Místopředsedové Petr, Tymeš.

Zapisovatelé dr Ducháček, dr Falťan.

členové vlády: předseda vlády Gottwald; náměstkové předsedy vlády Široký, Ursíny, dr Zenkl; ministři dr Dolanský, dr Drtina, dr Franek, Hála, inž. Kopecký, V. Kopecký, Laušman, Majer, dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, dr Procházka, dr Stránský, arm. gen. Svoboda, Zmrhal; státní tajemník Lichner.

Předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

215 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: zástupci tajemníka NS dr Záděra, dr Ramajzl.

Projev úřadujícího místopředsedy ústavodárného Národního shromáždění Aloise Petra k oslavám dvouletého výročí pražského povstání a k zahájení oslav 30. výročí SSSR.

(Po 11. hod. vchází do presidentské lóže president republiky dr Edvard Beneš s chotí, uváděn místopředsedy ÚNS Petrem a Tymešem, jakož i zástupci tajemníka NS dr Záděrou a dr Ramajzlem a provázen kancléřem Smutným, vedoucím odborovým přednostou kanceláře presidenta republiky dr Jínou a šéfem protokolu vyslancem dr Skalickým.- Členové ústavodárného Národního shromáždění, diplomatický sbor a obecenstvo povstávají a vítají presidenta a paní Benešovou bouřlivým potleskem. - Slavnost zahájena Foerstrovým "Hymnem", který zapěl operní sbor Národního divadla v Praze, řízený sbormistrem J. Burghauserem.)

Místopředseda Petr: Zahajuji slavnostní schůzi ústavodárného Národního shromáždění.

Pane presidente, vzácná paní, dámy a pánové!

Dnešní schůze ústavodárného Národního shromáždění je svolána na oslavu pražského povstání, k uctění odporu a revoluce našeho národa.

Nebudu vzpomínati okolností, které vedly ke zlomení odporu našeho národa a jak došlo k okupaci. Jen konstatuji, že na těchto smutných událostech byl náš národ bez viny. My znali nebezpečí, my byli připraveni, a když v květnu 1938 dal nejvyšší velitel naší armády, pan president dr Edvard Beneš po dohodě s vládou a ve shodě s vůlí celého národa rozkaz k mobilisaci, celý národ se radostně postavil pod prapory, nastoupil v zákopy. Naše vojsko chtělo bojovati, chtělo prolíti krev a obětovati životy za svobodu a samostatnost svého národa a své republiky.

Svět však nebyl na válku připraven a my byli obětováni. A přišly strašné dny podzimu 1938, kdy z těla našeho státu odervány byly naše hory, naše hranice, a konečně v březnu 1939 došlo k násilnému obsazení celé republiky. A následovala léta největšího národního a mravního ponížení našeho národa, léta strašného utrpení, léta drancování našeho národního bohatství, všechna hrůza koncentračních táborů, žalářů, šibenic, střílení a poprav. Násilný vrah chtěl zasáhnout přímo kořeny života našeho národa, vraždil studenty, odvážel děti.

Všechno toto šílení, všecky hrůzy a utrpení nedovedly zlomiti mravní sílu našeho národa, který se celý postavil na odpor. Od prvého dne okupace se tvořily skupiny osob organisujících odpor, organisujících sabotáž a čekajících na okamžik odporu revolučního, odporu se zbraní v rukou. A za skupiny zavřených do žalářů, koncentračních táborů, za padlé na popravištích nastupovali ihned druzí, s radostí, s vědomím povinnosti, s ochotou položiti život za práva a svobodu. Ohromná většina národa byla od prvého dne přesvědčena, že nemůže zvítězit teror a násilí, ale že zvítězí nakonec právo a spravedlnost. Když pak konečně do války vstoupila Anglie, Amerika a Sovětský svaz, bylo již všem jasno, že nad těmito velikými silami násilník zvítěziti nemůže, že bude krutě rozdrcen a národům světa i nám vrácena svoboda.

K uznání našich práv směřoval všechen boj a všechno úsilí našeho odboje domácího i zahraničního. Jestliže odboj domácí byl spojen s větším nebezpečím, měl odboj zahraniční obtížné, ale větší možnosti úspěchu. Ale obě tato úsilí o naši svobodu a samostatnost musíme spravedlivě hodnotit jako stejně významné a hodnotné projevy národní síly a národní vůle. Vždyť všichni my doma, kteří jsme zde tvořili národní výbory a různé odbojové skupiny, jsme měli hlavní snahu spojiti se s vůdci odboje zahraničního a pracovati v plné dohodě s nimi. A vůdcové odboje zahraničního se snažili rozhlasem, poselstvími i vysíláním poslů býti ve spojení s národem. Tak jsme šťastně dosáhli nutné, plné jednoty odboje domácího s odbojem zahraničním.

Proto stejně vroucně a vděčně bude náš národ po všechny věky vzpomínati těch, kteří padli na popravištích, zahynuli v žalářích či koncentračních táborech, nesčíslných tisíců žalářovaných, bojujících jako partyzáni či na barikádách, jako těch, kteří vedli diplomatická jednání v zahraničí, či jako vojáci bojovali a umírali v zahraničních jednotkách. Všem vzdáváme rovnou chválu a čest a všem budiž věčná paměť v duších našeho národa!

Buďme vděčni Prozřetelnosti, že tyto oběti a práce nebyly marný, že z nich nám vzešla nově svoboda a samostatnost, možnost tvořiti si nový, lepší život, tak jak my sami chceme, že z nich vzešla možnost očistit svoje země po staletích od našich úhlavních nepřátel a zrádců, od Němců.

Tvoříme opravdu nový život, stanovený košickým programem a dohodou politických stran sjednocených v Národní frontě. Tvoříme nové hospodářské a sociální řády, v nichž základní výrobní zdroje budou majetkem celého národa a jeho potřebám sloužit. V nichž člověk bude hodnocen podle přínosu, který svou prací přináší celku. V nichž bude hodnocena stejně práce tělesná i duševní.

Tvoříme novou, lidovou demokracii, ve které musí být vytvořeny základy pro všecky svobody: politickou, mravní, náboženskou i osobní. Tyto nám budou zaručeny novou naší ústavou.

Ke zvládnutí těchto problémů je zapotřebí plné jednoty národa, protože jen úsilím a prací všech jeho členů můžeme dosáhnout výsledků. Máme na štěstí plnou jednotu politickou. Všecky strany Národní fronty jsou si vědomy, že musí rovnocenně svou prací přispívat k vybudování republiky, že všecky musí nést odpovědnost a tíhu za vývoj poměrů.

Jsme si také vědomi svých nedostatků a chyb a to nám umožní, abychom nedostatky překonali a chyb se vystříhali. Je nám jasno, že ožebračený národ posud žije v nedostatku. Ale víme také, že jen vytvoření nových hodnot nám umožní dáti lidu dostatek a v budoucnu i blahobyt, ale proto máme právo od tohoto lidu a národa celého žádati pilnou práci, která tyto hodnoty vytvoří. K tomu cíli má sloužit dvouletka v celé výrobě, v průmyslu i zemědělství. Dnes jest již jisto, že v průmyslu dvouletky bude nejen dosaženo, ale musíme se snažit, aby její úsilí bylo obráceno nejen k množství, ale hlavně ke kvalitě. Tím se stane náš průmysl schopnějším vyvážeti. A ještě něco. Jestliže velké podniky vydělávaly stovky milionů v rukou jednotlivců, pak musí také vydělávati v rukou celku. Řádnou výkonností, snížením režie a zvýšením kvality výrobků otevřeme jim cestu do světa, zabezpečíme dovoz nutných surovin a dostaneme se na cestu možností zvýšiti životní úroveň všeho občanstva.

Dvouletka v zemědělství naráží na větší potíže. Je nedostatek pracovních sil i strojů. Ale jsem přesvědčen, že jako loni i letos při všech potížích, pokud se obilnin týče, obstojíme a vyrobíme vše, čeho národ potřebuje k životu. Je nutno překonati potíže ve výrobě živočišné a umožniti tak našemu zemědělství lepší život.

Potřebujeme do dvouletky plně zapojit i naše živnosti i obchod. Ty mohou svými výkony velice prospěti, odpomoci nouzi po zboží doma i vývozu.

Víme, že trpí naše zaměstnanectvo. Ceny jsou zvýšeny na tří - čtyřnásobek, platy pak jen v málo kategoriích jsou vyšší než dvojnásobek. To znamená snížení životní úrovně na polovinu úrovně předválečné a je nám jasno, že tento stav dlouho trvati nemůže. Proto parlament i vláda nastoupily cestu snižování cen, protože zvyšování mezd znamenalo by jíti eventuálně do inflace, která by nevedla k hospodářskému prospěchu.

Ke konci chci prositi všecky lidi dobré vůle: Věřte, že se nám podaří všecky potíže překonati. Věřte, že se nám podaří vytvořiti nový, spravedlivější řád a život. Sledujte kriticky, ale spravedlivě vývoj poměrů a uvidíte, jaký pokrok jsme ze necelá dvě léta učinili, jak se vše třeba pomalu, ale jistě zlepšuje.

Ať žije úsilí naše o budování nové a lepší budoucnosti! Ať na věky žije svobodná, demokratická, sociálně spravedlivá republika Československá! Ať žije náš milovaný president dr Edvard Beneš! (Hlučný dlouho trvající potlesk.)

Pane presidente, vzácná paní, dámy a pánové!

V letošním roce oslaví národy Sovětského svazu vzácné výročí třicetiletého trvání Sovětského svazu. Budování jeho bylo přerváno druhou světovou válkou, která přinesla Sovětskému svazu strašné ztráty a strašná utrpení. Sovětský svaz utrpěl ztráty na životech 7 milionů lidí, měst zničeno 1.710, vesnic zničeno 70.000, průmyslových podniků zničeno 31.850, železničních kolejí zničeno 65.000 km, mostů zničeno 13.000, železničních vozů 428.000, kolchozů a sovchozů zničeno na 100.000, zahubeno nebo Němci odvezeno 7 milionů koní, 27 milionů ovcí a koz, 20 milionů ostatního dobytka atd. Zničeny desítky tisíc škol, tisíce kostelů, desetitisíce nemocnic, sanatorií, museí. Přes všecky tyto úžasné ztráty jdoucí do set miliard národy Sovětského svazu budují zničený rozvoj a zničené hodnoty nově a chystají se k velkolepým oslavám třicetiletého výročí. Prohlašuji jménem ústavodárného Národního shromáždění, že se toto připojuje k oslavám výročí jako prvé pozdravnou adresou.

Ať žijí národy Sovětského svazu!

Ať žije Sovětský svaz!

Ať žije jeho veliký vůdce generalissimus Stalin!

Ať žije bratrství slovanských národů! (Hlučný dlouho trvající potlesk.)

Končím schůzi.

(Členka opery Národního divadla v Praze M. Podvalová přednesla "Modlitbu" ze Smetanovy opery "Libuše", za varhanního doprovodu prof. B. Wiedermanna. - Slavnostní schůze zakončena státní hymnou, kterou zapěl opět operní sbor Národního divadla v Praze, řízený J. Burghauserem. - Při odchodu ze síně byli president republiky a jeho choť předmětem srdečných ovací celého shromáždění.)