Předseda Josef David.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Petr, dr Böhm, Tymeš, Komzala.
Zapisovatelé dr Kokeš, dr Neuman.
Členové vlády: předseda vlády
Gottwald;
náměstkové předsedy vlády Široký,
dr Šrámek, dr Zenkl, Ursíny;
ministři dr Dolanský, Hála,
inž. Kopecký, dr Nejedlý, Nosek,
dr Pietor, dr Stránský, arm. gen.
Svoboda, Zmrhal.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Friedmann.
246 poslanců podle presenční listiny. Z kanceláře
NS: tajemník NS dr Maďar, jeho zástupci
dr Záděra, dr Ramajzl.
1. Rozprava o prohlášení předsedy vlády
Klementa Gottwalda, učiněném v 9. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění
dne 12. září 1946.
2. Zpráva výborů živnostensko-obchodního
a zahraničního o vládním návrhu
(tisk 40), kterým se předkládá
ústavodárnému Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou
a královstvím Afghanistanským, podepsaná
dne 21. října 1937 v Berlině a uvedená
v prozatímní platnost vládní vyhláškou
ze dne 21. prosince 1937, čís. 45 Sb. z. a n. z
roku 1938 (tisk 77).
3. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 56)
o územním rozšíření a
o zrušení použivatelnosti předpisů
z doby nesvobody (tisk 97).
4. Zpráva výboru ústavno-právneho
o vládnom návrhu zákona (tlač 57)
o rozhodčích súdoch pre úpravu niektorých
záväzkov národných podnikov (tlač
98).
5. Zpráva výboru zdravotnického o vládním
návrhu zákona (tisk 63) o povinném
očkování proti záškrtu (tisk
99).
6. Zpráva výboru zdravotnického o vládním
návrhu zákona (tisk 64) o započtení
vojenské služby a o odčinění
křivd lékárnickým osobám (tisk
100).
Místopředseda Tymeš (zvoní):
Zahajuji 13. schůzi ústavodárného
Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 2, odst. 4 jedn. řádu udělil
jsem na dnešní schůzi posl. Aug. Klimentovi,
Karlu Klimentovi, Weberové, Skokánkovi,
na tento týden posl. dr Čepičkovi,
Zuzaňákovi, Hložkovi, Klíchovi,
dr Bartuškovi, Mjartanovi, Vilímovi.
Posl. dr Hodža žádá za dovolenou
od 15. září do 15. listopadu 1946 vzhledem
k své účasti na mírové konferenci
v Paříži a v delegaci na zasedání
Organisace Spojených národů.
Posl. Šabršula předložil dodatečně
lékařské vysvědčení
k udělené dovolené ve schůzi dne 13.
září t. r.
Posl. Zimáková žádá za
zdravotní dovolenou na dobu 6 týdnů. Lékařské
vysvědčení předložila.
Posl. Navračič žádá za
zdravotní dovolenou na dobu 6 týdnů. Lékařské
vysvědčení předloží dodatečně.
Posl. dr Bělehrádek žádá
o dovolenou na 10 dnů vzhledem k odjezdu do Moskvy. Navrhuji
udělení těchto dovolených. Kdo s těmito
dovolenými souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Dovolené se udělují.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž je
1. Rozprava o prohlášení pana předsedů
vlády Klementa Gottwalda, učiněném
v 9. schůzi ústavodárného Národního
shromáždění dne 12. září
1946 - pokračování.
Přihlášení jsou ještě tito
řečníci: p. posl. Stanislav Nováka
pí posl. Hodinová-Spurná. Uděluji
slovo prvému řečníku, p. posl. Stanislavu
Novákovi.
Posl. Stanislav Novák: Slavná sněmovno,
dámy a pánové!
Dovolte, abych k prohlášení pana předsedy
vlády učinil několik poznámek jménem
zemědělců čs. strany národně
socialistické. Budovatelský program třetí
vlády Národní fronty plánuje zvýšení
zemědělské výroby tak, aby ke konci
roku 1948 dosáhla úrovně předválečné
a aby tak bylo možno krýt z domácích
zdrojů větší část zvýšené
spotřeby potravin. Dvouletý plán počítá
s pronikavým zvýšením hektarového
výnosu chlebovin, olejnatých plodin a s podstatným
zvýšením výroby masa, mléka a
tuků. Slavná sněmovna dovolí, abych
v této souvislosti položil otázku: Chceme budovati
Československou republiku jako stát těžkého
průmyslu, nebo stát průmyslový a zemědělský?
Vývoj poměrů u nás ukazuje, že
vláda republiky zaměřila své úsilí
na zabezpečení nejširších základů
těžkého průmyslu a jeho osazenstva.
Nutno však prohlásiti, že nejen výroba
průmyslová - a z ní především
průmysl těžký - je zdrojem trvalého
blahobytu národa, nýbrž také průmysl
střední, průmysl malý, živnosti
a hlavně pak výroba zemědělská.
Letošního roku na př. participuje zemědělství
55 % na vývozu do ciziny a umožňuje získat
značnou kvotu cizích valut.
Jsem povinen poznamenat, že zemědělství
je v dvouletém investičním plánu úplnou
popelkou. Z celkové částky navrženého
investičního programu ve výši 60 miliard
Kčs je určeno pro průmysl 22 miliard, pro
dopravu 12 miliard, k výstavbě bytů 14 miliard,
pro techniku 7 miliard, a jen 5 miliard pro zemědělství.
Zároveň pak jediný průmyslový
podnik pro zhodnocení povrchového uhlí v
Komořanech vykazuje investiční program ve
výši 31/2 miliardy, tedy tutéž
částku, která je rozvržena na veškerou
mechanisaci československého zemědělství.
Navrhovaná částka 5 miliard Kčs pro
investice v zemědělství je úplně
nedostatečná a krajně nespravedlivá.
(Potlesk.)
Exposé pana předsedy vlády uvádí
jako první konkrétní zlepšení
výživy obyvatelstva zvýšení přídělu
chleba a masa. Průměrný občan republiky
mohl by se tedy domnívati, že v zemědělském
úseku výroby je všechno v nejlepším
pořádku. Jaká je skutečná situace?
Poměry v zemědělství lze charakterisovat
dvěma krátkými dojmy. Ještě v
lednu letošního roku prohlásil pan ministr
zemědělství, že československému
zemědělství kyne nevídaná budoucnost.
Na pracovní konferenci, konané nedávno v
jednom našem okresním městě, žádali
zoufalí rolníci, aby se sáhlo ke stávce.
Byl jsem nucen jim vysvětlit, že jen jednou v minulosti
vyhráli zemědělci stávku, a to proti
cukrovarnickým magnátům a kartelům,
že však ve vlastní lidově demokratické
republice nelze užívati tohoto způsobu boje.
Co chtějí rolníci? 1. stálé
pracovní síly a 2. spravedlivou odměnu za
zemědělskou práci. Už na jaře
tohoto roku se počítalo, že odsunem Němců
vznikne zemědělství v Čechách
a na Moravě nedostatek 350.000 stálých pracovních
sil. Ministerstva zemědělství a sociální
péče slíbila postupně 100.000 pracovních
sil z Italie, 25.000 z Bulharska, 50.000 až 60.000 ze Slovenska
a později bylo slíbeno 42.000 t. zv. reslovakisovaných
osob z jižní části republiky. V rámci
těchto akcí bylo získáno pro české
zemědělce všeho všudy 1.200 osob.
Nedostatek stálých pracovních sil zasáhl
velmi rušivě ještě do žňových
prací. Rolníci osamělí pracovali do
noci bez zřetele na pracovní dobu, neexistoval 48
hodinový nebo pětidenní pracovní týden,
denní práce trvala 10, 12, 14 i 16 hodin. Bylo běžným
zjevem, že 12letý hoch o páté hodině
ranní pomáhal své matce poklízet ve
chlévě, nebo 70letý stařec se pozdě
večer potácel z práce. Jinde se mladá
matka strachovala na poli, zda půlroční dítě
doma zavřené spí nebo křičí.
Obyčejný život toho druhu přinášel
s sebou, že vysílení lidé byli odvážení
s pole přímo do nemocnice. Zasmušilí
rolníci uvažovali, jaká je to politika, která
tak jednoznačně směřuje k prázdným
kolébkám a k plným ordinacím. žena
na vesnici, žena-matka, byla zatlačena do role robota.
Čeští zemědělci prožívali
neslýchané poměry. Je jasné, že
výsledky dosavadní politiky ministerstev sociální
péče a zemědělství v otázce
stálých pracovníků pro zemědělství
jsou katastrofální.
Ministerstvo sociální péče dodatečně
přikročilo k revisi osob, zaměstnaných
v posledních pěti letech v zemědělství,
aby mohly býti vráceny do původního
povolání. V okrese Hradec Králové
bylo takto bez účasti Jednotného svazu a
odborů zrevidováno 240 zaměstnanců,
a do zemědělství vráceny pouze tři
osoby. Zákon č. 121/46 o zabezpečení
nutných zemědělských prací
v roce 1946 zklamal asi z obdobných příčin.
Ročníky 1927-1928, zasazované po dodatečném
doplnění zákona, representují 230
až 260 tisíc mladých lidí. Po odečtení
výjimek možno však počítati jen
s pomocí 40 až 60 tisíci mládeže.
Toto opatření je provisorní a nedostatečné.
Pomoc mládeže v zemědělství je
však vítána a rolníci se vynasnaží,
aby jí dočasně nahradili vlastní domovy.
Je však nutno přiděliti neprodleně těmto
mladým lidem pracovní obuv a šaty, potřebné
pro práci na poli i v zemědělské usedlosti.
Otázka nedostatku stálých pracovních
sil v zemědělství musí býti
řešena jednak s hlediska okamžité pomoci,
jednak trvale. Zemědělský výbor Prozatímního
Národního shromáždění
a také již zemědělský výbor
ústavodárného Národního shromáždění
podaly příslušným ministerstvům
řadu konkrétních návrhů. Je
nejvyšší čas, aby příslušná
ministerstva, zejména ministerstvo sociální
péče a ministerstvo zemědělství,
opustila cestu vyznačenou inflací slibů a
nedostatkem činů. Zemědělství
žádá okamžitou pomoc, neboť je vážné
nebezpečí těžkých ztrát.
Nedostatek stálých pracovních sil ohrožuje
základy dvouletého plánu. V této době
klesá podstatně stav hovězího dobytka.
Podle statistiky jeví se již k 1. červenci
1946 úbytek 4.000 dojnic. Je vážné nebezpečí,
že stavy dojnic se znovu podstatně sníží;
jakmile se skončí zelené krmení, klesnou
dodávky mléka. Rolníci vyhýbají
se povinnému osevu řepky olejky, zakládají
pastviny, luka a v horších půdách přikročuji
k úhoření.
Mezi lidem venku se rozšířil názor,
že postup zemědělské politiky je záměrný.
Nestalo se tak zcela bez příčiny. Ještě
v srpnu t. r. prohlásil zástupce ústřední
plánovací komise na jisté konferenci. že
pracovní problém vesnice je problém strukturální
a jedině strukturální přestavbou zemědělství
můžeme tomuto problému odpomoci. Minulého
týdne prohlásil však pan ministr zemědělství,
že vláda nemá na programu ani kolchozy, ani
sovchozy. Kvitujeme rádi toto prohlášení.
Byli bychom však šťastni, kdyby novodobá
zemědělská politika v tomto státě
se ubírala po takových cestách, aby rolníci
dnes ani v budoucnu nebyli nuceni utíkat z vlastních
chalup do kolchozů či sovchozů dobrovolně.
Nutno konstatovat, že československý rolník
nemá jiného přání, než
aby pracoval na vlastních polích, pod vlastní
střechou, pro sebe, svou rodinu a generace příští
v přesvědčení, že současně
koná nejlepší práci pro svůj
národ. Soběstačná usedlost, obhospodařovaná
zemědělskou rodinou za pomoci nevelkého počtu
stálých pracovních sil cizích, je
ideálním typem zemědělského
podniku. Národu dává pak nesmírné
bohatství, pramenící v dědické
posloupnosti selských rodin.
Je poněkud podivné, že v rámci velké
národní akce osídlení pohraničí
drobí se ideálně scelené selské
usedlosti do 20 ha, na př. na Moravskotřebovsku,
a vytvářejí se soustavně drobné
trpasličí usedlosti, na druhé straně
pak nelze zvládnout neúnosnou plochu t. zv. oblastních
družstevních pastvin v pohranničí, které
byly zřejmě předimensovány na výměru
150.000 ha. Drobný a střední zemědělec,
tento představitel československého zemědělství,
hlásí se za plnoprávného občana
státu. V té souvislosti musím však zdůraznit,
že cenová a mzdová politika v zemědělství
je krajně nespravedlivá. Zemědělci
nežádají určitou výši cenové
hladiny, chtějí však dosáhnouti správného
kalkulačního poměru mezi výrobními
náklady a cenami za zemědělské výrobky,
který by zajistil spravedlivé hodnocení zemědělské
práce. Jen na základě spravedlivého
hodnocení zemědělské práce
lze odstraniti disparitu mezi průmyslovým a zemědělským
dělníkem, jemuž dosud oficiální
mzdová politika tiskne ve tvář stigma méněcennosti.
Stanovisko vlády je jednoznačné. Hlásá,
že ceny zemědělských výrobků
jsou určovány hlavně se zřetelem na
spotřebu. Hospodářská politika státu
navázala zde na protektorátní cesty nízkých
cen životních potřeb a nízkých
mezd zemědělského dělnictva. Uvažuje
pan ministr zemědělství, proč není
peněz mezi zemědělským lidem v horských
a podhorských krajích, proč novoosídlenci
žádají posečkání v placení
desetiprocentní kvoty na úhradu přidělených
živností, proč 1.600 národních
správců z obvodu Liberec a 400 z obvodu Teplice
vracejí dekrety a chtějí odejit ze zemědělství?
Nově usazen zemědělci v jisté obci
u Svitav vyjádřili lapidárně své
starosti: "Řekněte v Praze pánům,
kteří o nás rozhodují, ať zlepší
naše poměry, neboť nechceme odtud s hanbou utíkat
a prozatím to na nic jiného nevypadá."
Cenová disparita v zemědělství zvýšila
se v r. 1945 až 1946 katastrofální měrou.
Dovolte. abych citoval několik dat podle zemědělského
ústavu účetnicko-spravovědného.
Vezmeme-li za základ ceny z r. 1913 až 1914, trží
zemědělec ke 30. září 1946
za pšenici 14násobek, za cukrovku 26násobek,
za brambory 16násobek, za skot 18násobek, za vepře
24násobek a za mléko 23násobek ceny před
první světovou válkou. Naproti tomu platí
zemědělec na rozdíl od uvedených cen
před první světovou válkou: za Thomasovu
strusku 19násobek, za benzin 52násobek, za cihly
30násobek, za podkovu 40násobek, za naostření
radlice dokonce 85krát více. Mzda čeledína
se zvýšila přibližně 50krát
a to ještě není tento zemědělský
dělník placen tak, jako jeho druh v průmyslovém
podnikání. V průměru zvýšila
se tržba za zemědělské produkty 20krát,
náklady na výrobní prostředky v zemědělství
pak 30krát. Cenová disparita mezi výrobními
prostředky a skutečně strženými
cenami činí tedy 44 % a ani za dob první
republiky nebyla nikdy tak vysoká.
Za těchto poměrů spějeme rychle k
extensivní zemědělské výrobě
a je vážné nebezpečí, že
se plně projeví těžká krise,
směřující k zadlužení
drobného a středního zemědělce.
Za těchto okolností lze nesnadno realisovat důslednou
mechanisaci zemědělské práce, aniž
by se sahalo na podstatu zemědělského podniku.
Rolníci přesto žádají zvýšený
příděl traktorů, hospodářských
strojů a zlevnění pohonných látek
pro polní práce, neboť úspora pracovních
sil je základní podmínkou udržení
provozu.
Obávám se, že domácí průmysl
nezásobí naše zemědělství
dostatečně hospodářskými stroji.
Asi před měsícem bylo na příklad
v zemi Moravskoslezské 350 strojních družstev,
ustavených za účelem získání
traktorů. Jen 120 družstvům byl traktor skutečně
dodán. V téže době bylo vydáno
280 povolení k zakoupení traktorů Zetor,
ale jen 30 traktorů této značky dodáno
zemědělcům. Ze všech krajů, na
příklad i z Táborska, je slyšet volání,
aby byl organisován bezcelný dovoz strojů
do té doby, než naše výroba bude schopna
krýti potřebu levných a kvalitních
strojů pro zemědělství.
V duchu zásad Košického programu je vláda
republiky dosud povinna zjednodušit distribuční
aparát. Českomoravské trhové svazy
dovedly sice rozdělovat bídu, ale stanuly bezradně
nad úrodou okurek, zeleniny, brambor a ovoce. Roku 1944
zaměstnávaly svazy 2.700 osob a vyžádaly
si přibližně nákladu 190 milionů
korun. Toto dědictví protektorátu je nutno
podstatně zjednodušit. Lid si nežádá
těžkopádných úřadů,
ale pružného ústředí, které
se bude starat o rychlý výkup sklizně a plynulé
zásobování obyvatelstva. V duchu Košického
programu a po způsobu Revolučního odborového
hnutí žádají rolníci vytvoření
organisace zemědělců republiky Československé
na základě nového návrhu zákona,
organisace, která by nebyla zkostnatělým
úřadem, ani adaptovaným dítětem
jediného ministerstva, více nebo měně
poslušným, ale silnou organisací, spravovanou
zemědělským lidem, jenž chce aktivně
spolupracovat na výstavbě republiky v zásadách
zdravé zemědělské politiky. (Potlesk.)
Nová zemědělská politika má
před sebou problémy, které vyžadují
úsilí mužů, valících balvan
do stráně. Tážeme se, proč právě
dnes odpovědná místa v ministerstvu zemědělství
vnášejí zmatek mezi své spolupracovníky
četnými případy zbavování
funkce přednosty oddělení a odborů.
Jak lze odůvodnit, že generální ředitel
v ministerstvu v době řádné dovolené
je zbaven funkce a jmenován náměstkem, na
jeho místo pak postaven jemu podřízený
úředník, který přeskočí
titul vrchního rady, ministerského rady a stane
se přímo generálním ředitelem?
Pokládáme za svou povinnost důrazně
protestovat proti těmto přehmatům. Podobné
methody, rozšířené na jiná ministerstva,
vedly by k úplné anarchii ve státní
administrativě. Je povinností vlády, aby
přísně dbala zásad, že ve službě
veřejné, tedy i v resortu ministerstva zemědělství,
má být úředník hodnocen jako
Čech nebo Slovák a člověk podle mravní
i odborné kvalifikace a vykonané práce bez
ohledu na politickou legitimaci.