Místopředsedkyně Hodinová-Spurná,
místopředseda Tymeš.
Zapisovatelé: dr Bartuška, Bolen.
Členové vlády: náměstkové
předsedy vlády Ursíny, dr Zenkl;
ministři Laušman, dr Procházka,
arm. gen. Svoboda, státní tajemník
Lichner.
Z kanceláře NS: zástupci tajemníka
NS dr Záděra, dr Ramajzl.
224 poslanců podle presenční listiny.
1. Zpráva výborů zahraničního
a soc.-politického o vládním návrhu
(tisk 158), kterým se předkládá podle
§ 64, odst. 1 ústavní listiny ústavodárnému
Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu protokol, uzavřený mezi Československou
republikou a královstvím Rumunským o transferu
osob české a slovenské národnosti,
podepsaný v Bukurešti dne 10. července 1946
(tisk 215).
2. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okres. soudu v Přerově, odd. V, za souhlas s trest.
stíháním posl. Kaďůrka (tisk
189).
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Kroměříži, odd. V, za souhlas
s trest. stíháním posl. dr Čepičky
(tisk 190).
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zahajuji 21. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Paní a pánové, dne 14. listopadu 1946 jsme
se zatajeným dechem naslouchali zprávám o
neštěstí, (Přítomní
povstávají.) které postihlo téže
noci osazenstvo noční směny na dole Koh-i-noor
nedaleko města Lomu v severočeské hnědouhelné
pánvi. Doufali jsme, že se obětavé práci
záchranných čet podaří aspoň
část obětí zachránit. Ale naděje
byla marná - všech 52 havířů
bylo podle úředního šetření
krátce po katastrofálním výbuchu mrtvo.
Včera se konal v Lomu státní pohřeb
obětí tohoto strašlivého neštěstí.
Severočeský hnědouhelný revír
byl za své existence svědkem již mnoha hromadných
pohřbů obětí častých
dřívějších sociálních
konfliktů nebo přírodních katastrof.
Všech těchto obětí hluboce želíme.
Ale tím bolestněji želíme tragické
smrti havířů z dolu Koh-i-noor, kteří
byli vyrváni z kruhu svých rodin a kamarádů
a z pracovní fronty již v době, kdy si systém
lidové demokracie tak úzkostlivě váží
každého svědomitého pracovníka
a zejména havířům zabezpečuje
lidsky důstojné pracovní a životní
podmínky. Ústavodárné Národní
shromáždění republiky Československé
vyslovuje svoji upřímnou a hlubokou účast
a soustrast všem rodinám po padlých bojovnících
práce a stejnou účast projevuje i hornickému
stavu.
Skláníme se v duchu v hlubokém pohnutí
a zármutku nad čerstvými hroby padlých
horníků dolu Koh-i-noor. Horníci, ti nejstatečnější
ze statečných, dali ze svého středu
nejtěžší oběť, nejbolestnější
hřivnu. Na samém prahu našeho dvouletého
hospodářského plánu se zastavila navždy
srdce těch, kteří již mnohokrát
prokázali svou těžkou a obětavou prací,
jak rozumějí lásce k národu a povinnosti
k republice. Nezapomeňme nikdy, že z hornických
mozolů - i krve - roste štěstí našich
rodin a blahobyt národa i úspěch dvouletého
plánu, nezapomínejme nikdy, že každodenně
sjíždějí do hlubin země tisíce
a tisíce horníků, aby se rozjely továrny
a elektrárny, aby se tak mohlo vyučovat ve školách,
pracovat v úřadech a žít v rodinách.
Do našich zarmoucených srdcí padá jako
hřejivý paprsek vědomí, že ani
hrůzná katastrofa na dole Koh-i-noor neotřásla
vysokou morálkou hornického lidu, který ani
na okamžik neustal ve své práci, nýbrž
chce nahradit i práci těch, jimž zákeřná
a nenadálá smrt vyrazila z rukou kladiva, krumpáče
a lopaty. Ba ani na Koh-i-nooru nebylo těžení
přerušeno, práce jde dále. Bojujeme
všichni svou prací za mír a bratrství,
proti smrti a bídě, za štěstí
a radost člověka na téže frontě,
na níž padli naši severočeští
kamarádi.
Vláda jíž svými opatřeními,
jakož i projevy svých zástupců zdůraznila,
že se o pozůstalé po obětech katastrofy
postará tak, aby aspoň hmotnými starostmi
nemuseli trpět, aby děti po zahynulých havířích
nikdy nepocítily, že jsou samy. Velká rodina
Čechů a Slováků bude jim hřejivým
domovem.
Jako poslankyně jsem často dojížděla
do severočeského revíru a znám proto
dobře tamější poměry. A jako
žena vím, že i rány, způsobené
rodinám v Lomu, Libkovicích a druhých obcích
katastrofou dne 14. listopadu. se budou těžce hojit.
Proto prosím příslušná místa,
i vás, paní a pánové: Neopomeňme
vykonat nic, čím bychom mohli přispět
k zacelení těchto ran. A hlavně pak jest
si přáti, aby všechen náš lid pochopil,
že těžká oběť horníků
ze šachty Koh-i-noor nás všechny zavazuje k největšímu
vypětí sil na frontě práce a na splnění
dvouletky. To bude nejkrásnější uctění
památky padlých havířů, před
níž se skláníme, abychom pak vykročili
ještě pevněji k vytčenému cíli
- k zajištění štěstí a rozkvětu
všeho lidu republiky Československé. Čest
památce padlých kamarádů. (Přítomní
usedají).
Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu dala
jsem na dnešní schůzi posl. Pařezovi,
na tento týden posl. Haškovi, Fraštackému,
Msgre Tylínkovi, pro dnešní a zítřejší
schůze posl. Štambachrovi, od 19. do 21. t.
m. posl. Zupkovi, od 20. do 26. t. m. posl. dr Bělehrádkovi.
Posl. dr Hodža žádá za udělení
dovolené od 15./XI. do 15./XII. 1946 pro účast
v delegaci Slovenské národní rady vyslané
do U. S. A.
Posl. dr Uhlíř žádá za
udělení dovolené na zasedání
mezinárodní konference UNESCO v Paříži,
jež začala 19. listopadu.
Posl. Klícha žádá o zdravotní
dovolenou na dobu 6 týdnů. Lékařské
vysvědčení předložil.
Navrhuji udělení těchto dovolených.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolené se udělují.
Výbor právní jako nástupce výboru
ústavněprávního ve vyřizování
osnov zákonů tímto výborem nevyřízených
oznámil, že se usnesl ve schůzi dne 13. listopadu
1946 vzíti zpět zprávu výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 57)
o rozhodčích soudech pro úpravu některých
závazků národních podniků (tisk
98).
Podle § 33, odst. 3 jedn. řádu je k tomu třeba
svolení sněmovny prostým hlasováním
bez rozpravy.
Dám o tomto návrhu hlasovati.
Kdo souhlasí, aby zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 57)
o rozhodčích soudech pro úpravu některých
závazků národních podniků (tisk
98) byla podle § 33. odst. 3 jedn. řádu vzata
zpět, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím sněmovna vyslovila
souhlas. aby zpráva bývalého výboru
ústavně-právního (tisk 98) byla vzata
zpět.
Na žádost výboru živnostensko-obchodního
přikázala jsem dodatečně tomuto výboru
vládní návrh zákona o některých
zásadách při rozdělování
nepřátelského majetku, zkonfiskovaného
podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října
1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského
majetku a Fondech národní obnovy (tisk 119).
Kdo s tímto dodatečným přikázáním
uvedeného vládního návrhu výboru
živnostensko-obchodnímu souhlasí. nechť
zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina ; tím je vládní
návrh zákona (tisk 119) podle § 20 odst. 3
jedn. řádu přikázán
též výboru živnostensko-obchodnímu.
Přistoupíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jímž je
1. Zpráva výborů zahraničního
a soc.-politického o vládním návrhu
(tisk 158). kterým se předkládá podle
§ 64, odst. 1 ústavní listiny ústavodárnému
Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu protokol, uzavřený mezi Československou
republikou a královstvím Rumunským o transferu
osob české a slovenské národnosti,
podepsaný v Bukurešti dne 10. července 1946
(tisk 215).
Zpravodajem za výbor zahraniční je pí
posl. dr Horáková, jíž uděluji
slovo.
Zpravodajka posl. dr Horáková: Paní
místopředsedkyně, slavná sněmovno,
paní a pánové!
Výbor zahraniční předkládá
podle § 64. odst. 1 ústavní listiny ústavodárnému
Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu protokol uzavřený mezi Československou
republikou a královstvím Rumunským o transferu
osob české a slovenské národnosti,
podepsaný v Bukurešti 1. července 1946. Již
v říjnu r. 1945 dály se v ministerstvu zahraničních
věcí v Praze přípravy, aby mohlo být
zahájeno jednání s Rumunskem za účelem
uzavření reemigrační smlouvy, přičemž
byl vzat za základ návrh vypracovaný pro
obdobnou smlouvu s Jugoslavií. Byl sledován náš
československý zájem, aby do Československa
bylo přestěhováno co nejdříve
a co nejvíce dělnictva, zemědělců
a též horníků. Náš československý
delegát v Bukurešti obdržel náš návrh
a na jeho podkladě zahájil jednání
s rumunskou vládou. Určitou překážkou
tohoto jednání bylo mezinárodní postavení
Rumunska jako státu poraženého, s kterým
nebyla ještě podepsána mírová
smlouva. Bylo proto nutno hledat vhodnou formu, která by
nám umožnila dosažení žádaného
cíle. Československý delegát zahájil
příslušné kroky v Bukurešti a zjistil,
že stanovisko rumunské vlády k tomuto návrhu
je celkem příznivé. Určité
pochybnosti vznikly, pokud šlo o majetko-právní
převody majetku osob, které by se hodlaly vystěhovat
z Rumunska do Československa, zejména s ohledem
na ustanovení rumunské ústavy, podle které
vystěhováním z Rumunska se ztrácí
vlastnictví k nemovitému majetku tam zanechanému.
Rovněž otázku propuštění
z rumunského státního svazku a nabytí
československé příslušnosti bylo
potřeba ještě studovat. Otázky majetko-právní
- majetek našich krajanů není malý,
odhaduje se podle rumunského hlášení
na 400 milionů lei - působí nesnáze,
zejména se zřetelem na klesající vnitřní
hodnotu rumunského oběživa. Dále je
třeba nalézt způsob, kterým bychom
mohli zajistit majetkové hodnoty krajanům odcházejícím
z Rumunska a uchrániti je tak od velkých majetkových
ztrát. Nejde jen o nemovitý majetek, ale jde také
o jiné hodnoty, jako jsou akcie, cenné papíry,
pojistky, renty, nemocenské pojištění
a pod. Nemovitý majetek našich krajanů, kteří
by se měli vystěhovat, by jistě klesl značně
v ceně, kdyby měl být náhle prodáván.
Proto bylo usouzeno, že je vhodné a účelné,
aby nejprve došlo k přestěhování
dělnického obyvatelstva z Rumunska do Československa
a potom, podle okolností, které nastanou, zejména
podaří-li se přesun Maďarů ze
Slovenska, bude možno počítat také s
přesunem a transferem zámožnějších
zemědělců Slováků, kteří
tvoří značný počet našich
reemigrantů v Rumunsku. Ti mají veliká hospodářství
větší výměry ve velmi úrodných
oblastech Rumunska.
Po několikeré výměně názorů
mezi oběma smluvními stranami bylo dohodnuto sepsat
nejdříve protokol, který je možno pokládat
za jakousi rámcovou smlouvu reemigrační mezi
československou a rumunskou vládou v tom směru,
aby tímto protokolem byl položen základ k dalšímu
a vlastnímu jednání o majetko-právních
otázkách a o formě konvence, která
se těmito majetko-právními převody
bude zabývat. Tato konvence o majetko-právními-předpokládaného
protokolu.
K vlastnímu podpisu protokolu, který se sněmovně
předkládá, došlo 10. července
t. r. v Bukurešti. Kladem tohoto protokolu je zejména
skutečnost, že v Rumunsku bude s československé
strany zřízen úřad v Oradea Mare,
který připraví statistické předpoklady
pro vlastní reemigraci a provede soupis těch, kteří
zamýšlejí se vystěhovat z Rumunska do
Československa, a zjistí také jejich osobní
stav, movitý i nemovitý majetek, který by
si mohli vzít s sebou, anebo majetek, který musí
v Rumunsku zanechat. Půjde pak ovšem také o
zajištění správy a ochrany majetku,
který tam zůstane a je vlastnictvím našich
československých reemigrantů, kteří
se vystěhují. (Předsednictví převzal
místopředseda Tymeš.)
Protokol mezi Československem a královstvím
rumunským podepsal se strany Československa dr Jaromír
Kraus a s rumunské strany nynější ministr
zahraničních věcí Tatarescu. V protokole
se stanoví, že stěhující se krajané
nabývají československého státního
občanství v obcích a mají se vystěhovat
z Rumunska do jednoho roku po podepsání protokolu.
Výkonem vlastního přesídlení
budou pověřeny smíšené komise
československo-rumunské, jichž statut a činnost
budou stanoveny komisí smíšenou, která
byla také v protokole stanovena. Přestěhovalci
mohou vzít s sebou ať zcela nebo z části
osobní svršky, vlastní nábytek, domácí
zařízení, osobní skvosty a nářadí
na provozování řemesel. Každý
z přestěhovalců předloží
inventář ve dvou vyhotoveních. Přesídlení
podle čl. 4 protokolu nebude se zásadně dít
na úkor majetkových ani osobních práv
přestěhovalců, kterých nabyli na území
státu rumunského a podle rumunských ústavních
předpisů. Hodnoty, které nelze vzít
s sebou ihned, mají být zajištěny zmíněnou
konvencí o úpravě majetkoprávních
věcí. Podle čl. 5 protokolu pamatuje se na
osvobození movitého majetku přestěhovalců
od veškerých daní, celních poplatků
anebo vývozních omezení. Finanční
výdaje celého transferu osob z Rumunska do Československa
ponese podle čl. 12 protokolu československý
stát, který ponese také náklady spojené
s osobními a věcnými požadavky československého
úřadu v Oradea Mare.
Zahraniční výbor, když zkoumal a projednával
tento protokol, aby jej předložil k schválení
plenu ústavodárného Národního
shromáždění, došel k poznání,
že je třeba, aby se také pevně a jasně
zjistilo, jaké jsou zde dány možnosti pro všechny
naše reemigranty, kteří se vracejí z
jednotlivých států do své vlasti.
A z popudu zahraničního výboru byla v minulém
týdnu svolána společná schůze
výboru zahraničního, osidlovacího
a sociálně-politického. Na této schůzi
byly zástupci ministerstva zemědělství,
zahraničních věcí a repatriačního
úřadu ministerstva sociální péče
předneseny velmi zajímavé a podrobné
zprávy o tom, co naše úřady a naše
vláda připravuje pro naše vracející
se reemigranty. Zahraniční výbor zjistil
mezi jiným, že je opravdu potřebí, aby
otázky reemigrantů v zájmu jejich klidného
a opravdu správného zakotvení v naší
vlastí byly studovány vládou co nejpečlivěji
a aby se všechny zúčastněné úřady
vynasnažily, aby byla provedena koordinovaná práce
v tomto směru, aby nedocházelo k tomu, že by
tito naši krajané-vlastenci, kteří se
vracejí do své vlasti opravdu z upřímného
a vřelého pocitu vlastenectví, který
je nese k tomu, aby přispěli svými silami
na budování státu, byli zklamáni ve
svých očekáváních S touto podmínkou
bude napříště zahraniční
výbor projednávat všechny smlouvy o reemigrací
s kterýmkoliv státem.
Zahraniční výbor doporučuje, aby ústavodárné
Národní shromáždění vyslovilo
souhlas s předkládaným protokolem, uzavřeným
mezi republikou Československou a královstvím
Rumunským o transferu osob české a slovenské
národnosti, a aby jej v této schůzi schválilo.
(Potlesk.)
Místopředseda Tymeš: Zpravodajem za
výbor soc.-politický je p. posl. Sova. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Sova: Pane předsedo, slavná
sněmovno!
Výbor soc.-politický projednal ve své schůzi
dne 6. listopadu 1946 vládní návrh, kterým
se předkládá podle § 64, odst. 1 ústavní
listiny ústavodárnému Národnímu
shromáždění k projevu souhlasu protokol,
uzavřený mezi Československou republikou
a královstvím Rumunským o transferu osob
české a slovenské národnosti, podepsaný
v Bukurešti dne 10. července 1946 (tisk 158).
Tento protokol obsahuje 14 článků a je vlastně
rámcovou dohodou reemigrační, řešící
i otázky sociálně-politické, a poskytuje
značné výhody nejen účastníkům
této transferové akce, ale i československému
státu, neboť do naší vlasti má
se vrátit asi 50.000 osob české a slovenské
národnosti.
V nynější době projevuje se u nás
velký nedostatek pracovních sil, proto bude záležeti
Československé republice především
na přestěhování dělnictva zemědělského
a lesního a také horníků, kterých
bude značný počet mezi budoucími reemigranty.
Protokol podle článku čtvrtého praví,
že obě smluvní strany projevily souhlas s tím,
že přesílení nebude na újmu majetkovým
ani osobním právům přestěhovalců,
jichž nabyli na území státu svého
dosavadního bydliště v rámci rumunských
ústavních norem.
Podle této úmluvy bude zabezpečen také
nemovitý majetek náležející českým
nebo slovenským sdružením, družstvům,
společnostem, církevním organizacím
atd.
Právní nároky týkající
se majetku nemovitého, movitého, živého
i mrtvého inventáře, jakož i zlata,
uměleckých sbírek, cenných papírů,
dále pense, renty, úspory a jiné právní
nároky přestěhovalců budou upraveny
zvláštní konvencí, která bude
tvořiti integrální součást
tohoto protokolu.