Komunistická strana Československa bude hlasovat pro rozpočet obrany státu, abychom mohli vyřešit tento problém do všech důsledků, i když s největším vypětím prostředků. Činíme tak dnes ve víře a lásce k demokracii. Činíme tak v lásce k vládě lidu a spravedlivému sociálnímu řádu. Činíme tak ve víře člověka ve výchovu k boji za lepší zítřek a svobodu lidu. Činíme tak v hrdém vědomí a odpovědnosti, že jsme účastníky a bojovníky doby, kdy veliké ideje a mravní hodnoty největšího zápolení všech dob, kdy socialisující reformy, rostoucí z vítězné revoluce, zapouštějí pevné kořeny do národního života.

Poučeni sedmiletou potupou a utrpením, posíleni věrností velkého spojence, zoceleni láskou k znovu nabyté svobodě v zemi, kde práce je nejvyšším symbolem lidské cti, krásy a důstojnosti, stavějí se dnes dělníci rukou i mozku do jednoho šiku v přesvědčení, že obrana takové vlasti je a navždy zůstane povinností všech, kteří v této naldrahé vlasti žijí a pracují. (Potlesk.) Dnes už nejde o armádu hájící výsady určitých tříd, jde o obranu našeho štěstí, jde o obranu země svobodné a spravedlivé. My připravujeme takto ducha i sílu národa, abychom už nikdy nestáli v těžkých osudových chvílích na rozcestí bezradni a opuštěni, abychom už nikdy nepřipustili slabost, poraženectví, hanbu, zradu a Mnichov. (Potlesk.) Dnes více než kdy jindy vzpomínáme desetitisíců padlých soudruhů a spoluobčanů. Vzpomínáme třinácti milionů padlých slovanských hrdinů. Vědoma si velikého významu lidově demokratické armády pro šťastnou budoucnost českého a slovenského lidu hlasuje komunistická strana Československa pro rozpočet a také pro rozpočet ministerstva národní obrany, aby tak přispěla k mobilisaci všech sil potřebných na obranu veliké ideje malého národa, na obranu budovatelského díla, na obranu svobody a lidskosti naší krásné a milované lidově demokratické svobodné a sociálně spravedlivé republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. dr Novotnému.

Posl. dr Novotný: Paní a pánové! Dospíváme-li po dlouhém projednávání rozpočtu k názoru, že dnes nelze nic měnit na vysokých výdajových položkách tohoto státního rozpočtu, je nutno doznat, že nám všem nastává málo vděčná povinnost přesvědčovat naše občanstvo o tom, že tyto vysoké výdaje jsou opravdu potřebné a naléhavé a že nejsou nikterak zbytečné. Bude asi velmi těžko přesvědčovat prostého občana o tom, že je nejenom všeobecně prospěšné, ale také naprosto nezbytně nutné zachovat tak velký počet ústředních úřadů, jako máme dnes, a že také počet zaměstnanců těchto centrálních úřadů musí být tak vysoký, jaký nikdy v zemích těchto ještě nebyl. My se však nebudeme setkávat pouze s rozhořčenými připomínkami občanstva o neúměrně vysokém počtu centrálních nebo jim podobných úřadů nebo jejich zaměstnanců. A uslyšíme také časté stesky na zbytečné a těžkopádné jednání těchto úřadů anebo také na jednání nejasné, nedůsledné, zákonnými důvody nepodložené a mnohdy stranicko-politicky usměrněné či na stranickou agitaci zaměřené a při tom nejednou zákonu odporující a právní cit urážející. A uslyšíme také žalostné stesky na to, že evidence úředních spisů bývá někdy taková, že občan chodí celé hodiny z úřadovny do úřadovny, než se najdou spisy jeho záležitosti se týkající. A nám nezbude nic jiného než přiznat, že ony stesky bývají pravdivé a odůvodněné častěji, než je to příjemné. Každý z nás, kdo dostává častěji do rukou úřední rozhodnutí nebo nahlíží do úředních spisů, nemůže se leckdy ubránit dojmu, že při rozhodování padá nejednou na váhu daleko víc všecko ostatní než pouze právní předpis a úcta k zákonu.

Je dosti případů, kdy věc je vyřizována přímo kabinetním oddělením bez uvědomění příslušného odboru, a vyřízení taková, ať se týkají běžných a konkrétních případů, jsou nedemokraticky vedena ve zvláštním rejstříku a ve zvláštní spisovně, nedostupné nejenom občanům, ale někdy ani přednostovi kancelářského oddělení aneb odbornému referentu. Taková kabinetní vyřízení obyčejně necitují žádný zákonný předpis, nebývají právně zdůvodněna, neobsahují doložku o pravoplatnosti a působí někdy dojmem, že byla vypracována osobou nejenom práva neznalou, ale osobou nemající právního citu. Také stručné poznámky v nadpisech, jimiž jsou dávány pokyny o způsobu vyřízení kabinetu prospěšného, svědčívají o tom, že někteří, kdo by byli ochotni kopírovat úřadování bez práva a bez zákonu, jakým se u nás proslavili němečtí okupanti, dosud u nás nevymizeli a libují si v pokynech, jež směřují k vyřizování záležitostí bez ohledu na zákon anebo dokonce vysloveně proti zákonu. S takovým druhem úřadování, založeném více na měnlivém rozmaru a libovůli než na přesném právním předpisu, se nesetkáváme jenom v záležitostech ryze policejních, ale také tam, kde se rozhoduje o přídělu konfiskovaného majetku, o osídlení našeho pohraničí, a ovšem také tam, kde se rozhoduje o přídělu pracovních sil a o přídělu surovin. Všude tam bude třeba daleko více úcty k zákonu, než je tomu dnes. Bude třeba značné nápravy, aby jednání a úřadování našich nadpočetných úřadů a našich přespočetných úředníků přesvědčilo našeho občana, že každé rozhodování je podloženo správným předpisem.

Bude třeba též mnoho zlepšovat, aby každý občan cítil, že zákonné zdůvodnění rozhodnutí, stejně tak jako řízení, jímž se k němu dospělo, projevuje demokratickou otevřenost a veřejnou nezáludnost. Je třeba také jiných opatření k tomu cíli, aby odpadly příliš časté a nákladné cesty zástupců centrálních úřadů, stejně tak jako opatření, aby návštěvní dny u všech centrálních úřadů a úřadů jim podobných byly stejné a umožnily tak občanu z venkova vyřídit několik záležitostí v jeden den. Nechtějí-li se naše centrální úřady spokojiti pouze agendou legislativní, kontrolní a odvolací a ujímají-li se rozhodování v prvé instanci, musí také nezbytně respektovati časové a finanční možnosti občanů bydlících v odlehlých krajích naší republiky.

Nepůjde ovšem jen o odstranění těžkopádnosti a drahoty, po případě libovůle úřadování ústředních úřadů, ale také o to, aby nižší úřady, se kterými se občan dostává ve styk nejčastěji, nepřipomínaly mu drahotu veřejné správy a nezvyšovaly tak občanskou nespokojenost, již beztoho značně vysokou.

Tu je nutno na prvém místě jmenovati národní výbory, jež jsou institucí vzniklou v době revoluční, institucí novou, a proto také velmi zkoumavě a někdy i nedůvěřivě posuzovanou. Bylo by zbytečné zdůrazňovati, že si nepřejeme dřívější policejně-byrokratický systém státu a že trváme na tom, aby se demokratický prvek zastupitelského a kolektivního rozhodování uplatňoval nejenom v zákonodárství, ale také ve správě.

Je však při tom samozřejmé, že musíme usilovat o to, aby ne pouze tyto nové demokratické instituce samy, ale také jejich chování a jednání uspokojovalo náležitě co možno nejširší okruh našeho občanstva, nebo ještě lépe občanstvo veškeré. Nelze zatajovati, že zatím co zřízení instituce národních výborů bylo vesměs přijato s radostným nadšením, nelze dosud konstatovati náležité uspokojení občanstva s jednáním těchto institucí a s chováním jejich členů. Nejsou ojedinělé případy, kdy členové naší nové demokratické samosprávy považují své funkce spíše za stupeň ke zdůraznění své osobní vyvýšenosti a vlastní důležitosti, mnohdy dokonce za prostředek osobního obohacení, než za práci k tomu, aby naše administrativa byla prostoupena demokratickou prostotou a úctou k zákonu jako nejvyššímu a jedinému vládci ve státě.

Tu nejde jen o případy, kdy občanstvo poukazuje na jednotlivé členy národních výborů, kteří získali pro sebe samé auta, nábytek, domy či jiné majetkové hodnoty mnohem rychleji, mnohem častěji a také mnohem levněji než obyčejní občané. Jde také o to, že občané odsuzují nejednou sám způsob úřadování národních výborů proto, že jeho náklady převyšují mnohokráte administrativní náklady dříve obvyklé, a to i v těch případech, kdy jde o agendu normální, i v mírových časech obvyklou a dnes nijak nerozšířenou. Nejde také jen o ty případy, kdy občanstvo poukazuje na to, jak členové národních výborů jen pro zdůraznění své osobní vyvýšenosti používají úředních aut k cestám, které lze docela dobře vykonati vhodným vlakovým spojením, nebo těchto aut včetně úředních šoférů používají k cestám soukromým, jako jsou každodenní cesty do úřadu, k holiči, ke krejčímu a pod. Je nutno si všímat také toho, jak občanstvo kritisuje členy národních výborů, kteří vlastně snižují význam svých funkcí, neboť nejednou k vůli tomu, aby mohli žádat výkonnostní přídavek a paušální náhradu za ušlý výdělek v povolání, jež se jim nezdá dosti důstojné, mění se z referentů národních výborů v pouhé výkonné úředníky. Směrnice předpokládají, že volení zástupci, v daném případě referenti okresních národních výborů, budou dávati pouze všeobecné pokyny podle určitého plánu usměrněné, nikoli však že se budou zabývati konkrétními malichernostmi a snižovat se tak na pouhé oficiály pracující pro odměnu a pro výkonnostní přídavek. Volení zástupci mají zásadně rozhodovat, a nikoli v jednotlivostech úřadovat. Stará zásada "minima non curat praetor" platí i v moderní době, zejména dnes, a to tím spíše, když dnes tento praetor není obyčejným praetorem, ale tribunem lidu.

Půjde také o to, aby u národních výborů bylo všude náležitě využito odborných schopností zaměstnaných tam úředníků. Doba revolučního kvasu pomíjí a bude nutno vcházet do normálních poměrů s náležitou úctou k právu a k odbornosti. Úředníci dnes zaměstnaní u národních výborů nezískali téměř nic z doby revolučního chvatu. Proti jiným resortům bylo na ně pohlíženo jako na byrokraty, kteří nepřejí novým institucím, ačkoliv tito úředníci nepožadovali nic jiného než respekt k zákonu a spravedlnosti. Někteří z nich byli dokonce při renominaci poškozeni pouze za to, že hájili toto právo a zákonné předpisy proti těm, kteří se domnívali, že funkce v národním výboru je opravňuje k tomu, aby právo pouze nehledali a nenalézali, ale aby je přímo a sami tvořili. Bude třeba těmto poškozeným úředníkům věnovati pozornost a bude třeba škody jim vzniklé vhodným způsobem napravit.

Demokratická správa nesnese, aby nevolený úředník se cítil vrchnostenskou osobou a činitelem autokraticky rozhodujícím. Avšak tato demokratická správa se také neobejde bez práce úředníků odborně školených, v každém případě nebojácně a důrazně upozorňujících na platné právní předpisy, bez úředníků pro tuto potřebnou a záslužnou činnost neponižovaných, nešikanovaných a nepoškozovaných. Jenom tak bude zaručena náležitá a nutná spojitost státní jednoty, vyjádřené všude stejně platným právním řádem, s uznávanou potřebou decentralisace a sociálními zájmy jednotlivých krajů.

Nová, moderní forma demokratické samosprávy potřebuje nejenom zákonného konstituování, ale také mravního a odborného upevnění. Záleží-li nám na tom, aby činnost nových forem samosprávy uspokojovala naše občanstvo, musíme usilovat o to, aby mravní a odborné upevnění, bez kterého je tato instituce pouhou právní formou, bylo co největší.

Je třeba, aby členové naší nové lidově demokratické samosprávy byli si vědomi nejen své rozšířené působnosti, ale aby si byli také vědomi, že s hlediska čestnosti, nezištnosti a úcty k zákonu je třeba navazovati na veliké a slavné tradice nalčeské samosprávy. Česká samospráva, zejména v dobách rakousko-uherských, byla na celém světě proslulá svým opravdu vlasteneckým postojem, svou neústupnou obhajobou práva a svou neměnlivou láskou ke spravedlnosti. Bylo by si jen přáti, aby se také naše nová, demokratická samospráva brzy proslavila stejnými krásnými vlastnostmi.

Není sporu o tom, že jsme velmi dlouho volali po zjednodušení, zrychlení a zhospodárnění naší administrativy, ani o tom, že prozatím jsme nedosáhli nic z toho, po čem jsme volali. Bude proto třeba mnohého úsilí směřujícího za stejným a dávným cílem, a bude-li toto úsilí opravdu prosazeno, dosáhneme také snížení nákladů, které jsou dnes tak hrozivé.

Naši občané, i když jsou velmi spořiví, neodsuzují státní výdaje jen proto, že by se jim zdály vysoké; český člověk je natolik rozumný a inteligentní, aby mohl pochopit, že mimořádná doba znamená také mimořádné vysoké výdaje. Tento český člověk však chce, aby byl na každém kroku přesvědčován, že těchto výdajů se užívá účelně, že nejsou zbytečné a že jsou opravdu nezbytně nutné. Dosáhneme-li toho, aby český a slovenský člověk nabyl onoho přesvědčení o nezbytnosti státních výdajů, zvýšíme jeho důvěru ve vládu i ve stát a upevníme tak vnitřní i mezinárodní postavení naší republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní):

Přerušuji projednávání pořadu schůze.

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala dnes, t. j. 12. prosince 1946, o 14. hodině

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 244) finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1947 (tisk 260), a

rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 23. schůzi ústavodárného Národního shromáždění dne 22. listopadu 1946.

Končím schůzi.