V § 4 osnovy pamatuje se na příjmy, které jsou z exekuce vyňaty, a jednotlivě jsou tam vyjmenovány, při čemž se stanoví, do jaké výše jsou z exekuce vyňaty. Při tom doplnil soc.-politický výbor tento paragraf ustanovením, že exekuci nepodléhá výchovné a podobné přídavky, poskytované na děti podle zákonných předpisů. Toto své rozhodnutí zdůvodňuje výbor tím, že výchovné je pracujícím poskytováno výslovně jako příspěvek na výchovu dětí, a nesluší se tedy z důvodů sociálních a populačních, aby takový plat sloužil k jinému účelu, než pro který byl určen. Soc.-politický výbor přiklonil se rovněž k změně textu č. 7 tohoto paragrafu, neboť tento nový text přesněji stanoví příjmy z exekuce vyňaté. Původní znění budilo pochyby vzhledem k ustanovením § 3, č. 5, kdežto nové znění vymezuje přesně dosah vynětí. Jde především o přídavky za zranění, poskytované podle § 66 zák. č. 76 z r. 1922 o vojenských požitcích zaopatřovacích, dále o t. zv. válečný příspěvek podle § 74 téhož zákona, poskytovaný vojenským osobám, které se staly následkem válečné služby neschopnými vojenské služby, dále běží o příplatky pro bezmocné a slepce podle § 19 zák. č. 164 z r. 1946 o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, a konečně o zvýšení důchodu z veřejnoprávního sociálního pojištění osobám, které jsou trvale bezmocné, takže potřebují stálé pomoci, ošetření a obsluhy osoby jiné, na př. zvýšení podle § 120 a) zák. č. 221 z r. 1924 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ve znění vyhlášky č. 12 z r. 1945. To vše jsou příjmy, jejichž společným znakem je, že mají sloužit k úhradě mimořádných nákladů, způsobených zvláštní povahou zranění, újmy na zdraví jejich poživatelům. Je tudíž spravedlivé, aby exekuci nepodléhaly.

V § 5 stanoví částky, které z pracovního příjmu exekuci podléhajícího nelze zabaviti při obyčejné pohledávce. Tyto částky byly stanoveny při měsíčním platu na 1.800 Kčs, při týdenním na 400 Kčs, při denním na 70 Kčs. Kromě toho je z exekuce vyňata ¹/₁₀ rozdílu, o který převyšuje čistý plat tyto shora řečené částky. Současně je stanovena hořejší hranice, kterou nesmí část požitků exekuci nepodléhající překročiti. Týž paragraf stanoví, že na každou osobu, které dlužník poskytuje výživu podle zákona, zvyšuje se nezabavitelná částka o 300 Kčs měsíčně, 70 Kčs týdně nebo 10 Kčs denně. Zvýšení však musí se díti s přihlédnutím k ustanovení o vynětí výchovného z exekuce.

Při exekuci na pracovní příjem pro pohledávku výživného stanoví se podle § 6 osnovy částka vyňatá z exekuce poloviční, a to na 900 Kčs měsíčně, 200 Kčs týdně nebo 35 Kčs denně, při čemž hořejší hranice nezabavitelnosti je rovněž snížena na polovinu částek uvedených při exekuci obyčejné. Tím se zajišťuje pohledávkám pro výživu naprosto jasně přednost před pohledávkami obyčejnými, což odpovídá sociálním potřebám stran žalujících, tedy manželům, dětem a příbuzným, o jejichž výživu je povinen dlužník pečovati. Kromě toho některé příjmy z exekuce vyňaté lze po stihnouti až do poloviny, jde-li o pohledávku z titulu výživného.

Výchovné, které se jinak z exekuce vylučuje, lze podle osnovy při alimentační pohledávce osoby, na niž dlužník výchovné pobírá, zabaviti zcela.

Je zde také přesně stanoveno pořadí osob, které vedou alimentační exekuci současně, tedy dojde-li k střetnutí pohledávek z titulu výživného různých osob, které je povinen dlužník živiti.

Avšak i na dlužníka je pamatováno, aby nebyl postižen tak, že by zbytek jeho pracovního příjmu nestačil k jeho vlastní obživě. Soud může na návrh vymáhajícího věřitele snížiti částky, které připadají na osobu živenou dlužníkem, avšak snížením nesmějí tyto částky klesnouti pod polovinu.

§ 7 stanoví, jak se vypočte čistý plat, jde-li o pracovní příjem sezónních dělníků, určuje zhodnocení naturálních požitků, jakož i postup, jde-li o dlužníka, který má několik druhů příjmů. Zejména pak vyslovuje zásady, podle nichž třeba postupovat při stanovení čistého platu, který má být základem pro výpočet části z exekuce vyňaté.

Dosavadní nařízení o zabavení mezd obsahuje ustanovení, že částku vyňatou z exekuce může exekuční soud po předchozím zkoumání zvýšit. Jelikož toto ustanovení je příliš široké, omezila předložená osnova možnosti zvýšení částky z exekuce vyňaté pouze na případy, kdy toto zvýšení je naléhavě nutné se zřetelem na zvláštní potřeby dlužníka z důvodů osobních, jako na př. u osob těžkými tělesnými vadami postižených, které jsou odkázány na pomoc jiných osob.

§ 9 osnovy stanoví postup zabavení při tak zv. nepřímých platech a chrání věřitele proti jednání dlužníka, který se snaží zabránit, aby věřitel došel uspokojení z jeho platu. Jde o případy, kdy zaměstnanec sjedná se zaměstnavatelem, že se mu bude vyplácet toliko určitá část pracovního příjmu, kdežto zbytek se má vyplácet na př. manželce. V takovém případě lze zabavit i nárok oprávněné třetí osoby tak, jako by nárok příslušel dlužníku. V tom případě, kdyby osoba třetí dostávala od zaměstnavatele částku platu na základě právního jednání jako plnění za něco, co se své strany splnila dlužníku, může podle exekučního řádu odporovat žalobou zabavení.

V mimořádných případech, kdy nejde o pracovní poměr v technickém slova smyslu a kdy náhrady za osobně konané práce nejsou splatné v opětujících se údobích, povede se podle § 10 osnovy exekuce pravidelně jako na obyčejnou pohledávku a nikoliv jako na pohledávku platovou. Avšak na návrh dlužníka a po prokázání podmínek v tomto paragrafu stanovených může býti zabavitelnost takové pohledávky posuzována podle předpisů o exekuci na plat, třebaže se tyto předpisy nedají v takovém případě zcela přesně aplikovat.

§ 11 byl převzat ze zákona 314 z r. 1920 a stanoví, jak a v jakém rozsahu lze vést exekuci na pracovní příjmy z titulu nedoplatků na daních a veřejných dávkách. Podobně i ustanovení § 12 je převzato ze zmíněného zákona a stanoví, že jakékoli jednání a opatření, které se příčí ustanovením tohoto zákona, nemá právních následků, ať se stalo jakkoliv.

Dalšími čtyřmi paragrafy ruší se některé dosud platné předpisy a jiné předpisy se mění, aby odpovídaly ustanovením této osnovy.

§ 17 mluví výhradně o exekuci na služební a odpočivné, případné zaopatřovací platy veřejných zaměstnanců. Odchylně ode všech ostatních stanoví, že služební příjem veřejných zaměstnanců považuje se za pracovní příjem pouze ze 75 % služebního platu bez výchovného a těch ostatních služebních příjmů, které určí vláda nařízením. Podobně u poživatelů odpočivných a zaopatřovacích platů považuje se za platy postavené na roveň pracovnímu přijmu pouze 75 % jak základních odpočivných, resp. zaopatřovacích platů - ať zákonných nebo přiznaných podle volné úvahy - tak i jejich veškerého příslušenství vyjma výchovné. Toto ustanovení opírá se o § 150 platného platového zákona a dlužno považovati je za spravedlivé proto, že platy veřejných zaměstnanců, zvláště pak pensijní a zaopatřovací platy nedoznaly vážné úpravy a zdaleka neodpovídají hospodářským číslům přítomnosti.

Ostatně je více důvodů pro tento postup. Aniž přihlížíme ke skutečnosti, že všechny předchozí exekuční zákony přiznaly veřejným zaměstnancům a pensistům toto zvýhodnění, musíme zjistit, že veřejný zaměstnanec vždy byl a i dnes je podstatně hůře honorován než stejné kategorie v soukromých službách. Veřejný zaměstnanec nemůže bez svolení svého úřadu získati vedlejší zaměstnání, jimž by si mohl k hubenému platu něco přivydělat. A konečně na veřejného zaměstnance připadá daleko více prosebných dopisů, příspěvků a darů na různé instituce než na kteroukoliv jinou kategorii zaměstnaneckou. Kdybychom nevzali zřetel na tuto skutečnost a kdybychom platy veřejných zaměstnanců, hlavně pak odpočivné a zaopatřovací požitky vystavili stejnému exekučnímu opatření jako pracovní příjmy upravené, dopustili bychom se na veřejných zaměstnancích a pensistech bezpráví. Jejich životní úroveň, která již dnes je značně ohrožena, by se ještě více zhoršila. Je v zájmu státu, aby své vlastní zaměstnance chránil a zajistil jim takovou existenci, která by neohrožovala služební výkon. Proto se soc.-politický výbor přiklonil k názoru, že ustanovení toho paragrafu odpovídají spravedlnosti a skutečné potřebě.

Zmíněný paragraf stanoví dále, že pro administrativní srážky neplatí předchozí exekuční omezení, a určuje, co platí, dojde-li ke střetnutí administrativní srážky se zabavením pro jiný nárok. Nejde-li o střet se zabavením, platí, že pro uplatnění administrativní srážky není vůbec žádného omezení. Kdyby však došlo ke střetu, zaúčtuje se administrativní srážka na část požitků podléhajících exekuci. Stát však není vázán na část platů exekuci podléhající, nýbrž vyčerpav tuto, může srážkou postihnout i část platu z exekuce vyňatou, při čemž časové pořadí pro jinou předcházející pohledávku nerozhoduje.

Jelikož osnova zákona o exekuci na pracovní příjem a na příjmy jemu na roveň postavené v mnohém se liší od dosud platných předpisů - hlavně pokud se týká zabavitelnosti jednotlivých druhů příjmů a nových hranic existenčního minima - vzniknou různé obtíže hlavně v tom případě, kdy už pracovní příjem je zabaven podle dosud platných předpisů a když na týž příjem bude vedena exekuce podle této osnovy. Bylo tudíž třeba rozhodnutí, zda nový exekuční zákon bude se týkat jen nových zabavení, či zda i dosavadní exekuce, které byly vedeny podle dosud platných předpisů, mají být upraveny podle nového exekučního zákona. To i ono řešení má své výhody a nevýhody. Pro dlužníka jsou přijatelnější a výhodnější předpisy nové. Kromě toho všeobecným zavedením nových předpisů o exekuci, a to i na pohledávky již zaznamenané na platech, zamezily by se mnohé nesrovnalosti. Na druhé straně by však byli postiženi dlužníci, a to někdy tak, že by mohla být ohrožena i jejich existence. Proto § 18 stanoví, že exekuční opatření provedená před účinností tohoto zákona podle dosavadních hranic zabavení se omezují nebo rozšiřují stran plnění, která se mají uskutečniti za účinnosti tohoto zákona, na výši přípustnou podle nových ustanovení, avšak věřitel nebo dlužník musí u příslušného exekučního soudu učiniti návrh na úpravu dřívějšího usnesení. I toto ustanovení dlužno považovati za spravedlivé, neboť se tím sleduje to, aby ani dlužníku, ani věřiteli nestala se křivda. To platí i při dobrovolných postupech, avšak jen potud, pokud úprava podle nových předpisů je ve prospěch dlužníka.

Soc.-politický výbor prozkoumal a prodebatoval osnovu zákona velmi podrobně ve svých dvou schůzích a navrhuje, poněvadž provedením zákona nevzniknou státní pokladně žádná vydání a poněvadž osnova je potřebná vzhledem k novým hospodářským poměrům, aby slavná sněmovna přijala tuto osnovu se všemi změnami a doplňky, které byly učiněny jak výborem soc.-politickým, tak i výborem právním. (Souhlas.)

Místopředseda Tymeš: Zpravodajem za výbor právní je pan posl. dr Vagašský. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodajca posl. dr Vagašský: Slávne Národné shromaždenie!

Neblahé následky vojny sa veľmi citeľne prejavujú v hospodárskom živote a to práve u ľudí, ktorých jediným dôchodkom je ich mzda, resp. plat.

Uvedenú skutočnosť si plne uvedomilo aj sociálno-politické zákonodarstvo prvej Československej republiky, lebo v prvých rokoch mladého štátu Národné shromaždenie vzalo v ochranu dlžníkov zpomedzi zamestnancov verejných a súkromných, a to zákonom 314 z r. 1920 Sb., t. j. zákonom o exekúcii na platy a výslužné zamestnancov a ich pozostalých.

Na Slovensku bol zákon o exekúcii na platy čiastočne pozmenený zákonom zo dňa 10. mája 1942, čís. 84 Sb., ktorý zvýšil existečné minimum na ročných 9.000 Kčs, resp. pri exekúcii pre pohľadávky výživného na ročných 4.500 Kčs. Pritom uvedený zákon pamätal aj na výživu manželky a detí, lebo zvýšil existenčné minimum na každú takúto osobu o ročných 1.200 Kčs.

Keďže podľa článku VI cit. zákona úprava existenčného minima platila len v čase brannej pohotovosti štátu, preto na Slovensku sa upravujú tieto otázky novými nariadeniami Slovenskej národnej rady.

V Čechách a krajine Moravskosliezskej boly otázky exekučného pokračovania na platy znova upravené, a to nariadením zo dňa 30. októbra 1940 o ochrane pracovného príjmu pred zabavením, a toto nariadenie dosiaľ platí na základe zákona o obnovení právneho poriadku.

Pravda, skúsenosti získané pri praktickom prevádzaní tohto nariadenia poskytujú poučenie, že je potrebné previesť ďalšiu úpravu exekúcie na platy, a to vzhľadom na oddiel II. bod 16 Dohody medzi vládou a Slovenskou národnou radou zo dňa 2. júna 1945 jednotne pre celé územie Československej republiky.

Slávna snemovňa, dôležitým predpokladom sociálneho kľudu a blahobytu je určiť ako existenčné minimum takú čiastku dôchodku, ktorá zaisťuje slušné živobytie človeka, aby tak bol schopný ďalšieho pracovného výkonu bez utrpenia. Takáto úprava umožňuje dlžníkovi zlepšiť jeho zhoršené hmotné postavenie a v dôsledku toho konečne uspokojiť aj samotného veriteľa.

V naznačených smeroch predložená osnova v § 5 určuje čiastku platu, ktorá nepodlieha exekúcii.

Prejednávaná osnova okrem toho berie v ochranu osoby pracujúce za mzdu tým spôsobom, že v § 4 určité druhy platov pokladá za životne potrebné do tej miery, že ich označuje za príjmy vyňaté z exekúcie a len v prípadoch exekúcie pre pohľadávky výživného zo zákona pripúšťa exekúciu aj na príjmy uvedené v bode 1, 2 a 5 § 4 až do polovice čiastky, ktorá je ináč z exekúcie vyňatá.

S hľadiska mravného a spoločenského je plne opodstatnené aj ďalšie ustanovenie osnovy, v ktorom pri určení existenčného minima zvlášť pamätá s väčšími výdavkami na ženatého dlžníka. Čiastky určeného existenčného minima sa totiž primerane zvyšujú u dlžníka, ktorý je povinný živiť iných, a to ako pri exekúciách pre obyčajné pohľadávky, tak aj pri exekúciách pre pohľadávky výživného. Rovnako pamätá osnova aj na také osoby, u ktorých je zvýšenie existenčného minima odôvodnené ich zvláštnymi potrebami z dôvodov invalidity a pod., čo výslovne uvádza § 8 osnovy.

Naproti tomu osnova pamätá aj na prípady obmysleného dlžníka, keď v § 9 čelí jednaniam dlžníka, ktorými by sa veriteľ pripravoval o možnosť uspokojiť sa z jeho platu.

Z uvedených dôvodov doporučujem slávnemu Národnému shromaždeniu prijať osnovu zákona, ako je uvedená vo zpráve výborovej. (Súhlas.)

Místopředseda Tymeš: Ke slovu není nikdo přihlášen. Přistoupíme proto k hlasování bez rozpravy.

Osnova má 19 paragrafů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 19 paragrafy, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o exekuci na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň (zákon o exekuci na platy) (tisk 438).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Matýsek: Nejsou.

Zpravodajca posl. dr Vagašský: Nie sú.

Místopředseda Tymeš: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen pořad schůze.

Navrhuji, aby byla výborům technickému a právnímu k podání zpráv o vládním návrhu zákona o některých opatřeních ve stavebnictví souvisících s dvouletým hospodářským plánem (tisk 397) stanovena lhůta do pátku dne 7. března 1947 do 9. hod. a výborům soc.-politickému, zdravotnickému a rozpočtovému k podání zpráv o vládním návrhu zákona o organisaci péče o mládež (tisk 354) lhůta do pátku dne 7. března 1947 do 12. hodiny.