera a jak psali, když
byl Hitler už u nás. Proto myslím, že
právě pí posl. Uhlířová
by neměla anebo není oprávněna sem
s nějakými citáty chodit.
A nyní k tomu vytrženému citátu, který
zde byl přednesen. Tehdy, když posl. Kopecký
pronášel tuto řeč, jednalo se v českém
parlamentě o návrhu vládních stran
na rozpuštění dvou malých, tehdy v českém
našem životě republiky nic neznamenajících
německých stran. Šlo o stranu (Výkřiky.)
německo-nacionální a o stranu německých
národních socialistů, které tehdy
měly dohromady v našem parlamentě, tuším,
16 zástupců. Ve své řeči posl.
Kopecký upozorňoval na to, co je v tom citátu
uvedeno, že z nich udělali mučedníky
a že to povede k sjednocení všech antidemokratických
sil, že to povede k sjednocení celého německého
tábora v Československu. A varovali jsme tehdy před
tím, aby se šlo touto cestou. Přes toto varování
tyto dvě malé strany, které tehdy - a znovu
to zdůrazňuji - v našem českém
a československém životě nic neznamenaly,
byly rozpuštěny a vrátily se za dva roky po
volbách r. 1935 se souhlasem tehdejší vládní
většiny do parlamentu jako nejsilnější
Henleinova strana. A když jsme tehdy znovu navrhovali, aby
Henleinova strana byla rozdrcena a rozpuštěna, pokud
byl na to čas, byli jste to vy, kteří jste
se souhlasem celé tehdejší vládní
většiny Henleinovu stranu podporovali, takže
dorostla tam, kde byla pak r. 1938. (Hluk. - Výkřiky.)
Není potřebí se vyjádřit, jaké
je to jednání, když se z velké historické
řeči, která tehdy trvala několik hodin,
vytrhává dnes citát, obsahující
pasáž jedné nebo dvou minut. A právě
proto, kdybyste zde chtěli vyvracet a přednášet
cokoli, jste k tomu nejméně oprávněni
a krom toho na té historické pravdě nemůže
nikdo nic změnit, ta historická pravda je zde a
ta se skreslovat nedá. Posl. Kopecký, stejně
jako komunistická strana v řadě jiných
případů, v tomto varování r.
1933 měl pravdu. (Potlesk. - Hluk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
p. posl. Dečimu.
Posl. Deči: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Dnes zde bylo hodně útočeno proti čs.
straně národně-socialistické a všichni
soudní lidé musí uznat, že zcela neprávem.
Bylo nám vytýkáno, že jsme seděli
ve vládě s Němci. Komunisté ve vládě
pochopitelně sedět nemohli, poněvadž
oni vždycky dělali politiku, která se nenazývala
konstruktivní politikou. (Hluk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Posl. Vodička: Mnichov a Preis!)
Posl. Deči (pokračuje): Vážení
přátelé inteligence se takovým způsobem
neprojevuje. (Výkřiky.) A nezapomeňte,
pane posl. Vodičko, že jsme neseděli
ani v jednom klubu s Němci, jako jste s nimi seděli
vy v jednom klubu, a jestliže jsme jim podali ruku, tak to
museli být ti, kteří nechtěli autonomii,
ale vy jste seděli s těmi, kteří byli
vyloženými autonomisty a připravovali Mnichov,
o kterém stále mluvíte. Konečně,
pánové, doporučoval bych vám, abyste
si ve svém klubu udělal revisi, jestli snad v této
sněmovně mezi vámi nesedí nějaký
bývalý Němec. (Potlesk. - Výkřiky
- Hluk.)
Pan posl. David s pocitem závisti dnes přímo
konstatoval, že řečné dámy pronášejí
vzletná slova. Pánové, závidíte
to, no nedivte se, když ty řečné dámy
nemáte, musíte si je vypěstovat! (Potlesk.
- Veselost. - Výkřiky.)
Pan posl. David, pan posl. Smrkovský a všichni
(Hluk. - Výkřiky posl. Nepomuckého.),
na pana posl. Nepomuckého jsem zapomněl,
zde říkali krásná slova o zemědělství
a vystupovali v rolích spasitelů zemědělského
lidu, ale byl jsem shodou okolností 6. a 7. července
v Nechanicích a tam jsem viděl něco jiného.
(Hluk. - Výkřiky.) Tam jsem viděl
ty spasitele zase v jiné funkci. Tam měli automaty
a šli proti zemědělcům. A vítám
skutečně, že zde sedí p. ministr vnitra
Václav Nosek, který usilovně pátrá
po vinících z Nechanic. (Výkřiky.)
Tu věcnou poznámku jsem si vzal proto, abych mu
tu těžkou a zodpovědnou práci usnadnil.
Pane ministře, nebudu detailně rozebírat
případ nechanický, byl již dost komentován
tiskem, všechny ty věci jsou všeobecně
známy, ale chtěl bych vám říci
jednu věc: Nesmíte hledat reakci tam, kde není,
ale hledejte ji jako resortní ministr tam, kde je. (Výkřiky.)
Pane ministře, závody v Nechanicích prý
nebyly povoleny, poněvadž byly nějaké
formální závady. Mne udivuje, že jste
na ty formální závady přišli
až za čtyři týdny po vylepení
plakátů.
To je jedna věc! (Hlas: Povězte nám, s
kým jste se scházel v Lišičkách?)
Pane kolego, za takové napadání bych musel
být dole, abych si to s vámi vyřídil.
(Výkřiky. - Hluk. - Veselí.) Pánové,
já se s vámi nebavím, já mluví
s panem ministrem (Výkřiky.), protože
s takovými lidmi, jako jste vy, je těžká
zábava. Pane ministře, chci vás upozornit
na další závažnou věc. Ministerstvo
vnitra... (Hlas: Jak je to s těmi botami?) To vám
také řeknu o těch botách... když
ministerstvo vnitra vědělo, že reakce v Nechanicích
chce zvednout hlavu a že chce dělat puč, bylo
jeho povinností lidi, kteří tento puč
připravovali, zatknout a nedopustit, aby se v poslední
den musely zakazovat závody, když se tam sjeli účastnici
z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. (Výkřiky.)
Tady také bylo proneseno, že p. Kejdana na Chlumě
řekl, že prý budou komunisté rozneseni
na kopytech selských jezdců. (Výkřiky.)
Já jsem jen slyšel, že tam bylo řečeno:
"Běda tomu, kdo bude proti lidově demokratickému
zřízení (Potlesk. - Výkřiky.),
toho selští jezdci roznesou na kopytech." Pánové,
jestli si tak málo věříte, že
se bojíte, že komunistickou stranu by mohlo roznést
500 sedláků na koních, tak je to smutné.
(Potlesk. - Posl. Horn: Tak jak je to s těmi botami?)
Pane kolego Horne, o těch poukazech na boty přijde
také řeč. (Posl. Horn: Uplynula Vám
řečnická doba!) Vážený
příteli, v tomto parlamentě má každý
poslanec stejná práva a stejné povinnosti.
Když může pan posl. David mluvit 15 minut
a pan posl. Smrkovský 20, tak já budu mluvit
22 a budete klidně ticho. (Výkřiky.)
Ještě bych chtěl říci panu ministrovi,
že víme, odkud vyšel původce Nechanic.
Bylo to nezodpovědné našeptávání
krajského sekretariátu KSČ v Hradci Králové,
který udělal z komára velblouda, jak už
to je zvykem u nich. V Nechanicích se stala jedna věc.
V Nechanicích byla znesvěcena demokracie. (Výkřiky.)
V Nechanicích se ukázalo něco, co jste tvrdili
a nedodržujete. Vy jste řekli, že v Nechanicích
a vůbec v republice Československé nepůjde
nikdy proti pracujícímu člověku ozbrojená
moc. Já říkám, že v Nechanicích
byli pracující lidé, vy říkáte,
že tam nebyli pracující zemědělci.
(Výkřiky.) Ono na tom něco je, poněvadž
ti zemědělci nepracují, oni dřou!
(Potlesk.) Oni ukazují, jak se bez líbivých
hesel, frází, plakátů a rozhlasu dá
dělat dvouletka. Vážení přátelé,
v Nechanicích šli proti pracujícím zemědělcům
stovky ozbrojených příslušníků
Sboru národní bezpečnosti a nemuselo to být,
mohli jsme si tuto ostudu ušetřit. A ještě
vám musím říci co se děje na
Hradecku. (Hlas: Ať Vám zbude čas na ty
boty!) Jen buďte, pane kolego, klidný, já
Vám dám nějaké otázky a vy
nebudete mít vůbec nikdy čas, abyste mně
na ně odpověděl.
Okresní národní výbor měl 9.
t. m. ve 14 hod. schůzi, na níž pan předseda
ONV Mucha, jemuž byla v ONV vyslovena nedůvěra,
označil za viníky nechanické akce místopředsedy
ONV a chtěl překládat vedoucího úředníka
dr Peška. To znamená, že se nespokojil jenom
s tím, co zavinil v Nechanicích, ale ve své
zlobě chtěl jít ještě dále.
A co se týče těch bot, pane kolego, já
budu hotov za minutu. Dověděl jsem se, že ministerstvo
vnitřního obchodu má 200.000 párů
obuvi na mimořádné příděly.
Komunističtí poslanci se utápěli v
osobních intervencích a já jsem sháněl
boty pro správné celky, jimiž jsou místní
národní výbory. A vážený
příteli, případ žiželický
je jasný. Tam bylo 200 párů bot a z toho
komunisté dostali 103 páry. Z toho je vidět,
jak se starám o vaše lidi, když se o ně
dovedete starat vy jenom hezkými slovy, kdežto já
to dělám skutky. (Potlesk.)
V závěru k Nechanicím chci panu ministrovi
říci, že jsem mu plně k disposici a
jsem ochoten pomáhat při zjišťování
viníků takové akce, jako byly Nechanice.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
k poznámce panu posl. Nermuťovi.
Posl. Nermuť: Pane předsedo, slavná
sněmovno!
Nebyl bych se hlásil ke slovu v této debatě,
ale protože moje jméno zde bylo několikráte
vysloveno v souvislosti se statkáři a velkostatkáři
této republiky, musím zde jako desetihektarový
zemědělec z chudé Českomoravské
vysočiny konstatovati toto:
Když sleduji, páni kolegové z KSČ a
KSS, vaši propagandu, kterou děláte s půdou
z pozemkové reformy a s její revisí, mám
dojem, že kdyby vstal z hrobu bývalý ministr
propagandy třetí říše v likvidaci,
nebohý Göbbels, bledl by před vámi závistí.
(Potlesk. - Výkřiky.) Neustálé
cpaní statkářů do řad lidové
strany mně připomíná prohlášení
kol. Smrkovského, které učinil včera
v zemědělském výboru, že prý
statkářská reakce na litomyšlském
okresu vyslovila nesouhlas se zemědělskou politikou
pana ministra zemědělství. Ptám se
pana kol. Smrkovského, kdo tuto statkářskou
reakci v Jednotném svazu českých zemědělců
na okresu litomyšlském zastupuje? Jestli okresní
předseda, člen lidové strany, pětihektarový
chalupník František Beneš z Cerekvice, anebo
statkář, člen komunistické strany
z Makova.
Dále konstatuji jednu věc: Bylo zde moje jméno
spojeno se schůzí v Čáslavi, kde prý
jsem měl prohlásit, že revise pozemkové
reformy je zlodějnou. Abych konstatoval po pravdě,
prohlásil jsem toto: "Revise prvé pozemkové
reformy a příděl půdy, nepoctivě
držené v rukou velkostatkářů,
dané drobným zemědělcům, může
být pro jejich rodiny požehnáním. Ale
ani stát nemá práva v otázce poctivě
nabytého soukromého vlastnictví našich
chalupníků a sedláků v této
jejich půdě překračovati sedmé
přikázání desatera."
Pokud se týče otázky, kterou zde nadhodil
kol. Smrkovský, že budeme tento zákon
revidovat, přimlouvám se, aby revidován byl,
a doufám, že se shodneme a že vedle té
nepoctivě nabyté půdy velkostatkářů
dáme také do vlastnictví našich obcí
a našich zemědělců lesy, na kterých
stát špatně hospodaří, čemu
jste vy zabránili při projednávání,
a že potom také těmto zemědělcům
dáme i tu půdu, na které špatně
hospodaří stát. (Potlesk.)
Předseda: Uděluji slovo k věcné
poznámce p. posl. dr Rozehnalovi.
Posl. dr Rozehnal: Dámy a pánové!
(Výkřiky: Advokát chudých.)
Ano, advokát chudých.
Nenechám se okrádat o drahocenný čas,
poněvadž jako právník mám smysl
pro právo i pokud jde o jednací řád
a jeho ustanovení § 44 o stanovení pěti
minut. (Hluk.)
Pan kol. Václav David mně trpce vyčítal,
že prý se dovolávám mariatereziánských
zákonů. Je to pravda. Já se k tomu doznávám
(Výkřiky.), ale ve prospěch zemědělců
(Hluk.), a v tom je ten podstatný rozdíl
mezi naším postojem k zemědělcům
a mezi postojem vaším. Vy se také dovoláváte
takovýchto starých předpisů, a to
zákona z 15. listopadu 1867, č. 134, na základě
něhož jste proti lidu postavili samopaly a kulomety.
(Potlesk.) v tom je ten rozdíl, že my se dovoláváme
starých zákonů ve prospěch zemědělského
lidu a vy v době, kdy platí ještě ústavní
listina, která má v § 1 ustanovení,
že lid je zdrojem veškeré státní
moci, dovoláváte se těchto starých
předpisů proto, abyste mohli jít s kulomety
a samopaly proti lidu. Lid je zdrojem veškeré moci
státní (Výkřiky.) a my říkáme
dále, (Výkřiky.), také vládní
a výkonné. Tento lid si skutečně rozhodl,
v ONV, a příslušná povolení vydal.
A teď je ta nejzávažnější
otázka: platí-li dosud, že lid je zdrojem veškeré
státní moci, jaký lid vy máte na mysli?
Organisovaný v jedné straně KSČ, nebo
národ? (Potlesk.) My tvrdíme, že lidem
je celý národ, a ne pouze lid organisovaný
v jedné straně. (Výkřiky.)
Prosím, další otázka. (Výkřiky.)
Kolikrát jsem slyšel s této slavné tribuny,
že jsme podali 34 zhoršovacích návrhů.
Páni, my tvrdíme, 34 zlepšovacích návrhů
(Hluk.), a dokud budete nazývat lež pravdou
a demagogii demokracii, odmítáme diskusi. Odmítáme
s vámi diskusi, poněvadž se v této zmatenosti
pojmů nedohodneme s vámi. My nemusíme nikoho
přesvědčovat o tom (Výkřiky.),
že máme smysl pro právo a spravedlnost, že
jsme demokraty, neboť o nás je to obecně známo.
My budujeme skutečnou demokracii. (Potlesk. - Výkřiky.)
Předseda: Uděluji slovo k poznámce
p. posl. Janu Novotnému.
Posl. Jan Novotný: Paní a pánové,
vážená sněmovno!
Jako poslanec hradeckého kraje považuji za svoji povinnost,
abych k případu nechanickému zaujal také
svoje stanovisko, poněvadž jsem měl možnost
po celou dobu této kritické situace v Nechanicích
býti na místě. (Hlas: Také náhodou!)
Ne náhodou, on tam byl náhodou se mnou také
kol. Uher a kol. Borůvka.
Oč šlo v Nechanicích? Věřím,
docela objektivně řečeno, že jsme se
dopustili taktické i psychologické chyby. Jezdecké
závody pořádal Janákův okrsek
selských jízd, který loňského
roku - titíž pořadatelé - pořádal
také závody v Dolní Dobré vodě,
kde byl i kol. Borůvka a kde byly zastoupeny všechny
strany Národní fronty. Závody tehdy proběhly
naprosto bezvadně a bez jakéhokoliv rušivého
momentu. Pravda je, že se tenkrát v Dobré vodě
kladl ještě kámen ke kulturnímu domu.
Jinak pořadatelé byli titíž. Selská
jízda, jak víme, není povolena, není
to ještě vyřízeno ministerstvem vnitra,
bude o tom jednáno. Proto tuto slavnost ohlásili
selští jezdci. Ohlásili ji plakáty pět
týdnů předem a teprve zákaz, který
přišel ve středu před konáním,
postavil je před skutečnost, že se jezdit nebude.
Nám nešlo o to jezdění, já sám
jezdec nejsem, ale nám šlo o jinou věc. (Hluk.)
víme, že to bylo každoroční zábavou
chovatelů a pěstitelů, že se vždycky
sešli a podívali se na výsledek své
práce. Na závadu, podle vás, byla tedy účast
zástupců chovatelů slovenských, moravských
a slezských. Chtěl bych konstatovat, že to
byli titíž slovenští chovatelé,
které navštívil pan ministr Ďuriš
na aukčním trhu v Bratislavě. (Potlesk.)
Tedy se nedá mluvit o reakci. Jsem si však vědom
jedné věci. Jestliže jsme intervenovali a měli
dobrou vůli - všichni poslanci stran Národní
fronty - aby nedošlo k vyvrcholení událostí,
dělali jsme to proto, poněvadž jsme si nepřáli,
abychom u nás ukazovali někde železnou oponu,
kterou jsme až dosud nikde neukazovali a o kterou byl zájem.
O to nám šlo, abychom nezvyšovali nervositu především
na venkově, kde chceme, abychom se i nadále setkávali
s největším porozuměním pro naše
hospodářství a pro naši vyživovací
situaci. A jestliže, pane ministře vnitra, váš
asistující úředník konečně
pod tlakem okolností povolil tu poměrně nejzávadnější
část celého programu, totiž projev na
náměstí, jehož koncept schválil,
pak vidíme, že to je nešikovnost proto, poněvadž
jezdění povoleno nebylo a politický projev
nebo jiný projev povolen byl. To je vidět, že
se tady dělalo něco, co není správné.
A nakonec, co ještě rozčiluje náš
kraj, to byla ta okamžitá reakce zaměstnanců
závodů a vlna stávek. To není správné,
ať někdo říká, že to bylo
spontánní, já chápu spontánní
stávkový boj, který vyvstane z existenčních
a hospodářských požadavků dělnictva,
ale toto byla stávka politicky aranžovaná a
také to mělo v důsledku hrozbu jednotného
svazu sedláků, že také budou stávkovat.
Myslím, že není otázka, kdo měl
tenkrát pravdu. (Hlas: Doktore, co se změní,
až začne stávkovat velkostatkář
Voženílek?) Já nejsem doktor. Voženílka
tedy neměla osvobodit nalézací komise i hlasy
vašich lidí, pěkně prosím. (Výkřiky.)
Oni totiž sedláci stávkovat nebudou, ale my
musíme hledět, abychom je neprovokovali. To je to
nejdůležitější, a já považuji
případ nechanický za hrubou provokaci. (Potlesk.)
Přátelé, chápu ten boj proti reakci,
ale my už jsme se vžili z některé strany
tak do boje proti reakci, že když ji nemáme,
musíme ji hledat a děláme úlohu Dona
Quichota s tou jeho Rosinantou. (Potlesk.) Nevyrábějme
si ji, netvořme předpoklady pro to, aby mínění
v cizině o nás bylo našemu hospodářství
nepříznivé. V tom vidím vinu, a tato
vina je takového druhu, že ji nemůžeme
nikdy odpustit.